Proč jsou Avennité tak sami? Zeptejte se, až nějakého potkáte.
Napíšu několik slov o samotě a osamělosti a vztazích, první nápady na rozjezd … Samotu vnímám jako stav, kdy je člověk sám, bez lidí a osamělost jako stav, kdy mu vadí, že si nemá s kým povídat, dělit se, dávat, brát, sdílet. Podmnožinou osamělosti je opuštěnost.
Člověk může být s někým nebo spíš vedle někoho a přitom může být osamělý. Nemají si co říci, nesdílejí, nemají společné plány a sny. To je tak trochu i můj případ. Věci, které mne zajímají a považuji je za nejdůležitější, jsou pro moji ženu podezřelé. Každý jsme trošku jinde. Když jsem třeba ze sebe vydoloval maximální poctivost, co jsem dokázal ze sebe vydolovat a koupil CDčko, které jsem pro ni před lety napálil, ona mi řekla, že to je choré. Že zbytečně utrácím peníze.
Neházím flintu do žita, myslím si, že základem vztahu je komunikace a tu jsme v posledních letech zanedbali. Věřím, že i manželka se cítí ve vztahu osamělá, chtěla by vedle sebe mít někoho, kdo se jí bude víc věnovat, bude jí víc hladit a bude jí říkat, že jí miluje.
Spíš než tu rozebírat náš vztah, jsem chtěl položit otázku, zda vztah, ve kterém člověk je, může být trvalý a jaké jsou podmínky toho.
Za prvé si myslím, že ten, kdo nevydrží sám se sebou a neumí snášet samotu, tak ten nevydrží ani s druhým, že člověk může a má být sám, když zrovna nikoho nemá a může a má mu tak být dobře.
Za druhé si myslím, že člověk se vyvíjí a v různém období života jsou pro něj důležité různé věci. Pokud potká druhého člověka a začne si s ním něco, je to díky tomu, že jsou pro ně důležité stejné věci, mají si co říci (o těch věcech), mají společné zájmy, společné přátele a společné nepřátele. Funguje tu zákon přitažlivosti. Vrána k vráně sedá.
Třeba Franta a Máňa mají rádi pivo a telku a je jim spolu dobře a jsou v pohodě. Jednoho dne Frantu něco bolí v břichu, tak jde k doktorovi a ten mu řekne, že má tvrdý játra a že by neměl tolik pít. Franta přijde domů, vezme si minerálku a sedne k telce. Máňa nevěří svým očím.
No tak Franto, co blbneš? Tu máš lahváče.
Hele, Máňo, já se mám rád, já to omezím. Prej mi tvrdnou játra.
A netvrdne ti mozek?
Postupem času Franta zjistí, že už ho ta telka bez piva ani nebaví a jelikož má Franta pár desítek kilo přes optimální váhu (má vysoké BMI) a doktor mu doporučí pravidelný pohyb, Franta si koupí pohorky a přihlásí se do turistického kroužku. Máňa dál sedí u televize, pije lahváče a Franta běhá po horách a pije jontový nápoj. Televize mu vlastně ani nechybí a na pivo si ani nevzpomene. Baví ho teď běhat po horách. I kluci z kroužku jsou docela fajn. S Máňou se tak nějak odcizili a takový to byl pěkný páreček.
Podobně, jako to funguje ve vztahu, to bude fungovat i mezi kamarády. Když člověk změní zájmy, automaticky změní i kamarády. Buď si najde nějaké nové, nebo bude sám a buď to bude vnímat jako samotu nebo také jako osamělost.
V partnerství tu může být navíc ještě láska a děti. Někteří lidé se myslí, že láska je věčná a osudová, já si myslím, že lásku si člověk může zakázat a také dovolit. Že je to on, kdo se rozhoduje, jestli dovolí začínající lásce růst, anebo si zakáže lásku k nevhodnému partnerovi nebo ke člověku, se kterým si už nemá co říci. I když si lásku může zakázat a dovolit, otázka je, odkud se láska bere a jestli si ji také můžou dva lidé objednat. Další otázkou je, co je to vlastně ta láska.
Psal jsem, že vztah je založený na společných zájmech. Myslím si, že trvale a spolehlivě může fungovat jenom vztah, který je založený na zájmech duše, nebo jak to říci. Musí to být něco uvnitř, co je trvalé. Takové ty vznešené věci jako je Spravedlivost, Pravdomluvnost, Čistota, touha po Dokonalosti. Pokud má jeden rád pivo a fotbal a druhý Dokonalost, tak to dlouho fungovat nebude. I kdyby si ze začátku báječně rozuměli v posteli. Když mají rádi oba jen pivo, tak to může fungovat, ale ne spolehlivě. Končí to v okamžiku, kdy jednomu to pivo chutnat přestane.
Co si budeme povídat, první vztahy bývají o společných tanečních zábavách, ježdění na koncerty, o sportovních nebo jiných koníčcích, o vzhledu, o sexu … teprve postupem času a někdo začne objevovat nějaký další neviditelný rozměr světa a chce si s někým o tom povídat. Málokdo si v životě uvědomí, že by měl hledat něco trvalého a nekonečného. A málokdo k tomu opravdu vykročí a vzdá se dosavadního způsobu života.
(Nějak ten prototyp nemá šťávu, zkusím to jinak.)
Původní otázka, na kterou jsem hledal odpověď, zněla, „proč jsou Avennité tak sami?”. Odpověď je jednoduchá.
Pokud stanovím, že Avennita (avennista) je člověk, který jde po cestě Spravedlivosti a Dokonalosti a usiluje o to, aby došel až na konec.
Pokud si uvědomím, že je to pro toho člověka to nejdůležitější a pokud si uvědomím, že vztahy jsou založené na tom, že lidé považují stejné věci za důležité, váží si stejných věcí a tím i sebe navzájem.
A pokud si uvědomím, jaká je pravděpodobnost, že člověk začne považovat Spravedlivost a Dokonalost za nejdůležitější věci, kterým je ochotný podřídit svůj život, což odhaduji, že může být tak každý stotisící člověk.
Z toho mi vyjde malá pravděpodobnost, toho, že vztah, ve kterém se objeví nějaký avennista, přežije. Jak začne vnímat normální člověk, když jeho partner
přestane podvádět na daních (to jako chceš raději okrádat rodinu?)
přestane lhát (nerozumíš legraci?)
přestane kouřit a pít alkohol (to mám jako sedět na sucho?)
vyhovuje pouze lidem, kteří prosí a děkují (no, co, tak jsem nepoprosil)
váží si sebe a svého času, nechá si zaplatit svezení někoho autem (vždyť je to brácha)
ve všem se šťourá a všechno řeší (mě už nebaví to řešit)
Normální člověk si pomyslí, že se ten druhý zbláznil nebo že je ve spárech nějaké sekty.
I avennista touží po porozumění a po tom, aby si ho někdo vážil a ne aby mu doma říkali, že „není normální a že už to přehání“. Z takového vztahu časem odejde.
(Zde by mohla být odbočka, kdy ze vztahu odejít a jak to udělat, aby ten odchod byl čistý. Ukazuje se totiž, že pokud ten rozchod čistý není, pořád se to nějak lepí, anebo se člověku něco vrátí v příštím vztahu.)
Ještě jsem chtěl napsat poznámku o tom, že je mi divné, proč se lidé kolem Avenny v komentářích na Avenna.cz neumějí normálně bavit, když bychom čekali, že jejich komunikace bude plná porozumění a pochopení. Proč si sami způsobují samotu a osamělost ve větší míře než je nutné. Myslím si, že je to přecitlivělostí a přeháněním, hledají tu správnou míru. Například se dočtou, že kritika je žádoucí a tak moc chtějí být spravedliví, že kritizují hlava nehlava, aniž by se zeptali, jestli druhý o tu kritiku stojí. Nebo se zamilují do „Kačenky a Haničky“ a myslí si, že je musí bránit a spravedlivě se postavit každému, kdo proti nim něco má. Nebo si chtějí procvičit své znalosti Avenny a ukázat je druhým. Mesiášský komplex, nežádaná pomoc ostatním. Myslím si, že většina avennistů právě prochází tímto obdobím.
Moje odpověď na otázku, proč jsou avennisté sami (a osamělí), má dvě části, za prvé mají jiný cíl než ostatní lidé a chtějí ho s někým sdílet a za druhé to přehánějí a jsou pro okolí nepříjemní, zatím, než se naučí druhé chápat a přestanou chtít je měnit.
Otázka na závěr: Pokud se potkají dva dokonalí lidé, muž a žena, kteří nemají partnera, zamilují se do sebe? Do čeho se vlastně zamilují?
Článek by mohl pokračovat tím, že člověk, který nalezne Světlo, nemůže být sám, ani osamělý, protože to co nalezl, mu všechny lidské vztahy vynahradí. Nebo ne? A také by mohl pokračovat tím, zda člověk může pociťovat samotu, osamělost a opuštěnost nejen vůči lidem, ale také vůči Stvořiteli.
Vzpomeňme na příběh nešťastníka, kterého lidé přibili na kříž, a on křičel: Bože, Bože, proč jsi mne opustil …
Byl bych velice rád, kdyby nám paní Míša prozradila svůj recept na dokonalý vztah.
Dobrý večer,
tedy pane Vítku, vy jste tedy rychlý, nečekala jsem, že ten článek napíšete tak rychle:-). Moc se mi líbíl, máte pěkný názor na samotu a osamělost a prakticky ve všem s Vámi souhlasím…
Nevím, kde začít, nebo jestli vůbec začít něco vyprávět o mé samotě… Na začátku píšete zvláštní větu, že když člověk nedokáže být sám a snášet samotu, tak nevydrží ani s druhým. To si myslím, že můj případ není. Samotu snáším velice dobře, občas si i říkám, že je mi možná tak i líp, než být s někým. Někdy ale nastanou chvíle, kdy mi chybí to "teplo" a "láska" to "sdílení" a zrovna v těchto okamžicích přemýšlím nad tím, proč jsem vlastně sama. Máte pravdu v tom, že potkat toho partnera, jednoho ze stotisíců, který by měl stejné, nebo alespoň podobné přesvědčení jako já, je víceméně nemožné… Ale já se většinou uklidňuji tím, že někde na mě čeká ten "pravý" a já se jen potřebuji dostat na jeho úroveň myšlení a pak ho potkám:-))).
Když jsem potkala mého bývalého partnera, tak jsem cítila takové to "jo, to je ten pravý". Byl sdílný, chápavý, "nezamrzl" na jakémsi bodě, ale chtěl se dál rozvíjet, byl přizpůsobivý… Bylo to období, kdy jsem se začala měnit víc a víc (vlivem avenny). On se měnil se mnou, ale najednou přišel okamžik kdy on se zastavil a nechtěl jít dál. Ale já chtěla… nechápala jsem, proč se zastavil. Přemlouvala jsem ho, myslím, že jsem na něj i tlačila, což není správné a mělo to efekt úplně opačný. Začal dělat přesně to, co jsem nechtěla. Začal být víc agrasivní, začal více nesnášet lidi, začal se mstít a vymýšlet si vlastní tresty pro lidi, co mu ublížili, nebo kterým záviděl. Najednou se vrátil na svou původní úroveň a přestal věřit ve spravedlivost… Poučila jsem se z toho, doufám. Už netlačím na lidi, rozvažuji co komu mám a můžu říct… V knize "Klíč k Tajemství Dokonalosti" se píše něco ve smyslu, že když opustím člověka, který odmítá jít cestou Dokonalosti, tak nezůstanu dlouho sama a brzy potkám stejně citlivého a vnímavého partnera jako jsem já… Je to sice zatím pár měsíců osamělosti, ale ten partner stále nikde:-(. Spíš si pokládám otázku, co dělám špatně, co nemám v sobě vyřešené, čím lidem ubližuji? Tím, že chci aby byli čestní? Aby se řídili svým svědomím?
Je pravda, že v tomto období samoty mám spousty času na hledání sebe sama… mám spoustu času uspořádat si myšlenky, nastavit se správně, splatit dluhy… Možná právě proto mi "Vesmír" dal ten prostor…kdo ví…
Přes to všechno se ale nenechám odradit a půjdu dál… Děkuji ještě jednou za pěkný článek a přeji příjemný večer. Majka Horneková
Paní Majko,
Váš příběh mě přiměl vzít do rukou knihu "Tajemství lásky" od Barbara De Angelis a trochu si jí zalistovat…píšete, že Váš bývalý partner byl pro Vás ten pravý, že jste měla ten pocit. A potom, přišel okamžik, kdy Váš bývalý partner přestal být ochotný vyvíjet Váš společný vztah spolu s Vámi stejným směrem a přiměřenou rychlostí…co se stalo? Umíte pro sebe dohledat a popsat "ten okamžik"? Co se stalo? Vy jste se ve vztahu vyvíjela rychleji než Váš partner a nechtěla jste/neuměla jste/ nebyla jste ochotna dát partnerovi potřebný čas, aby s Vámi opět vyrovnal rychlost. Možná to pro Vás byla "učební lekce" o tom, že jakýkoli nátlak do vztahu nepatří, druhého člověka měníme a můžeme změnit právě a pouze tím,že změníme sebe sama. Tato kniha je plná tajemství lásky, ale jedno Vám tady ocituju už teď: "Pokud chcete získat nového partnera, můžete se řídit následujícím tajemstvím: staňte se člověkem, jakého jste vždycky chtěli potkat!"
Hezký večer, Jana
Paní Jano, dobrý večer,
děkuji Vám za příspěvek. Když tak nad tím přemýšlím, tak v té době, když jsem potkala bývalého přítele, tak v mých očích (v mé úrovni) byl ten "pravý". Myslím, že během toho našeho vztahu jsem teprve začala více poznávat sama sebe a začala jsem více zajímat o Avennu a vše s ní spojené. Možná on byl stále na stejné úrovni a já svouji proměnou jsem to vnímala trošku jinak… Možná proto to procitnutí v době, kdy už ten rozdíl byl najednou o dost znatelný a mě to začalo vadit (jeho nastavení). Má své názory, kterých se nechce vzdát a které jsou neslučitelné s mým přesvědčením, kterého jsem dosáhla až během vztahu. Vím, že se teď budu vyvíjet dál a ujasňovat si svůj postoj, ale své přesvědčení už znám. Tentkrát jsem ho ještě neznala a dospěla k němu až v průběhu vztahu… proto asi ten nesoulad. Jestli mi rozumíte:-).
Ten citát je velmi pěkný a jistě i pravdivý. Zkusím se nad ním zamyslet. Myslela jsem, že už jsem dál, než mé představy o partnerovi:-))). Možná bych si měla víc věřit, že si zasložím lepšího chlapa:-))).
Pěkný večer, Majka Horneková
Paní Majko.
Před třemi lety jak už jsem psala v jednom komentáři,jsem se cítila osamocena hlavně proto,že jsem potřebovala s někým mluvit a probrat nový úhel pohledu na svět a také proto,že manžel tráví většinu času prací mimo domov.Brala jsem to dříve jako újmu,ale pak mi to začalo otevírat oči a přijala jsem to jako dar,abych měla prostor si více vše uvědomit,hledat,vzdělávat se,poznávat sama sebe.V té době jsem na manžela tlačila a už i dříve ,aby se mnou trávil více času,nemělo to žádný efekt,pochopila jsem,že je to nesprávné,on musí chtít sám.Dnes toho času spolu moc netrávíme,mě to nevadí,mám tolik zájmů a činností a jsem sama se sebou ráda,že to i vítám.Uvidím,co přinese budoucnost,jak to bude pokračovat.
Napadla mě paní Majko myšlenka….zda na tom správném partnerovi moc nelpíte?Když na něčem moc lpíme,tak to zrovna nedostaneme.Neříkala bych si,co dělám špatně atd…..spíše bych to zkusila vzít jako dar a poděkovala bych v duchu za to osamocení,jako jsem to udělala já a je mi dobře.Já ten pocit osamocení dnes už fakt nemám, mám tolik činností,že na to ani nepomyslím.
Ale je dobře,že věříte,že ten správný partner jednou přijde….kdo si počká,ten se dočká.
Tolik mé myšlenky. Vlaďka
Paní Vlaďko, děkuji Vám mockrát…
také mě napadlo, jestli na tom "pravém" moc nelpím, ale neznala jsem jak to uchopit. Když to čtu z vašich úst, tak mi to přijde daleko jasnější a jednodušší. Ano, máte pravdu a zapracuji na tom… budu děkovat, že mám ten prostor a nebudu "tlačit na pilu". Mocmocmoc děkuji, pomohla jste mi:-).
Krásný večer Majka Horneková
Ráda paní Majko.
Vidíte našla jste ,co jste potřebovala a já jsem to malilinko tušila.
Užívejte krásný večer sama se sebou.
Vlaďko,
mohla byste mi přiblížit to lpění? Někdy mám pocit, že moc lpím na něčem, třeba teď, když hledám novou práci. Nebo můj bratr, hledá nové bydlení a to byste nevěřila kolik zvláštních situací se už přihodilo a byt, v kterém se už viděl, najednou nevyšel. Jak se nejlépe zbavit lpění, máte recept?
Klára
Recept nemám,ale napíšu Vám příklad svůj vlastní z minulosti,tehdy jsem to řešila dobře ani jsem netušila.
Pracovala jsem 11 let v léčebně pro dlouhodobě nemocné,práce byla těžká a nezaplacená,odešla jsem na jiné místo,kde jsem setrvala 2 měsíce s tím,že tam byla práce ještě těžší.V duchu jsem si plánovala,že chci odejít a svěřila se kamarádce,ta obratem napsala,že bych mohla nastoupit do serologické laboratoře na veterině,prý berou i sestry.Nastoupila jsem tam,bylo to prima,prima lidi,dobrá práce ,dobře placená.Přesto jsem tam nastupovala se 100% přesvědčením,že je to pro mě přestupná stanice a že se vrátím do oboru a že seženu práci na ranní.Klárko do roka se stalo.Tehdy jsem si přečetla pro zábavu asi 4 horoskopy a tam byla změna zaměstnání,dobrý finanční posun do budoucna,tehdy jsem věděla,že je to pro mě zpráva z vesmíru,že to mám vzít.Šla jsem do toho,kvůli této práci jsem si udělala i řidičák,abych mohla dojíždět.Dnes jsem za to vděčná a vážím si té práce ,vážím si mého zaměstnavatele,je to prima člověk a vážím si i kolegyň.
Prostě shrnuto,jen tak jsem si to plánovala s takovou lehkostí,nenutila jsem si nic,vzala jsem to ,jak to přišlo a říkala si,vždyť tam nemusím zůstat,pokud se mi tam nebude líbit,uvidím jak bude,každá zkušenost dobrá.Tak asi takto.Prostě jsem tomu fakt věřila,že tu práci dostanu,ale nechala jsem to volně plout,jestli mi trochu rozumíte.
Rozumím. Pravdou je, že bych nejradši byla už z téhle práce pryč. Změnily se některé pracovní podmínky a mě nevyhovují. Takže spěchám pryč, ale jak si říká spěchat se mám pomalu:)
Děkuji za Váš příběh, hezký večer Klára
A co takhle vzít i to ,co se namane s tím,že pak přijde to pravé ořechové?Někdy nad tím moc přemýšlíme,spěchat a lpět je rozdíl.Spěchat můžete,já jsem tehdy také spěchala.
Jednu nabídku jsem odmítla a přemýšlím, jestli to nebyla chyba. Teď jsem slevila z nároků a řekla jsem si, že vezmu i méně finančně zajímavou práci. Tak jsem zvědavá, co přijde.
Já jsem tenkrát na tom byla v nynější práci při nástupu finančně hůř,než na té veterině,přesto jsem to vzala,protože mám tu práci ráda.
Dobrý večer poněkolikáté …
(Paní) Majko, nechci, aby to vyznělo nějak jinak, než to myslím, ale buďte ráda, že už jste sama, pokud jste ten vztah ukončili řádně. Teď už může být jenom líp. To nejhorší (rozcházení) máte za sebou. Konečně sama. Naberete sílu a hurá do další lekce.
Dobrý den pane Vítku,
jak myslíto to "jestli jsme vztah ukončili řádně?". Tomu moc nerozumím. V tom vztahu bylo hodně situací pro to abych to hned ukončila, ale několik měsíců jsem se hodně snažila a hledala řešení, jestli by to přece jenom něšlo "nějak udělat". Nešlo… Myslím, že partner to pochopil velice dobře a zná a uvědomuje si plně důvody našeho rozchodu. Ví, že uznávám určitou filosofii, a respektuje to, ale nevěří. A to je ten rozdělující bod… Rozešli jsme se v dobrém, majetkově jsme se vyrovnali (snad spravedlivě) a teď už se moc nevidíme. Nemám tu potřebu se s ním scházet i jen jako kamarádka…
Děkuji za "případnou" odpověď na otázku na začátku mého článku:-). Mějte hezkou neděli (tady v Plzni kráááááásně sněžánkuje:-)). Majka Horneková
Dobrý den,
Myslím to tak, jestli jste si všechno vyříkali (a rozdělili). Původně jsem chtěl napsat, jestli už nemáte dluhy, ale pak mne napadlo, že kdybyste neměli dluhy, tak se asi nerozcházíte. Ale to bude složitější, o tom bych musel přemýšlet. Takže jsem to myslel tak, že vás ten vztah už nebude zatěžovat v případném novém vztahu. Případně lze uvažovat i o tom, zda jste se poučila, něco se naučila a „nebíčko“ vám nepřipraví tutéž lekci v bledě modrém. Ale to by zase bylo obsáhlejší téma.
Dobrý večer,
nejsem si jistá zda mohu souhlasit s tím, že lidé vyznávající Avennu jsou osamnělí. Tedy není skoro nikdo s kým bych si na ulici popovídala o Dokonalosti, tak jako jsem schopná řešit problémy o dětech, apod… Přiznávám, ale nepřipadám si osamnělá. Pokud mám něco na sdílení, nebo nějaký dotaz, cítím, že třeba zde, nebo na přednášce bych ho mohla řešit. Také vždy když jsem přišla na přednášku a viděla, že se všichni tak hezky druží, nikdo mně nepřipadal osamnělý. Osamnělý člověk je pro mně člověk co žije sám, pracuje také sám, nemá žádné příbuzné ani známé. Po práci si ohřeje párky, skoukne zprávy a jde spát. A další den nanovo.
Vy ale myslíte osamnělost ve vztahu, kdy jeden z partnerů nesdílí s druhým jeho zájem. Dovolím si napsat vlastní zkušenost. Můj manžel sice Avenně nevěří, ale říká, že se mu to v podstatě líbí a moc rád by věřil, ale prý "dokaž to". Na což nemohu argumentovat, pokud to tak necítí. A myslím, že má obavy, aby si lidé namysleli, že jsem v nějaké sektě, pokud budu své názory příliš ventilovat mimo rodinu. Vždy čas od času se pobavíme co říká Avenna a co on na to… A já pevně věřím, že manžel sám pozná, jak to je a chci mu být dobrým příkladem. I když nemáme moc společných koníčků, tak komunikace nám nevázne a to je také důležité.
Ještě na závěr, pane Vítku Vy si opravdu myslíte, že Avenisté se neumí bavit normálně? Mně to tak nepřipadá.
Zdarvím Eva K. – přepklepla jsem se ale nechám to tak, líbí se mně to
Hezký večer Evo.
Chci se Vás zeptat,zda jste pocit osamocení měla,když jste se setkala s Avennou?Ten pocit nemusí trvat dlouho,může být krátkodobý,než si člověk přehodí myšlení a vše srovná v hlavě.
Já vnímám stav, když je člověk sám a osamocen rozdílně.Sám je člověk ten,který opravdu žije sám se sebou,ale nemusí být osamocen.Osamocen může být člověk,který nežije sám a přesto se cítí osamocen,bez pocitu sdílení,souznění,jak píše Vítek.Slovo osamělá,které používáte vy, vnímám stejně jako osamocena.Ještě malá poznámka,to ,že Vám lidé v Avenně nepřipadají osamělí,tak nemusí být.Musela byste se jich na to nejprve zeptat,aby jste si to ověřila.Navenek spousty věcí nám připadá jinak,než ve skutečnosti jsou.
Chtěla bych jako vy položit Vítkovi také tu samou otázku,co si představuje pod pojmem,že se lidé z Avenny nedokážou normálně bavit?
Vítku,možná máte další námět pro další článek?Určitě by to stálo za to.
Vlaďka
(Paní) Evo a Vlaďko, napsal jsem „normálně“, můžeme hledat přesnější slovo. Komentáře na Avenně mi připadaly nepřirozené, divné, málokdy byly věcné a k článku. Něco mi na nich nesedělo. Ty Vaše, Vlaďko, byly OK. Postupem času mě přestávalo bavit tam psát.
Dobrý večer Vlaďko … 🙂
Jo tááááák,blik blik Vlaďko,on Víteček myslel bavení jako bavení na netu,ne bavení jako pobavení,už mi bliklo.
Milý Vítku,děkuji,občas se mi stane,že mám clonu a vy jste mi ji právě odhrnul.Jsem ráda za dnešní plodný večer plný komentářů,je to suprrrrrr duprrrrrrr,také Vás zdravím a jsem ráda,že se právě teď usmíváte. 🙂
Taky jsem rád, že se právě teď usmíváte 🙂 ha, ha, ha. Ale povím Vám, že vy jste první (Avennista?), se kterým jsem se po cca 6 ti letech začal bavit. Nebo snad Vy se mnou. Pár oslovení anebo známý odjinud (Helena) bylo, ale vy jste první, s kým jsme si našli cestičku k sobě …
Má to tak být,zákon přitažlivosti funguje a určitě si máme vzájemně něco předat a už to funguje,což je príííííma.
Taky už jsem pochopila. Díky za vyjasnění.
Přeji jasnou noc.
Eva
Děkuji za upozornění na nejasnost, text jsem upravil … a omlouvám se za nepřesnost.
Paní Vlaďko,
máte pravdu, že bych se nejprve musela zeptat lidí z Avenny jestli se cítí osamoceni, nebo ne. Já jen píšu jak na mně působí a jak známo zdání klame. Takže věřím, že co je navenek není vždy takové. I já působím jistě na okolí jinak navenek a jinak se cítím. Také cítím rozdíl mezi sám a osamocen. Nepřesně jsem vyjádřila jak vidím osamoceného člověka já. Vy jste to hezky napsala.
Pocit osamocení, když jsem poznala Avennu si neuvědomuji. Jelikož jsme hned zakrátko šli na konzultaci k paní Katce spolu s maželem, tak jsem alespoň zpočátku řešila vše s ním. Než jsem pochopila, že nadšená jsem jen já a po pár emotivnějších výměnách názorů jsem ubrala a snažila se zbavit mesiáškého komlexu. Hlavně jsem měla a mám dost učitelů z řad komentujících (tímto děkuji), kteří se podělili o zkušenosti. Těm horším jsem se pak snažila předejít. Ono ještě pořád přichází ke mně tolik informací, že než si je stihnu nějak zažít a porovnat v hlavě, tak si ani nevšimnu, že jsem s nima doma sama. Vlastně nejsem ani tak sama. Naše malé děti jsou celkem dobří posluchači.
Dobrou noc přeji
Eva K.
A tak možná jste ten pocit neprožila právě proto,že jste byla na konzultaci se svým manželem a také proto,že víte,že si s ním o tom můžete popovídat,aniž by se otočil proti Vám.To Vám moc přeju.U nás doma je to tak,že si ze mě dělají srandičky(v dobrém slova smyslu),ale když je problém,tak přijdou pro radu,což je kladný výsledek a 1* pro mě.
Dobrý večer,
myslím,že každý, kdo se rozhodl jít cestou spravedlnosti, prožil to období samoty. Já ho cítila ve chvíli, kdy jsem se dala do řešení záležitostí v rodině. Ale přesně (jak jste napsal Vítku) řešila jsem hlava nehlava a moje rodina to vůbec nebrala. Byla jsem vychovávaná tak, že říkat druhému do očí, že se mi něco nelíbí se nemá, protože bychom se zbytečně hádali. Tak jsem dlouho v sobě ty věci dusila a pak jsem bouchla.
Když mi potom p.Katka na konzultacích říkala, že musím vyřešit některé věci, ačkoli se mi do nich vůbec nechce, šla jsem s velkým odhodláním do toho. Jenže ouha, zjistila jsem, že je to na ty druhé opravdu moc.
Na poslední přednášce jsem si poznamenala moc zajímavou větu- po létech mlčení, když se člověk rozhodne projevovat nesouhlas, zjistí, že je odmítán, ale to neznamená, že nesouhlas je špatný, ale že ho mohl říci neohrabaně, nekultivovaně. Tak to přesně můj případ.
Říkám si, že kdybych své nesouhlasy vyjadřovala jemněji a servírovala je po troškách, ušetřila bych si třeba některé situace, kdy se ke mě otočili někteří z rodiny zády a nechtěli se mnou mluvit. Co myslíte?
Trvalo, než jsme si některé věci vysvětlili a druhá strana pochopila, co vlastně jsem po nich chtěla.
Samozřejmě, že některé lidi jsem opravdu přestala vyhledávat, byli to někteří známí a kamarádky a teď už si pozorně vybírám s kým strávím nějakou tu volnou chvilku. Ale nemohu říci, že bych se cítila sama. Vážím si toho, že mám kolem sebe pár lidiček, s kterými je mi moc hezky a ačkoli je jich pomálu, tak tady jsou.
K tomu partnerství jen dodám, co mám ověřeno u sebe. Když jsem hledala partnera a nikdo nepřicházel, tak proto, že jsem neměla vyřešený svůj předchozí vztah. Když není uzavřená jedna kniha života, nemůže se otevřít další. Majko, třeba Vám to nějak napomůže. Držím palce 🙂
Klára
Klárko,Váš případ je i můj případ.Řešila jsem a dávala veliká sousta,měla jsem ubrat a dávat jenom drobečky po částech,bylo toho moc najednou pro ty ostatní na strávení,také jsme si časem jisté věci dovysvětlili.Proto asi přišel i ten pocit osamocení,protože mě přestal přijímat někdo z rodiny.
Dnes dávám pouze drobečky a vše je ok.
Vlaďko, akorát jsem někdy bezradná. Nedávno jsem řešila něco se svojí švagrovou.
Ale zase ta moje neohrabanost a moje švagrová se ke mě zachovala následně moc ošklivě, vůbec nepřijala to, co jsem chtěla vyjádřit, reagovala až agresivně. Teď váhám, jak to vyřešit. Je mi jasné, že jsem měla nesouhlas vyjádřit jinou formou, ale na druhou stranu, vždycky, když jsem někde ujela, dřív nebo později jsem ucítila, že musím jít a omluvit se, napravit apod. Jenže tady to prostě necítím, ale rozumem si říkám, holka mělo to znít jinak, možná jsi měla i emoce krotit.
Co v takových situacích, čekat až druhý udělám první krok? Jak to vidíte Vy?
Klárko,
opravdu si myslíte, že jste neohrabaná? Pojďme si připomenout čtyři dohody a najednou zjistíte, že jste úžasná bytost zodpovědná za svou polovinu vztahu, a to je přeci nádherné a osvobozující zjištění!
První dohoda: Nehřešte slovem. Hovořte jako osobnost. Říkejte jen to, co si myslíte. Vyhýbejte se užívání slova proti sobě nebo k pomlouvání druhých. Užívejte sílu slova ve jménu pravdy a lásky.
Druhá dohoda: Neberte si nic osobně. Nikdo nedělá nic kvůli vám. Co druzí říkají a dělají je projevem jejich vlastní situace a snů. Když budete imunní proti názorům a činům druhých, nestanete se obětí zbytečného utrpení.
Třetí dohoda: Nevytvářejte si žádné domněnky. Nalezněte odvahu klást otázky a vyjádřit, co skutečně chcete. Komunikujte s ostatními tak jasně, jak jenom dovedete, abyste se vyhnuli nedorozuměním, smutku a dramatům. Pouze touto jedinou dohodou dokážete zcela změnit svůj život.
Čtvrtá dohoda: Dělejte vše tak, jak nejlépe dovedete. Vaše činnost se mění od okamžiku k okamžiku, bude vypadat jinak, když jste nemocní, než když jste zdraví. Dělejte však za všech okolností vše, jak nejlépe dovedete a vyhnete se zbytečným soudům a lítosti.
A Klárko, buďte sama sebou. Hezký večer, Jana
Já sama za sebe,pokud bych zjistila,že jsem ustřelila a dala do toho hodně emocí,tak bych šla za švagrovou a vysvětlila bych jí,že jsem to chtěla vyjádřit jinou formou a že bych jí to chtěla vysvětlit znovu.Omluvila bych se jí za tu formu projevu ,ne za ten obsah.Už jenom to,že cítíte,že v tom byly emoce Vám napovídá,že to není úplně v pořádku.Musíme se naučit opatrně vyjadřovat nesouhlas mírovou cestou,není to vždy jednoduché.Tak to promyslete a uvidíte,udělejte to,co Vám napovídá srdíčko.Třeba to chce čas,dořešit to s chladnou hlavou.
Vlaďko,
děkuji za odpověď, budu o tom přemýšlet:)
Klárko, mě se na té přednášce líbilo, že není důležité jestli člověk tu pravdu (než se to naučí) řekne hezkým způsobem, ale to, že jí ze sebe vůbec vydoluje. Já tu pravdu většinou přeženu, aby měl ten druhý dostatečnou dávku. Přeju Vám (poprvé) dobrý večer 🙂
Hezké připomenutí Vítku, zapoměla jsem se pochválit za to, že jsem se vůbec odhodlala nesouhlas vyjádřit. Hned na tu pochvalu jdu:)
Klára
Tak to je pravda,první veliký krok je vůbec jít a vyjádřit nesouhlas,ale pak už se musíme učit najít tu správnou míru a nikde není psáno,že se nám to musí podařit napoprvé napodruhé napopáté.Tak ať se nám daří!
Proč jsou někteří "avennité" tak sami? Odpověď je opravdu jednoduchá.
Protože zaměnili pojem "Dokonalost" za pojem "dokonalost". Usilují o "dokonalost" místo toho, aby žili v souladu s "Dokonalostí". Protože Dokonalost rovná se Život. Protože Život sám o sobě je Dokonalost sama.
Dva roky jsem chodila do Školy zdraví těla a duše, abych se nenaučila dohledávat příčiny nemocí ve svých nesprávných myšlenkách, ale abych pochopila nepřirozenost daného prostředí. Přitom se ale plně ztotožňuji s osmi základními principy, které jsou pilířem pro trvalé zdraví člověka. No ale to jsem odbočila od tématu.
Připadá mi, že někteří "avennité", kteří přijali životní styl avenny za svůj, se vědomě, ale možná spíše i nevědomě povýšili nad ostatní. To za prvé. A za druhé ztratili uvolněnost v přístupu k životu. A k druhému člověku. A za třetí, svůj vztah k ostatním žijí na základě podmíněné lásky. A za čtvrté, nejsou uznanliví k jiným metodám a přístupům k životu než to, co hlásá avenna.
A pokračování příště…
Dobrý den paní Jano,
možná máte pravdu, ale já s Vámi nesouhlasím. Myslím si (za prvé), že kdybych se (i nevědomě) povýšila nad ostatní, tak mám potřebu jim dokazovat, že jsem lepší než jsou oni. Já tu potřebu nemám a ani si to nemyslím, že jsem lepší. (za druhé) Myslím si, že jsem v životě víc uvolněná jako jsem momentálně, snad nikdy ani nebyla. Výhodu vidím v tom, že znám kam směřuji, mám svůj celoživotní cíl, který chci naplňovat a dělá mi to radost. Proto jsem uvolněná, jelikož znám co se mi děje a proč se mi to děje. Bodu za třetí moc nerozumím a (za čtvrté) si myslím, že jsem uznanlivá hodně i k jiným metodám. Ze začátku jsem měla tendence odsuzovat lidi za jejich nesprávné chování a jednání, ale postupně se učím a snažím se správně si v sobě nastavit přístup k ostatním lidem. Dnes vím, že každý má svoji cestu a když bude vnímavý tak nakonec dojde tam, kam má. Už nikoho neodsuzuji, ale respektuji. Když s někým nesouhlasím, řeknu mu svůj názor a ten dotyčný ho buďto "uslyší" anebo "neuslyší", v závislosti na tom, jestli je připravený slyšet tato slova. Jsem uznanlivá k jiným alternativám a filosoviím a věcem všeobecně, ale nesouhlasím s nimi, a to neznamená, že lidi za to odsuzuji. To ne… Snažím se být přátelská ke všem bez rozdílu…
Doufám, že mi rozumíte. Možná to mám nastavené nesprávně a časem mě to nasměruje na tu správnou kolej:-). Hezké poledne, Majka Horneková
Hezký den paní Majko,
je v pořádku, že se mnou nesouhlasíte. Své pozorování, pocity a svou zkušenost jsem získala právě ve Škole zdraví a ducha a protože se učím přesnosti ve vyjadřování, uvedla jsem ve svém zamyšlení také slovíčko "někteří" avennité…Vaše zkušenost samozřejmě může být odlišná.
Naopak, mám radost, že právě na těchto stránkách jsou i lidé, kteří dokáží sdílet i jiný, odlišný názor a nemají potřebu se vůči němu případně vůči danému komentátorovi nepřiměřeně vyčleňovat. Protože, a to je pro mě důležité, každý člověk je jedinečný a ve své jedinečnosti může být jenom jiný. Ne lepší nebo horší, ale jiný.
Paní Majko, mám opravdu radost z toho, že se vzájemně respektujeme, to je ohromná síla a bohatství.
Mějte se moc hezky, Jana
Váš článek, mě Vítku namotivolal a také příběh paní Majky k zamyšlení se nad vztahy a to nejen těmi partnerskými. A stala se mi taková úžasná věc: nechala jsem se vést svými pocity a z knihovny si vybrala knížku od Shakti Gawain, která se jmenuje "Cesta proměny" s podtitulem Jak můžeme skrze vlastní uzdravení změnit svět. Otevřela jsem ji "náhodou" na straně 145 a překvapením jsem vydechla neboť jsem si otevřela kapitolu s názvem "Naše vztahy jako zrcadlo" a vysloveně mě ta knížka přitáhla. Vtip je v tom, že jsem si tuto knížku koupila už před několika lety, protože mě oslovil zejména ten její název. Doma jsem si ji potom zběžně prolistovala a odložila, protože jsem se prostě nezačetla. Znovu se mi potvrdilo, že má smysl naslouchat "znamením" a nechat se vést svými pocity, teď zrovna do té knihovny. Uvolněná a radostná připravena na další poznání…
Ano, Jano
Knížka Příručka mesiáše (Richard Bach) je k tomu určená, aby ji člověk otevřel na „náhodné“ straně a přemýšlel o tom, co si přečte, i vykládání karet, takhle (podle mne) funguje. Záleží na tom, jak člověk tu myšlenku rozvede a to mu napoví intuice.
Zdravím.
Jsem ráda, Vítku, že jste zmínil Richarda Bacha. Četla jsem od něj skoro vše a mohu ho jen doporučit. Moc mně jeho knihy oslovily.
Hezký den Eva
Paní Jano,tuto knihu jsem četla,také mě oslovila,hodně mi dala.
Když jsem se od kolegyně dověděla, že existuje Avenna a přednášky ve Slezské ulici jsem měla za rohem, tak jsem se tam vydala. První přednášku jsem ztrávila jen velmi těžko. Postupně jsem začala chápat, ale stalo se něco. Na několika přednáškách za sebou na mě silně doléhala slova, když něco ukradnete musíte to napravit. A já pořád v duchu tohle se mě netýká, já nikdy nic neukradla, já nejsem žádná zlodějka. Proč to cítím, že to patří právě mě. A potom jsem dohledala, že jsem si jednou před mnoha lety jako studentka půjčila od maminky tajně řetízek s přívěškem, jediný její šperk který dostala k biřmování. A už u mě zůstal v Praze. Tak jsem ten řetízek vzala a při oslavě jejích 80. narozenin jsem ho s omluvou vrátila. Řekla jen dobře a já cítila, že to celou dobu věděla. Byla jsem ráda, že jsem to stihla napravit. A od té doby jsem na žádné přednášce už neslyšela to naléhavé, že ukradená věc se musí vrátit.
Co mi dalo učení Avenna? Že mám právo na svůj názor. Můj muž dodnes nepřekousl, že jsem se změnila. Velký problém byl alkohol. Před nedělním obědem jsme si dávali aperitiv. A já odmítla, což byl nepředstavitelný prohřešek. Ani by mi ta trocha alkoholu nevadila, ale to, že mě někdo nutí, že mu tím ničím pohodu, když se s ním nenapiju ze mne udělalo absolutního abstinenta. A tak jsem podle mého muže v sektě, kde Kačenka je Bůh, který vyléčí každou nemoc. Můžu říkat horem dolem, že Kačenka vyléčí pouze svoje nemoci, že každý se může vyléčit sám, když poslechne její rady, nechce na to slyšet. Ale musím se pochválit, že hlava mě od té doby co znám Avennu přestala pobolívat, i když jsem na to nikdy moc netrpěla.
A Vítku, co se mi líbí na těchto stránkách, že jsou brány vážně nevážně. Ale na tu knihu o zdraví jsem zvědavá, Kačenka s Haničkou se na ni chystají už tak dlouho a pořád nevychází, asi ještě nejsou spokojeny s tím, jak by měla vypadat. Možná, že Vám by opravdu slušela více napřed ta románová podoba.
Zamysleli jste se někdy nad tím, proč se scházíme na těchto stránkách? Já proto, že jsou věci, které mě zajímají a nemám s kým o nich mluvit. Vítku hodně námětů k přemýšlení pro nás nám i Vám přeje Jarka