Věříte v minulé životy? Já ano, nemám s tím problém. Hezky mi to do sebe zapadá, že dušička na sebe bere různá tělíčka a v těch se učí různé věcičky. Co nezvládne v jednom životě, to si vezme do druhého a tam na tom pokračuje. Nemám s tím problém, dává mi to smysl. Ani bych se nedivil tomu, kdybych byl v těch ještě víc minulých životech zvíře nebo rostlina, proč ne? Hlavní je získávat zážitky a zkušenosti a vyvíjet se. Jsem rád, že jsem člověk, ale třeba jsem se dřív stejně tak radoval ze života kytky.
S minulými životy jsem smířený. Víc než smířený. Přijde spravedlivé, že po jednom životu následuje nějaký další, protože člověk může napravit to, co pokazil. Nebo spíš se naučit to, co se ještě nenaučil. Kdyby byl život jenom jeden, musel bych zpochybnit Spravedlivost Stvořitele. Porovnával bych svůj život se životy ostatních lidí a viděl bych, že Stvořitel pro každého stvořil něco jiného. Přijetí minulých životů mi umožňuje věřit v Dokonalost a Spravedlivost Stvořitele. Každý sklidí to, co zaseje … a když to nestačí sklidit v tomto životě, tak si to sklidí v tom příštím.
Celé to vidím tak nějak pozitivně, že každý ten následující život je o něco lepší než ten předcházející. Někdy se to sice může pokazit, ale kdyby si to člověk nakreslil, tak by ta křivka měla tvar rostoucí akcie s občasnými propady.
Přestože věřím, že existují minulé životy, nemám potřebu se v nich šťourat. Myslím si, že důvod, proč si ty minulé životy nevybavujeme v tomto životě, je dobrý a to právě ten, abychom se v nich jenom tak neplodně nešťourali, abychom se na ně nevymlouvali a abychom se věnovali tomuto životu. K čemu vám bude dobré, když se dozvíte, že jste byl bohatý faraon? Abyste na sebe byli pyšní a nárokovali si, že v tomto životě budete ještě bohatší? K čemu vám bude dobré vědět, že jste v minulém životě byly špinavá děvka, která šla s každým za kus chleba. Pomůže vám to? Dodá vám to sebevědomí?
Někteří léčitelé pracují s minulými životy. Léčitel může například tvrdit, že někoho bolí noha, protože mu jí v minulém životě usekli. Na minulý život se dá svést kdeco. Myslím si, že dobrý léčitel nechá minulé životy zakryté závojem nevědomí a věnuje se životu současnému. Především.
A co budoucí životy? Chcete je vidět? Nebojíte se, že dostanete depresi z toho, že uvidíte, že vás čeká ještě dalších 40 zrození. Máte na to sílu? Dokážete si představit jenom to, že budete růst devět měsíců mamince v břiše, než se narodíte. Nebo raději nechcete vědět, co bude?
Je dobře, že minulé a možná i budoucí životy jsou schované za závojem nevědomí. Mohli bychom z nich zblbnout, anebo by život ztratil smysl. Přesto se těším, až se jednoho dne podívám do svých minulých životů. Uvidím, že jsem byl bohatý faraon a přesto na sebe nebudu pyšný, uvidím, že jsem byl špinavá děvka, která jde s každým za kus chleba, a přesto se budu mít rád. Možná uvidím i to, co mne čeká. A přesto z toho nezblbnu. Ráno vstanu, osprchuju se, vyčistím si zuby … a prožiju další krásný den.
(Den je vlastně něco podobného jako život. Ráno se probudíme (narodíme), prožijeme jeden den a večer usneme (umřeme). Zatímco tělo odpočívá, duše se poflakuje bůh-ví-kde a připravuje se na další den.)
Ahoj, líbila se mi tvá kuráž, zkusíme se pohnout z místa co myslíte ?
minulé=konkurentní
Jedním z nejtěžších oříšků pro naše až moc dlouho materiální mindsety bude připustit, že nejsme "sami", "jedinní"..
Někteří z nás, dostali "své" důkazy v průběhu této "instance", někteří pochopili existenci na základě všudypřítomných detailů, bezchybnému designu přírody či díky smyslu lidských cest, který na nás dolehl pod vlastním uvědoměním emaptie, kterou nemáme s kým sdílet.
Veškeré poznání zde v tomto světě, je "výseč", je to opět další konkurující si charakter "toho našeho celku".
Bez tohoto nutného omezení bychom nikdy nedokázali "nekoukat vedle/ neopisovat".. Děláme to běžně každý den, chybné kopie chování stejně nefungují ve vyvinuté společnosti. Ale ta naše společnost ? ona není vyvinutá. Zdaleka ne. Cílem je udržet nesmírné množství podobně smýšlejících lidí s úplně rozdílnými historiemi v klidu a kontrolované. Nejlépe ohradit a rozčlenit.
Stejně jako naše mysl i naše těla jsou uzpůsobena tomuto materiálnímu prostředí, se začatky a konci svých dějů. S nikdy nechybějící akcí a reakcí.
Toto prostředí je "účelové".
Pokud se nesmíříme s tím, že "teď zrovna" ten účel nezjistíme, ani toho kdo jej vytvořil (vymyslel) "ted zrovna" nepoznáme.
Nikdy nedostaneme klid do našich dějů a rozum do našich hlav.
Pro představu o tomto "namíru vytvořeném prostředí" bylo nutné vytvořit přesný lineární popis akcí a reakcí. Jak jinak v materiálním prostředí, než díky časovému údaji. Tím pádem se vše ukládá po sobě, tak jak se věci po sobě dějí, se všemi návaznostmi a ději, tak jak je ovlivňujeme viditelně, neviditelně či schálně nebo omylem. Je to celé pro naše myšlení. Respektive, celé toto divadlo s duálními tématy je specielně vytvořeno právě pro naší mysl. Pro její kvalitní růst. Budu mnohem přesnější když řeknu: "pro náš neuronový strom"
A proto vás nechávám sedět, tam kde sedíte, myslet co jste si právě vytvořili a slyšet co vám právě zní.
A skončím zde: Každý by měl hledat "svou vlastní příčinu zvědavosti".
_______________________________________
opravdu stačilo "nezávisle pozorovat"
Přiznám se, že v tomto textu se nějak ztrácím … je to na mě „moc složitě napsaný“.
Ahoj Vítku.
Moc hezký článeček 🙂 k zamyšlení.
Mě toto nedělá problém stejně jako tobě ne.Akorád kde řeším dilema….když se někde dočtu,že jsme byly v minulém životě zvíře nebo rostlina,tak to nějak nemohu přijmout.Vnímám to tak,že člověk byl vždy člověkem,zvíře zvířetem a rostlina rostlinou.Člověk zde má trochu jiný úkol než zvíře a rostlina,proto si myslím,že to má stvořitel takto rozdělené.To jsou jen mé vnitřní pocity.
Jako zvíře se taky můžeš něco naučit, nebo jako kámen, tak proč nééééé. Stvořitel to taky tvoří všechno, tak proč bychom si právě my měli vybírat … 🙂
Hezký den Vlaďko. Jak se dá vysvětlit, že navštívíte poprvé cizí zemi a na útesech přesně víte, kde je skalní převis a kde je jeskyně, když jste tam nikdy nebyla a přístupné to z pevniny není? Jak je možné že při vyhlídkovém letu (opět v cizí zemi) víte bezpečně, že za támhletím kopcem je pramen říčky a jezírko? Jelikož ve snu občas "lítám", dovedu si živě představit, že jsem něčím podobným byla v minulosti.
P.S. Drogy a jiné omamné látky fakt neberu 🙂
..empatii vnímám jako důkaz inkarnace
snad to někomu pomůže
Tak by se dala vysvětlit empatie (přitažlivost, odpudivost) vůči někomu, ale co když jsme se s dotyčným dosud nepotkali. To se mi nezdá.
I tak mějte dobrý den 🙂
Ale potkali 🙂
Ale kůli psychické zátěži která by zaplavila a vlastně "zničila" jedince (formu/biologický celek v prostředí) / nebo také možná kůli neprakticky velikému myslícímu orgánu, který by to vše musel zpracovávat a používat 🙂 / se ty vzpomínky blokují. Může to být i "důkazem" toho, že jsme "někdy" předtím strávili jako duše životy v mnohem vyspělejších formách než je tato, zde v těchto podmínkách k dispozici.
Nicméně je to detail mého vnímání, který mi od malička přišel velmi zajímavý. Samozřejmě že i neviditelná fyzika v tom bude hrát svou roli. Propojení vzájemných energetickych polí bytostí nemůžeme vynechávat.