Znáte nějaké zabijáky lásky? Něco, co dokáže zničit vztah.
Tak třeba drogy. Není radno si něco začínat s narkomanem. To nemůže dopadnout dobře. Bude vám lhát, bude krást, nebude pracovat, bude mít dluhy, čeká ho nemoc a smrt. Anebo bude pracovat, ale v hlavě bude mít guláš. Nebude vědět, co je správně a co je špatně. Může to být i „vyhulený“ dobrák, který by se rozdal. Chtěli byste mít někoho takového vedle sebe? Já dávám ruce pryč, i když jsem si s drogami sám zahrával a měl bych mít pochopení. Možná právě proto. Pochopil jsem. Vím, co to s člověkem udělá.
Alkohol, něco podobného, pouze pomalejšího.
Cigarety. Měl jsem jednu dívku, co smrděla jako popelník a měla zažloutlé prsty. Nevadilo mi to, měla nejmíň čtyřky prsa a byl jsem do ní zamilovaný. Dnes už bych se kuřačce vyhnul obloukem. Nebo, abych nebyl tak přísný, v případě, že bych se s ní přec jen zapletl, bych jí dal možnost přestat kouřit. Teď hned. Tak miláčku, to bylo naposled …
Drogy, alkohol, cigára jsou věci, které člověka rozkládají a proč bych měl být s člověkem, který se vědomě rozhodl jít cestou rozkladu. Já jdu ke Světlu, tak půjdeme každý svou cestou. A pokud jsem právě minul svou osudovou a životní lásku, tak věřím tomu, že se později potkáme. Buďto slevím ze svých požadavků (to těžko), anebo ona sleví ze svých zlozvyků.
To bylo pár obecných příkladů, abychom věděli, o čem je řeč. Teď se zaměřím na zabijáky, které zabíjejí moji lásku v tomto období. Někomu budou připadat jako banality, ale je to tak, že i ta nejmenší banalita se stává naléhavostí, pokud není něco naléhavějšího.
Nepořádnost. Vím, že nepořádek vnější je projevem nepořádku vnitřního. A kdo je nepořádný, tak ten má nepořádek v sobě a chce ho tam mít, protože jinak by s tím něco dělal. Nevadí mi ani tak bordel, který čas od času někde vznikne, ale postoj k nepořádku a jeho bagatelizování. Mám ráda svůj bordýlek, jinde to je ještě horší, přeci nebudu od rána do večera uklízet. Tyto věty působí na moji lásku jako kyselina. Opravdu nechci být s člověkem, který přehlíží nepořádek. (Můžete mi napsat, že v sobě mám něco nezvládnutého a že partner je moje zrcadlo.)
Manželka mne požádala, abych o ní nepsal na internetu, tak o ní nepíšu. Píšu o tom, co zabíjí mojí lásku ke komukoliv. Pokud si to přečte, hned bude vědět, na čem je. To je přeci férové, dát druhému návod. Píšu o sobě.
Nepoctivost, kradení a podvůdky. Seznam věcí, které jsem v životě ukradl a seznam podvodů, které jsem udělal, by byl dlouhý. Vím, že věci, ke kterým jsem přišel nepoctivě, mi radost nepřinesly. Ano, v otupělosti mne potěšily, ale s ohledem času z toho byly výčitky svědomí a pocit trapnosti. Ukradl jsem kamarádovi na návštěvě balíček žvýkaček. Není to trapné? On mne pozval na návštěvu a já jsem ho okradl. Nakupování zboží bez DPH a bez faktury. Kradení benzínu ze zaparkované motorky. Nelegální software. Potřeboval jsem se pošpinit, získat mizerné pocity, a když se ty pocity zhmotnily do deprese a úvah o tom, jestli by nebylo řešením, zapálit dům a dát si špagát kolem krku anebo nabourat autem do něčeho hodně tvrdého, přišel jsem na to, že tudy cesta nevede. Ano, ty nakradené věci jsem vrátil, některé nevědomky a některé vědomě. Bylo trapné a odvážné jít za tím kamarádem po dvaceti letech a vrátit mu balíček žvýkaček a omluvu. A víte, co mi řekl? Teď mi vrať ještě tu kalkulačku. To už nebylo moje dílo.
Když jsem se osvobodil od největších dluhů a podvodů, začal jsem být citlivější, abych se opět nepošpinil. Někdy se mi i teď nepodaří být důsledně poctivý. Vysvětlujte bagristovi, že by mi měl dát účtenku.
Možná jsem přecitlivělý. Právě jsem vylezl ze žumpy podvodů a nechci tam znovu. Když vidím u svého partnera nepoctivost, přestávám k němu cítit lásku a cítím k němu odpor. Nechci být s podvodníkem, protože vím, že na každého dojde. Jednou za ty svoje podvody zaplatí i s úroky a já nechci být u toho. Mohu přeci být s někým, koho čeká prosperita. Chci být s někým čistým, kdo mi bude ukazovat, že to jde.
Obětování se, posluhování, otroctví. Ono je hezké mít doma otroka, ale má to jeden háček. Lidé si otroků neváží. A otroci lidem pomáhají být pohodlnými. Když se jeden člověk uzdraví z otroctví, ten druhý má dobrou šanci se uzdravit z pohodlnosti. Ale také není dobré mít doma otrokáře.
Nedostatek vznešenosti. Zaujetí hmotou, prospěchem, užitkem. Přízemnost.
Tohle jsou nenápadní zabijáci, kteří dokážou přeměnit mou lásku ve lhostejnost a odpor.
Teď si klidně řekněte, že jsem magor, že prudím, že jsem přísný a nesnesitelný … co si to dovoluju si nárokovat takovéto věci na partnera. Vtip je v tom, že ty věci si nenárokuju já, ale Mr. Stvořitel. To patří k řádu světa. A kdo ten řád porušuje, nese si za to následky. Řekněte mi, proč bych měl být s někým, kdo porušuje řád, když můžu být s někým, kdo mi je příkladem. Proč mám dávat přednost špíně před čistotou, když vím, že špína špiní a způsobuje mizerné pocity.
Uznávám, jsou to radikální a neobvyklé požadavky na partnera (a na sebe), pro toho, kdo o tom nepřemýšlel. Víte, lidičky mě nejde o to přežít, mě jde o nesmrtelnost. Přiznávám, že dělám chyby a taky někdy kážu víno a piju vodu. Píšu o tom, jaký chci být a ne o tom, jaký jsem. Dělám na tom … a někdy si dělám legraci.
Tuším, že za několik let budu mít jiné požadavky na partnera … nebo budu sám s anděly … nikoliv osamělý.
Za tenhle článek mne manželka pravděpodobně nepochválí. Ale měla by. Bylo to hluboké, odvážné a upřímné. Měla by se do mě zamilovat …
Miluju Vznešenost, Čistotu a Dokonalost … i když se někdy chovám jako hajzl a hulvát … zatím.
Co zabíjí vaši lásku k partnerovi? Co zabíjí partnerovu lásku k vám?
Pokračování … Hulvát ve třetím stádiu léčby
Co zabíjí moji lásku k partnerovi? Jednoznačně lhaní, dále odsuzování lidí a myšlenek (lenost sehnat si alespoň základní informace), neochota na sobě pracovat (jít dál). Vyjma lhaní, je to paradoxně to, v čem ještě nejsem dokonalá, leč se snažím, co to jde…
Co zabíjí jeho lásku ke mně? Má přílišná samostatnost a víra. Na zeslepicovatění pracuji, víru si vzít nenechám.
Ahoj Radko, děkuji za upřímný komentář. Vypadá to, že v každém vztahu (kde to dře), dře něco jiného. A pokud bychom ty partnery nahnali, do jiného vztahu, dřelo by s novým partnerem něco jiného.
Pokud si najdeme partnera, se kterým se sneseme, tak není vyhráno, protože jeden se může změnit a najednou mu začne vadit, například, že ten druhý kouří, ačkoliv předtím spokojeně kouřili oba.
Myslím si, že člověku něco vadí buď oprávněně, nebo neoprávněně. Pokud někomu vadí, že ten druhý krade, tak je to oprávněný požadavek, aby nekradl. Pokud druhému vadí, že ten první nekrade a tím okrádá svou rodinu, tak je to neoprávněný požadavek.
Pokud někomu vadí, že má samostatného partnera, viděl bych to spíš na neoprávněný požadavek.
Hezký den 🙂
"Pokud si najdeme partnera, se kterým se sneseme, tak není vyhráno, protože jeden se může změnit"
– otázkou je, zda-li to není právě ten moment výhry. Co když je to situace, kterou jsme si kdysi dávno někde domluvili? Co když je to jenom další zkouška, jak se s tím dokážeme (oba) srovnat?
Nebo ještě jinak: s předchozím partnerem řeším situaci X a vyřeším jí radikálním odchodem. S dalším partnerem, po několika letech, řeším naprosto stejnou situaci – tak co to je? Není to důkaz toho, že jsem to napoprvé nevyřešila správným (spravedlivým) způsobem?
Myslel jsem to tak, že ve své otupělosti jsou lidé ochotní se tolerovat a tím žít spokojeně (nikoliv šťastně). Pokud z té otupělosti jeden prozře, tak je problém. Přesněji řečeno, tak se problém, který už je, začíná řešit.
Moment výhry je to, pro toho, kdo to pochopí. Pro toho, kdo to nepochopí, je to (neoprávněný) pocit křivdy.
To, že se něco zopakuje dvakrát, nic nedokazuje … ale moc dobře víš, jak to je.
Subjektivní pocit štěstí – i ten se vyvíjí.
Moji Lásku k partnerovi nic nezabíjí. Naopak, roste a sílí.
Moji lásku by zabíjelo, kdyby se partner neměl rád a nevážil by si sám sebe. Pak bych si ho zřejmě také nevážila.
Hezký večer. 🙂
Míša
Šťastná to žena…
Zdrávas Míšo,
Požehnaná ty mezi ženami …
Nejsi zatím jenom zamilovaná, jak to na počátku vztahu bývá?
Není v tom přehnaně pozitivní myšlení? Neaplikuješ Tajemství tak, že si každý den půl hodiny sugeruješ, „Mám skvělého partnera a naše láska roste a sílí … mám skvělého partnera …“?
Pokud opravdu, ale opravdu vaše láska roste a sílí, prosím, napiš mi recept na takový vztah :-).
Měj se krásně 🙂
Recept by mně taky moc zajímal…
Zabijàkom làsky je manzelstvo. V momente, ked sù si dvaja sebou istì, opadà uz snaha jednèho druhèmu imponovat, uchàdzat sa o neho. Ako svojej frajerke by mi moj manzel na rande nikdy tasku so svojìm spinavym pràdlom nepriniesol – aby som mu ho vyprala. Dnes to robìm denne. Pridajme k tomu nocnè chràpanie, na stole bufetìk s obalom od ùdenèho lososa, v smetnom kosi vyhodenè tègliky od jogurtov a v nich i lyzicky … atd. atd. Dnes by som sa uz nevydàvala. Som za dve rozdelenè domàcnosti, randenie, sex, vylety za spolocnymi konìckami, obcasnù vzàjomnù technickù vypomoc. Teraz teoretizujem, ale manzelstvo by nemali uzatvàrat ludia, ktorym vyhovuje byt zalùbenym, lebo to ich nabìja, menì, zdokonaluje, ci doslova hecuje ich tvorivost. Manzelstvo moze s tymto urobit koniec. Tà ranà làska sa zmenì v iny vztah, pragmatickejsi, sìce, uzsì, pevny, ale bez toho zivotodarnèho nadpozemskèho lietania. A toho je velkà, prevelkà skoda, lebo by sa tomu dalo predìst.
Majte sa fajn.
E.
Ahoj Emilko, tento komentář mne pobavil a připadal mi jako vtipná trefa do černého a v prvním nadšení bych se pod něj podepsal. Něco na tom je.
Ale nebude to tak jednoduché. Otázka je, kdo manželství vymyslel. Jestli nějaká církev, aby měla ovečky pod kontrolou, nebo spolek protivných a ošklivých žen, aby měli „jistotu“, že nezůstanou sami, když už někoho uloví. Nebo je to něco o pána Boha?
Píšeš o snaze imponovat, ucházet se … a v tom vidím problém. Často se lidé na počátku vztahu přetvařují, dělají se lepšími, „když ptáčka lapají, hezky mu zpívají“, jsou ochotní, ohleduplní, vtipní … a časem je to přejde, přestanou se přetvařovat. Problém nevidím v tom, že se přestanou přetvařovat (v manželství), ale v tom, že s tím vůbec začali. Zejména ženy se snaží na prvním rande vypadat neodolatelně a pak nejsou schopny tento stav dodržet. (Proto dávám přednost přírodním typům, které vypadají víceméně stejně, když vylezou z vody, jako když do ní lezou. A jako jedno z prvních rande navrhuji návštěvu plaveckého bazénu. Ale to jsme jenom u těla, ještě je tu psychické vlastnosti.)
Člověk by měl být lepší kvůli sobě a ne, aby se zalíbil druhému. A jako vedlejší účinek by se do něj ten druhý měl zamilovat, když by viděl, jaký je skvělý.
Myslím si, že v případě společných dětí, je společná domácnost výhodná.
Mně by se líbilo, kdyby bylo manželství na dobu určitou, a vědomě se prodlužovalo každý rok. Pokud by někdo zapomněl ho prodloužit, tak by to znamenalo, že už dál nechce. Taky teoretizuji …
Hezký den 🙂
"manzelstvì na dobu urcitou" – vidìs Vìtku, ze my nakoniec este na nieco aj prìdeme. A mnohì sa nàm raz podakujù.
Zdravì E.
Co zabíjí lásku? Podle mě hlavně očekávání, netolerance jiného úhlu pohledu, hodnocení, nedostatečná komunikace a nízké sebevědomí… A hlavně strach (že ten druhý mě opustí, nebo že jsem si "nevybrala dobře" apod. ) A kde je strach, není místo pro lásku.
Nač vymýšlet kolečko od trakaře, už teď je přeci manželství na dobu určitou, neboť jej lze ukončit rozvodem (rozchodem). Pokud najdu sílu na to převzít zodpovědnost za daný stav, najdu v sobě sílu i na to říct už dost, toto manželství (vztah) mi nevyhovuje a proto z něj odcházím. Způsob vědomého prodlužování o rok je zajímavý nápad. A vlastně nic nebrání tomu tak činit už nyní, není přece na to potřeba zákon od našich "pánů poslanců", když si na to mohu vykomunikovat "pravidla" se svým partnerem 🙂 🙂 🙂
S manželstvím je ta "patálie", že někteří jedinci do něj vstupují v domění, že ten druhý se nezmění, a jiní naopak s vírou, že ten druhý se časem přeci jen změní…. A pak se obě strany diví, že stačí drobnost která naruší jejich představy, vize a známé struktury, a už to jede…. Tenhle princip jsem pochopila až poté, co jsem to prožila natvrdo se vším všudy – dobrá a přínosná zkušenost to byla. Napomohla mi (krom jiného) udělat si svůj obrázek o tom co jsem shrnula ve druhé větě.
Na témá láska jsem za poslední dny narazila na dva (pro mne) inspirativní články, o které se s vámi pro na závěr podělím:
http://www.zuzi.cz/clanky-bezpodminecna-laska
http://portal.andelskysvet.cz/index.php?action=listmenucat&type=article&showart=356&reqid=24&menu=1
Leo, děkuji za spolupráci při hledání „těch správných“ názorů. Ano, manželství je na dobu neurčitou, ale pokud by bylo „obnovovací“, člověka by to nutilo přemýšlet o tom, jestli ho chce obnovit. Takhle může „hnít“ v nějakém vztahu až do smrti. I když můj manželský slib byl ve smyslu „budeme si pomáhat“ a nebylo tam nic o tom „dokud nás smrt nerozdělí“, byl mi vnucen jako úřední smlouva, aniž bych se mohl k obsahu této smlouvy vyjádřit. Když se člověk žení, myslí na jiné věci.
Když o tom ještě přemýšlím, tak mi nevadí, když má někdo nějakou chybu nebo nedostatek, všechny, chyby se dají odstranit. Vadí mi, když to bagatelizuje a vymlouvá se …
Na tu bezpodmínečnou lásku vám neskočím, protože jsem jedl vtipnou kaši (kterou mi vařila paní K.). Aby byla láska Láskou, musí splňovat určité podmínky.
Kdo chce milovat bezpodmínečně, ať to dělá, já si budu vybírat 🙂
Abych to nevyhrocoval a byl lépe chápán, mohu někoho milovat a přesto s ním mohu nesouhlasit, kvůli tomu, co dělá, do takové míry, že ho opustím a tu lásku k němu nechám rozplynout.
(Lidi, ten druhý odkaz si zkopírujte, nějak se přetrhnul.)