Po delší době jsem doma sám a napadlo mne uklidit v jednom šuplíku. Vlastně jsem chtěl uklidit na jiném místě a ty věci pak odnést do toho šuplíku, jenže ten šuplík už byl plný a tak nezbylo než ho trochu uklidit. Je to šuplík v dílně. Tam dávám neukliditelné věci. Je tam i několik pokladů. Většinou jsou to ale věci, které patří do odpadkového koše. Jenže když tu věc vezmu a otevřu odpadkový koš, nějaká tajemná síla tu věc v mé dlani pevněji stiskne … a věc putuje zpátky do šuplíku.
Hromada tužek, pastelek, fixů, zvýrazňovačů, propisek a náplní do propisek, ořezávátko, čtyři mazací gumy. Je až neuvěřitelné, kolik se toho nashromáždí a přitom málo z toho si člověk vědomě koupil. Buď to dostal, nebo to jednoduše někde bezmyšlenkovitě vzal a odnesl. Půjčil si a nevrátil. Protože píšu vesměs na počítači, bude trvat desítky let, než tohle všechno vypíšu. Gumy mezitím ztvrdnou a rozpadnu se na prach a já stále budu ořezávat ty desetiletí staré tužky.
Sponky do sešívačky, ani-nevím-jak-se-jmenují-ty-sponky-na-papíry, takový ten ohnutý kousek drátu, připínáček, několik hřebíků, jeden krásný velký kovaný hřeb, šroubky do Merkura, matičky, nýtky …
Hrací karty, šachy a dáma, obálka a v ní 260EURO a nějaké drobné. Tak dobře jsem je ukryl, že jsem je nemohl najít a myslel si, že už je nemám.
Diktafon na kazety, dvě kalkulačky, fajfka, kaštan, vonná tyčinka, semínka marihuany, porcelánová kočička, zavírací nůž.
Sponka se slonem, řetízek s rolničkou, řetízek se srdíčkem, to byla moje první láska. Proč to tu ještě mám?
Krabička s rudkami a krabička s uhlíky, svědkové jiné lásky a mého malířského období.
Zlaté srdíčko, další láska. Byla to vůbec láska? Nebyl to jen chtíč? Nebyla to jen ukradnutá příležitost? Kdybych ji někde potkal, obejmu jí a řeknu, tebe pořád miluju, možná jsem tě předtím nemiloval. Ty jediná jsi nechtěla obyčejné věci. Ty jsi chtěla být dokonalá. Ze všech ostatních lásek nic nezbylo. Možná rezavé sponky do vlasů a pouťové srdíčko za pár korun. Po tobě zbylo zlaté srdce a idea, že člověk má chtít být dokonalý. Ty jediná jsi dokázala vyslovit větu, já chci být dokonalá. Ostatní holky chtěly být krásné a bohaté, ty jsi chtěla být dokonalá. Vnitřně. Svojí duší. Jenže jsi nevěděla jak na to. Myslela sis, že k dokonalosti se člověk přibližuje modlitbou a návštěvami kostela. Toužila jsi po dokonalosti a žila jsi v depresi a v pocitech viny. Viděla jsi nespravedlivost církve, ale neodvážila ses jít vlastní cestou. Za všechno jsi děkovala Bohu a Ježíšovi a modlila ses, abych i já uvěřil. Posílala jsi mi jednu bibli za druhou. Můj mozek tohleto nebral, raději jsem byl ateista, než abych věřil v nespravedlivého církevního boha. A ty jsi dál chodila do kostela, svůj vnitřní hlas považovala za ďáblovo pokušení, a nevěřila tomu, že člověk může vidět Boha tváří v tvář za tohoto života. Chtěla jsi být svatá, abys byla spasena a dostala se do nebe a já jsem tě chtěl dostat do postele. Nešlo nám to spolu. Minuli jsme se o 10 let.
Já chci být Dokonalá , to je ta nejvíc sexy myšlenka, kterou jsem kdy slyšel. To jediné, co člověk může ve druhém člověku milovat. Dokonalost. Tím, že jsi tohle vyslovila, zničila jsi už předem všechny budoucí vztahy a lásky, které si to neuvědomují. Ani já jsem si to dlouho neuvědomoval, když lásky vadly a umíraly. Já chci být Dokonalá. Ta nejčistší myšlenka. Uvěznila jsi ji v kleci víry, že dokonalý může být jenom Bůh a v kleci strachu, že chtít být jako Bůh je hřích.
Klíč k Dokonalosti se jmenuje Spravedlivost. Nic jiného nepotřebuješ. Nepotřebuješ církev, modlitbu, Boha ani Ježíše. (Ježíši, nic ve zlém, víš jak to myslím. Aby lidi nespoléhali na Tebe, ale na Sebe. Když budou hledat sílu v tobě a očekávat od tebe spasení po smrti, tak tu sílu nenajdou v sobě a život jim uteče.)
Vezmi ten klíč a otoč jím. Neptej se, co na to říká bible a co na to říká bratr kazatel, je to tvůj život, ne kazatelův … otoč klíčem, zmáčkni kliku a jdi dál … k Dokonalosti.
(Hrabat se ve starém harampádí a potkat tam bývalou lásku je nebezpečné. Ta současná láska by to nemusela přežít.)
Pytlík amerických centů, je to asi půl kila mědi, dvě zlaté mince, jedna stříbrná mince, šňupací tabák, pinzeta, dvě pravítka, mosazný dalekohled, voňavka z indického obchodu, pastelky, hodinářské kukátko, obojek pro kocourka Mourka prvního, dřevěná opička, hřeben, kousek dřeva ze švestky, karabinka, vonné tyčinky, křížek, vizitka maďarského klasického homeopata a vizitka reprezentanta farmaceutické firmy, že by připomínka na Sankarana krátce se zjevivšího v Bratislavě. Post-it lístky.
Co tyhle věci znamenají? Je to jen nepořádek, který jsem měl dávno vyhodit? Jsou to nevinné zhmotnělé vzpomínky? Nebo mne upozorňují na dluhy, které k těm věcem a lidem mám.
Péro z ptáka, penál ze základní školy, skládačka z kinder-vejce. Třetí kalkulačka, voskovky, henové tetování, nalepovací tetování, post-it lístky tentokrát z farmaceutické firmy, další propiska, duhové pastelky, ty jsem koupil v Penny marketu v Benešově, zápisník se vzkazem, když se budeš nudit, tak zavolej. Nezavolal jsem, proč bych se měl nudit. Je to kostičkovaný zápisník, mám rád kostičkované zápisníky. Některé listy jsou tak vybledlé, že už na nich žádné kostičky nejsou. Na jedné stránce jsou výpočty, kolik let člověk pracuje a kolik let pobírá důchod. Nejspíš vychází, že budu muset pracovat až do smrti. To chci každopádně. Věčně pracovat a nikdy neumřít. Několik pohledů co jsem ukradl v opuštěném skladu jedné firmy, účtenka od autorádia Philips c CD přehrávačem. Koupil jsem ho v zastavárně za 3900 Kč a přišel jsem o něj. Návod na pěstování Kombuchy. Neuvěřitelné. Před týdnem jsem jí opět začal pěstovat. Další notýsek, linkovaný. Inzertní kupón z Annonce. Ještě jeden zápisník, asi po dědovi. Parádní kousek, černé desky a stáří nejmíň padesát let. Je v něm založených několik známek. Třeba jsem milionář a nevím o tom.
Stříbrné hodinky, takové, co se dřív nosily na silném stříbrném řetězu v kapse u vesty. 2.2 gramu zlata. Koupil jsem ho, abych mohl vydávat svojí vlastní měnu. V mém pozemském království se platí zlatem. Takže ani není potřeba vydávat mince, stačí, když přinesete kus zlata.
Siderické kyvadélko. Hrál jsem si s ním před 15ti lety. Kartička od zubařky. Nějak nám to spolu nešlo, šel jsem k ní s bolavým zubem a odcházel jsem s ještě bolavějším. Řekl jsem jí, že jestli to nepřejde, že jí zítra přijdu zdemolovat ordinaci. Připadalo mi, že mne léčí tak, aby nasbírala co nejvíc bodů od pojišťovny, pozvala si mne na kontrolu, půl hodiny jsem čekal v čekárně, pak mi prošťourala zub a řekla, ať přijdu příště. Promiňte, paní doktorko, to s tou demolicí jsem přehnal. Kdybyste mi řekla, co děláte a proč to děláte a kdybyste si trošku lépe zorganizovala čas a nenechala mne čekat, mohly být naše vztahy lepší. Vlastně si vzpomínám, že jsem jí přinesl láhev vína, tak už je to v pořádku. Lahve už doktorům nenosím. A chci, aby dodržovali stanovený termín. Střep skla. Původně to muselo být zrcadlo. Ještě má malý kousíček odrazové vrstvy. Pokud si ho nechám, jednou se do něj podívám a v jednom okamžiku uvidím, co všechno kdy odráželo tohle zrcadlo.
Kdo si jednou zkusí pořádně uklidit svůj pokoj nebo šuplík a vychutná si ten pocit pořádku a uklizena, zažije báječný pocit. Kdo si uklidí ve své duši, zažije báječný pocit, který může přerůst v osvícení.
Pak vezme do ruky malý kousek skla, podívá se do něj a v jednom okamžiku v něm uvidí, co všechno kdy tenhle kousek skla odrážel …
Někdy je lepší obsah šuplíků vyhodit jako celek nebo vůbec neotvírat. Je to minulost, kterou již nezměníme. Tady a teď si utváříme svojí budoucnost. Pokud jí chceme lepší, tak staré krámy a myšlenky do ní nepatří.
Ahojky…
Je to docela dlouho co jsem si tuto stranku ulozila do zalozek s tim ze az budu mit trochu casu, tak si ji proctu,najednou cas mam,a uzasnu nad tim jak jsem to mohla jen ulozit a necist,kdyz me ten clanek tak zaujal ze jsem se rozhodla ho ulozit.Jinak autorovi gratuluji,je to vyborny,jen tak dal. Hanka
Vážně Dokonalý?
Že by už?
Děkujeme za pochvalu … jedeme dál … 🙂
Dobrou noc …
Abych si nedělal do vlastního hnízda, ten článek je vážně dobrý a přitom to začalo tak nenápadně … úklidem šuplíku.
me se moc libi.