Senilní vzpomínky na kocoury …
Mé oblíbené zvíře je kocour. Měl jsem jich několik, a aby se to nepletlo, tak jsem všechny oba pojmenoval Mourek a aby se to nepletlo ještě víc, tak všichni oba Mourkové byli černí. Ještě jsem měl černého Pinďu a pak ještě jednoho černého, který ale nebyl můj. Ani nevím, jak se jmenoval, ani se u mě neohřál, bylo to moc smutné. Odněkud přišel, vlastně se přibrodil sněhem, motal se venku, myslel jsem si, že tam bude, až přijedu z Prahy, že někam zaleze. Jenže v noci se udělalo mínus dvacet stupňů a on nikam nezalezl. Když jsem po půlnoci přijel z Prahy, tak ležel zmrzlý na prahu. Ležel přilepený na dveře, asi jak se snažil získat nějaké teplo, které šlo z domu. U pusy měl krev. Nevím, jestli zmrzlí kocouři mají u pusy krev. Možná ho srazilo auto a on se tam doplazil, kdoví.
Mám rád kocoury, protože jsou čistotní, příjemní na dotyk a předou. Předení kocoura vytváří domácí pohodu. Říká se, že kočka si najde místo na spaní tam, kde jsou negativní geopatogenní zóny. Nevěřím tomu, moji kocourci Mourci mi spali na hrudi, ať jsem spal kdekoliv.
Prvního kocourka Mourka jsem si pořídil do panelákového bytu. Četl jsem v jedné knížce o programátorovi, který měl černého kocoura Boba. Přišlo mi to stylové a já programoval bez kocoura, tak jsem si ho objednal. Pak mi volal člověk, u kterého jsem ho objednal, jestli ho opravu chci, že kocouři jsou právě narození. Jestli ho nechci, tak že ho dají hadovi. Myslel tím, že koťata, která nikdo nechce, dají sežrat hadovi nějakého chovatele hadů. Řekl jsem, že ho chci, že chci černého a kocourka, že ho závazně objednávám. A za pár týdnů, až povyrostl, jsem ho měl doma. Byli jsme sehraná parta. Protože bydlet v paneláku není pro kocoura žádná zábava, nosil jsem ho před dům a tam jsem ho nechal celý den, nebo celou noc. Když jsem šel odněkud domů, zamlaskal jsem a zavolal Mourku a Mourek buďto vyskočil z jalovce nebo nevyskočil. Pak se mnou byl několik dnů doma. A když ho to přestalo bavit, postavil se ke dveřím a hypnotizoval kliku.
Jednou se stalo, že kocour nebyl doma, ale neuvědomoval jsem si, že bych ho pouštěl ven a za několik dnů na mne vyskočil z jalovce. Teprve když jsem si všimnul, že čůrá krev, došlo mi, že skočil z okna. Bylo to čtvrté patro. Rozchodil to a byl v pohodě.
Jindy přišel domů a kulhal. Něco měl zabodnuté v tlapce, protože v ní měl díru, ze spodu, jak jsou ty polštářky. Jenže operujte kocourovi tlapku a vyndávejte mu z ní něco. Nechal jsem to být. A kocour kulhal a ta tlapka mu otekla. Ale otekla mu na druhé straně, než měl tu díru. A pak to oteklé prasklo, a když jsem zespoda, kde měl tu díru, zatlačil, tak seshora vylezl asi centimetr dlouhý trn. Čili příroda byla tak moudrá, že když viděla, že ten trn z chodidla nemá šanci vypadnout, udělala díru na druhé straně a tudy ten trn nechala vyjít. Příroda si se vším poradí sama.
Když jsem začal stavět dům, kocoura jsem odstěhoval na parcelu, ale nevěnoval jsem se mu dostatečně. Jezdil jsem tam a zpátky, několik dnů jsem byl v Praze, pak na parcele … než jsem dům dostavěl a začal v něm trvale bydlet, Mourek odešel a už se neobjevil.
Když jsem se usadil, začal jsem shánět nového Mourka a rozhodil jsem sítě. Požadavek zněl: černý kocour věrný. Získal jsem krásné černé čistotné koťátko, se kterým jsme pak spokojeně žili několik let. Jenže pak se objevila budoucí manželka a ta kocoura začala vyhánět z postele. A kocourek udělal něco, co dodnes nedokážu pochopit. Zabil se. Před mýma očima skočil pod auto a umřel mi v náručí. Je to popsané v příběhu Kocourek. Teoreticky to pochopit dokážu, ale pocitově mi je z toho pořád smutno a myslím si, že to dělat nemusel, že bychom našli nějaké lepší řešení.
A tak mám místo kocoura manželku a děti.
Milý Vítku.
Cítím z Vás,že byste kocourka rád.Možná by to stálo za to si ho pořídit i kvůli dětem,když mají dětičky zvířátko ,které milují,tak jsou lepší,chovají se dobře k sobě i ostatním.
Můj Mikeš mourovatý ,na bříšku puntíkatý je pořádný tygr,je kamarád s čubinkama a je doma i venku,neumíme si to bez zvířátek představit.Řekla bych,že čičí není tak náročná jako pejsek,kočičky jsou klidnější,jsou to mazlíci.
Co Vám brání,abyste si kocourka pořídil?Doma je pak pořádná legrace.Mě se ztratil zrzavý kocourek Macík,protože jsem mu dávala víc pozornosti než ostatním zvířátkům a dodnes mě to mrzí,je to málo přes rok,ale pořád doufám a věřím,že se jednoho dne opět setkáme,chybí nám všem.Už jsem měla kolikrát nutkání si pořídit nového,ale odolala jsem,protože je naděje,že se Macík vrátí.
Jednou mi Mikešek spolkl keramzitovou kuličku do kytek,měl horečky,zvracel a byl netečný a smutný.Veterinář ho prohlédl a čekalo se až kulička vyjde a VYŠLA!!!!!!!Té radosti!!!!!Všechny kuličky jsem posbírala a vyhodila,Mikeš si je vybíral z kytek sám.
Mikeš byl pro nás DAR,změnil pohled na kočičky mému manželovi i synům,proto mi ho vesmír dal do cesty jako ztracené koťátko,Jsem za to moc vděčná.
Mějte se hezky a vy další přidejte nějaký ten kočičí příběh.
Vlaďka
Vím, Vlaďko, že kočky jsou Vaši oblíbení tvorové.
Přidám ještě dva postřehy. Jeden je ten, že většina koček, které jsem měl, krvácely, nebo zemřely krvavou smrtí. Že by se se mnou neradovaly?
Druhý je ten, že kamarádka má kocoura a ten je tak chlupatý a chundelatý, že ho „musí“ stříhat. Vím, že to řeší už hodně let, co se zacuchaným a dredovatým kocourem. Jednou si ode mne půjčovala stříhací strojek, ale asi to nebylo moc úspěšné. Kocour se nedal, poškrábal všehny zůčastněné, strop, televizi a proskočil zavřeným oknem (to jsem si vymyslel). Tak ho občas odnese k veterináři, tam ho uspí (kdepak pohádky na dobrou noc, ale injekci) a ostříhají ho. Za 500 Kč je kocour jako nový. Přijde mi to drsné, ale co dělat ze zacuchaným kocourem. Leda že by tím dával najevo, že chce opečovávat a česat od rána do večera.
Já a kočka. Přesněji já a černý kocour věrný. Když kočku, tak by se to mělo naložit tak, aby jako byla dětí, si myslím, aby se o ni staraly. Doporučení je nejdřív pořídit dětem kytku na starání a až pak zvířátko. A myslím si, že by to zvířátko měli chtít sami a ne tak, že si tatínek pořídí kočku. Myslíte si, že situace už se změnila natolik, aby kočka měla šanci přežít, když Mourek ji neměl?
Dobrou noc, mňaůůů …
Je pravda,že by to měli chtít všichni členové rodiny.U nás to bylo jinak,manžel i synové odmítali,ale když pak poznali,jaký je to přítulný kamarád,tak na něj pak nedali dopustit.
Vaše situace je jiná,máte děti ještě malé,tak sám víte,co je pro Vás správné.
Tak snad jednou v budoucnu se k Vám zatoulá malé koťátko a budete to mít vyřešené.
Mějte se krásně. Vlaďka sněhuláková
Dobrý den Vlaďko kocourová sněhuláková, včera jsem jenom tak lehce nadhodil: Manželko, nechybí ti tady nějaký kocourek mourek ? … a ona, že nechybí, že když zvíře, tak psa, protože se prý bojí, když nejsem doma. Vzala to za svůj konec.
Přeci jen kocour je kocour. Tuším, že mi poradíte, abych souhlasil se psem, ale jako ústupek požadoval kocourka 🙂 však já si na kocourka počkám. Až se k nám zatoulá nějaký zmrzlý, tak už to nepokazím jako minule. Dokonce mám ještě kočičí misku a dva záchody. Kočičí kartáč už jsem opotřeboval. Mňaůůůů …
Nebojte,když budete po kocourkovi toužit,nějaký se ukáže a pak už to půjde samo i u Vaší manželky.Já tvrdím,že v každém domečku má být kočka ,aby se myšky nepřemnožily.
Náš Mikeš je lovecký kocour,jednou mi donesl i bažanta,už byl tuhý a dokonce chytil živou lasičku,přinesl jí do obýváku a manžel se synem museli odtahnout sedačku,aby jí dostali ven a osvobodili jí,bylo to ráno,když je príprava na odjezd do práce a kluci v té době do školy,tak si umíte představit to ranní šou.
taky máme kocourka, zaplať pánbu, že je u nás, a ne u vás !!!!
Dobrý den,
Koukám, že moc sympatií jsem ve Vás nevzbudil a že byste mne nejraději nepotkala. Přesto oceňuji, že jste napsala. Ať se Vaši kocouři mají hezky … 🙂