Svět bez hranic (autoři Joe Vitale a Hew Len) je (prý) nejlepší kniha o Ho´oponopono. Ještě než si ji koupím anebo nekoupím, tak si o knize něco zjistím a popřemýšlím o tom … a udělám si vlastní názor, jestli mi to Ho´oponopono stojí za to, abych se mu věnoval, jestli je to moje léčitelská cesta … anebo jestli mne někdo chce zhypnotizovat a vnutit mi něco „senzačního, úžasného …“
Berte to tak, že jsem si přečetl ukázky a nahlas přemýšlím o tom, jestli kniha stojí za přečtení.
Kdo knihu četl, má možnost se projevit v komentáři. Samozřejmě budu rád, pokud mi někdo dokáže, ve kterých svých postřezích se mýlím, protože mi to pomůže vyjít z bludů …
České stránky o Ho´oponopono jsou www.hooponopono.cz. Je tam ukázka z knihy a články o havajském učení Ho´oponopono.
Joe Vitale a Ihaleakala Hew Len a Svět bez hranic
Joe Vitale je přední americký marketér, terapeut, podnikatel a spisovatel. Je autorem knih (v češtině) Klíč, Sedm ztracených tajemství úspěchu, Síla přitažlivosti, Svět bez hranic. Také spoluúčinkuje v knize Tajemství (Rhonda Byrne).
Ihaleakala Hew Len je havajský učitel a mistr Ho´oponopono.
„Kniha Svět bez hranic se stane jednou z mála knih, kterou nebudete chtít nikdy dočíst a stále se k ní budete vracet. Je to publikace, která se řadí mezi jedny z neúžasnějších knih, které kdy byly vydány.“
Havajské učení Ho´oponopono
Podle anotací ke knize je to tajná havajská technika pro vytváření hojnosti, zdraví a míru nejen v nás. Pomáhá člověku rozvinout funkční vztah se svou vnitřní Božskou podstatou a prosit o nápravu chybných myšlenek. Pokud jsem to dobře pochopil, tak tato technika spočívá v „čištění mysli“ opakování slov:
Miluji Tě,
Prosím odpusť mi,
Omlouvám se,
Děkuji Ti
Zde si dovolím učinit první poznámku, že podle mne se nejedná o čištění mysli, ale o její výplach jinými myšlenkami, nebo spíš o natírání na bílo. Jako když vezmeme barvu a zahnědlou a plesnivou stěnu natřeme na bílo.
V ukázce z knihy je uvedený tento příklad použití Ho´oponopono:
Před dvěma roky jsem se doslechl o havajském terapeutovi (Hew Len), který vyléčil celé oddělení mentálně postižených vězňů – aniž by kterékoliv z nich viděl. Tento psycholog prostudoval jejich záznamy a pak se podíval do sebe, aby zjistil, jak vytvořil nemoc dotyčné osoby. A když se zlepšoval, zlepšoval se i stav pacienta.
—
„Co jste se sebou dělal, co způsobovalo, že se tito lidé měnili?“
„Jednoduše jsem léčil tu část sebe, kterou jsem s nimi sdílel,“ odpověděl.
Tomu jsem nerozuměl.
Dr. Hew Len mi vysvětlil, že přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se v mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem.
Další příklad je ze stránek hooponopono.cz:
Vyléčená alergie pomocí Ho´oponopono
Posledních 6 let jsem trpěl alergií na pyl, lékařské testy a rozbory krve nedokázaly určit, na který druh. Každé jaro jsem vždy 2 týdny trpěl nesnesitelnými reakcemi, svěděním, pálením očí, rýmou a kýcháním.
Tuto alergii pán vyřešil tím, že se neustále obracel ke stromu, na jehož pyl byl zřejmě alergický a opakoval: Miluji Tě – Prosím, odpusť mi – Omlouvám se – Děkuji Ti … Proces čištění vymazal „chybné vzpomínky“.
Je vidět, že Ho´oponopono je univerzální metoda, který umí léčit pacienty i na dálku a poradí si s každou nemocí. Není důležité, jak to funguje, hlavně, že to funguje. Nebo snad?
Pro mě to důležité je, vědět, jak to funguje. Chci přijít věcem na kloub. Když něco funguje a já nevím jak, tak nejsem spokojený. Vrtá mi to hlavou …
Myslím si, že to funguje asi takhle a budu rád, když mi někdo napíše, že to funguje jinak a napíše mi, jak. Alergie je přecitlivělost. Člověk, který má alergii, v sobě drží (neoprávněnou) myšlenku, že ta věc je mu nebezpečná. Kočičí srst, prach, pyl z rostlin. Jak se této myšlenky zbavit? Jednoduše tím, že si uvědomím, že je neoprávněná, protože kočičí srst, prach, pyl z rostlin mi ublíží, jenom pokud jim to dovolím. Tím, že se obrátím ke stromu, na který jsem alergický a začnu s ním souhlasně rozmlouvat, přeladím myšlenky ze strachu a odmítání do normálu. A tím se nevědomky mohu vyléčit.
Co se týká mentálně postižených uzdravených vězňů, když jsem přemýšlel nad touto částí, napadlo mě slovo pozornost. Napadlo mě, že příčinou mentálního postižení je nedostatek pozornosti, kterou rodiče věnovali dětem ve formě povídání si (i u nenarozených dětí v bříšku) hlazení, hraní si. Terapeut věnoval svým pacientům myšlenkovou pozornost a to, že nebyli fyzicky přítomní, nepovažuji za zásadní. Na úrovni duše je možné komunikovat s kýmkoliv (i se zemřelými).
Další nápad je ten, že tam šlo o určitou formu magie, anebo podřízení vůli terapeuta. Myšlenky mají sílu. Věřím tomu, že ten, kdo to umí, dokáže druhého zhypnotizovat, aniž by musel být v jeho blízkosti. Jednoduše mu požadovanou myšlenku vloží do mysli. Podobně funguje i předávání energie na dálku léčitelem. Léčitel vysílá a pacient přijímá. Jenže je tohle ta správné léčebná metoda, nebo jde pouze o dočasné přeladění pacienta? Není k trvalému vyléčení nutné, aby si člověk uvědomil svůj problém, vyřešil ho a pomocí vůle změnil své jednání?
Každopádně si nemyslím, že „vše kolem mne je mým vlastním výtvorem“. Myslím si, že vše kolem je výtvorem Stvořitele a výtvorem svobodné vůle lidí včetně mě. Já zodpovídám za určitou malou část světa.
Opakovat několik vět a myslet si, že tak vyřeším (nejen) svoje problémy, mi nesedí a přijde mi to povrchní. Myslím si, že Spravedlivý Stvořitel by to nedovolil. Dovolí lidem změnit věci svou vůlí, načas problém odsunout, ale nakonec je dovede do místa a okamžiku, kdy pochopí, jaké je skutečné řešení problému.
Co se mi líbí na Ho´oponopono (podle Joe Vitale)
Proti klasické medicíně s léky a očkováním, které už zvoní umíráček a pacienti ji opouštějí je to příjemné oživení a obrat od těla k myšlenkám. Také si myslím, že zdraví, štěstí, bohatství … má svůj původ v myšlenkách.
Co se mi nelíbí na Ho´oponopono (podle Joe Vitale)
Předchozí podobenství o plesnivé stěně natírané na bílo bylo záměrné. Chtěl jsem upozornit na to, že pod omítkou je položená vodovodní trubka ze železné pozinkované roury. Tato trubka začala rezavět a od rzi se na stěně udělaly hnědé fleky. Jelikož těm flekům nikdo nevěnoval pozornost, trubka rezavěla dál, a začala z ní lehce prosakovat voda. Díky tomu stěna zvlhla a začala plesnivět. Pomůže, když stěnu natřeme na bílo? Nepomůže, ale pár dnů to bude vypadat hezky a my budeme mít dobrý pocit, že jsme problém vyřešili.
Nezatracuji slova Miluji Tě, Prosím odpusť mi, Omlouvám se a Děkuji Ti. Naopak, jsou to jedna z nejdůležitějších, nejkrásnějších a nejsilnější slov, která znám. Ale aby fungovala, musí být pravdivá a upřímná. Nemyslím si, že by bylo správné je používat jako univerzální super barvu, která zakryje jakoukoliv špínu.
Závěr
Tato kniha plní svůj účel tím, že plní autorovy kapsy penězi za prodané výtisky. A tím dokazuje, že autor umí (být bohatý). Pokud se někdo začíná zajímat o duchovno, jistě se zde setká se zajímavými a inspirujícími myšlenkami nezatíženými dogmaty náboženství.
Například postřeh, že myšlenky mají moc ovlivňovat dění, považuji za základní kámen poznání.
Na první pohled na mne kniha působí jako jeden z dalších laciných instantních návodů na zdraví, štěstí, bohatství, který ale bude alespoň částečně fungovat.
Také si myslím, že se tu zneužívá energie slov „Miluji Tě, Prosím odpusť mi, Omlouvám se, Děkuji Ti“, která jsou svým způsobem posvátná a neměla by se používat jenom tak paušálně bez rozmyslu a bez ohledu na oprávněnost jejich použití. Jaký má například smysl prosit o odpuštění někoho, kdo ublížil nám? Co to v něm způsobí a co to způsobí v nás?
Též jsem se setkal s názorem, že kniha není o skutečném Ho´oponopono, ale o tom, co si z něj vzali Joe Vitale a Hew Len (http://www.osud.cz/hledajici/detail.php?id=9827&action=kniha&ssearch=Joe%20vitale).
Svět bez hranic se ve vaší knihovničce bude vyjímat vedle knihy Tajemství (Rhonda Byrne), což je další návod na zdraví, štěstí, bohatství … tentokrát za použití zákona přitažlivosti.
Čištění mysli mantrou „Miluji Tě, Prosím odpusť mi, Omlouvám se a Děkuji“ neodstraňuje příčinu našich problémů, stejně jako ji neodstraňuje prohlášení, že „žádný problém neexistuje“, a že se jedná se o pouhý stav mysli. Mysl se dá vyčistit tak, že člověk napraví dluhy, které má. Někdy i za pomoci slov „Miluji Tě, Prosím odpusť mi, Omlouvám se a Děkuji“.
A nyní se těším na vaše zasvěcené komentáře o Ho´oponopono a o knize Svět bez hranic 🙂 od těch, kteří ji četli. Mám si ji koupit?
Dokud bude tvou alfou a omegou Klíč (mimochodem, už sis dal práci ho celý a poctivě přečíst?), je zhola zbytečné přemýšlet o zakoupení knihy, kterou navíc již předem odsuzuješ.
Neodsuzuji, ale vyhodnocuji informace … a nevyznívají příliš lákavě. Kdo má lepší postřeh anebo víc informací, tak se může pochlubit. Kvůli tomu to dělám, abychom hledali jehlu v kupce sena a v záplavě literatury hledali to nejlepší …
Taky trošku provokuju … 🙂
Jo, provokace, to sedí 🙂
mám je, ležela jsem půl roku v nemocnici, celá rodina již věděla, že se domů nevrátím. Dcera mi donesla tuto knihu. Přečetla jsem jí celou se zájmem. JSEM DOMA. Je to velice dobrá kniha. A tvrdím, že kdyby nám měla dát každá kniha JEN JEDNU DOBROU MYŠLENKU, tak stála za to…………….tato kniha jich dá hodně. Já, za sebe, tuto knihu doporučuji všem.
Komentář o tom že to není ho´oponopono jsem do databáze knihkupectvi Hledajici napsal já a stojím si za ním.
Abych to přirovnal k něčemu co je možná bližší Vítkovi než ostatním návštěvníkům, ale co mě napadlo první, je to jako napsat knihu "Programování v C#" a pak všech 230 stran zaplnit popisem instalace (a historek okolo) programátorského editoru Scite který sice žádný C# programátor nepoužívá ale shodou okolností Scite umí mimo jiné zobrazit C# syntax, takže by se mohl hodit. Ale lidi, kdybyste i po přečtení knihy vážně trvali na tom že se chcete C# naučit, víte kde mě najdete, semináře jsou za hubičku.
Asi stupidní přirovnání… Nicméně do té knihy bych se vůbec nenavážel, protože takové publikace mají své zasloužené místo na trhu, kdyby zde Dr. Vitale zištně nezneužil název Ho´oponopono. Nemohl si vymyslet vlastní název, jako třeba Max Freedom Long který si pro své metafyzické učení vzal z havajštiny název Huna?
Kniha popisuje na 230 stranách něco, co opravdu zabere asi tak 10 stránek včetně případových studií jako nezbytné omáčky. Kdyby popsali opravdovou "moderní verzi Ho´oponopono od Morrnah Simeony" kterou (údajně svévolně dále pozměněnou Hew Lenem, ale to je jen citace závislých leč relativně důvěryhodných zdrojů nemohu to nijak podložit) Hew Len vyučuje, tak by jim ta kniha zabrala asi stran 50. Možná i těch 230 se vší omáčkou. Jen chci poukázat na to, že to není ani mrzký předkrm, to je jen takový aperitiv na zvýšení chutě, a to notně naředěný vodou z rybníka.
Dále, Vitale je autor který se (mě) dobře čte, ale u mě naprosto ztratil kredibilitu už kdysi dávno. Proto když jsem četl, a nevím jestli je to pravda, že údajně se Hew Lenovi svěřoval že ho tíží jeho dříve vydané knihy, že cítí vinu že knihy o takové "kvalitě" napsal a prodával, tak mě to vůbec nepřekvapilo. Bohužel zdroj nemám ale třeba mě někdo kdo se tomuto materiálu věnuje, doplní či náležitě usměrní.
Viděl jsem několik videí s Hew Lenem, a to co vyzařoval, ani to jak používal svou techniku, mi nepřipadlo jako něco co já osobně bych chtěl dosáhnout. To je samozřejmě jen osobní soud, každý jsme jiný.
Každému přeju ať se mu ta kniha líbí, není špatná, technika kterou popisuje je dobrá (i když na to že je na 230 stránkách, i tato jednoduchá technika by si tedy zasloužila více detailů pro zvýšení efektivity, ale budiž). Jen ať si snad prosím na kolenou nikdo nemyslí že tohle je Ho´oponopono z Havaje.
Jooo už je mi líp. A přitom prý stačilo říct "I love you".
Tome, děkuji za hezký komentář. Myslel jsem si, že jste to vy. To přirovnání pro Vítka se taky povedlo. 🙂 Otázkou je, jestli se jedná o C# nebo spíš o nějaký nepovedený jazyk.
To je dobře že je vám líp, doufám, že až trošku oschnou meze a půjdeme péct buřta do Hostivaře nebo někam jinam, tak neodoláte … 🙂
Kniha Svět bez hranic pro mne byla hodně důležitá. Vzala jsem si z ní pár stránek, ale ty používám asi 9 měsíců. Ty větičky "Miluji tě……." v nichž se obracíme ke svému božství, jsou skvělé k navození vědomé přítomnosti. A ta je klíčem ke všemu. Používám tuto pomůcku denně s viditelnými výsledky. Zařadila jsem ji do celé škály praktických metod vlastního růstu.
V knize je pro mne ještě pár myšlenek, které jsem si vybrala jako prospěšné.
Děkuji za s humorem napsané články. Objevila jsem váš web teprve před pár dny. Zdravím vás. Hana
Dobrý den, právě nedávno jsem přemýšlel o tom, že některé knihy člověk hltá, ale časem je odloží a už se k nim nevrací. A jiné otevírá po mnoho let a vždy tam najde něco nového. Jen málo knih z mé knihovny obstálo zkoušku času. Tak uvidíme, co napíšete za pět, deset let … jestli to bude právě tato kniha, ze které budete čerpat, nebo některá jiná.
Děkuji za komentář a za pochvalu a přeji hezký den … 🙂
ahoj…
prosim ťa , ako to používaš?
Kdo ví? Během života člověk opustil mnohé názory, které dříve považoval za neotřesitelnou pravdu. V současnosti už se za svoji pravdu nebiju. Uznávám právo každého na vlastní pravdu. I ta moje se mění. Někdy během hodin.
Souhlasím, že některé knihy jsem při opakovaném čtení považovala za nové a ani to nemuselo být po dlouhé době. Z některých jsem použila jen kousky, ale třeba zrovna sehrály roli rozhodujícího impulzu ke změně vnímání světa.
Je krásné být na Zemi a vnímat její rozmanitost a nádheru.
Soustředím se na dech a obsah těch 4 vět. Tím se dostanu do vědomé přítomnosti. Používám to před důležitými schůzkami a v situcích, kdy je potřeba maximálního soustředění nebo, když cítím potřebu. Tu knihu jsem přečetla celou, protože tam je vysvětleno, jak to funguje uvnitř. Je to o odpovědnosti za VŠE, co se v našem životě děje.
… ano, přesně tak to dělám i já, a funguje to. Funguje to jen tam a těm co tomu věří. Není to jednoduché, ale spolu s vírou se to zvládne. Mám již mnoho zkušeností, ale předávám je jen tam, kde se přijímá. Myslím tak 95% lidí nevěří, že to může fungovat, mezi ně patří většina zde zveřejněných komentářů. Jsme sami za sebe a za vše kolem odpovědni, přitahujeme co sami jsme, jak žijeme a na co myslíme …
Lidičky, tak je pěkné počteníčko – vaše názory se mi líbí.
Kéž je více takových knížek, co nás motivují k zamyšlení nad systémem
používání slov. Nad jejich smyslem a odezvou vysloveného slova.
Pomaloučku – polehoučku a : Opičku chytíš
krásné rozjímání a děkuji za postřehy
Ahojky,
o této knize jsem se dozvěděla teprve nedávno a strašně mě nadchly její recenze… Pak ale časem jsem si uvědomila, že nemusím číst žádnou knížku, která by mě měla navést na "lepší" myšlenky, pro "lepší" život. Sama za sebe více věřím zákonu přitažlivosti a myslím, že toho skrytě využívá i tato kniha. Slova miluji Tě, odpouštím Ti, jsem vděčná jsou obecně pozitivní slova, která (pokud je myslíme upřímně) navozují sama osobě pocit uvolnění, naplnění, radosti. A tím si můžeme přítáhnout právě ty "lepší" životní situace. A ani si nemyslím, že by se jednalo o přetření tmavé barvy na světlou, ale spíše o změnu myšlení, která může mimo jiné nabudit přijetí špatné situace a začít se na svět dívat optimisticky. A přece tohle je celé jádro problému. Sám autor článku píše, že myšlenkami si řídíme svůj život, takže optimismus, naděje, touha, to je to, co máme cítit, aby jsme byly šťastní. Žádný mnich nám neobrátí život naruby, ani ta kniha, ale jsme to jen mi sami a naše uvědomění… A když tomu bude uzavřeni, tak můžeme přečíst sto tisíc knih a přesto to nebudeme chápat.