Tento text mi kolem roku 1996 buď někdo poslal, nebo jsem ho nalezl na internetu, ale teď už mi nejde ho tam najít. Doufám, že autorka nebude proti uveřejnění namítat …
Dosla jsem k zaveru, ze uplne nejdulezitejsi ze vseho je laska k Bohu. Tak velika odevzdanost Bohu, ze je clovek ochoten dat na oltar svou dusi, kdyz to Buh bude chtit. Tak velika odevzdanost Bohu, ze je clovek ochoten ozelet vsechny sve vztahy. Tak uzke spojeni s Nim, ze se clovek modli bez prestani.
Drive se mi to zdalo v protikladu k lasce k lidem. Zdalo se mi, ze tento Bozi pozadavek oddeluje poslusneho od sveta. Ale ted uz se mi to nezda. Naopak. Driv jsem spolehala na lidi. Vyzadovala jsem od nich maximalni peci a … a vyzadovala jsem vic, nez mi mohl kdokoliv dat. Malo jsem byla schopna davat. Sice jsem si to neuvedomovala, protoze moje pozornost se soustredovala na prijimani, nikoliv na davani, ale zpetne videno, bylo to tak. Lacnela jsem po lasce, kterou mi nikdo z lidi nebyl sto trvale prokazovat. Abych svuj hlad ukojila, potrebovala jsem byt skvela, potrebovala jsem si za neco lasku koupit. Moje duse zbesile volala po lasce za nic, jen proto, ze tu jsem a moje telo se snazilo ji prilepsit pri vsi nouzi kupovanim lasky pro neco. Buh udelal muj zivot jeste nesnesitelnejsi, kdyz mi sebral moznost kupovani. Ucinil, ze o muj vzhled nikdo z mych znamych nestal a ze se mi cizi lide posmivali. Jakoby toho bylo malo, poznala jsem, ze ani moje inteligence neni dostacujici, abych mela za co nakupovat lasku tam, kde jsem se pohybovala. Doma jsem byla stredem posmechu a pohrdani. Hledala jsem rady u lidi, chtela jsem, aby mi zprostredkovavali Bozi slova. Ale Buh si to nepral. Odebral lidem v cirkvi ukol mi poradit. Zbyla jsem sama a zustala mi tenkrat jen jedina, posledni veta, kterou mi Buh poslal z ust člověka na ceste od spolehani se na lidi: “duveruj uz konecne jednou Jezisi!”. Pak uz nasledovalo jen dlouhe pokorovani od lidi a modlitby a cteni, postupem doby spis uz studium, Bible. Ucila jsem se spolehat na Boha. Pustila jsem se tam, kam jsem se predtim neodvazila vstoupit: zkusila jsem vynechat clanek zprostredkovatele Boziho slova a Bozi lasky a zkusila jsem ji nabrat primo z nebe. … Pila jsem dlouho. Nesmela jsem pritom mit druhe lidi, protoze bych se vratila zpet.
Nemela jsem cim se pred lidmi chlubit, a tak jsem prestala doufat, ze si lasku koupim. Naucila jsem se chodit s utrpenim a se zranenimi, ktere mi lide ustedrili, za Bohem. A nachazela jsem pokoj a uzdraveni. Ano, :-), … bylo mi fajn. Nabirala jsem lasku z nekonecnych zdroju. Mohla jsem vedet, priznat, ze mi lidske pochopeni chybi, ze mi ten a ten ublizil, a mit s tim za kym jit. Buh me sytil a tim, ze se snizil k tomu, aby se mnou konkretne zabyval, mi ukazal, jakou mam cenu. Trvalo to mnoho mesicu, dokonce to bylo i pocitatelne v rocich, nez jsem pochopila, ze jsem dokonale prijimana a milovana nikoliv pro jakekoli kvality tela ci duse, ale … jen milovana a tecka. Svet lidi se mi zacal jevit jako misto, kde mnozi trpi zizni, protoze si nejdou nabrat na louku dostatek nebeske rosy k piti. Aby zmirnili svou zizen, zdimaji posledni kapky z blizniho. Ve sve zizni nikomu lasku nedavaji, jen pozaduji. Potrebuji nekoho mene obdarovaneho, aby ziskali pocit vlastni ceny. Nasla jsem svuj ukol pod sluncem. Budu chodit na louku. A budu tam pit. Uz tim ulevim svetu. Prestanu jen vysavat a vysavat. A mucit. A vezmu s sebou dzban. A pak, budu vypravet o mistu, kde lze najit vodu.
Došla jsem k závěru, že nejdůležitější ze všeho je zůstat člověkem a žít. Žít a pomáhat ostatním nalézt cestu k bohu, až už mu říkáme jakkoliv. Čistě, poctivě a tak, aby naše cesta měla smysl. Fanatismus je zbytečný luxus.
Ahoj Radko 🙂
Mně se na tom líbilo, že člověk není závislý na přízni ostatních lidí, žije svůj život se Stvořitelem, od kterého se nedočká zklamání. Co když lidská láska, to proč někoho milujeme, nepochází od toho člověka, ale milujeme Stvořitele (Boha) skrytého v tom člověku, jeho vznešenosti. Uznávám, že myšlenka: Miluju tě, protože v tobě vidím, krásu Stvořitele, není moc vzrušující. Pokud ale řeknu: Vážím si tě, protože jsi poctivý, pravdomluvný (a tyto vlastnosti máš od Stvořitele), tak mi to dává hluboký smysl. A pak není důležitá láska k člověku (tělu), ale láska k bohu, vznešenostem (duši).
„Tak uzke spojeni s Nim, ze se clovek modli bez prestani.“ Zní to jako výplach mozku, ale dá se to přeložit i jako stálá bdělost. Nebo „Tak úzké spojení se sebou samým, že člověk vnímá svůj vnitřní hlas bez přestání.“ Věřím, že na to by se chytla lecjaká avennistka. Ona je totiž otázka, s kým člověk komunikuje, když se modlí (rozmlouvá s Bohem), tedy pokud neopakuje pořád dokola otčenáš ble ble ble, ale také pustí Boha ke slovu.
V tom článku jsou ukryté zajímavé myšlenky, které stačí vytáhnout a očistit (a předělat), i když autor mohl být fanatik.
Ahoj Vítku,
vážit si někoho (protože je pravomluvný, poctivý… atd) a milovat je rozdíl. Pokud doopravdy miluješ člověka, přijímáš ho takového, jaký je, se všemi jeho chybami a nedostatky. Spolu navzájem se učíte být lepšími a dokonalejšími. Pokud na něm stále hledáme chyby a nedostatky, není to láska ale projev našeho sobeckého ega, které se to snaží za lásku vydávat.
Když si někoho vážíme pro jeho "dokonalost", jsme vedle sebe, nikoliv spolu. Můžeme se dokonce i obdivovat, jak jsme se Stvořiteli povedli ale není to láska.
Další rozdíl je mezi láskou ke Stvořiteli a láskou k člověku.
Tu první poznáme okamžitě. Je trvalá a přichází většinou tehdy, když to nejméně čekáš. Ta druhá může přijít jen v případě, že jsme schopni dávat lásku nejenm nahoru ale i kolem sebe.
„Tak úzké spojení se sebou samým, že člověk vnímá svůj vnitřní hlas bez přestání. Věřím, že na to by se chytla lecjaká avennistka".
Nejenom avennistka ale každý, kdo to doopravdy zažil a zažívá. Akorát většina nemá tu potřebu o tom vzletně psát. Ono se to nedá ani dost dobře popsat. To se musí zažít, aby člověk pochopil.
Ano, ve článku jsou jsou zajímavé myšlenky ale lepší je si to zkusit na vlastní kůži.
Můžeš milovat někoho, koho si nevážíš (za to, co dělá)? Můžeš (i s jeho chybami). A zůstaneš s ním? Nebo tě to bude táhnout někam jinam? Postupně nahlodávat. I když milovat a vážit si je rozdíl, myslím si, že to spolu souvisí úzce, že vážení si podmiňuje lásku. Odpověď může být, že to není láska, ale sobecké nárokování si. Ale my přeci vstupujeme do vztahů s nějakými nároky. Jinak bychom si vzali prvního, koho potkáme. I když je otázka, pokud bychom s tím prvním na tom (na sobě) zapracovali, jestli bychom to nedotáhli dále než s pečlivě vybraným, se kterým na tom nepracujeme.
Máš pravdu, souvisí to spolu. Když někoho miluju, měla bych si ho i vážit (respektovat, uznávat). Miluji ho i s jeho chybami ale ty chyby (jeho nedostatky) by neměly být takového rázu, abych si ho přestala vážit. Pokud si ho nevážím, pak už to nebude láska.
"I když je otázka, pokud bychom s tím prvním na tom (na sobě) zapracovali, jestli bychom to nedotáhli dále než s pečlivě vybraným, se kterým na tom nepracujeme." – Myslím, že ano.
slyšel jsem že pokud člověk opravdu miluje Boha (od něhož pochází láska), tak získává lásku, která přehlíží lidské nedostatky, případnou nenávist kterou k vám mají druzí lidé a umožní Vám je opravdově milovat. Bible o této lásce píše. a já věřím že taková lidská láska není hloupost ale je podložená rozumným uvažováním, moudrostí, pokorou atd. šťastní jsou ti kteří takový vztah k Bohu mají!
Krásně napsáno.
Ovšem pokud člověk má vedle sebe nevěřícího partnera, který jej sráží k zemi, věřte, že i opravdová láska v Boha, někdy nestačí překrýt pochybnosti.
To jde, aby někdo někoho srážel k zemi? Není to jen zkouška víry?
A co teprve, pokud má někdo vedle sebe věřícího partnera a oba tvrdí, že ho ten druhý sráží k zemi.
Radko, neber to osobně, jen chci rozvinout tvůj komentář. Píšu, co mě napadá … asi někoho chaneluju … 🙂
Dobře "srážet k zemi" nebude ten pravý výraz. Zkusíme jiný: deptá, prudí, zpochybňuje jeho cestu – klidně můžeš doplnit.
Já to neberu jako zkoušku víry. Tady není co zkoušet, já mám jasno. (Jiné jasno, než "Je mi jasno".) A znovu můžu opakovat, že pokud někoho doopravdy miluješ, je to bez podmínek.
"A co teprve, pokud má někdo vedle sebe věřícího partnera a oba tvrdí, že ho ten druhý sráží k zemi." – pak se nejedná o lásku ale o mocenský boj.
Chaneling ti zjevně neprospívá 🙂
Přeladím na jiný chanel … 🙂
Podle mě láska, která přehlíží nedostatky, není Láska. Co by to bylo za Boha, kdyby přehlížel nedokonalosti, ano může být shovívavý a chápající a dávat dost času, ale že by přehlížel …?
Ten, kdo v životě zažije opravdovou lásku, jí nikdy takhle definovat nemůže.
Bůh miluje všechny bez rozdílu. Jak si přišel na to, že miluje jen ty dokonalé?
Já jsem nenapsal, že nemiluje jen dokonalé, já jsem napsal, že nepřehlíží nedokonalosti. Je lepší mít někoho, kdo tě bude milovat a bude přehlížet nedokonalosti anebo někoho, kdo je nebude přehlížet?
Dobře, tak přehlíží nedokonalosti. A přehlíží je proto, protože ví, že je to součástí učení.
"Je lepší mít někoho, kdo tě bude milovat a bude přehlížet nedokonalosti anebo někoho, kdo je nebude přehlížet?"
Na co se ptáš? Na výběr mezi:
"být milován" nebo "být vyučován k dokonalosti"? nebo
"milovat se a prostřednictvím vzájemné lásky se učit být dokonalejšími"?
Doplním vynechanou část:
Je lepší mít někoho, kdo tě bude milovat a bude přehlížet nedokonalosti anebo někoho, kdo tě bude milovat a nebude přehlížet nedokonalosti?
Tohle zní lépe. Osobně bych určitě volila druhou možnost. Ale je ještě otázka, zda-li ten, co miluje a nepřehlíží nedostatky mi je dokáže ukázat taktně a tak, abych se je sama od sebe snažila odstranit. Nedostatek taktu, totiž zákonitě vede ke "srážení k zemi".
Naprosto totéž však očekávám směrem na druhou stranu. Jednosměrný tok totiž většinou zavání diktaturou.
Ahoj Ráďo,
Myslím si, že ti ty nedostatky ukáže tak taktně, jak si zasloužíš, to je tak taktně, jako jsi je ukazovala ty druhým a tak taktně, abys to pochopila.
Kéž by to takhle fungovalo i v praxi …
Láska – 1. Korintským 13:1-8
13: Nyní pak zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska.
zdravím já si myslím že člověk je dokonalý ať je jakýchce, myslíte že by Bůh stvořil něco nedokonalého? Docela jsem se do toho co tu píšete zamotal a přestal jsem chápat. Když se člověk snaží být ,,dokonalý´´ vždy selže na tom že toho nedosáhne, není důležité být ,,dokonalý´´ ale štastný,neuvědomuje si že představuje část Boha, který se jeho prostřednictvím realizuje, to je můj názor.
Nedokonalost člověka pramení z jeho nesprávného použití svobodné vůle. A to zase z jeho neochoty a neumění vnímat řád (Stvořitelův). A ne vždy člověk selže, naopak ve stále více oblastech se mu může dařit lépe a tak se k té Dokonalosti přibližovat po malých krůčcích, až mu ona vykročí vstříc a osvítí jeho mysl, řečeno buddhisticky.
To je zase můj názor 🙂
dôležité je, aby sme konali vždy s úmyslom robiť to lepšie. V preklade to pre mňa znamená, že by sme mali smerovať k "dokonalosti", lebo Dokonalosť je naša podstata.
Ako vy definujete dokonalosť???
Môže to byť Úplnosť/Celistvosť, žeby Nirvána? Potom k tomu treba, aby človek "transcendoval", čiže prekonal to, čo sa nazýva Človek.
Ovšem stačí, ak vôbec porozumieme, čo to značí byť Človekom. Koľko ľudských vecí v bežnom živote sa do tohto pojmu zmestí?
Skúsim použiť (aspoň nepotláčať) svoje najväčšie slabosti, aby som dosiahol jednotu s ľudstvom… inú cestu k Bohu nevidím.
Ak sme neustále naplnený takou Láskou, aká sa v príbehu spomína, dovolí nám to učiť sa a dostať sa bližšie k sebe, k ostatným, k Bohu ?!
zavidim te pani co napsala ten clanek…..
uz jste nekdy videli takoveho cloveka? Jeho oci? Je v nich mir , klid a LASKA….
jeste mam pred sebou mooooc dlouhou cestu
Kitoko, děkuji za vaše postřehy …
Já bych se nedivil, kdyby oči toho člověka byly ne mírné, klidné a láskavé, ale zmatené. Článek je to pěkný a hladí po duši, jenže za ním může být i zoufalý útěk k Bohu. Totiž hned první věta stojí za to: „Uplne nejdulezitejsi ze vseho je laska k Bohu.“ Anebo "duveruj uz konecne jednou Jezisi!". Takové trošku fanatické. Aby se nakonec neukázalo, že láska k Bohu není nejdůležitější, a že to jde i bez Ježíše. Co takhle důvěřovat především sobě a i Ježíše si prověřovat. Článek dobrý, prožíval jsem ho, ale s odstupem času mi tam vyčnívají určité detaily …
Hezký den přeju … 🙂