Po příjezdu z výletu mne přivítal zápach kočičích výkalů v horním patře domu. Kočka se vydělala v dětském pokoji a v pokoji mé spolubydlící. (Manželka si nepřeje, abych o ní psal. Tak budu psát o nějaké anonymní spolubydlící, tak by to snad šlo.)
Po chvíli si zápach z kočičích výkalů začal mísit s výkřiky spolubydlící, která zjistila, že jí kočka podělala přednášku z tradiční čínské medicíny. Diagnóza byla jasná. Můžu za to já, protože jsem nezavřel dveře. Tomu se říká být po bitvě generálem.
Na otázku, jestli jsme někdy zavírali dveře do pokojů kvůli kočce, jsem nedostal odpověď. Pouze jsem se dozvěděl, že to je přeci jasné, že se musí zavírat, aby se něco takového nestalo. Zajímavé je, že věc, která je jednomu nad slunce jasná, tomu druhému nedojde. Já jsem naopak nechal schválně všude otevřeno, aby se větralo.
Stalo se, vzali jsme hadry, kartáče, houby a dali to do pořádku.
Nebudu se cítit provinile jenom kvůli tomu, že na mne někdo křičí. To dokážu taky. Někoho seřvat a tím se zbavit napětí místo toho, abych přemýšlel, jestli mi to nepatří a proč. To je ta správná otázku, když se nám něco stane. Patří mi to? Patří. Každému patří to, co se mu stane. Měl by se z toho poučit, aby se mu to příště nestalo.
(Pokud se mu stane něco hezkého, taky by se z toho měl poučit, aby si to příště mohl zopakovat 🙂
Lidé jsou zvyklí myslet černobíle. Buď anebo. Můžu za to já / můžeš za to ty. Pokud za něco můžou oni, stydí se to přiznat, a snaží se věc svést na druhého.
Protože jsem přišel na to, že tímto přístupem se člověk uzavírá v sebeklamu a obviňování druhých, snažím se zkoumat věc bez předsudků. Kdyby mi to nepatřilo, tak se mi to nestane. Čili můžu si za to sám.
Uznávám, že jsem kočce dal příliš mnoho důvěry. Dovolil jsem jí, aby chodila do všech pokojů. Příště budu zavírat, protože už vím, že kočka té důvěry není hodna. Předtím jsem to nevěděl (přesněji jsem si to neuvědomoval). Dokonce bych se mohl pochválit, že jsem na to přišel. K čemu by bylo, kdybych si nadával, že jsem debil, který nezavřel dveře, když předtím jsem je nezavřel mnohokrát a nic se nestalo? Tím bych se akorát deptal.
Myslím si, že kočka se tak trochu chtěla pomstít za to, že jsme ji nechali zavřenou doma. Ne, že by strádala hlady, sousedka jí chodila krmit. Jenže sousedka nechtěla nic slyšet o tom, že by kočku s koťaty nechala běhat venku, co kdyby se jim něco stalo. Hle další důvod ke změně. Udělat kočce venku nějaký domeček, anebo jí udělat dvířka do domu, aby mohla chodit ven a dovnitř, jak se jí zlíbí. V létě.
Otázka, která je nejzajímavější a která bude pravděpodobně čtenářem nejméně pochopená je, proč se kočka vydělala právě v dětském pokoji a v pokoji spolubydlící a proč tam podělala mimo jiného i starou matraci do dětské postýlky a přednášky z tradiční čínské medicíny. Proč se nevydělala v mém pokoji, který byl také otevřený a ve kterém jinak kočky tráví hodně času?
Myslím si, že kočka se v tomto případě stala nástrojem Vyšší Spravedlnosti a byla vedena do míst, kde se má vykálet. Jednak chtěla (ta Vyšší Spravedlivost přeci) dát světu najevo, za co stojí tradiční čínská medicína. Jednak chtěla poukázat na to, ve kterých místnostech je nepořádek. Mému uklizenému pokojíku se vyhnula. Vykálela se na starou matraci, která už měla být vyhozená nebo prodaná. Děti už jsou velké a dětskou postýlku nepoužívají.
Kdo chce, poučení z příběhu si odnese …
Poslední dobou je tady překočkováno, protože si dělám pořádek ve věcech, které jsem napsal, ale nevydal. Tak se můžete těšit na články různé kvality a různého data … kterých jsem během plodného roku napsal nebo rozepsal (a nevydal) asi 70. Z toho je vidět, že mě baví víc psát a míň vydávat. A taky že nedodělávám věci a tak se připravuji o potěšení z dokončené věci. Hezký den 🙂
Podle mě není důvod nechávat kočku zavřenou doma (pokud může být venku). Už to je důvod, aby se vám pomstila… Kočka to neudělá tam kde se často pohybuje – proto né u tebe. Nepíšeš nic o tom, kde byla vychovaná/zvyklá dělat potřebu. Podle mých zkušeností to rády dělají na papíry nebo staré hadry… Asi to ani nemohlo dopadnout jinak.
Kočka je vychovaná a měla dva kočičí záchody. Chyba byla v tom, že jsme netrvali na tom, že kočky mají být venku. Sousedka se bála, aby se koťatům nic nestalo a tak je nechávala zavřené. Já když jdu někam pryč, tak kočky vyháním z domu …
Dobrý večer, no trochu to vypadá, že si ponaučení má odnést spolubydlící ,-) To jako si takto dáváte navzájem a veřejně "sadu" běžně ?
Dobrý večer,
Ani sadu, ani sodu, ani sado-maso. Bavme se o kočce. 🙂
Dobrý večer :-)o kočce ? Vždyť z toho článku vyplývá toto – začal jste o kočce a dostal se k tomu, že vaše manželka je nepořádná a vy máte vždycky uklizeno,-) Čekala jsem něco zajímavýho o zvířatech a to se nekonalo…jen nedořešený mezilidský vztahy. Škoda…
Hodně štěstí 🙂
Dobrý den,
domnívám se, že člověka se osobně týká nejen to co se mu stalo, ale také to, co sám má potřebu řešit u okolí, byť on je tím zdánlivě "nezaujatým" pozorovatelem.
Tedy pokud řešíte kočičí výkaly v pokoji manželky a dětí, napadlo Vás Vítku, že ona zminěna Vyšší Spravedlnost Vám mohla taky třeba přijít skrze kočku názorně ukázat, že vlastně na svoje "spolubydlící" tak trošku "serete"(promiňte ten výraz ale nemohu najít s ohledem na popsaný příběh trefnější slovo).
A to už třeba jenom proto, že nerespektujete prosbu manželky, ať o ní veřejně nepíšete a pokoušíte se to "občůrat" velmi necitlivým označením "anonymní spolubydlící" ….. Tohle mi přijde hodně smutné a dokážu si představit jak by toto označení mohlo ranit Vaši manželku, pokud by si ten Váš článek tady přečetla…. A ona si jej ani číst nemusí, vždyť ranit nás může už jen pouhá myšlenka…..
Hodně zdaru při dohledávání dalších a dalších úhlů pohledů, širších souvislostí a zejména větší laskavost a citlivost (nejen při psaní článků vedoucích i nás čtenáře k zamyšlení) Vám Vítku přeji
Eli
Eli, děkuji za náměty k zamyšlení.
Berte to tak, že nejen hledám souvislosti, ale také hledám správnou míru, jak psát o druhých lidech. Napsat, že kočka podělala manželce (nebo komukoliv jinému) přednášky mi nepřijde zase tak osobní, abych o tom nemohl psát. Řeším tu především kočku a ne manželku.
Kvůli tomu, abych se do maličkosti zavděčil manželce, mám raději psát o anonymní kočce, která se vykadila do vduchoprázdna? Pak si může stěžovat kočka, že je to moc osobní a abych se jí nedotknul, budu psát o nějakém obecném tvorovi. A obecného tvora se může dotknout, že nebudu psát, že se vykadil. To se pak těžko hledají souvislosti.
Hezké dny přeju …
Ty souvislosti tak nějak není třeba hledat…vy je tu zcela viditelně směřujete na sebe. A je fakt, že manželku jste "občural" tou vaší spolubydlící.
Odešla jsem od manžela. A zároveň jsme si odpustili všechny ty žabomyší války a neshody a spory a h…a co jsme proti sobě měli. A světe div se, zcela v pohodě spolu komunikujeme a dokonce si navzájem dle možností vypomáháme. Nemám absolutně potřebu ukazovat jakékoliv jeho nedostatky. Proč taky ? Oceňuji na něm ty dobré vlastnosti. Našli jsme k sobě opět úctu. A nejvíc to ocenila naše dcera. Navzájem se slovy nešpiníme a ona si své rodiče radostně užívá 🙂 Přeji vám, ať vám tento rok přinese alespoň tolik dobrého jako ten předešlý 🙂
Za přání děkuji … 🙂
Jinak si kladu otázku, jestli byste stejně reagovala, kdybyste si na nějakém blogu, co píše nějaká žena přečetla, že její manžel hodil ponožky pod postel a pes je tam našel a sežral. Jestli by se vás dotklo, že ta žena píše nelichotivě o svém muži anebo jestli byste si řekla, nojo, co se dá čekat od chlapa.
Hezký den … 🙂
Jo jo dobrý ,-)) jenže to je váš filtr vnímání…nepodsouvejte mi takové úvahy ,-) Jste skvělý muž…tak si to uvědomte a zahoďte články, kde aby jste se blejsknul očerňujete jiného. Třeba někoho koho si už tak moc nevážíte. To je naprd. A baví mě psát vám ,-)
Hezký večer 🙂
Ano, jsem skvělý muž, to jsem rád, že jste si toho všimla :-). A moje žena je skvělá žena :-). A vy jste skvělý člověk :-)! (Tak by nám to řekl ten chlápek, co vydává potvrzení).
Jenže to nestačí. Všichni ti skvělí lidé si sebe váží, milují se a touží po sobě anebo jsou si lhostejní anebo si namlouvají, že jsou si lhostejní.
Přeju hezké dny …
Ano, ano máte pravdu…nestačí jen tlachat a naprázdno slovy házet.Mnoho skvělých lidí si sebe NEváží, NEmilují sami sebe a touží po lásce…kterou si sami neumí dát…čekají až jim ji dá někdo jiný.Tož pak sice tuší že někdo vedle nich je skvělý…ale přesto vidí hlavně včem skvělý rozhodně není. To je pak škoda nebo ne ?
Četla jsem moc pěknou věc. Součástí lásky je trpělivost. "Být trpělivý znamená umožnit druhým nebýt dokonalí". /Gary Champman/ Jsme totiž sami na sebe tak přísní a nároční a to stejné chceme po druhých. Ale copak jsme stroje? Kamarádka mi říkala, já neudělala test…já se tak za to teď nenávidím. To je NEláska. To jak si doma v duchu vyčítáme, to jak nedokážeme být trpěliví k sobě a prominout si ty naše nedokonalosti. A to samé pak děláme druhým. Ale kde je napsáno že vše má být dokonalé a hlavně proč ? Proč takové násilí ? Každý člověk je jedinečný a každý něco jedinečného na tento svět přinesl. A to je ono…nemusíme umět všechno dokonale. Jsme každý obdařený něčím jiným. A to si můžeme navzájem předat.Když budeme chtít 🙂
Až budu mít blog tak se moc ráda podělím se všemi jaké blbiny jsem dělala a jak jsme si s manželem ubližovali a jak to bylo občas zoufalé a bez východiska.Zažila jsem toho na román a někdy to bylo velmi zlé. Ale nakonec jsme to pořešili a dokonce se z nepřátel stali přátelé. Tohle totiž dává ostatním naději, že to jde. A že neřešilelné má východisko. A nový pohled na svět mi pomohl najít jeden velmi hodný mladý muž. Pak už jsem na sobě začala pracovat sama. A vám taky moc fandím. A to že vám tu napíšu něco…věřte že to je upřímné a ze srdce. Protože ani virtuální setkání nejsou náhoda ,-)
http://www.videacesky.cz/legendarni-videa/usmevem-ke-stesti
Za tohle video vás chválím a děkuji … je to síla, má to hloubku. Ne jako to vychechtané http://www.youtube.com/watch?v=-4Prd0GoeN0&feature=related
Je to mistrovské dílo 🙂 Já si ho ještě pustím 🙂
Pěkné díky 🙂 a díval jste se na video úsměvem ke štěstí celé bez přerušování? Ono není jen vychechtané ale je taky s moc hezkou myšlenkou 🙂
Ano, proskakoval jsem, dostala jste mne (k zamyšlení). Teď jsem si ho pustil poctivě, ale o moc hlubší to nebylo … tak třeba napotřetí mi to docvakne 🙂 Nebo tam bylo něco pro vás.
Dobrý večer 🙂 ano to je pravda, asi něco spíše pro mě 🙂 Dělá mi radost obdarovávat nejen úsměvem, a je úžasné jak je to "nakažlivé" 🙂
http://www.videacesky.cz/legendarni-videa/verime-v-boha
Taky vynikající. Kdo chce, dosadí si tam partu hajzlíků, co hrají počítačové hry s lidičkami a kdo chce, dosadí si tam sbor pomáhajících andělů.
čítam si Tvoje mačacie články, jeden za druhým. K tomuto vyprázdňovaciemu mám zaujímavý príbeh: Raz som odišla na štyri dni opatrovať jednu chorú ženu, bolo pred a po Silvestri, teda neštandardný čas, plný znepokojivých výbuchov (radosti), syna som poučila, čo a ako okolo kocúra treba. Keď som sa vrátila domov, zvítala sa, nakŕmila a napojila a vypočula, chcela som zaľahnúť. Spoločná služba (spolu s pánom Alhzeimerom) mi dala zabrať.
Posteľ bola premáčaná durchom durch. Smrdela mačacím močom. Syn zabudol kocúrovi čistiť wc. Teda, vykašľal sa na to… Čo mi to ten statný, nádherný a roky čistotný kocúr vyviedol? A prečo? Prečo mne? Prečo nešiel do synovej postele a takto si nevyžiadal okamžitú nápravu stavu? Žeby pomsta zvera? Ty si to spôsobila, odišla si a nechala ma tu, vonku sa strieľalo, ak nevieš, a wc mám na balkóne, ak si zabudla! Čo som mal robiť? Nechať sa zastreliť? Tak si to láskavo nabudúce zapamätaj!
Máš v článku pekné myšlienky. O kriku, ktorý nevyvolá v druhom to, čo ten prvý zamýšľal, aby vyvolalo. Viac je tam toho, čím si ma zaujal. Dúfam, že neprekáža, ako Ti tu tykám. A krásny dnešný meninový deň Ti prajem:)
Ahoj Lubica,
Přijímám nabídku tykání a těší mne.
Děkuji za přání a za kočičí příspěvek. To se někdy stane, že člověk něco nedomyslí, zapomene otevřít/zavřít dveře nebo něco podobného a kočka pak musí improvizovat.
Mám nový kočičí příběh … ještě neuschnul inkoust … je to kočičí psycho
https://deosum.com/Articles/536-bolest-hlavy-neviditelne-priciny.aspx
Přeju ti lehkou ruku, uvolněnou mysl a inspiraci … 🙂