(Další příběh o dohledávání psychických příčin nemocí … tentokrát je to o horečce, bolesti hlavy a především bolesti hrudníku.)

V sobotu jsem se rozšoupl. O obědové přestávce na masérském kursu jsem nechroupal chleba s máslem, ale dopřál si česnečku v hospodě. V té hospodě se kouřilo a donesení česnečky trvalo víc jak půl hodiny. Paní mi česnečku chtěla donést s jídly ostatních lidí, abychom jedli společně. To je od ní hezké. V tomto případě bych spíš ocenil, kdyby mi přinesla polívku ihned, já bych si ji snědl a vypadl z toho smrdutého lokálu. Kuřáci jsou otupělí lidé. Nejen, že si škodí, nemají ani dost ohledu na to, aby druhé nechali bez obtěžování najíst.

V neděli ráno ve škole na chodbě zase nějaký dobrák zapálil vonnou tyčinku. Když jsem ji viděl, napadlo mne, že ji zhasnu, stačilo by na ni kápnout slinu. Nemám rád vonné tyčinky, protože mi smrdí. Někomu připadají duchovní, někdo říká, že čistí vzduch. Mě jednoduše smrdí a dusím se z nich.

Vyjma těchto dvou drobností masérský kurs probíhá v pohodě.

V neděli odpoledne se mého těla začalo zmocňovat horko. Horečka. Horečka není nemoc ale psychické rozhořčení. Neoprávněné rozhořčení. Co mě rozhořčilo?

Nic mě nenapadá.

Sice mě naštvala ta ranní tyčinka, ale kvůli tomu přeci nedostanu horečku. Mám horečku smíchanou se zimnicí, chodím ve svetru, ale psychicky se cítím v pohodě.

Méně v pohodě už jsem při cestě domů. Začíná mě bolet hlava. Z čeho jsem rozhořčený, ptám se sám sebe. Na konci Jílového vystoupím z autobusu a nasaju do sebe kouř z komínů. Je to jakoby mi někdo zabodl do hrudníku vidle. Další vidle mám zabodnuté v hlavě. Bolest hlavy mi říká, že o něčem špatně přemýšlím. Takhle mizerně jsem se necítil už hodně dlouho.

Motám se cestou na vlak.

Peklo!

Otázka PROČ? buší na mozkové závity.

Cvak! Konečně mi došlo, z čeho jsem rozhořčený. Ono je to vážně z té vonné tyčinky. Z toho, že mě někdo dusí. A proč je to neoprávněné rozhořčení? Protože já sám někoho dusím a tak si to zasloužím. Vlastně dusím všechny lidi, svou přísností.

Po několika otravách je tohle další, důraznější lekce, abych pochopil. Bolest mi přichází říct, že něco dělám špatně. (Zde si můžete vychutnat písničku Karla Kryla Děkuji … děkuji za bolest, jež nutí mne se tázat. Nabízí se otázka, proč právě Karel odešel tak brzy. On, který hlásal pravdu, spravedlivost a lásku … vlastnosti, které jsou kořenem zdraví. Myslím si, že nepochopil, že hází perly sviním, že o jeho hodnoty společnost nestojí, a puklo mu z toho srdce.)

Ty dvoje zabodnuté vidle mi ukazují, jaké pocity dopřávám druhým. Samozřejmě že ne 7 dnů v týdnu 24 hodin denně. Ale občas a i když si to nezaslouží.

Příčinou toho, proč druhé dusím je přísnost. Už na ní pracuju. Tak proč ještě dostávám takovouhle lekci? Asi na ní nepracuju dost. Doufejme, že je to poslední polibek přísnosti. Poslední připomenutí, jaké to je. Až zase budeš chtít být na někoho anebo na sebe přísný, vzpomeň si, jak jsi šel v Jílovém na nádraží a měl v sobě zabodnuté dvoje vidle. Bolelo to, co?

—

Většina lidí má nějakého démona, se kterým bojuje. U mě je to přísnost, tvrdost, bezohlednost, která mne sráží k zemi a škrtí mne. Ničím sám sebe v domnění, že naplňuji ty nejvyšší hodnoty. Spletl jsem si přísnost se spravedlivostí a řítím se plnou parou k sebezničení. Nadešel čas přehodit výhybku.

Problém je v tom, že věci (a sebe sama) posuzuji jednostranně z hlediska rozumu, bez citu, tedy bezcitně. Myslel jsem si, že je to tak správně, nepodléhat pocitům a jít tvrdě za svými cíli, jenže ono to správné není. Tím, že nezohledňuji pocity a okolnosti, stávám se nespravedlivým a ubližuji sobě a ostatním. Pokud nezměním směr, čeká mne hustá deprese, spravedlivá odměna za to, jak hnusně se chovám.

Dobré je to, že já takový být nechci. Že je to omyl, chyba, kterou jsem udělal a vydal se špatnou cestou. Já přeci nechci být nemilosrdný a bezcitný kat, který si myslí, že vykonává spravedlivost, ale ve skutečnosti je otupělý a vykonává nespravedlivost.

Chceš-li být šťastný, buď zahradníkem, praví jakási snad čínská prý moudrost.

Chci být zahradník, který zasévá semínka rostlinek a pečuje o ně. A ony rostou a způsobují mu tím hezké pocity.

Mistr Stvořitel miluje zahradníky, protože je sám zahradníkem. A proto právě v tento čas, kdy řeším svoji přísnost, vydalo poselství Avenna CDčko o přísnosti.

Je to skvělý pocit, uvědomit si, že Mistr Stvořitel mi prostřednictvím jedné paní posílá návod, jak si poradit s přísností. Hezky mi to vypálili na CDčko a mě stačí si to CDčko za tři stovky koupit a nahrát si ho do hlavy. Program přísnost přemazat programem shovívavost. Podle části tohoto návodu je potřeba naplnit se laskavostí, vstřícností, trpělivostí a zohledňovat.

Jdu na to …