Paní Darja vyučuje masáže Shiatsu a vede kurs Ruce světla, což je technika podle paní Barbary Ann Brennan. Knížka paní Barbary Ruce světla mne pronásleduje už asi deset let. Měl jsem ji půjčenou, pak jsem si ji koupil, pak jsem si koupil i její další knížku Zjevení Světla.
Paní Barbara umí věci, které bych chtěl umět. Vidění aury v barvách, práce s energií, vhled do jednotlivých orgánů. Z čehož moc odvázaný nejsem je její průvodce Heyoan. Nic proti průvodcům, andělům … myslím si, že pokud člověk potřebuje vést, měl by natáhnout ruku přímo ke Stvořiteli. Také mi příliš nelibozvučí slova jako „linie hara“ a „hvězda jádra“. Zavánějí mi magií. A co nemusím vůbec, jsou berličky jako je kyvadélko nebo virgule. Jakmile má někdo kyvadélko nebo virguli, házím ho do pytle s nápisem magie. Vidíte, kolik mám předsudků. Jenom kvůli tomu, že mám nějakou svou dokonalou představu o tom, jak má vypadat a pracovat dokonalý léčitel. Řečeno jednou větou. Dokonalý léčitel je spojený se Stvořitelem tááákhle silným (optickým) kabelem a všechny informace a energie si bere přímo ze Zdroje. Berličky brání rychlému pohybu a prostředníci akorát zdržují od práce. Než člověk nažene prostředníky a anděly do ordinace a než naaranžuje berličky, pacient už mohl být dávno uzdravený.
Moje léčitelská cesta bez berliček a prostředníků je dlouhá a těžká. Jenže jsou to opravdu předsudky? Opravdu jsem papežštější než papež? Nebo jen chci jít tou správnou cestou ke správnému i za cenu, že ta cesta bude těžká. Když se podívám kolem sebe na všelijaké léčitele, musím konstatovat, že jsou to buď podvodníci, nebo pomatenci, kteří lidem prodávají své bludy a sami zdraví nejsou, nosí brýle, chodí na operace.
Jsem maximalista, absolutně náročný, žel též občas (většinou) i absolutně přísný. Pokud někdo chce léčit druhé:
- Za prvé musí být sám úplně zdravý.
- Za druhé musí přesně vědět, co se při léčení děje. Na úrovni fyzického těla, v energii, v myšlenkách a v pocitech i na úrovni Stvoření, viz. Teorie zdraví a nemoci.
- Za třetí měl by umět zázraky. Například nechá srůst zlomenou nohu na počkání. Tím neříkám, že ty zázraky musí pokaždé dělat.
Vyzkouším, co paní Darja umí. Požádal jsem jí o masáž Shiatsu spojenou s ukázkou technik Ruce světla. Když to bude vypadat k něčemu, přihlásím se na její seminář Ruce světla.
Shodou okolností jsem se zhruba před týdnem už potřetí otrávil dřevěnými pilinami. Přestože už mám v dílně odsávání a filtraci vzduchu, dostal jsem plnou dávku. První den jsem cítil, že jsem se něčeho nadýchal, usadilo se mi to v krku, v plicích, pak to přecházelo v nemoc doprovázenou hleny, přidala se bolest zad mezi lopatkami a bolest plic, jakoby mi je někdo žral zevnitř.
Paní Darja chtěla vědět, co mě k ní kromě zvědavosti přivádí za problémy. Nechtěl jsem jí nadiktovat všechny své problémy (jen ať si sama zjistí, jak na tom jsem), tak jsem vzal zavděk otravou pilinami a řekl, že jsem otrávený pilinami a bolí mě záda.
Když je někdo už potřetí otrávený pilinami, není to jenom ignorant bezpečnosti práce. Je to někdo, kdo otravuje své okolí a ono se mu to vrátilo a zhmotnilo fyzicky. To, že dusím a škrtím své okolí, se mi vrátilo a jsem dušený a škrcený já. Sám sebou.
Lehl jsem si pohodlně na břicho, pokud lze ležet pohodlně na břichu s hlavou zvrácenou do strany a odevzdal se paní Darje a Shiatsu a později v lehu na zádech Rukám světla. Každá z těchto technik prý funguje na jiné úrovni. Kromě rukou paní Darja používala také „krystaly“ ve tvaru platónských těles a ladičku. To mám za to, že nemám rád berličky.
Zážitek byl veskrze příjemný. Jednu chvíli jsem měl pocit, jako by mi někdo něco zapichoval do ledvin. Možná v tom místě nejsou ledviny, moje představa byla taková. Ke konci na mne začala přicházet dřímota. Koně ale do žita nevešly, neboť paní Darje začal zvonit mobil.
Než vstanu, mám počkat, než klesnou vibrace.
Po masáži Shiatsu a ošetření Rukami Světla byla paní Darja jakási zmatená a mimo, což zažiju a pochopím za několik měsíců na kursu Ruce Světla.
Dostáváme se k pro mě nejzajímavější části. A to sice tomu, co paní Darja zjistila z mých energií. (Škoda, že jsem si to nenahrál na mobil, teď si jen matně vzpomínám, co říkala.) Zezačátku prý necítila odezvu jednotlivých orgánů jakoby byly vypnuté a nereagovaly, jedině snad játra cítila. Pak se to všelijak zapínalo a vypínalo. Jakoby to nebylo spojené a spojilo se to. Něco tomu chybí. Plíce na tom byly nejhůř. (Ani se nedivým, když jsem se otrávil.) Srdce taky nic moc. Na úrovni orgánů nic moc. (Vítku, ty zanedbáváš tělo.) Na jiné (vyšší?) úrovni naopak silná energie.
První čakru prý musela opravit, dva lístečky ze čtyř byly zavinuté.
Když mi to říkala, měl jsem pocit, jakoby mluvila o nějakém chcípáčkovi. A já si myslel, že jsem na tom dobře. Co když tělo a energie nelžou a já jsem energetická troska? A to chci být léčitelem …
Tak dobře, nedivým se píše nedivím 🙂
To se divím, že mi to uteklo.
Děkuji za upozornění.
Být léčitelem by měl být důsledek vlastního nalezení nejvyšší pravdy..
Léčil Ježíš i Budha. Každý trochu na jiné úrovni. Ale jejich léčitelství byl výsledek uvědomění si jejich Božské podstaty. O této podstatě můžeme mluvit, můžeme se domnívat, můžeme se o ní přít. Zažívat tuto skutečnost je však věc jiná. Blížime se ke konci jednoho velkého reinkarnačního cyklu a já si přeji, aby pravdu nalezlo co nejvíce bytostí. Tuto pravdu však nelze nalést na úrovni myšlení, protože mysl je dialektická a sama o sobě je zdrojem problémů a utrpení.Zvíře žije v předmyšlenkovém stavu, člověk v myšlenkovém stavu a Ježíš či Budha, Lao c v postmyšlenkovém stavu. Jak překonat vlastní mysl???
Velká cesta je snadná,
pokud ničemu nedáváš přednost.
Když není lásky ani nenávisti,
vše se stává jasným a nezastřeným.
Ale učiň sebemenší rozlišení
a nebesa budou oddělena od země
nekonečnou vzdáleností.
Toužíš-li spatřit pravdu,
nestav se pro ani proti.
Stavět milé proti nemilému,
to je nemoc mysli.
Není-li pochopen hluboký smysl věcí,
je základní mír mysli zbytečně rušen.
(zendži Sózan, třetí zenový patrircha, Čína cca 560 n.l.
Mírnost vítězí nad tvrdostí, jemnost nad silou. Pružné předčí nehybné. Principem ovládání věcí je, že se jim poddáme – principem mistrovství je přizpůsobit se.
(Lao C”)
Co je zen
Zen je velmi jednoduchý: Co jsi?
Každý na tomto světě hledá štěstí vně sebe, nikdo však nerozumí svému pravému já.
Všichni říkají "já" – "já chci tohle, já jsem takový". Nikdo však tomuto já nerozumí. Kde bylo tvoje já, než jsi se narodil? Kam toto já odejde, až zemřeš? Budeš-li se upřímně ptát: "Co jsem?", dříve či později narazíš na zeď, kde je veškeré myšlení odetnuto. Nazýváme to "Nevím."
Zen je udržováním mysli "Nevím" vždy a všude.
Nakonec se tvá mysl "nevím" stane úplně čistou. Když pohlédneš na oblohu, je jen modrá. Uvidíš strom, je jen zelený. Tvá mysl je jako čisté zrcadlo. Objeví se červená, zrcadlo je červené; objeví se bílá, zrcadlo je bílé. Přijde někdo hladový, dáš mu najíst; přijde někdo žíznivý, dáš mu napít. Nic nechci jen pro sebe, pouze pro všechny bytosti. Taková mysl je již osvícením, které nazýváme Velkou láskou, Velkým soucitem, Velkou cestou bódhisattvy. Je to jednoduché, není to nic těžkého.
Zenový mistr Seung Sahn
Pavle, děkuji za dobrý komentář. Je hezké, že jste se podělil o několik myšlenek.
Souhlasím, léčení není o zástupech nemocných (těch má klasická medicína dost), ale o dosažení určitého stavu.
Cestou, kterou mi ukazujete (buddhistické nerozlišování) už jsem šel a pak jsem se z toho dlouho vzpamatovával.
Když člověk přestane rozlišovat, tak jednoduše myšlenkově otupí.
Dnes se naopak snažím co nejpřesněji rozlišovat. Slova a myšlenky nejsou překážkou k osvícení. Špatných myšlenek se člověk nezbaví tak, že je vysedí v meditaci (zatímco manželka pracuje), ale tak, že nedělá věci, které ty myšlenky způsobují.
Píšete
"Zen je udržováním mysli "Nevím" vždy a všude."
Já si naopak udržuji mysl "Vím všechno, pouze si zatím některé věci neuvědomuji."
Asi jsem vás v tuto chvíli moc nepotěšil. Nicméně váš komentář byl užitečný, protože můžeme porovnat několik cest a s odstupem času porovnat, kdo kam došel. Mějte se hezky.
🙂
Celkem je jedno jestli si myslíme jestli víme nebo nevíme. Takže obě cesty jsou správné. Můžeme si myslet že víme i nevíme-je to jen pocit.
Kdosi kdysi řekl. Myslím tedy jsem.
Ale jak říká mistr OSHO:"Jsem tedy jsem" je daleko správnější názor. Vím že jsem přesto k tomu není třeba přemýšlení.
Já nejsem svá mysl, já nejsem své tělo. Já jsem nekonečné vědomí které je za tím vším. Které si většina znás není schopno uvědomit-ale pokud si nejsme schopni něco uvědomit neznamená to že to neexistuje.Důležitá je otevřenost mysli – já tomu říkám takto "nevím jestli to tak je,ale je možnost, že ano proto tuto myšlenku nemůžu zavrhnout-jedině tak je možno se dopátrat pravdy". Na myšlení samotném není nic špatného. Problém je pokud se se svým myšlením začneme ztotožňovat.Tedy jsem bohatý, jsem chudý, jsem uklizečka, jsem manželka, jsem otec, jsem syn, jsem chytrý, jsem hloupý- jednoduše pokud svou roli začneme brát přiliš vážně.
Jediné co jste tak jste čisté vědomí, které po cestě za moudrostí a láskou za cestou zpět ke stvořiteli trošku sešlo z cesty.Stalo se nám to všem- a tato skutečnost vytvořila brutální dynamiku, pořádnou pružinu. Možná z důvodu že jsme se považovali za oddělené entity. Oddělenost je však iluze.Nechci říkat že budhismus je jediná správná cesta. Každé náboženství časem trošku zrezivý. Budha byl člověk, který se vydal hledat pravdu. Byl to princ ale věděl že věci nejsou takové jak mu bylo vtloukáno do hlavy. Proto se vydal na cestu a opustil, králoství, manželku,dítě. Stal se asketou a zjistil, že tudy cesta nevede, vzdal se svých tuh a žádostí. V celé te vyčerpanosti si sedl pod strom a smířil se s realitou-(je těžké se smířit s realitou)a stala se mu milost. Není třeba opouštět manželky ani se čehokoliv vzdávat jediné co je třeba je uvědomit si své vlastní bytí… A právě přemíra intelektuálnosti vytváří neviditelnou hranici, která nám brání proniknout hlouběji. Mám v práci kolegu, který je dokonalý produkt vysoké školi. Není schopen příjmout nové věci, které jsou v rosporu s jeho dogmaty, které se naučil ve škole. Má zkušenost je taková, nerozlišování-příjímnání reality spíše taojistické je metoda jak si uvědomit jednotu všeho.Možná myšlenkově otupíme, ale dáme možnost svému srdci aby se probudilo a otevřelo. myslet dokáže dnes kdejaký robot. My však máme začít žít… . Vy jste modrá obloha. Myšlenky jsou mraky. Příjdou a zase odejdou. Mezi myšlenkami je však prázdný prostor. Jedna myšlenka odchází druhá ještě nepřišla. Zachyťte ten prostor, kde nic není, kde je jen prázdnota…A možná naleznete sám sebe… Nezabíjte své vědomí obrovskou hromadou myšlenek(sraček). Život je prostější záležitost než si vůbec myslíme.
Tohle je moc pěkně napsané : "Vy jste modrá obloha. Myšlenky jsou mraky. Příjdou a zase odejdou. Mezi myšlenkami je však prázdný prostor. Jedna myšlenka odchází druhá ještě nepřišla. Zachyťte ten prostor, kde nic není, kde je jen prázdnota."
V mysli nastane nádherné ticho. Když chci myslet myslím, když nechci – jen se dívám a vidím všechnu tu nádheru kolem. A pozoruji jen i ty myšlenky. Když nejsem zatížená žádnými myšlenkami mohu rychle konstruktivně jednat. Když jsou kolem mě v práci z nějakého problému někteří pomalu na prášky,já sedím a jednám. A ostatní říkají – jak to děláš ? Jak můžeš být tak klidná? Když jsou všichni zaneprázdnění tím, jak lamentují a nadávají na své nadřízené, já klidně pracuji. Nemám neshody s nadřízenými – konstruktivně s nimi spolupracuji. A pokud se něco najde – většinou společně najdeme rychle rozumné řešení. Ne vždy je potřeba aby podřízený ustoupil – pokud člověk přijde s rozumným návrhem – nebývá odmítnut. Pokud je ale např. "nasraný" a zahlcený zlostí a nespokojemostí tak nikdy na nic nepřijde. Nic jiného se mu do mozku nevejde. Takže s myslí je třeba pracovat zcela od základu. A to stejné je s vlastním podceňováním, nadávkami směřovanými k vlastní osobě, strachováním se co jsem zase udělal špatně – i tímto jsou lidé v mysli zahlceni. Ve chvíli kdy člověk začne věřit v sebe a stojí za sebou – ve smyslu – je sám sobě oporou – nepronásledují ho žádné pitomé myšlenky že je neschopný – protože pochopí že je jedinečný jako všichni kolem. A je důležitou součástí tohoto velkého celku. A jakmile si člověk začne vážit sebe – vidí jak druzí se pachtí – a třeba píší o druhých jak jsou špatní, co dělají špatně ale neumí pomoci sami sobě. Mohu říci, že jsem se vlastně podruhé narodila – nemusím se z ničeho vzpamatovávat – ale nezištně obdarovávám druhé a předávám to čím jsem sama byla obdařena a za co stále děkuji. Upřesním ale že na počátku bylo silné rozhodnutí najít ticho.
Přeji všem bytostem aby našly takto nebe již zde na Zemi 🙂
On jakmile se člověk naučí milovat sebe začne milovat i všechny kolem. A neznamená že jim vždy pochlebuje aby ho měli rádi. Přítel má pro druhé lože tvrdé ale poctivé. I já jsem ráda když mi můj přítel některý názor vytkne a dá mi možnost nahlédnout na věci jeho očima – kolikrát musím uznat že jeho názor je třeba právě láskyplnější a milosrdnější a ráda ho přijmu a vyměním za ten svůj. Děkuji když mi i druzí dovolí nahlédnout jak láskyplně o světě smýšlí. Když se ptali malých dětí ve školce co je to láska – jeden 5-letý chlapeček odpověděl,že láska znaméná milovat i nepřítele. Neuvěřitelné jak takové děti moudře odpoví. A dospělí s odpuštěním tak bojují a šetří – "přece si nenechají srát na hlavu" ,-))) Jo jo, často na smrtelné posteli si to uvědomí…škoda, že tak pozdě. A právě když se odpouštět člověk naučí – pak může zažít i to Nebe zde na Zemi a nemusí ani chodit do kostela 🙂
Pavle, hned v prvním odstavci degradujete zároveň rozum (je jedno jestli si myslíme jestli víme nebo nevíme) i cit (je to jen pocit) … to píšu spíš těm ostatním, kteří jsou naklonění víc mým myšlenkovým pochodům než těm vašim a usilují o co nepřesnější myšlení a cítění 🙂
Jste si VÁŽNĚ jistý Vítku že vy svým materiálním vnímáním jste toto opravdu schopen posoudit ? Nejvíc vtipy jsou ty jak chcete být léčitel…pane Bože…ochraň všechny kteří by to někdy chtěli udělat a včas je zastav 🙂
Věro, vy vlastně říkáte:
Pane Bože … ochraň nás před člověkem, který na sobě pracuje.
Termín léčitel je určitý stav, kterého chci dosáhnout, vyznačuje se porozumění jevů rozumem a jejich vnímání citem.
To, kde jsem teď, není zase tak důležité, když vím, kam jdu a kudy půjdu.
A pokud jsem se někdy choval jako psychopat, je to pro mne cenná zkušenost o rozměrech lidské psychiky. (Žel pro druhé to byla otřesná zkušenost, ale i odstrašující případ je dobrý.)
Můžete se mi smát, chápu to a beru to shovívavě.
Můžete varovat ostatní. Vaše věc.
Víte, co je krásné, že vůči vám nepociťuji žádné negativní emoce. Co se pozitivních týká, jsem rád, že jste se zastavila. Děkuji za příspěvky.
Věřím si. A to je to nejdůležitější 🙂
Mějte se …
"Věro, vy vlastně říkáte: Pane Bože … ochraň nás před člověkem, který na sobě pracuje." – nic takového Věra neříká.
Pokud si takhle vykládáš psaný text, tak se už nedivím, že ti duchovní literatura připadá jako snůška polopravd a nesmyslů. Promiň, tohle jsem si fakt nemohla odpustit.
Mohu se mýlit. To se stane. Co tedy Věra říká podle tebe?
Že člověk tvého založení, by se do léčitelství neměl vůbec pouštět.
Věra tím myslela toto: Bez srdce to Vítku jde…ale těžko a zbytečně dlouho. Vy budete léčitel. Vše máte ve vašem srdci – to vám otevře i vaši mysl. Já vám to upřímně přeji. Taky děkuji za vše co jsme si tu předali. Jsem také šprýmař…nebojím se šťouchnout. Vše co jsem vám napsala a na co jste reagoval…že vás např.ani nerozčílilo…byl šťouch. Považuji vás za rovnocenného partnera. Díky za vše a odpusťte mi prosím to moje škádlení. Přeji vám jen dobré a přeji toto vše i vašim stránkám.
PS: Radce moc děkuji za všechny slova…myslím, že my dvě bychom si moc dobře rozuměly.Někdy bych si s vámi Radko ráda popovídala. I k tomu mohou sloužit vaše stránky Vítku…díky vám se mohou najít lidé kteří jsou na stejné vlně. Díky 🙂
Všechny vás moc zdravím, moc ráda jsem se s vámi zde setkala. Přeji všem jen dobré. To dobré je teda někdy i ve škaredém a bolavém balíčku…ale i toto po čase člověk zjistí, že bylo prospěšné a potřebné pro vlastní rozvoj. Ještě jednou díky 🙂
Moc pěkné video – http://www.auria.sk/blog/zi-svoj-zivot
Věro, Bez srdce to nejde (nikoliv, že to jde těžko a zbytečně dlouho)…
Ale bez rozumu to také nejde 🙂
(Ten smajlík tu není pro výsměch, on se usmívá, protože zažívá vyvážený stav se zapojením rozumu i citu.)
Hezké dny přeju …
To vám moc přeji Vítku 🙂 Je to krásný stav že ? A zvláště když má člověk i vyvážené vztahy s nejbližšími a hlavně se sebou samým.
Krásné dny 🙂
V.
Zdravím Věro, také jsem si všimla, že jsme hodně podobná krevní skupina. Díky stránkám Vítka, jsem již potkala pár úžasných lidiček a jak vidno, pokračuje to stále dál :-).
Ano pokračuje, s Pavlem se teď už známe i osobně 🙂 Mějte se moc pěkně Radko, kdyby se vám někdy chtělo napiště na Pavlův email co tu uvedl. On mi email předá. Je to navíc skvělý fotograf. Třeba by jste chtěla pro svého milého fotografii…kde bude víc než jen vaše tvář 🙂
Na Pavlových fotografiích jsou všichni krásní…silní, tencí, krátkovlasí, dlouhovlasí. A z některých přímo vyzařuje duševní krása…a to je právě to co umí Pavel zachytit. To je opravdu umění.
Co kdybyste se sem dali odkaz, jestli jsou ty fotky k vidění někde na internetu …
To mě těší, že stránky přesahují původní záměr a lidé se díky nim seznamují 🙂
http://truezin.net46.net/comix_babylon_zrozeni_sveta/2001_old.pdf
Snad jednou prozřete iluzi…
Krásně napsané a zcela se s tím mohu ztotožnit. Díky 🙂
Myslím, že by nám pomohlo, kdybychom si odsouhlasili, že Pavlův komentář je "duchovní literatura". Já bych tu literaturu přečetl a zhodnotil. A pokud bych na této (jakoby) jedné stránce našel pět a více nesmyslů a polopravd a nepřesností, tak bychom tento text zařadili na kupu nesmyslů, nepřesností a polopravd.
Souhlasíš?
Jediný problém bude v tom, že každý má mozek naladěný jinak a tak každý bude jinak vnímat, jestli něco je anebo není nesmysl či nepřesnost. Proto navrhuji, podívat se na věc znovu za několik let.
Nejde o to, kdo vyhraje, jde o to, jak z toho textu dostat maximum. A naučit se číst duchovní literaturu. Samozřejmě budu rád, pokud totéž udělá ještě někdo jiný. A třeba to naučí mě.
Já nevím, co by pomohlo tobě – možná restartovat mozek přesycený hromadou zbytečných myšlenek.
K Pavlovu komentáři není co dodat. Prostě někdo to cítí a někdo musí do zblbnutí třídit a vyhodnocovat.
http://www.usvit.mysteria.cz/meditace/nisargadatta.html
Dobrý den.
"Cestou, kterou mi ukazujete (buddhistické nerozlišování) už jsem šel a pak jsem se z toho dlouho vzpamatovával." A co vám to vlastně přineslo negativního, že vzpamatovávat jste se musel ? Co tak hrozného jste zažil ? Tím myslíte to otupění ?
"Špatných myšlenek se člověk nezbaví tak, že je vysedí v meditaci (zatímco manželka pracuje), ale tak, že nedělá věci, které ty myšlenky způsobují" —- No to snad je samozřejmé, že člověk nedělá věci které způsobují špatné myšlenky…nebo ne? A myslíte Vítku že jen nezaměstnaný člověk medituje ?
"Asi jsem vás v tuto chvíli moc nepotěšil." A myslíte že Pavel potřeboval aby jste ho potěšil ? Myslím, že jeho láskyplné sdrce toto nepotřebuje ,-)
No teda, to je předsudků…
Linie hara a hvězda jádra, na tom nic magického nevidím, prostě Barbara tak nazvala energetické skutečnosti, které dokáže vnímat svym mimosmyslovým vnímáním. To by pro některé lidi, třeba
křesťanského typu, mohla být s úpěchem magie slova jako čakra nebo aura…
Duchovní průvodci nebo kyvadlo to by se sice dalo brát jako berličky, ale co když je to tak, že kdyby chtěl človek komunikovat přímo se stvořitelem, bylo by to stejné jako kdyby chtěl komunikovalt mravenec s člověkem…
Danieli, souhlasím s tím, co jste napsal.
Vidím to tak, že kdo to chce mít s andílky, tak je tam má a kdo chce mít jako poradce svojí babičku, tak mu jí také pošlou.
A pak ještě existuje skupina lidí, kteří prostě dopředu nepředjímají co mají vidět a jak co má být, nevytváří si dopředu iluzi kterou se pak snaží "zhmotnit".,,, :-)) Ale prostě nechají at jim je Universem ukázáno "to co je" prostřednictvím takové formy, které porozumí… a on se třeba zrovna ukáže anděl… a za nějakou dobu se už nezjevuje anděla ale třeba světená energie… a za další čas se to tranformuje do hluboký pocit v srdci a vědomí "že ví"…. atd :-)))
Nic není statické, vyvíjíme se my, vyvíjí se způsob transferu informací směrem k nám…
Je potěšitelné, že tato skupina lidí se stále rozrůstá :-).
Mile jste mně překvapila. 🙂 🙂 🙂
Pěkné odpoledne 🙂 Na vašich stránkách mě zaujala vaše Cesta k lidem. Ale co jsem si tu párkrát četla, tak nevím Vítku…přijde mi že si tu v těch vašich článcích stejně děláte jen legraci ,-) V těch vašich slovech je často neúcta, opovrhování, podceňování. Dokud nenaleznete harmonii mezi tím vším a třeba i úctu k ženám silnějším a krátkovlasým…tak máte před sebou cestu za léčitelstvím jak říká můj přítel – ne na jeden ale na několik životů.
Je to výzva tak co vy na to ? Co ty příspěvky co vám tu píší…je to bez předsudků, je zde i úcta a pokora k životu…ale na to žádná vaše odpověď…že by nedostatek času ? ,-)
Dobré ráno,
Já chci o věcech psát legračně a s nadhledem. Problém je, že někdo jiný to vidí jako "neúcta, opovrhování, podceňování". Ale i tak se lepším 🙂
Kam by člověk přišel, kdyby na všechno odpovídal :-). Přesto odpovídám téměř na všechno, ale asi to změním.
Hezký den mějte 🙂
Nejlepší vtip co jste tu kdy uvedl…vždyť Vám tu skoro nikdo nepíše ,-))))
Milý Vítku,vybral jste si tu těžší cestu a už jste v cíli.Rozum a srdce jsou v rovině.Vy už jste léčit začal,léčíte srdíčka.Vy už se
Stvořitelem-Otcem komunikujete,jen si to neuvědomujete.Rozumovat rozumem totiž umí jen ON.Vy umíte rozumovat srdcem a sladili jste se.
Kdyby jste věděl,jak jste mu podobný srdcem.Ani nevíte jakou mám radost,že jste se probudil ze spánku,a že tu nejsem sama.Některé zkoušky máte za sebou,ty těžší nyní přijdou.
Máte můj obdiv a klobouk dole-za upřímnost,za to,že jste sám sebou.Také za to,jak trpělivě snášíte ponižování těmi,co tuší,ale ještě neví.
Ani nevíte,jak jste pomohl mému srdci a vím,že i mnohým dalším.
Až pochopíte na vlastní kůži,že:
CHUDOBA SRDCE JE ZLO,
ZLO DĚLÁ ZLO,
ZLO UMÍ UBLÍŽIT,
NO OPRAVDU UMÍ UBLÍŽIT SRDCE a
SEBELÍTOST JE NEJVĚTŠÍ ZLO, jste doma.
A ještě něco:jak dole-tak i nahoře.Je při vás otec i matka.
Držím vám pěsti.
Milá Pavlíno,
Děkuji za povzbuzení. Opravdu jste brnkla na tu správnou strunu, protože když mi někdo (nebo já sám :-)) řekne, něco jako "jsi na dobré cestě", tak mě to těší a motivuje jít dál. Též vám přeju, aby se vám dařilo jít dopředu.
(To byla pocitová část odpovědi. Teď přijde ta rozumová. Řeknu vám, že s výroky jako " ZLO DĚLÁ ZLO" takto vytrženými nemohu souhlasit. Zlo například bolest se dá využít ke zkušenosti, že tudy cesta nevede, takže zlo v konečném důsledku dělá dobro. Ale zase přehnané dobro dělá zlo. Přijde mi, že celý svět je zařízený tak, že ze zla dělá dobro 🙂 Ten, kdo řídí svět, ho řídí tak, že zlo dokáže navést k dobru. To bylo jenom tak na okraj, nechci zabřednout do filosofování o dobru a o zlu.)
Mějte se … 🙂
Vítku,uvědomujete si, jak hlubokou jste řekl pravdu?Ten kdo řídí tento
svět, opravdu používá ZLO na cestě k dobru.Celý den přemýšlím,jak Vám
říct,že jste mi opět pomohl uvidět předposlední část mojí skládačky.
Veškeré zlo,které existuje jsou totiž různé projevy LÁSKY.
Chudoba srdce je zlo-představte si kruh,který rozdělíte na dvě poloviny čárou.Ta čára znamená dobro.Jednu polovinu si vybarvěte černě/představuje Zlo,neboli negativní projevy Lásky/,druhá zůstává bílá/pozitivní projevy Lásky/.Když se odkloníte v jakoukoliv stranu,dojde k reakci té druhé,ale vždy vás Zlo anebo Láska přivedou zpět k dobru.Chudoba srdce znamená,že jste se odklonil od dobra.
Zlo dělá zlo-to jste vyjádřil,jak to cítím i já,jak Láska samotná,tak i Zlo samotné dokáží zkázu.
Zlo umí ublížit-matka ,zastánce laskavého slova-otec, zastánce vařechy-obě metody se projeví přesně naopak/oba rodiče by měli stát při sobě/
Opravdu umí ublížit srdce-když Lásku/Zlo/zneužiji s plným vědomím někomu ublížit
Sebelítost je největší Zlo-odmítám porozumět zkušenosti,odmítám porozumět srdci,které mi ublížilo.
Nevím,zda se u Vás setkám s pochopením toho,co jsem Vám napsala,
ale měla jsem Vám to tak napsat.Těch pět vět je filosofií života někoho Vám blízkého.Je to učivo.Život tu je o poznávání všech projevů Lásky.
Je to poznání DVOU ZLOMENÝCH SRDCÍ.
Život mého srdce,život Pavlíny,život Vítka a jeho rodiny,životy všech jsou spojené s touto filosofií.
Ten příběh dvou zlomených srdcí se stal opravdu dávno.Matka i otec měli srdce naplněné láskou.Matka plnila otci každé přání,vše co mu na očích viděla.Měli spoustu dětí ,o které se starala/většinou sama,protože otec se musel starat o svět/.Matka se upjala ve své samotě k dětem/lítala jako namydlený hadr/.Milovala otce,milovala
děti,ale nějak jí od samé lásky ušlo,jak jí děti i otec začínají
zneužívat.Až natolik,že ji otec začal ponižovat.Všem byla pro smích a komu pro smích nebyla,ten se ji bál zastat před otcem.
Zašlo to tak daleko,že ji otec nechal znásilnit vlastními syny a zmlátil do bezvědomí.Matka zemřela.Její srdce se před ním schovalo,zůstalo zlomené bolestí a utrpením.A otec?Trpěl samotou tak dlouho,až se bolestí
zlomilo i jeho srdíčko.
Oba se znovu našli.Milovali a milují se až po dnes,ale jejich srdíčka zůstala zlomená.Chyběla jim vzájemná důvěra.Hledali společně příčinu/5 vět/,našli ji.
I rozhodli se/aby se dětem nestalo opravdu totéž/,že požádají děti
o pomoc.Děti se rozhodly žít tu na Zemi s Matkou a na vlastní kůži zakoušet ponižování a utrpení,které při nich ona sama musela snášet,
a také se naučit odpouštět a hledat způsob obnovení vzájemné DŮVĚRY.
Otec je tu hlídá rozumem .A musí přihlížet a snášet bolest dětí,které s matkou tolik milují.
Matka už se nechce dívat na utrpení dětí,chce jít DOMŮ.Ale nadále v ní zůstává strach.Strach,že ublíží anebo bude ublíženo jí.Tak strašně se ji stýská za otcem,a tak se ptá:našel už někdo způsob ,jak
obnovit vzájemnou důvěru i když pochybil?
Oni s otcem už snad pochopili:ŽÍT S POKOROU V SRDCÍCH K LÁSCE,KE VŠEM JEJÍM PROJEVŮM.ŽÍT SE VZÁJEMNOU LÁSKOU A VZÁJEMNOU DŮVĚROU A SPOLEČNOU
LÁSKOU K DĚTEM- AŽ ZA HROB.
Pro matku i otce jsou BOHEM SRDÍČKA VŠECH JEJICH DĚTÍ.
A je to venku,ulevilo se mi.
A jestli se mě zeptáte,jestli náhodou nevím,odkud se vzalo první
srdíčko,tak vám to povím:ani ono to neví,protože když si uvědomilo
samo sebe,už tu bylo..ale o tom je jiný příběh.
Pavlíno, na tento komentář je pro mne těžké odpovědět, protože je v něm hodně myšlenek. Na každou z nich je možné něco říct … s něčím souhlasit a s něčím ne. A ten druhý to stejně pochopí podle sebe. Tak já na něj odpovídat nebudu, abychom nezabředli do dlouhého vysvětlování. To hlavní už jsme si řekli … 🙂
Děkuji za odpověď,Vítku.
Trošku mne to zabolelo,čekala jsem víc.Moje chyba,ale nevadí.
Dnes mi Otec řekl:Neboj se už tolik o něj,nemohu nechat rozkvést
strom v zimě,nepřineslo by mu to žádné ovoce…vše je tak,jak má být.
Až přijde čas,urodí ovoce. Až pak se o něj může podělit.
Mějte se i vy,Vítku, a dívejte se na vše a všechny srdcem.
Pavlíno,
Tato myšlenka je moudrá (Nemohu nechat rozkvést
strom v zimě,nepřineslo by mu to žádné ovoce.) Je to perla na dobrou noc :-).
(I když v tomto případě bych tu myšlenku poupravil: Nenechám uzrát všechno ovoce najednou, otrhal by ho jeden člověk …)
Když strom začne rodit ovoce,už ví,že nemá co ztratit…a i když mu
ovoce bude zrát postupně,rád a s láskou se nechá otrhat,byť i jedinému
člověku-srdci.
Moudrost se nedá ukrást.Moudrost znamená mít zkušenosti a zkušenosti
si musím prožít.Teprve pak zmoudřím srdcem,nikdy NE rozumem!
Rozumovat rozumem TADY umí jen Otec-Stvořitel.
Vězte,Vítku,že není prohnanějšího a zkušenějšího srdce.
To už bylo lepší :)Dobrou noc.Mějte okno do srdce otevřené.:)