Chystáte se koupit starší automobil v bazaru? Ale prosím … poslyšte neuvěřitelný příběh, který se stal … V srpnu 2001 jsem si vyhlédl v autobazaru AAA AUTO PRAHA, ulice Dopraváků automobil Mitsubishi Pajero Sport v ceně 679 tisíc Kč. Informační leták sliboval „kvalitní a prověřený vůz za nejlepší cenu“ a hošík s kravatou mne ujišťoval, že na vozidlo mám „půlroční záruku na skryté vady“. Složil jsem NEVRATNOU zálohu 14 tisíc korun a už jsem se v tom vezl … Následně, při koupi zamluveného vozu o týden později, jsem využil možnosti „nejvýhodnějšího leasingu“ u společnosti CCB-Leasing a složil akontaci 50 procent.

„Důvěřujte profesionálům!“, nabádal mne z reklamy Karel Loprais, šestinásobný vítěz Rallye Paříž – Dakar. „Důvěřujte nejlepším!“, radila sympatická Kateřina Hrachovcová. A já blbec jim uvěřil! Poprvé a doufám i naposled jsem uvěřil profesionálům!

Povznesl jsem se nad to, že Všeobecné smluvní podmínky byly napsány titěrným písmem. Povznesl jsem se i nad to, že mi při podpisu leasingové smlouvy vnutili kartu asistenčních služeb ABA v ceně 2450 Kč, ačkoliv součástí havarijního pojištění vozu u firmy Zurich je asistenční služba ELVIA. Dále mi ten hodný pán v kravatě předložil účtenku na 1950Kč za lustraci vozidla tuším firmou Cebia, ačkoliv prodejce „garantuje původ vozu“. Ruka ruku myje, pomyslel jsem si. Nebudu dělat dusno kvůli pár tisícovkám. A záhy jsem se dozvěděl, že ačkoliv „měsíční splátky zahrnují plné povinné ručení“ (stále cituji reklamní leták), já si ho budu muset zaplatit sám, protože blebleble. Uvědom si čtenáři, že v té době již byla složena NEVRATNÁ záloha (O kterou bych přišel, pokud správně rozumím slovu nevratný).
Mitsubishi bylo krásné, byla to láska na první pohled. Ti hoši ho leštili tak, že vypadalo skoro jako ze zlata. Chtěl jsem s ním jet až tam, kde se hory dotýkají slunce … žádné jiné auto by to nezvládlo. Nezradím TĚ!, řekl jsem si, vyklopil na stůl třistapadesát tisícovek, hrst drobných … a podepsal.

Abych měl jistotu, že jsem nekoupil špatně, nechal jsem vůz prohlédnout v autorizovaném servisu, kde mne upozornili na to, že vůz byl havarovaný, má vadnou geometrii řízení, jeví závadu převodovky, drobné závady v osvětlení vozidla, sjeté pneumatiky.

S každým zařazením rychlosti, kdy se z převodovky ozvalo GRRR (někdy se neozvalo 🙂 se mne začalo zmocňovat svaté rozhořčení a řekl jsem si DOST! Vzhledem k tomu, že jsem kupoval „kvalitní a prověřený vůz s půlroční zárukou“ a na výše uvedené nedostatky, zejména podezřelý stav převodovky a předchozí havárii vozidla mne nikdo neupozornil odvezl jsem automobil do AAA na reklamaci s tím, že kvalitní a prověřený vůz si představuji jinak a trvám na zrušení kupní smlouvy a vrácení peněz. Pánové v reklamačním oddělení, aniž by se vůbec na automobil podívali, zase trvali, na tom, že jsem koupil starší automobil, že jeho stav je tomu odpovídající a není důvod smlouvu rušit. Asertivní technika přeskakující gramofonové desky. Ne, Ne, Ne …

Co se dá dělat, za blbost se platí, důvěřuj ale prověřuj …

Teprve později jsem objevil v Protokolu o zkušební jízdě a předání automobilu – Příloha č.1 ke kupní smlouvě, malililinkatými písmenky napsaný poslední vychytralý odstavec, ve kterém se praví, že můj automobil patří do skupiny C, což je stav „horší než dobrý … a doporučuje se důkladná technická kontrola a oprava všech agregátů, zejména motoru, převodovky“ … „kupující akceptuje veškerá rizika a chápe, že AUTOMOBILE GROUP, a.s. nemůže být a není odpovědná za další opotřebení automobilu a vady automobilu zjištěné kupujícím až po jeho převzetí od prodávajícího“. A to prosím u auťáku za bezmála třičtvrtě miliónu s najetou sedmdesátkou tisíc kilometrů. Jsou to opravdu profíci!

Trošku to hrká ale jedeme dál … Během několika málo dnů, s přihlédnutím k dalším nepříznivým okolnostem mého života jsem přehodnotil svůj původní záměr kvůli kterému jsem Mitsubishi kupoval a usoudil, že mít automobil pochybné kvality je pro mne zbytečným luxusem a rozhodl jsem se na svou žádost zrušit leasingovou smlouvu s vědomím, že na tom prodělám, ale čím dříve smlouvu ukončím, tím prodělám méně. Reklamní letáček AAA sliboval možnost „leasingovou smlouvu kdykoliv vypovědět“. Předpokládal jsem, že leasingová společnost auto vrátí do AAA a vzhledem k tomu, že jsem jej užíval cca 14 dnů, bude jeho cena prakticky stejná s cenou kupní nehledě k tomu, že jsem stihl do automobilu investovat 30 tisíc korun za prohlídku v autoservisu, seřízení, výměnu oleje a nové pneumatiky. Vůz jsem předával v lepším stavu než jsem jej před čtrnácti dny převzal.

Lasingová společnost CCB-Leasing překonala mé nejbujnější představy (od začátku do konce mne oslovovali „Vážený kliente“ a „Vážený pane“), vůz ode mne převzala 27.8.2001, prý jej nechala ocenit soudním znalcem (na 500tisíc korun), nabídla více autobazarům a nejvyšší cenu nabídlo právě AAA, totiž 550 tisíc korun. Záležitost se vlekla dva měsíce navzdory mému několikerému upomínání. Při závěrečném vyúčtování 4.10.2001 mi CCB zaslalo složenkou 16864 Kč. Pokud tomu správně rozumím, leasingová společnost mi naúčtovala všechny zbývající leasingové splátky – „dlužné splátky 510451Kč“ a ještě k tomu „penále 23481Kč“ za 23 denní prodlení těchto splátek (které jsem měl podle leasingové smlouvy splácet následujících 18 měsíců – podle splátkového kalendáře). Při zjištění, že mi naúčtovali také bezmála 60 tisíc korun havarijního pojištění na následujících 18 měsíců provozu automobilu, který dnes patří někomu jinému, si jako „Vážený klient“ přestávám připadat.

Suma Sumárum:

Za „zapůjčení“ automobilu Mitsubishi Pajero na čtrnáct dní od AAA AUTO PRAHA za pomoci CCB-leasing jsem dal přes 320 tisíc korun! (nepočítám-li mou investici do automobilu 30 tisíc Kč) Tak tomu říkám byznys!

Nevěříte svým očím? Ale ano! Tohle není sen. Zde se sny rozplývají.

Od samého začátku jsem se snažil tuto záležitost nazvat celkem velkoryse – nedorozuměním – při reklamaci vozidla s jehož stavem jsem nebyl spokojený (smůla, bylo to céčko) i při vyúčtování leasingu (asi jsem podepsal něco co jsem podepsat neměl, anebo neumím počítat). Poslal jsem smířlivé dopisy oběma firmám, že tohle snad nemohou myslet vážně. Nic, myslí to vážně … Tak co, ještě důvěřujete „profesionálům“?

—