Nestrukturovaný životopis génia

psaní

Nevím, jak vy, ale já nemám napsaný svůj strukturovaný životopis. Mám obrovské štěstí a nová práce ke mně přichází načasovaná a poslaná na jakousi tajemnou objednávku. Příští práce, které se budu věnovat, bude psaní. Budu psát, protože píšu stejně. Miluju psaní, protože mi pomáhá utřídit si myšlenky. Akorát si za to příště nechám platit.

Díky tomu nebudu muset pracovat pro peníze a budu se věnovat věcem, které mne baví, tedy opět psaní a čtení. Díky této jedinečné a pro mne jediné smysluplné kombinaci toho, že se živím věcí, která mne baví a kterou miluju, tak v té práci dosáhnu úspěchu. Ne hned, život mne bude pár (desítek) let zkoušet, ale jednou to přijde.

Jako příští práce, budu redaktor něčeho, ještě nevím čeho. Ještě nehledám, jen občas kliknu na nějaký inzerát „Hledáme redaktora“ a tam si přečtu: „Ke své žádosti prosím přípojte strukturovaný životopis, stručný motivační dopis a případně také ukázky své předchozí práce.“. Vidíte, takhle firma má v textu překlep, tak proto hledají redaktora. Já bych jim ten text změnil. „Strukturovaný životopis nás nezajímá, ukažte, co umíte!“

Ukázal bych jim vysvědčení z osmé třídy základní školy. Samé jedničky od shora až dolů. Zakousnul jsem se do studia poctivě a jsem rád, že jsem byl „šprt“. Spolužáci mě neměli moc rádi, ale teď už to mám na háku.

Ukázal bych jim maturitní vysvědčení. Čtyřikrát za jedna. Proč se nepochlubit? Věřili byste tomu, že doma mne za tyto excelentní výkony ani moc nechválili. Považovali to za samozřejmost, že dítě chodí do školy a učí se. Ale vydřít samé jedničky, nemít žádné kamarády, to je spíš případ pro psychologa.

Za vysvědčení na základce bych si zasloužil motorku nebo počítač. A za maturitní vysvědčení auto. Dvanáct let jsem pracoval, jak nejlépe to šlo.

Byla jiná doba. Dnes je počítač samozřejmostí. Můj pětiletý syn už ho má k dispozici. Dnes stačí dobrý nápad a člověk může vydělat milióny ještě jako dítě. Jestli chcete, aby vaše dítě bylo úspěšné a bohaté, chvalte ho za každý malý pokrok. O peníze tu ale nejde, jde o Bohatství, které není vidět. Peníze jsou jenom takový bonus, si myslím.

Ukázal bych jim (v tom strukturovaném životopisu) vysokoškolský diplom, kdybych ho měl. Nemám ho. Jednoho dne jsem si totiž řekl, že si nebudu cestu do firem otvírat nějakým papírem, ale tím, co umím. Z toho diplomu mám jen polovinu, jako vzpomínku. Druhá polovina shořela v kamnech.

Prachy mě v té době zajímaly na posledním místě. V hlavě se mi uhnízdila otázka, Jaký je vlastně smysl života? Existuje Bůh? To by byl průser, kdyby existoval. A co Ježíš? Z toho se mi dělalo nevolno. Ale řekl jsem si, že člověk by se neměl bát žádné otázky a žádné odpovědi. Tak jsem začal hledat. Objevil jsem něco, co by se dalo nazvat náboženskou psychózou, to vám žádná škola nedá. Dost dlouho jsem se z toho hrabal.

První práci, kterou jsem dělal, byl noční vrátný u jedné bezpečnostní agentury. Hlídal jsem a přitom jsem četl knížky o Bohu a o Osvícení. Nejlepší je, když vás platí za to, co vás baví. To jde pak práce od ruky sama. Nebojte, práci vrátného jsem nezanedbával, ve svých očích jsem povýšil na samostatného detektiva. Spolu s kolegyní uklízečkou jsme vypátrali člověka, který jenom spláchnul a neumyl po sobě záchod štětkou. Když jsem odcházel, nabízeli mi zvýšení platu o 25 procent.

Zajímavé je, že když chcete odněkud odejít, najednou je napadne, že by vám chtěli přidat. Předtím je to většinou nenapadne.

Měl jsem už jinou nabídku. Známý dělal ředitele ve firmě na výzkum trhu. To mne zajímalo. Zkoumat, jak se chová hromada lidí. Zase tak zajímavé to nebylo, ale naučil jsem se mezitím trochu programovat. Pro tu firmu jsem začal programovat za peníze. První rok jsem za programování fakturoval 45 tisíc Kč, druhý rok 619 tisíc Kč. Začal jsem stavět dům. Svépomocí. To jsem si dal. Přišel jsem na to, že málo lidí dělá svou práci dobře. Možná proto, že ji nemají rádi. Že ji nemilují tak, že kvůli ní dokážou vstát ve dvě hodiny ráno a „něco malého udělat“. Jedním z klíčů k úspěchu je mít rád svojí práci.

A protože po zhruba 10ti letech už mne programování přestalo bavit, hledám něco jiného. Dům stojí, tak už se nemusím honit. Teď si můžu život vychutnávat. Budu dělat něco nového. Budu psát, protože píšu stejně. Miluju psaní, protože mi pomáhá utřídit si myšlenky. Akorát si za to příště nechám platit. A nebudu psát pro počítače, ale pro lidi.

Také jsem na částečný úvazek dělal učitele na základní škole. Strukturovaný životopis nechtěli a jako programátor jsem informatiku zvládal. Přišel jsem na to, že ve třídě je jen několik málo jedinců, kteří samostatně pracují. Ostatní vymýšlejí, jak se práci vyhnout. Pod dozorem se z nich dá něco vymáčknout, ale jak se otočíte, dělají si svoje. Nemají motivaci. Nemají rádi to, co dělají a proto jim to nejde a protože jim to nejde, tak je to nebaví.

Myslím si, že pokud člověk dělá práci, která ho nebaví a kterou nemá rád, tak vlastně žije napůl. Polovinu života vydělává peníze, aby mohl druhou polovinu života žít. Někomu stačí k tomu, aby byl spokojený maličko, a někdo musí být multimilionář a stejně je nespokojený. Sytý hladovému nevěří a hladový sytému také ne. Myslím si, že jedna z nejdůležitějších věcí pro člověka, je objevit to, co ho opravdu baví. Aby objevil to, co mu stojí za to, aby v tom dosáhl dokonalosti. Byl nejlepší na světě ve své jedinečnosti. Aby objevil své Poslání. To, proč byl poslán na Zemi.

Vidíte, napsat strukturovaný životopis, zvládnu taky. Tak co, chcete mne? Hlásím se na místo redaktora, rubrika duševní zdraví, náboženské psychózy, alternativní medicína … ke své nabídce pracovního místa pro mne prosím přiložte očkovací průkaz, menstruační kalendář za poslední rok (pokud jste žena), připište číslo bot a SPZku vašeho prvního auta. Nebo napište něco o sobě a o tom, co opravdu rádi děláte.

Pokud chcete, abych pro vás psal, a nebude to jenom vymývání mozku někomu, tak se mi prosím ozvěte.

Jinak budu muset napsat román a bude to plné nízkých pudů a vulgárních slov, abych trefil tu správnou cílovou skupinu, která má dostatek členů a dostatečnou kupní sílu na to, aby mne uživila.

Můj podivný život jsou cesty ke hvězdám střídající se s lety střemhlav držkou do země. Právě teď sbírám síly, bojuju s pochybnostmi, přesvědčuju sám sebe, že na to mám. Chci psát, protože to miluju, to je všechno …

A co vy? Už jste objevili své Poslání?

2010: O dva roky později … stále se neživím psaním. Naopak jsem se pustil do výroby dřevěných krabiček. Román plný vulgárních slov a nízkých pudů jsem začal psát, ale zjistil jsem, že mne to netěší. (Nebo že by pohodlnost?) Raději píšu o lásce, nesmrtelnosti a tajemných věcech

2013: Nevzdávám se svých snů a pořád píšu … od programování jsem přešel k počítačové grafice a vyrábím “chytré” internetové stránky pro začínající podnikatele.

2015: Už mi to došlo. Člověk nemusí hned napoprvé napsat román a ještě k tomu světový bestseller. Jsou i menší díla. Napsal jsem několik eBooků zdarma a (zatím) jeden placený. Je o tom Jak a proč se naučit vstávat brzy ráno … proto, aby měl člověk čas si tvořit šťastný život.

17 komentářů u „Nestrukturovaný životopis génia

  1. Radka

    Ahoj Vítku,

    napadá mně, jestli člověk nedělá chybu v tom, že dopředu přemýšlí, jestli se tím uživí a když má pocit, že ne, automaticky to zavrhne, jako nesmysl. A pak ve finále dělá to, co živí jeho a jeho rodinu (protože se to má), byť je to na míle vzdálené jeho ideálu a tiše doufá, že někdy… snad…

    Kolik let takhle proflákáme?

    1. VíTeK

      … a ještě může pociťovat zahořklost a nepochopení.

      Ahoj Radko, to, jestli jsem to zavrhl, uvidíme za 20 let. Vím, kam směřuji (i když tzv. osud mne může tzv. překvapit, a dosměřuji někam jinam), ale zároveň vím, že ještě budu dělat nějaké dočasné práce a je na mě, jestli mne budou bavit. Myslím si, že není od věci čas od času zhodnotit, jestli to, co mne baví, by mne i uživilo. Každopádně otázku, jestli dělám to, co mne baví, by si měl položit každý.

      A co ty, už jsi objevila své poslání? 🙂

        1. VíTeK

          Skočit s plným nasazením … občas si připadám jako průzkumný skokan. Loni jsem takhle skákal do odlévání a do krabiček a letos už mám také na několik věcí rozeběhnuto 🙂

          Většinou si stanovím, kolik jsem ochotný věci obětovat a málokdy to bývá úvaha typu všechno nebo život.

          Nemyslím, si, že život by kladl podmínky typu buď anebo. Spíš, že čeká, až se rozhoupeme a uděláme první krůček a pak nám pomáhá. Jako milující rodič. Proto si užívám i období, kdy si můžu dělat, co chci a peníze dostávám za něco jiného, co mě třeba tolik nebaví. Třeba ten ideální stav vypadá jinak, než si myslíme.

          Co se psaní týká, tak mne dlouho nenapadlo, že bych to měl nějak rozvíjet nebo kultivovat a že by z toho něco mělo být. Pak se mi ten nápad zalíbil, že by z toho něco mohlo být, ale ještě si přesně neuvědomuji, co.

          Jen do toho skoč!

          S plným nasazením 🙂

          1. bandita

            píšeš moc hezky, možná bys mohl psát prostě o sobě teď a tady, protože to co řešíš a umíš o tom tak hezky psát řeší spousta lidí a třeba by si rádi přečetli, že nejsou sami. Taky zrovna přemýšlím co dělat, trochu masíruju protože mně to baví, ale neuživí mně to, asi taky proto, že jsem líná a nebo spíš mám líná a pracovitá období, teď už mi ta lenost neba a hlavně taky jdem stavět- ze slámy, ale přece jen za dost peněz, který je třeba někde vzít a nekrást.

            1. VíTeK

              bandito, děkuju za podporu a pochvalu :-), to já právě dělám, že píšu tady a teď, občas si vymýšlím a píšu támhle a tehdy :-). Když člověk objeví, co vlastně chce dělat a dokáže ho to uživit, tak to už je štěstí na dosah … a ani nemusí krást, aby se uživil.

              Ať se vám stavba podaří, případně můžete vložit odkaz nebo informace, jak se to vyvíjí. 🙂

  2. Eva Juřenová

    Ahoj, živit se psaním? Hezočký fóreček. Ale hlavně, že Tě to baví.

    To co nás baví máme dělat. Za prachy i bez prachů.Aby byl život hezký. Zdravím a těším se, až rozkvetou kytky, co umí zpívat

    Eva

    1. VíTeK

      Ahoj Evo,

      Kytky už si začínají potichu notovat …

      Pokud by se mi psaním nedařilo udělat díru do světa, přidám k tomu ještě kresbu a tanec … 🙂

  3. Marcela

    Ahoj Vítku,

    Držím ti palečky…)

    Je to něco jako sen, ta nekonečná touha něčeho v životě dosáhnout. Jsme proto i někdy schopni udělat cokoliv….Ale, když se ten sen splní…je to ta nejkrásnější odměna, za všechno to trápení 🙂

    Měj se sluníčkově!)

    1. kVítek

      Marcel(k)o, děkuji za přání. Včera jsem četl na internetu, že někteří lidé žijí jako podle strukturovaného životopisu …

      Ať se vám/ti/nám daří … plnit své sny 🙂

  4. Marcela

    Milý Vítku a všichni. Teď jsem si jeden ze svých snů plnila….

    a .. splnila 😀 Skákací boty versus… Já.Skvělý pocit!)

    Sice se teď nemůžu moc hýbat…

    Musela jsem zrušit klientelu, ale…

    Stálo to za to !!!!)))

    Musím končit,mé pravé koleno se na mě šklebí,neboť jsem ho musela vydesinfikovat ,, slivovici´´….. stáhnooout..jen dva stehy) Mějte se srdíčkově 🙂 Mája Višňovská

    Heslo dne: My to nevzdáme!)

  5. Marcela Višňovská

    Ahoj Vítku ˘

    Píšeš? Věřím že ano ?? Určitě jsi už vydal svou první knihu ,,o všem a o ničem" ??Já už z bezpečnostních důvodů na skákacích botech neskáču ??

    1. kVítek

      Ahoj Májo, blahopřeju k neskákání, lepší je být zdravý než si hrát na klokana.

      Já jsem se naopak nasměroval od ničeho a všeho (od esoteriky) a začal jsem psát knihy, které mají praktický užitek. Už mám 4 malé kousky. Najdeš je v rubrice https://deosum.com/Static/Knihy.aspx

      Stejně tak psaní článků jsem přesměroval na stránky http://stastnilide.cz/ které jsou praktičtější.

      A taky http://osobnibyznys.cz/

      Tak nějak jsem přestal jenom tak nezávazně žvanit a dal tomu větší užitek pro lidi…

      Ať se Ti daří 🙂

  6. Marcela Višňovská

    Zdravim spisovatele a : GRATULUJI!!! 🙂

    Ja zacala take psat…teda po pravde..,uz par let pisu a dopisuji…Otevrela jsem trinactou komnatu me minulosti..napsala o ni …a ted nedavno,opet zavrela.Spis nez zavrela ,tak ,,zamknula" ..a to na 6000000 zapadu:-D Ma dcera mi kousek,jen tak pro zajimavost vlozila na internet… Jmenuje se to ,, spadla z nebe" Proc zrovna spadla z nebe? Babicka mi rikala ze jsem spadla z nebe 🙂 Pak by se jeste mohla jmenovat ,,Reditelja zemekoule"Tak mi pro zmenu rikal muj otcim :-/ Jdu se mrknout na tve vytvory 😉 pa

    1. kVítek

      Ahoj Májo, našel jsem knihu „Dívka, která spadla z nebe“ a slovenský seriál „Spadla z oblakov“. Tak někdy příště 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *