Položili jste si někdy otázku, jaké bojové umění nebo spíš způsob boje je nejlepší? Jak by to dopadlo, kdyby se spolu popral boxer a judista anebo bojovník karate a bojovník Taekwon-do. Povím vám to, nade všemi by vyhrála stařenka s pistolí, která by byla ochotná ji použít a bránila by se. Stařenka s pistolí má totiž taktickou výhodu a je úplně jedno, jestli proti ní stojí mistr světa v karate anebo v boxu. Pokud stařenka situaci psychicky zvládne, tak si mistr ani neškrtne.
V sebeobraně a boji je třeba rozlišovat techniku, taktiku, psychiku a ještě něco nad tím. Pokud se naučíte techniku, máte úder tvrdý jako cihla a rychlý jako blesk, tak vás s nejvyšší pravděpodobností porazí bojovník s lepší taktikou, kterého zase porazí bojovník, který lépe zvládne situaci psychicky, mentálně. A zatímco se budete navzájem řezat, tak ten úplně nej… bojovník bude luštit křížovku anebo lízat zmrzlinu někde úplně jinde.
Začněme tedy od techniky. To je to, co je vidět na první pohled. Výskoky, přískoky, obraty, kopy, údery. Známe je z bojových filmů s Bruce Lee, Jean – Claude Van Damme, Jackie Chan. Jsou to většinou zbytečné artistické kousky, které jsou v boji nepoužitelné. Chytrý bojovník si vystačí se několika málo kopy a údery a vybere si ty nejrychlejší. Ten, kdo o tom nepřemýšlel a raději uctívá svého mistra, bude ochotný dělat kopy s otočkou, anebo se přemisťovat pomocí přemetů. Ve skutečném boji by ho někdo nakopal do zadku, zatímco by byl otočený, anebo by si počkal, až dokončí přemet a pak by ho uzemnil jednou dobře mířenou ranou. Nedělám si legraci. Má to hlubší souvislosti. Otočka před kopem trvá tak dlouho, že školený protivník stihne udělat výpad a zasadit tvrdý úder. A po přemetu je mysl zaměstnaná udržování stability a neschopná (určitou dobu) na cokoliv reagovat. Boj není o tom mlátit se hlava nehlava. Boj je o tom, dát jednu jedinou ránu, která protivníka vyřadí z boje. Počkat si na ni a pak ji dát. Box, karate, Taekwon-do jsou sporty, kde se sportovci oťukávají a sbírají body, to má s bojem málo společného.
Tím jsme se plynule dostali k taktice. Můžete přemýšlet o tom, jaká bojová akce jak dlouho trvá a jestli je v dané situaci použitelná. Anebo o tom, jak si polepšit tím, že si vezmu něco do ruky, třeba klacek a tím dosáhnu dál. Nebo o tom, že pistole je dobrá, pokud stihnete zamířit.
Podrobnosti vám neprozradím, kdybych vám ji prozradil, věděli byste jak na mě 🙂 Jde o to, že v boji existují okamžiky, kdy je dobré jít do útoku a naopak okamžiky, kdy jít do útoku je hazardováním. Stačí si počkat na vhodný okamžik a vyrukovat se svou jedinou ranou a boj končí.
Je tu ale další záležitost a o tu se s vámi rád podělím. Psychika. Aby člověk dokázal využít ten správný okamžik, nesmí právě spát, koukat, kde co lítá, anebo myslet na prsa svojí milenky anebo v lepším případě manželky. Měl by mít čistou mysl. Také je dobrý být odhodlaný a nebát se dát tomu druhému ránu, když si začal. Nemít psychické zábrany uděřit nebo zmáčknout spoušť. V boji není čas na přemýšlení, jestli někomu neublížíme anebo jestli ho to nebude bolet. Začal si. Aby měli bojovníci čistou mysl, tak meditují. Dřív jsem to také dělal. Pak mi bylo vňuknuto, že líp než dřepět na zadku a meditovat, je čistit mysl tak, že člověk dělá čisté věci. Tím k sobě zároveň láká intuici, která ho vede i v boji.
Na nejvyšší příčce sebeobrany, je něco, co nazvu poněkud divně Spravedlivost nebo Osud. Jde o to, že výsledek boje může záviset na naší technice, taktice, psychice, ale jde především o to, jestli se do boje vůbec dostaneme, jestli je pro nás k něčemu dobré, abychom bojovali. Jakási vesmírná Spravedlivost bdí nad tím, kdo s kým bude bojovat a jak to dopadne. Posílá lidem různé situace a různé bojovníky. Jestli jste namyšlený student sebeobrany, pak je velká pravděpodobnost, že potkáte někoho, kdo vám dá na frak, abyste si o sobě moc nemysleli. A pokud si o sobě moc nemyslíte, dostanete tu čest dát přes hubu zlodějíčkovi, který se někomu přehraboval v kapse. Osud vám toho zlodějíčka pošle do cesty a vy se tak stanete nástrojem Spravedlivosti.
Moudré je nekoledovat si o přesdržku a držet se stranou zbytečných bojůvek s tím, že jsem ochoten se bránit.
Nejdůležitější v boji a nejméně viditelná je Spravedlivost, nejméně důležitá a nejvíce viditelná je technika.
Teď, když jsem vám naznačil myšlenkové pochody bojovníka, ještě se pochlubím, jak jsem byl sám úspěšný v boji. Nic moc, ale přežil jsem.
První případ, skořápkáři. Bylo jich několik a doslova mě skopali. Taktická chyba byla si s nimi vůbec něco začínat. Psychická chyba byla nechat se vyprovokovat k pokračování boje. První kolo jsem totiž vyhrál. Sebral jsem jim krabici, na které hráli, hodil ji do koše, řekl jim, ať vypadnou z metra a odcházel středem. Osudová chyba byla ta, že jsem byl pyšný na svou znalost sebeobrany a chtěl jsem si něco dokázat. Nechal jsem se vyprovokovat, otočil jsem se a šel nazpátek. Bylo jich hodně a to je taktická výhoda. Na druhé straně je hezké, že jsem chtěl bojovat proti zlořádu, kterým skořápky jsou. Jako odměnu za to, že jsem se postavil na správnou stranu, na stranu Spravedlivosti jsem jenom dostal nakládačku a neskončil s kudlou v břichu.
Druhý případ, drsní hoši s pistolemi. Když jsem zjistil, že po mě jdou, utekl jsem jim. Běžel jsem doslova jako o život. Jenže oni mi nadběhli a já jim vběhl do náruče. Na jedné straně rybník, na druhé propast. Už jsem viděl, jak skáču do rybníka a oni po mě střílejí. Vzdal jsem se bez boje.
Vlastně jsem v boji vždycky prohrál. A v obou případech mi to patřilo, viz. Spravedlivost. V prvním případě jsem provokoval, byl jsem namyšlený na moje bojové (ne)umění a myslel jsem si, že pár kluků lehce zvládnu. A vím, za co jsem to měl. Na jednom hudebním festivalu jsem přihlížel, jak několik skinů (mých známých) mlátí anarchistu. Místo abych jim řekl, kluci, neblbněte, tak jsem to fotografoval.
Ve druhém případě se z těch drsných hochů nakonec vyklubali chlapi od policie v civilu. Šli po někom jiném a já jsem se jim připletl do cesty. Přišli mě varovat před něčím, co se stejně později stalo. Oni mě nepřišli varovat tak, že by mi řekli, hele tohle nedělej, nebo špatně skončíš, ale tak, že hledali někoho jiného, kdo to dělal a (řízenou „náhodou“) chytli mě.
Cesta bojovníka vede od techniky ke Spravedlivosti. Tou je nejlépe chráněný.
Přeji vám úspěšný boj, a když prohrajete, abyste dokázali dohledat, za co to bylo.
já myslím, že článek je naprosto výstižný a souhlasí s realitou.. vyhledal sem ho proto, že sem dostal přes hubu od jednoho "roma" kterej chtěl prostě někoho zmlátit a zrovna sem byl po ruce já… když sem už věděl že přijde rvačka ani sem strach neměl snažil sem se jen psychicky připravit na "nakládačku" protože je odjakživa známo že kdo zmlátí roma tak deset romů stojí druhej den u něj před domem… myslím že jsem čistou hlavu jakš takš měl protože sem se spoustě ran bleskově vyhnul.. a asi to mě zachránilo.. dostal sem jen dvě rány a ta první byla do tváře takže to sem ani moc necítil.. po chvíli ta druhá šla přímo do předních zubů.. takže přední zub zatlačenej dozadu a krve jak z dobytka 🙂 … právě co my chybělo byla ta technika…
Mít skvělou techniku je dobrá věc, ale to nestačí. Základ je v psychickém vyrovnání se se situací. Stále platí (hlavně v boji s přesilou) kdo uteče – vyhraje a nebo kdo uteče – uteče. Je vždy lepší se boji vyhnout. Když to nejde, pak zbývá být tvrdý, důsledný a nekompromisní. Žádné facky, rány pěstí a podobné legrácky, kterých jsou špatné filmy stále plné. Snažit se neustálým manevrováním vytvářet situaci, aby si útočníci jeden druhému překáželi a na Vás mohl útočit jeden, maximálně dva. Když dáte úder, musí být veden s maximání tvrdostí a na místa, která útočníka bezpečně vyřadí z boje, nebo mu způsobí masivní poškození organismu. Na lidském těle se nachází 5 míst, na které působení silou může skončit i usmrcením. Jednejte vždy uvážlivě. Vztek je dobrý na produkci adrenalinu, ale špatný na uvažování o následcích. A teď k energii. Každý znás má zásobu energie zhruba na 20 dostatečně razantních úderů a pak síla úderu klesá do doby, než tělo přejde do režimu zvýšeného výdeje energie a další potřebnou energii si začne uvolňovat z tukových nebo nepoužívaných svalových zásob. To už je ale zpravidla po boji. Takže musíme kalkulovat s těmi 20. Při boji s přesilou je nutné, pokud to jde, každým úderem vyřadit jednoho útočníka a nehledět na jemu způsobené zranění. Žádná lítost ! Je to útočník, který si vybírá místo, čas a způsob zahájení útoku. I útočník, pokud neni speciálně trénovaný disponuje těmi 20-ti. Počet útočníků x 20 představuje energetický potenciál, kterému budete muset čeli s Vašimi 20-ti. Z toho vyplývá nutnost tvrdě bojovat a jakési zvrácené představy o čestném způsobu boje rychle hodit za hlavu. Využijte všechny i třeba improvizované prostředky, kterými můžete zesílit svoje údery. Někdy stačí i krátká hůlka, klíče sevřené v pěsti, lak na vlasi ve spreji, pilník na nehty a pod. Ale vždy sledujte útočící skupinu a manévrujte, nenechte se obklíčit. Když se tak stane, vyhodnoťte nejslabšího útočníka, toho nekompromysně zlikvidujte a jím uvolněným místem rychle opusťte obklíčení. Když se naskytne možnost k útěku, ihned ji využijte a utíkejte. Když utíkáte, běžte vždy středem ulice, sice Vás budou vidět, ale nikdo stojící ve tmavém výklenku u zdi domu Vás tak nečekaně nepřekvapí. Když se rozhodnete využít nějakého místa ke zkrytí, pamatujte : silně bušící Vaše srdce slyšíte jen Vy, ale páru z rychlého oddechování mohou zaznamenat i útočníci. Vydechujte do vlastního oděvu, blúzky, svetru, kabátu nebo bundy. Když se musíte přesunou jinam, učiňte to v době, kdy se pohybují i útočníci. Nikdy to nedělejte, když stojí a nasloucháním se snaží Vás lokalizovat. V noci vždy tržte sklopenou hlavu, aby Vás neprozradil Váš obličej, využijte možnosti a ušpiňte si jej, aby nesvítil jak měsíc v úplňku. Je toho mnohem víc, ale i toto základní minimum Vám může pomoci se ubránit.
Otakare, děkuji za příspěvek a možnost zamyslet se nad různými věcmi …
V něčem pravdu rozhodně nemaš 🙂 …. napřiklad box a karate jsou dva sporty jenž jsou základním piliřem bojových uměni a sebeobrany krav maga, musado, vale tudo… nic z toho by nevzniklo nebýt obraných a utočnych technik vyvíjených stovky let 🙂 takže každy bojový sport ma něco společneho s bojem 🙂 a duležitým faktorem na ktery jsi zapoměl …. je bezpochyby strach … strach děla hodně … bud se bojiš což je špatně ale i dobře 🙂 protože kde není strach neni odvaha …. a nebo se nebojiš tolik a pak není v bitce problem 🙂 Jsem býválým členem specialní armdní jednotky a mám jiste skušenosti s bojem na ulicich 🙂 aktivně dělam uz 5 let Krav magu a lepši sport neznam 🙂
Dobry den, mohl byste mi prosim napsat na email? Chtel bych si s vami promluvit ale nechci to uverejnovat tady. Muj email je fr05t.andy97@gmail.com
je to pravda jen snad ta pokora je základ základ všeho úcta k životu .
Honzo kdybys byl ve speciálních jednotkách tak bys psal bez chyb 😀
super článek,díky že jsem se k němu dostal,dobře rozvedeno,jen té meditace bych se zastal…" je čistit mysl tak, že člověk dělá čisté věci"…to je podle mě právě meditace
stav,ke kterému chci spět je nenechat na nikoho padnout svůj stín a nikoho nenechat vrhnout svůj stín na mě-to velmi pěkně koreluje s tvým vyjádřením spravedlnosti
ještě jednou díky za inspirativní čtení
@
……………
Ahoj Petře,
To bychom si nejdřív museli říct, co je to ta meditace. Je rozdíl čistit / vymývat mysl soustředěním na něco a čistit svědomí tím, že člověk napravuje, co udělat. Sezením na zadku a meditováním se toho moc nenapraví. Leda, že by si to člověk nejdřív meditací ujasňoval a pak to šel udělat.
ahoj Vítku
ano,pod meditací si každý představuje něco jiného
mi se líbí,jak je to řečeno v Promluvách:Jsme nadkosmické bytosti a připevnili jsme se k zemi,abychom provedli zvláštní interaktivní terapeutickou meditační hru,zvanou LIDSKÝ ŽIVOT
"Sezením na zadku a meditováním se toho moc nenapraví…"
ano,to máš pravdu,moc se toho nenapraví,ale přijde se na takový život,kde,když ho žiješ,nemáš co napravovat!
v příštím měsíci odcházím do ústraní,takže přeji mnoho štěstí a sejdeme se v září
@
……………..
Také jsem před lety odešel do ústraní … abych mohl víc meditovat … ať se ti tam daří …
Nejsem si jistý, jestli jsem tě úplně pochopil.
Když hrál někdo skořápky v metru, tak jsi mu to zatrhl, i když se vlastně nedopouštěl žádného násilí vůči komukoliv, chápu to správně?
V jiném případě zase skini kopali bezbranného člověka na zemi a tys jen přihlížel a dokonce si to fotil…
Nezlob se na mě, ale mě to připadá, jako že nepoznáš zlo ani když stojí přímo před tebou, natož abys jako "bojovník" poznal, kdy ti co "prozřetelnost" přináší do cesty. Je fajn, vzít si poučení z věcí, které se člověku dějí, ale ty ses podle mě nepoučil ani trochu. Nebo jsi to alespoň nedokázal vyjádřit.
Pane Lupínku, já jsem si to v hlavě srovnal, nebylo správné, že jsem se účastnil kopání někoho a proto si myslím, že jsem byl o několik let později sám kopán.
To je právě ta "prozřetelnost".
Teď už vím, jaké je to z obou stran.
To mě těší. Žes odepsal, a že sis z toho něco vzal. Co je další logický krok, odčinit "zlo", které jsi napáchal? O:-)
Pane Lupínku, máte nějakou konkrétní představu, jak bych mohl odčinit "zlo", které jsem napáchal?
Inu… já si nemyslím, že to lze jen tak odčinit. Takové věci si myslí třeba obvykle křesťané, že si stačí uvědomit svůj hřích a projevit lítost a tím je odčiněno… nicméně, tak jednoduché to podle mě není. Co se stalo, stalo se a nejde to vzít zpět. Na druhou stranu si myslím, že bezesporu existuje mnoho způsobů, kterak činit dobro, třeba skrze volby, před kterými stojí den za dnem každý z nás.
Možná bude odpovědí na tvou otázku tenhle citát: "Sun-c´ pravil: Dobří válečníci minulosti se nejprve zabezpečili proti vlastní porážce a pak vyčkávali, kdy budou mít příležitost porazit nepřítele."
Pane Lupínku, je hezké, že o tom přemýšlíte.
Vidím to tak, že
* když se člověk poučí a zaujme správný postoj, tak je to první krok k odčinění
* když se dotyčnému, kterého už těžko najde, omluví (nebo až poprosí o odpuštění) v duchu, tak je to druhý krok
* jako třetí krok, když se něco takového příště semele, tak se do toho nenechá zatáhnout, ale třeba řekne, kluci, vždyť je to hloupost někoho mlátit, kvůli tomu, že je anarchista a není skinhead, to nikam nevede, takže se příště podílí na tom, aby to proběhlo jinak
Hlavní je se poučit. Já jsem taky dostal nakládačku, takže fyzicky si to můžeme vyrovnat a psychiku doladíme v duchu.
Věci splácení dluhů řeším podle svědomí a zrovna tenhle příběh mi svědomí nevrací, takže buď ještě není jeho čas, anebo už je to vyrovnané. I to napsání článku a přiznání se k tomu může být součástí splácení.
S tímhle já nemohu souhlasit. Dle mého názoru, který však přirozeně není důležitý, jsi nic neodčinil, pouze ulevil svému svědomí. Což bráno do důsledku bylo, jako bys ho oklamal. Promarnil jsi totiž šanci zbavit svět nějakého příkoří a udělat jej lepším – na oplátku, žes ho dřív učinil horším. Místo toho ses nad tím jen zamyslel, v duchu ses omluvil a v tichosti rozhodl, že už to znovu neuděláš. To je určitě nezbytná příprava, kterou bys – opět dle mého názoru, učinit měl. To ovšem neznamená, že bys jakkoli splatil svůj dluh (!). Ten dluh tě stále tíží, i když si to už neuvědomuješ. Je jasné, že osobu, které jsi ublížil, už asi jen těžko dohledáš, ale já myslím, že svět je plný utrpení – v tomto ohledu máš velmi široké pole působnosti. Nechci, aby to vyznělo, že jsem tě tady přišel poučovat, nebo učit o morálce, ale nějak reagovat jsem musel. Snad dokážeš pochopit má východiska a něco si z nich vezmeš.
Pane Lupínku,
Prosím, mohl byste mi napsat jako příklad dva způsoby (konkrétní situace), jakým bych mohl svůj dluh odčinit …
ja v bitkách problém nemam učim se už 3 roky muay thai hodně používám nohy mam velmi tvrdý kop
mam za sebou spoustu bitek a ani jednu sem nedostal zaměřuju se rychlím pevným kopem do kolen nebo do stehna protivník pak pokaždé bud kulha nebo se už vůbec nepostaví. techniku mam dobrou nikdo na ni neví (ale mam problém stou psychikou) mam strach dat někomu svojí ránu od doby kdy sem ju dobře střelil dakemu skinhetovi který chtěl zbit brachu, třepal se na zemi a musela přijet sanitka
Otázka je, jestli člověk musí věci řešit tak tvrdě, aby se ten druhý třepal na zemi.
A další otázka je, jestli si tím člověk o něco nekoleduje. Myslím o něco od "Osudu". Jako že se příště bude třepat on, aby si to taky zažil.
Obrana má být přiměřená a nemá to být msta.
Karate ani taekwondo nejsou sporty, kde by se "jenom tak okopávalo", je to komplexní množina prvků, které můžeš jako kop/úder použít přímé v boji. V zápasu karate nemusíš použít to "okopávání", stačí jeden dobrý karate kop a zápas skončil. Stejně tak KO v boxu.
Na boj a na Osud se vyser, nos s sebou glocka, a když máš načteno o nutné obraně a nemáš nervy v hajzlu, neměl bys mít větší problém.
Kámo vůbec tě neznám ale máš absolutní pravdu. Svět je o energetické rovnováze a boj by měl vycházet jak říkáš ze "spravedlnosti" Z toho vypliva, že pokud budeš bojovat čestně a ten druhý ne, máš právo ho zabít 🙂
Ahoj kámo, neřekl bych, že máš právo ho zabít, naopak bych řekl, že máš povinnost ho chránit (a například ho neprovokovat) … ale když si naběhne a nepřežije to, tak je to jeho problém … ať se ti daří i bez boje 🙂
V podstatě bych řek, že vyhravá ten u kterého je silnější přesvědčení zvítězit. Záleží z jakého důvodu se jdeš porvat. Možná by nebylo špatný trénovat nějaké auto-sugestivní techniky nebo meditace. Abys věřil, že opravdu vyhraješ. Pak by to tak muselo být. Záleží čemu věří ten druhý, z jakého důvodu to dělá a jak moc je to pro něj důležité. Pokud si myslíš, že na soupeře nemáš je úplně jasné jak to asi dopadne. 🙂
Kdo vyhraje v boji?
Myslim,ze ten,kdo to potrbuje—nikoli az tak podle sve uvahy,ale podle uvahy jeho Vyssich urovni–ktere mohou byt I brany jako ony tvoritelky Osudu…tzn jinymi slovy,priklanim se k tomu,ze rozhodujici vliv ma Osud=Bozi Prozretelnost
A ta neni logicka,ani nekouka,kolik mam natrenovano,zda mam strach ci ne,a zda je to podle karmy….ano,Ona muze ke vsemu prihlednout,ale JAK TO DOPADNE–je jen a jen v Jejich rukach
Je mnoho Bojovniku,kteri boj mistrne zvladli,porazili stovky protivniku a dosahli uspechu
A sou I Bojovnici,kteri dosahli uspechu,aniz museli vubec bojovat,treba tak,ze Sila jejich mirnosti uz dopredu rozpustila agresivni choutky protivniku…
… tak nějak souhlasím 🙂