Říká se, že co zaseješ, to také sklidíš. Také se říká, že čas všechno zahojí. Jakoby čas sám o sobě měl moc něco hojit a urovnávat. Nemůže ale platit obojí, že co zaseješ, to čas zahojí. To by pak svět fungoval divně a nebylo by možné se na nic spolehnout. Tomu, kdo zasévá zlo, by se ulevilo, neboť by nemusel zodpovídat za následky svých činů. Jenže jak by k tomu přišle ten, kdo zaséval dobro?
Věřit v Boha neznamená věřit v církev, Krista, odpuštění, desatero. Podle mne to znamená věřit tomu, že ten Bůh, ve kterého věřím je absolutně Spravedlivý. Kdyby nebyl Spravedlivý, nebyl by ani Dokonalý a nemohl by být Bohem, protože ten je Nejvyšší Dokonalost. Takže nezbývá než se rozhodnout pro svého Boha.
Já jsem se rozhodnul, že co zaseju, to si také sklidím a protože jsem zasel i hodně špatných věcí a chci se vyhnout jejich následkům, musím jít a ty věci odčinit. Druhou možností by bylo ty věci zapomenout, nebo ignorovat, jenže pak si člověk není jistý, jestli se zase něco neobjeví jako červíček pochybností nebo obrovská příšera výčitek svědomí zrovna když to nejmíň potřebuje. Nebo se mu něco stane, zrovna když se mu to nehodí.
Jdeme napravovat věci, neboli splácet dluhy a to dluhy cédéčkové. Cédéčkové dluhy vznikají tím, že si člověk někde půjčí cédéčko a vypálí si ho pro sebe nebo pro kamaráda, aby ušetřil. Přeci nebude platit těm nenažraným autorům a těm vydřiduchům z Ochranného svazu autorů (S tím druhým tvrzením souhlasím). A tak se půjčuje a pálí a poslouchá … a ani ho nenapadne, že by to mohla být setba, za kterou by mohla následovat nějaká sklizeň. První náznak, že je něco takového možné přišel cca před 7mi lety, kdy nám někdo o prázdninách vykradl auto a odnesl si také box s CDčky. Byl tam napálená i kupovaná CDčka. Ještě zmiznul foťák, spacák a Murphyho homeopatické repertorium. Nejdražší knížka, co jsem kdy měl za cca 2500Kč. Vůbec jsem nechápal, co se děje. Teprve o pár let později mne jeden člověk naučil dívat se na věci jinak a chápat, že nic není náhoda . Tehdy jsem udělal první legalizační akci. Nakoupil jsem software, který používám a napálená CDčka jsem vyházel.
Dnes nastává čas znovu otevřít CDčkový šuplík a svoji paměť a podívat se, jestli se tam ještě neskrývají nějaké dluhy.
Dluh číslo jedna, napálil jsem jedné holce Enyu a dal jí to jako dárek. Před 8mi lety? Dluh číslo dva, napálil jsem jiné holce Enyu a dal jí to jako dárek. Před 6ti lety? (Balím holky na Enyu, to jsem ale frajer, co?) Dluh číslo tři a čtyři, dvakrát vypálené Dead Can Dance. Pak tu máme jedno napálené cédéčko, které jsem dostal od té druhé holky, dvě originální cédéčka, která jsem dostal jako dárek (ale nic mi neříkají) a několik cédéček reklamních, za které jsem taky nedal ani korunu. Dvě prázdné krabičky od cédéček, co mi někdo ukradnul. Ještě šuplík s kazetami. Garáž, Nohavica, Brutus, Visací Zámek.
Cédéčka, která jsem dostal jako dárek, nechám stranou. I když jsem za ně nedal ani korunu, jsou to dárky od známých a tak asi vědí, proč mi je dali. Protože mi ta cédéčka nic neříkají, říkají mi tím, že si mám víc, hlídat, od koho přijímám dárek. Přijmout od někoho dárek znamená si toho člověka pustit do svého života. Reklamní cédéčka také ponechám stranou. Vlastně i tady si mám uvědomit, že nemám lehkovážně přijímat něco, o co jsem se nezasloužil a co mi někdo dává nebo vnucuje. Je zbytečné se obklopovat věcmi divného účelu, pochybného původu a zaplétat se do zbytečných vztahů s neznámými lidmi. Ale na druhé straně, když dostanu cédéčko poštou, mám ho vracet a ještě platit za poštovné?
Konečně se dostávám k tomu, o co jde od začátku, 5 napálených cédéček a čtyři kazety, celkem 9 kusů. Odečtu dva kusy krabiček z ukradených cédéček a jedno cédéčko, co mi dala ta druhá holka. Mohl bych jí ho vrátit, ale také jí mohu dát možnost, aby mi koupila originál. To máme 6 kousků. Koupím 6 kusů CDček, dvě dám těm dvěma holkám, ty budou koukat, co zase vyvádím a 4CDčka budou pro mě. To není špatný obchod. Ještě zvažuju, jestli musím kupovat i přímo Brutus nebo Visací zámek, nejsou tyhle kapely už v důchodu nebo po smrti? Třeba byly tyhle kousky splaceny už dříve s něčím jiným, o co jsem přišel. Těžko říct. Co je lepší, mít doma Brutus a mít čisté svědomí anebo si koupit jiná CDčka a říkat si, co kdyby. Třeba existuje něco jako Best off Brutus, určitě to budou pecky. To by šlo. Anebo mohu spoléhat na to, že někdo jiný, až bude legalizovat svoje napálená CDčka, nakoupí si hromadu Brutusu. To by šlo ještě lépe. Ať to udělám jakkoliv, z nejhoršího jsem venku. Za důležité považuji udělat to kus za kus a za podřadné považuji trvat na tom kterém interpretovi. Vzpomínám si, že jsem měl ještě Lenku Dusilovou a ta se mi poškrábala, čili jsem z ní moc neměl.
Další úvaha by mohla vést směrem, že v okamžiku vykradení auta se všechny dluhy vyrovnaly a stačilo by uhradit jen ty nově vzniklé. To mám 2 CDčka u holek a dvě doma, celkem 4 kusy. Moc nevěřím tomu, že tohle by bylo správné řešení. Člověk by se spoléhal na to, že věci se opraví samy a už by je po sobě nenapravoval. Jenom by čekal, až se mu stane nějaké průser a pak by si řekl, fajn, dobrý, tohle jsem přežil, jede se dál.
Když koupím 6 CDček. Tak to bude nejlepší, hezky kousek za kousek. A k tomu ještě jedno CDčko pro radost, abych se taky naučil nakupovat legálně hned napoprvé.
Za vůbec nejdůležitější považuji uvědomit si, proč se tohle stalo a proč to vůbec řeším. Mohu říci, že už nikdy a nikomu ani sobě nevypálím cédéčko proto, abych ušetřil. O to šlo v této lekci. Byla to lekce z odnaučování se krást. Až ji absolvuji, tak si vychutnám, jaký je to báječný pocit … Pocit poslouchat a vychutnat si originál CDčko, které si člověk koupil. A budu si dávat pozor na to, komu dávám a od koho přijímám CDčka.
Objednal jsem 7 CDček, šest jako splátka dluhu a jedno pro radost (ENYA – AMARANTINE).
Cédéčkům zdar a vypáleným sbohem.