Přichází čas, kdy cítím, že jsem toho o sobě napsal už dost. Zejména dost nepříliš pochvalných věcí. To je tím, že píšu o svých nemocech a nemoc člověka upozorňuje na to, že něco dělá špatně. Takže jsem se tu vlastně chlubil tím, že něco dělám špatně a pokoušel se zjistit, co přesně dělám špatně.
Existuje několik způsobů, jak to zjistit. Pokud je člověk jasnozřivý (nebo zná někoho, kdo takové služby poskytuje), tak se jednoduše podívá na příčinu nemoci a pokud jasnozřivý není, vezme za vděk berličkám v podobě například Pravidel při dohledávání psychické příčiny nemoci podle Avenny a svojí intuici. Tak jsem to dělal já. Taky je dobrý se pozorovat, co člověk vyvádí. Teď to shrnu, pokusím se vyřknout diagnózu a půjdu se uzdravit.
Jdeme na to, hezky podle času …
Za příčinu bolavého zubu jsem dohledal nedostatečnou péči o rodinu, dělám si svoje věci. Přemýšlím o tom, jak dosáhnout bohatství. Pečlivě recykluji odpadky, mám rád pořádek. Jsem doma s dětmi sám a zvracím, za příčinu jsem dohledal, že jsem nerad s dětmi. Mám zimnici, protože rozdávám málo tepla a lásky. Přemýšlím jak vydělat velký prachy. Urazil jsem tchýni, chci, aby byl doma pořádek a děti poslouchali. Omluvil jsem se jí. Přemýšlím o tom, že i věci mají duši. Štvou mě pohádky, protože v nich dělají špatné věci. Bojím se změnit práci anebo nechci spát s manželkou a dětmi v jedné posteli. Splácím dluhy z nakradených věcí. Otevírám Pandořin šuplík a s láskou vzpomínám na ženu, která chtěla být dokonalá. Vázne komunikace se ženou a v duchu si nadáváme. Přemýšlím o tom, jestli nemluvím moc vulgárně. S manželkou si nerozumíme. Jsem manželce psychicky nevěrný a prohlížím si holky na internetu. Šířím do světa vznešené myšlenky. Přemýšlím o přejetých zvířatech. Manželka má stupidní starosti a já ji nechápu. Přestal jsem pít pivo. Máma má taky starosti. Mám krásné dlouhé vlasy :-). Dokonale uklízím ložnici. I květiny mají pocity. Odmítám magii. Chystám se žít dlouho. Zabývám se tématem pravdomluvnosti. Jsem skvělý tatínek, kdežto manželka děti rozmazluje a kazí. Manželka má ráda spotřebitelské soutěže, to nechápu. Manželka mi v duchu nadává. Děti mají moc hraček a neváží si jich. Žiju ve svém světě a nebaví mě poslouchat, co se děje kolem. Opět přemýšlím o vulgárních slovech. Přemýšlím o vzteku a řvaní. Mám nové boty, ale jsou mi nějak malé, že bych se bál budoucnosti? Stále přemýšlím o vulgárních slovech. Nechápu, proč ženský tolik řeší, jak vypadají. Jsem domácí kutil, to je taky diagnóza. Přemýšlím nad neviditelnými dluhy. Vyrábím dokonalé dřevěné krabičky. Nemáme s manželkou společnou kasu. Občas si hraju s dětmi. Jsem dobrovolný otrok Spravedlivosti, Čistoty a Dokonalosti. Už nekrátím daně a manželka na mě řve. Jsem otrávený z toho, že manželka nechce být dokonalá. Nemám rád dárky. Nemám rád nepořádek. Věřím tomu, že člověku můžou narůst třetí zuby. Jsem poctivec. Zjevení je dárek od Stvořitele pro Člověka. S manželkou se nechápeme.
Když se prokoušu těmito články, do očí bije několik věcí, které se pořád dokola notoricky opakují:
Nerozumíme si s manželkou, nebo spíš se nechápeme. Mě připadají její starosti stupidní, ona si zase myslí, že se vznáším v oblacích. Mě štve, že ona se zabývá přízemními věcmi. Tím, že se o všechny stará, tak rozmazluje celou rodinu a dělá nás nesamostatnými a pak se diví, že nemá čas pro sebe a my jsme banda rozmazlených povalečů. Vysvětlím jí, že každý zasluhuje jenom tolik péče, aby se svobodně a zodpovědně vyvíjel.
Já sedím od rána do večera nebo spíš do noci u počítače a věnuji se tomu, co se dá nazvat práce i zábava. Žiju ve svém světě. Pohodička. Udělám to tak, že si stanovím „konec pracovní doby“, vypnu počítač a budu se věnovat manželce, dětem, domácnosti. Dodělám lišty kolem parket, udělám botník a skříňky do koupelny. To jsou první úkoly.
Pořád řeším práci, peníze a úspěch. Myslím si, že prioritou je objevit svoje poslání. Jsem netrpělivý, už aby to bylo, nechci dělat něco, co mne nenaplňuje. Jenže ono všechno funguje. Komu se poštěstí uživit se, moc se při tom nenadřít a nevytáhnout paty z domu. Moc to řeším. Klídek.
Mám vznešené ideály a to je moc dobře. Tak vznešené, že je většina lidí nechápe a má mě za magora a to už dobře není. Musím vyběhnout mezi lidi a mít normální vztahy. To bude legrace.
Jsem na dobré cestě, ve čtyři odpoledne vypnu počítač, vypnu mozek, přistanu na zem a budu si povídat s manželkou, hrát si s dětmi, dělat něco pro rodinu, anebo si užívat obyčejného života.
A to je všechno. Ještě se dočkáte článku Teorie nemoci a uzdravení. A pak občas něco napíšu na téma jak učinit manželku šťastnou v posteli, jak být skvělým tatínkem, jak zvelebovat chaloupku a jak pěstovat kedlubny.
Dobrý den Vítku,
hezky jste to shrnul. Mám ale z Vašeho článku smíšené pocity. Na jednu stranu na mně působí jako rekapitulace – dospění k výsledku, na druhé trochu jako truc podnik.
Myslím, že jste si dobře naordinoval -Omezení-. Ale proč se hned vzdávat něčeho co máte rád. Alespoň na mně to tak působí, že se vzdáváte psaní které je pro Vás závislostí.
Za sebe musím říct, že mám Vaše stránky ráda a vžy se těším na nové články. Jsou pro mně i s komentáři přínosné. Myslím, že pomáháte nejen sobě najít cestu, ale i ostatním.
Pokud jste se rozhodl nepsat musíme to respektovat (ono nám nic jiného asi ani nezbude) Ale přimlouvám se za Vítka, ne za kedlubny.
Hezkou neděli
Eva K.
Evo, to jsem rád, že máte moje stránky ráda a to mně těší, že se těšíte na nové články. Tak to má být 🙂 Píšete, že se vzdávám psaní, které je pro mne závislostí. Neměl by se člověk závislostí naopak s radostí vzdávat? Nebo je na čas odkládat, aby se ubezpečil, že na nich není závislý. Nebylo by to krásné, kdybych objevil své Poslání a vykročil za ním a za sebou nechal hromadu zmuchlaných papírů? Odpovím si sám. Bylo!
Ale nebojte, ještě něco si ode mne přečtete, pravděpodobně se nebudu tolik věnovat svým nemocem, to už by bylo nošení dříví do lesa.
Jsem opravdu rád, že se vám to líbilo 🙂 Za to může i Vlaďka a ostatní.
Dobrou noc, nebo co tam právě máte …
Vítku, jasně, že by to bylo krásné, objevit své poslání. Moc bych Vám to přála (i ostatním).
Původně jsem ve svém předchozím komentáři chtěla použít přirovnání k alkoholikovi, který se musí zbavit své závislosti, ale nepoužila, protože tu závislost u Vás nevnímám jako něco špatného a zničujícího. Naopak, jako věc, která Vám dělá takovou radost, že ji máte potřebu opakovat. Možná to pak i přeháníte a vše ostatní jde stranou. To už je pak špatně. Ale vzdávat se radosti bychom neměli.
Mějte se hezky
Eva K.
Děkuji za psaní, Evo.
Objevit poslání … Už ho máte objevené? Vím, že je to důvěrná otázka, tak nemusíte na to nic říkat. Já na tom dělám a bude to další velké téma.
Mějte se dobře … 🙂 🙂 🙂
Dobré ráno Vítku,
i když je Vaše otázka důvěrná, tak cítím, že Vám dlužím odpověď. Své poslání jsem ještě neodhalila celé. Od malinka jsem vždy byla spíš ta která pomáhá a vykonává, než ta co velí. Ať už ve školce, škole, nebo v práci. Po skončení mateřské jsem nevěděla kam se vrtnout, co bych měla dělat. Cítila jsem, že chci pomáhat lidem. Na konzultaci jsem se ptala zda je mé poslání pomáhat (např. vozíčkářům…). Paní Katka mně řekla, že "pomáhat, ale jinak". Usilovně jsem se snažila přijít na to co tím paní Katka myslela a jak to tedy se mnou je. Tak jako z Vašich článků cítím často veliké úsilí. Teď už to neřeším tak intenzivně. Jsem zvědavá, ale cítím, že dokud nedozraje čas (tedy já) tak nepoznám. Myslím, že si musím ještě něco dořešit vnitřně, než dojdu poznání poslání. Do cesty mi zatím přišla práce zdravotní sestry (ačkoliv jsem to vystudovala, ale roky nedělala) a jsem spokojená.
K tomu bych měla otázku na paní Vlaďku. Prosím podělila byste se se mnou jak jste (vnitřně) spojila Avennu a práci s klasickou medicínou?
Přeji hezkou neděli
Eva K.
Dobré ráno,
Tak jsem se trefil, je hezké, že jste přiznala, že jste ještě přesně nenašla nebo neuvěřila.
Evo, já se těším, že až to poslání objevíme a začneme ho plnit, tak se budeme smát tomu, že jsme to věděli už dávno. Já už se tomu začínám smát. Možná, že součástí toho poslání je i ho najít a být ochotný opustit dosavadní jistoty. Být povolán (poslán) k něčemu dalšímu … ale je možné, že to dramatizuju, že stačí něco dělat a uživit se a to poslání není v nějaké konkrétní práci, ale v tom, jak ji děláme.
Hezkou neděli 🙂
Hezký večer paní Evo.
U mě to bylo jednoduché.Já jsem vždy tvrdila,že pokud bych jednou měla zdravotní problémy,tak dám přednost nejprve alternativní medicíně před klasickou.Tak se i stalo.Od 25 let mě občas bolela ramena (měla jsem tendence dělat za druhé) a ta moje ramena mě nasměrovala k jednomu léčiteli,který pomohl a časem zasvětil i do léčení rukama.Fungovalo to a funguje.Ale protože jsem měla spousty otázek,které jsem potřebovala vysvětlit,tak jsem se NÁHODOU dostala k Avenně,kde jsem hned první hodinu dostala spousty odpovědí,na které jsem čekala tak dlouho,zapadalo to do sebe a dokonce jsem zjistila,že jsem některé věci cítila dobře.Vždy jsem dávala přednost alternativnímu přístupu před medicínou .Po získání informací z Avenny a ze spousty knížek mám možnost si tyto informace ověřovat v práci ,pracuji v soukromé plicní ordinaci,občas se lidí na něco zeptám,často to samo vyplyne z rozhovoru,někdy mi lidé tu informaci řeknou sami aniž bych se ptala,je to zajímavé.Mou práci zatím beru jako že je důležitá a zdravotníci jsou ZATÍM potřeba,ale v budoucnu se budu více věnovat zase léčení rukama a vím ,že to bude rozšířené i o další schopnost.Ovšem nebudu už záchranářka,která by chtěla pomoci každému,( i těm ,kteří o to ani nestojí),ta pomoc přijde tam,kde člověk o ní požádá sám a vyhledá si mě.Vnitřně s tím nemám žádný problém,dívám se na nemoc jako na poselství,které přichází člověku oznámit,že by měl něco přehodnotit a změnit.
Informace z Avenny na mě působily pozitivně ,byl to mazec,v mém vnitřním životě to byla pro mě VŘSR ( Velká říjnová socialistická revoluce 🙂 ),dnes to beru jako samozřejmost a jsem za ty informace vděčná.Zrovna je to 14 dní,kdy jsem si spustila neoprávněnou lítostí slušnou rýmu a jedna paní na mě ….vy jste sestřičko ale nastydlá co?A já jsem spontánně ,aniž by mi to došlo,odpověděla….ne nejsem nastydlá,jenom mám rýmu….paní na mě zírala s otevřenou pusou,co si myslela,nevím,neptala jsem se.
Avenna mi vlastně do hloubky vysvětlila,co jsem těma rukama vlastně dělala,když jsem léčila,na jakém principu to funguje.
Takže já za přirozené a bližší považuji práci a změny na sobě,než zásahy klasickou medicínou.
Jedna dobrá informace…….Od 12.3.09 se přestávají očkovat děti pátých tříd proti TBC…jen pro zajímavost.
Trochu jsem se rozepsala.
Mějte se hezky. Vlaďka K.
Dobrý den pani Vlaďko.
Děkuji Vám za odpověď. Práci a změny na sobě beru jako základ, ale občas se nezadaří a pak je nám klasická medicína dobrá. Ovšem s vědomím, že za určitý problém si můžu sama a sama ho také mohu vyřešit, se žije lépe.
(Díky za vysvětlení pojmu VŘSR, i já však už pamatuji např. RVHP,ROH, i pionýrkou jsem byla :-))
Zdravím Eva K.
Ahoj Vítku.
Zhltla jsem tvé shrnutí a pozastavila jsem se nad větou…….štve mě,že manželka nechce být dokonalá.Co když chce být dokonalá akorád dokonalost vnímá trochu jinak než ty?
Já si myslím,že každý člověk chce být uvnitř dokonalý,ale vzorec pro dokonalost je pro každého jiný.
Měj se hezky.
Vlaďka K.
Ahoj Vlaďko, každý titulek ve zkratce vyjadřuje obsah článku.
Jsem otrávený.
Jsem otrávený z manželky.
Jsem otrávený z toho, že manželka nechce být dokonalá.
Jsem otrávený z toho, že si myslím, že manželka nechce být dokonalá.
Jsem otrávený z toho, že si myslím, že manželka nechce být dokonalá v oblasti pořádku.
Máš pravdu, ale já jsem to chtěl napsat jednou větou nebo spíš jedním pocitem. Neříkám, že je to tak nejpřesněji, jak to jde.
Rozumím tomu jak jsi to myslel,reagovala jsem na obsah toho slova,nějak jsem měla potřebu.:-)
Vítku, co jste to zase napsal? Shrnul jste to hezky, že byste se měl věnovat trochu rodině, to je chvályhodné, ale že k tomu potřebujete vypnout mozek, to jste myslel jak? Když se budete věnovat manželce a dětem s vypnutým mozkem, nebudete někde mimo? A bude Vám při zvelebování chaloupky stačit jenom zapnuté srdce?
A pokud se Vám ještě nepodařilo a podaří učinit manželku šťastnou v posteli, nechala bych to jako tajemství Vás dvou. Proč o tom článek. Pokud to nebude o tom, že usínáte s manželkou v obětí. To je fakt prima.
S tím mozkem to ještě promyslete, jen používat mozek je dost hrůza, ale vypnout ho to teda nevím. Všechno chce rovnováhu, extrémy nebrat. Svítí sluníčko, tak ještě přidám jedno 🙂
Mnoho Vašich článků se mi Vítku líbilo a děkuji za ně, protože mnohé jsem cítila jako Vy, co se mi nelíbilo jsem možná dost vypíchla, ale patřilo to vlastně vždycky někomu jinému. Takže na články jsem se vždycky těšila. Možná jednou napíšete, jestli to něco přineslo i Vám. A možná si teď založí stránky i Vlaďka. Jako štafetu. Stejně nevěřím, že Vy přestanete psát, ale jenom polevíte. Přeji Vám šťastnou cestu v hledání Jarka
Dobrý den (napravuji, že jsem minule nepozdravil) Jarko,
Vy mě dneska chytáte za slovíčka a za smajlíky. A přitom je to takový pozitivní článek 🙂
Vypnutým mozkem myslím, že nebudu pořád něco rozumově řešit.
Místo toho, abyste skákala radostí do stropu, že se budu víc věnovat manželce, tak se zastavujete nad tím, že se jí chci věnovat v posteli. Kdoví, na co myslíte. Co když jí chci v posteli vyprávět pohádky? V posteli se dají dělat různý věci.
A i kdybych psal o sexu, co je na tom špatného? Co je na tom špatného předem, když ještě nevíme, o čem bych psal a jak. Napadá mne, že je na tom špatně předsudek. Psát o sexu je fuj, pro někoho. (Teď tu neřeším, význam slova sex podle Avenny.)
V komentářích obecně se míchají dvě věci. Za prvé lidé píší, jak něco vidí, cítí a chápou oni. A za druhé se někdy snaží druhého předělat tak, aby to viděl, cítil a chápal stejně jako oni. Jenže je otázka, nakolik má člověk druhé pozorovat a nakolik je má předělávat a rozčilovat se nad tím, že jsou jiní než on by si přál. I v manželství je to otázka. A je to otázka za hodně bodů.
Taky vám přeju šťastnou cestu v hledání … a psát nepřestanu, ještě jsem pořádně nezačal.
Dobrý den Vítku, ten můj komentář opravdu neměl být kontroverzní, ale naopak pozitivní. A nepovedlo se. Odpovídáte, že nebudete po čtvrté hodině rozumově řešit. Já ale myslím, že ve Vašich článcích naopak byla citová stránka v převaze nad rozumovou, jinak byste byl velký pokrytec, kdyby ty články byly psány rozumem. A že jste se rozhodl se více věnovat rodině to jsem zapoměla napsat, že to chválím. Jednou mi paní K. řekla – ne dokazovat, ale ukazovat. To co mi pořád nejde u mého manžela, který má svou neotřesitelnou pravdu. Vám přeji, když jste se rozhodl více se věnovat rodině, aby Váš příklad (ukazování) nakazil celou rodinu. Myslím si, že Avenna nemá konkurenci. Ještě jsem se na přednáškách setkala s metodou EFT. Ta má působit na odstranění potíží v celé škále problémů. Odstraní negativní emoce, ale nedovedu si představit, jestli také vyléčí. A s tou postelí jste začal Vy. Když budete povídat manželce pohádky, tak se pak můžete pochlubit kdo dříve usnul, podle toho se pozná jak je vypravěč dobrý. Ale nevím, jestli dobrý vypravěč uspí hodně brzy, nebo je vyprávění tak poutavé, že posluchači neumožní usnout. Zase dva pohledy na věc. Taková banalita a má dvě různé odpovědi. No není ten život krásný? Jdu se poklepat – tedy vyzkoušet metodu EFT. Přeji krásné prosluněné dny 🙂 Jarka
Jarko, zítra jedeme na hory, tak se mi prosluněné dny docela hodí. Děkuju.
Slibuju, že nebudu psát, nebo jenom na papír. Příští článek vyjde automaticky.
Mějte se všichni dobře … 🙂
Dobře si na mě všechno pamatujete, nemyslela jsem to ale nikdy ve zlém spíše jsem ve Vaší manželce viděla sebe (bez těch hovad) ale ty jsem si pokrytecky myslela v duchu. Na těch horách si to užijte přeji krásné sluníčko :-), dobrý sníh :-), dobře namazané lyže :-)číšníka, který podá rád i vodu :-)a hlavně pohodu :-). Jarka
Nakonec dojdeme k tomu, je hezký, když to člověk řekne, než kdyby si to myslel. Ten druhý alespoň ví, na čem je. Třeba jsme na tom líp než jiné vztahy, kde si to jenom myslí.
Lyže se snad už dnes nemažou … vzpomínám jako malý kluk, jak jsem „špatně namazal“, a lyže se mi přilepily na sníh a nechtěly se hnout. Vlastně jsem ani nenamazal, sušil jsem lyže v koupelně u radiátoru a ony byly nějaké přesušené … dřevo.