Na přelomu roku se ke mně dostala informace, že můj hlavní odběratel se mnou tento rok nepočítá, jinými slovy, budu bez práce, pokud si nějakou nenajdu. Čekal jsem, že to jednoho dne přijde a potěšilo mne, že to přišlo až letos. Je to malé postrčení, abych se rozhodl, jakým směrem půjdu. Vím, jakým směrem jdu, myslím tím cestu duše … a kudy půjde tělo, to zase tak neprožívám. Nepotřebuji dělat kariéru.
Aby se člověk uživil, musí dělat něco užitečného pro lidi. Takhle jednoduché to je. Jednoho dne budu pro lidi psát příběhy, které jim pomohou poznat sami sebe. Zatím sám sebe neznám do takové hloubky, abych mohl psát takové příběhy, jaké si představuji, že by měly být. Musím ještě trochu uzrát. Posbírat zkušenosti a z těch uvařit moudrost. Jít do větší hloubky … a do té doby si musím najít nějakou práci na přežití.
Samozřejmě mě to musí bavit, musím to milovat tak, abych se na to těšil. A musí to být čisté, abych mohl mít čisté svědomí. Už jsem vyrostl z toho, abych dělal něco jenom kvůli penězům. Těmito kritérii mám výběr práce hodně zúžený, a pokud k tomu připočtu, že chci dělat na vlastní triko, nikoliv být zaměstnancem, a dělat pokud možno doma, tak je spíš zázrak něco takového najít.
Zázrak se stal (anebo jsem se zbláznil). Jednoduše mě napadlo, že budu vyrábět dřevěné krabičky ve větším než malém množství. Věřím tomu, že když člověk dělá něco pro lidi a dělá to dobře až dokonale, tak své zákazníky najde. To je jedna stránka věci. Druhá stránka věci je, jak se při tom cítí on sám. Například prostitutka dělá něco pro lidi, může v tom být dobrá, ale někde uvnitř se cítí mizerně. Je jí ze sebe a z toho, co dělá, smutno. Abych se mohl při vyrábění krabiček cítit dobře, nemohu dělat jednu krabičku dvě hodiny a pak jí prodat za sto korun. To bych sotva přežil a cítil bych se jako otrok. Za hodinu musím vyrobit nejmíň dvě krabičky. Když vyrobím dvě za hodinu, deset za den, dvě stě za měsíc, všechny prodám a odečtu náklady, tak mi zbude 10 tisíc Kč. Není to moc, to je tak na přežití. S tím mě manželka nejspíš nakope do zadku a děti budou kňourat hlady. Jenže co když se mi podaří vyrobit čtyři za hodinu, nebo osm? Proč bych neměl zbohatnout na práci, kterou dělám dobře?
Začal jsem přemýšlet o tom, jak okatovat kosty, jak snížit výrobní náklady a čas. Prvním krokem byl přechod od lepených krabiček ke dlabaným. Další kroky mne napadly cestou na hory. Je to zajímavé, když člověk o něčem přemýšlí, tak ho to nenapadne a když jenom vyšle otázku, tak ho to napadne samo od sebe. Napadlo mne to za volantem.
Další nápad nebo spíš představa přišla v kině při sledování filmu Avatar.
A nyní k tomu, proč nepíšu. Jsem zalezlý v dílně a předělávám svoje stroje a přípravky na výrobu krabiček. Tak, aby to šlo jako po másle … a vyrobil jsem jich několik za hodinu.
Nejlepší na tom je, že mě to baví. Je to radost a potěšení z tvoření. Po dlouhé době jsem zažil pocit, kdy se těším na ráno, až vstanu a uskutečním nové nápady. Dnes v noci se mi zdálo o nové vrtačce, kterou mám objednanou, a zítra ji doveze kurýr. Je to nádhera, v jedenáct večer si v pyžamu zajít do dílny, jenom tak se na něco podívat.
Tvořit, to je něco jako být zamilovaný. Věřím tomu, že tvoření obrací směr času a člověk při tom mládne. I když tento podnik zkrachuje, získám zkušenost a omládnu.
—
Když jsem jel následující den autem a přemýšlel o tom, jestli jsem se nepustil do nějaké hlouposti a jestli je správné, aby manželka někoho kopla do zadku, když vydělá deset tisíc korun měsíčně, všiml jsem si na silnici přejeté veverky, právě v ten okamžik. V knížce paní Zdeňky Jordánové, Já řídím, se o přejetých zvířatech píše: Zvíře, které zlikvidujete, většinou symbolizuje postoj, který nezvládáte. A o veverce se píše: Hojnost a schopnost hrát si ve svém životě a důvěřovat nekonečnému bohatství kolem nás.
Trošku mi běhá mráz po zádech, když si představím, že ta veverka se nechala rozplácnout autem také kvůli mně. Abych jel kolem a ona mi mohla připomenout, že se nemám strachovat o peníze, že nemám měřit čas počtem vyrobených krabiček, že si mám hrát a důvěřovat nekonečnému bohatství kolem sebe … a v sobě.
Pokračování krabičkového příběhu … Dřevené krabičky … jak jsem se přiotrávil
Pokud děláš to, co jde přímo z tvé duše a činí ti to radost, je to ta nejlepší věc, kterou pro sebe a okolí můžeš udělat. Jen odložit strach a pochyby. Našel si pravdu sám – důvěřovat nekonečnému bohatství kolem sebe. Gratuluji a držím palce. 🙂
Děkuji za psychopodporu 🙂
Znáš to, někdy děláš to, co ti činí radost a máš tam takového červíčka pochybností, jestli jsi duševně v pořádku. Nebo možná neznáš 🙂
Měj se krásně 🙂
Znám ho také. Ale vím, že ho lze snadno přeprat. 🙂
Ještě o tom přemýšlím …
Něco jde snadno tomu, kdo to umí 🙂 To, co je pro někoho snadné, je pro někoho nesnadné, může se na tom zaseknout. Zejména, když neví, jak na to. A pro toho prvního zase může být nesnadné něco jiného.
Obecně si myslím, že každý člověk vnímá něco jako nesnadného a něco jako snadného. Takže jde jen o to, naučit se to zbývající, aby to šlo také snadno.
Učit se, učit se, učit se 🙂 O tom je život.
Asi tak 🙂
Po přečtení Vašeho článku, jsem si tím více uvědomila, co mi chybí.
Radost v práci je velká,protože ji dělám s láskou.
Ale zbytek nějak nejde.
Dobrý den,
Pokud víte, co vám chybí, tak jste na tom poměrně dobře. Co se sebevědomí týká, tak je dobré se chválit za konkrétní věci, které člověk udělal. Samochvála vůbec nesmrdí, když je za co se chválit. Třeba já jsem na sebe hodně přísný a je to vidět i na krabičkách. Pořád na nich vidím drobné nedostatky a nechválím se za to, že jsem doma na koleně dokázal vyrobit krásnou věc. No, chválím se … ale je tam ta přísnost, která mi kazí pocity, zatím …
Přeji hezké dny a oceňuji, že jste zmínila toto téma 🙂
No právě,já jsem to napsala proto,že jsem to sama nevěděla,ale řekl mi to vedoucí v práci co mi chybí.
V práci pořád slyším jaký jsem poklad,jaké jsem usměvavé zlato,ale doma to člověk neuslyší jak je rok dlouhý.
A chovám a tvařím se stejně.Tak teď budu chválit sama sebe,ale doma.
Děkuji za odpověď
Blanko,
Teď to prosím neberte, že vám chci radit nebo diagnostikovat vaši rodinu, jen píšu, co mě napadá. Někdo jiný k tomu může napsat jiný postřeh, povídáme si …
Napadá mne, že doma může dojít k zevšednění a lidé začnou hodně věcí považovat za samozřejmé, že je ani nenapadne o tu věc poprosit, poděkovat za ni, těšit se na ni a chválit za ni. A podle toho se pak obě strany cítí.
Léčba je jednoduchá a drsná, věci pro druhé nedělat jako samozřejmost ani je nepřijímat jako samozřejmost.
Ještě mě napadá, že lidé bývají jinak nastavení doma a jinak v práci. Například doma chodí v teplákách a do práce by v teplákách nešli, protože by se styděli. Také se jinak chovají k zákazníkům než k lidem, od kterých nečekají nějaký hmotný prospěch.
Hezký den přeji … 🙂
Děkuji moc za odpověď,ale mám pocit,že čím víc se doma usmívám a snažím se být milá a příjemná,tím více je druhá polovička naštvanější.
Možná je to moje znamení – Váhy,které chtějí mít vše v souladu a jeho Ryba to nemusí.
Děkuji ještě jednou a přeji hezký večer a mnoha dalších příjemných dnů v životě a ať se Vám krabičky daří čím dál hezčí, Blanka
Vidím to tak, že čím víc se člověk usmívá, tak tím víc dává najevo, že je všechno pořádku … též se mějte fajn a děkuji za krabičkové povzbuzení … hezký den 🙂
Ahoj Vítku.
Držím Ti palce,aby se Ti zadařilo a aby jsi se našel co se práce týká.
Já tvrdím,že pokud člověk něco tvoří,tak je vnitřně bohatý,no a když je to navíc jeho práce,tak to je náááádhera.
Já jsem se pustila více do tvoření asi před půl rokem,najednou jsem měla větší potřebu tvořit.Dokonce jsem si na Fleru otevřela imaginární obchůdek s tím,že chci rozdávat svými výtvory lidem radost a myslím,že se mi to daří.Začala jsem malovat obrázky a obrazy metodou tzv.Encaustika,maluje se žehličkou a voskem,supr relax.Vnitřně mě to naplňuje.
U tebe je ale jiná situace,hledáš živobytí.Pokud si budeš věřit,tak se zadaří,každý výrobek má svého kupujícího.
Hodně štěstí. Vla´dka
Ahoj Vlaďko,
No, živobytí … beru to jako další želízko v ohni. Každý den na tom dělám, tak si myslím, že by z toho mohlo něco být. Jsem zvědavý, jak to dopadne 🙂
Když budu dělat krabičky a nebudu dělat například v reklamě nebo ve farmaceutickém průmyslu, tak si myslím, že to světu pomůže a zmenší se jeho zmatenost.
Co když člověk nebyl stvořený proto, aby pracoval a dobýval svůj chleba v potu tváře, ale proto, aby tvořil, aby byl prodlouženou rukou Stvořitele?
Sejdeme se na Fleru … nebo někde jinde.
Hezký den a dobré nápady přeju 🙂
Moc hezký článek a důležitá myšlenka – uvědomění.. 😉 🙂
Zdravím Vás Vítku,
docela podrobně jsem si přečetl Váš článek o krabičkách a naprosto před Vámi smekám.Tak krásné krabičky jsem ještě neviděl a navíc ta energie kterou vyzařují je obrovská.NÁDHEERA škoda, že to většina lidí zatím nechápe a koupí si raději plast, ale doufám, že lidé dostanou rozum.
Zkuste s tímto nápadem prorazit do Německa tam budete mít daleko větší šanci zreslizovat svůj sen.
Ať se Vám dílo daří.
Marek
"škoda, že to většina lidí zatím nechápe a koupí si raději plast, ale doufám, že lidé dostanou rozum."
každému se líbí něco jiného,je neproduktivní očekávat,že se všem musí zalíbit to,co se líbí mě
až lidé dostanou rozum(já bych řekl dostanou spojení s duší),bude se jim líbit vše!
@
……………………
Petře,
myslel jsem to v tom významu, že je to krabička na šperk tudíž umělecké dílo člověka.Takže proto ne plast, který lisuje stroj a který je sice funkční a mmůže být i designově velice pěkný, ale nemá tu energii.
Do plastu nevtisknete kus umu pana Vítka to nejde.
S Vašim názorem ale souhlasím.
ahojky Marku
nemám v nejmenším úmyslu bourat Tvou lásku ke dřevu a zřejmě by to ani nešlo
debatuji jen proto,že mě zajímají souvislosti
podívej cos napsal:
"…Takže proto ne plast, který lisuje stroj a který je sice funkční a mmůže být i designově velice pěkný, ale nemá tu energii…"
představ si,že biologičtí lidé=my,jsme také lisováni nějakým strojem=reinkarnační myšlenkovou formou,která nás někdy více funkčně,někdy méně recykluje do dalších a dalších inkarnací…máme my tu energii,krásu a esprit?Jak kdo
proto se skláním před plastovým kelímkem,byl vyroben,posloužil a zmizí…jako já
@
……………….
Petře,
tak to jsi mě dostal, takto jsem se nad tím nezamýšlel.
Asi se mám co učit 🙂
ahoj Marku,
měj se hezky a hodně štěstí
dík
@
…………..
Petře, blahopřeji k oplodnění diskuse o krabičkách myšlenkami na reinkarnaci.
Též je dobrý nápad bavit se s prodejcem automobilu o tom, jestli to auto má duši a jestli má svojí vlastní duši, nebo složenou z duší jednotlivých součástek anebo duši kterou vdechli designéři nebo výrobní dělníci …
Divíme se, že věci nefungují a přitom nechápeme jejich duši.
Dobrý den,
Marku, děkuji za pochvalu. Původně jsem chtěl vyrábět levné krabičky pro každého, ale ono to vzhledem k jejich pracnosti nejde.
Děkuji za námět. Je to jedna z možností, zaměřit se na bohatší (zahraniční) zákazníky. Podle mě by to chtělo vymyslet jiné (hezčí) zavírání a místo pomosazeného pantíku dát čistě mosazný (který jsem nesehnal), aby byly krabičky luxusnější a tím i konkurenceschopnější a za jinou cenu.
Ať se vám daří v tom, co děláte … 🙂
Dobrý den Vítku,
krabičky frézujete na nějaké CNC frézce nebo je vyrábíte na konvenčním stroji?
Dají se u Vás objednat?
Když se řekne CNCčko, zní to velkolepě. Někdo si může představit, že stačí vyrobit program a CNCčko pak plive jednu krabičku za druhou.
V tomto případě CNCčko udělá cca 10 – 20 procent práce a díky mu za to. Ostatní je na klasických a jednoúčelových strojích a na rukách … 🙂
Krabičky doprodávám, pokud máte o nějakou zájem, můžete mi napsat na e-mail deosum(zavináč)centrum.cz, jestli takovou budu mít.