Být mladý a mít na nose anebo na čele parádního beďara není zase taková paráda. Zejména když se to týká vás osobně. Ani v pozdějším věku to není paráda, ale člověk už bývá moudřejší a nějaký beďar ho nerozhází. Právě dnes se mi jeden začal dělat na nose. Mohl bych ho vyfotit a pochlubit se, ale ještě není zralý. Přeci se nebudu chlubit jen nějakým červeným flekem. Ráno moudřejší večera …

Mít na nose nezralého beďara je zoufalá situace, člověk by tomu chtěl nějak pomoci a tak ho všelijak mačká a dloube do něj a myslí si, že milého beďara vymáčkne a bude líp. A ono je většinou hůř, protože má pak červený celý nos a stydí se jít mezi lidi.

Také se mi to občas stalo, nenechal jsem beďara uzrát, dloubal jsem se v něm a měl jsem na nose nebo na čele červený flek. V takových okamžicích jsem používal jednu fintu. Chladil jsem ten červený flek kusem ledu a doufal jsem, že zmizí.

Jednou takhle na návštěvě … znáte to. Dojdete si na záchod, v koupelně si myjete ruce, podíváte se do zrcadla, spatříte svého nezralého beďara … neuposlechnete ten hlas, který říká: “Nesahej na něj … nech ho být … ne” a je z toho červený flek.

Co teď?

Rychle do lednice pro led. Jenže on tam žádný led není. Vzal jsem nůž, že trochu ledu odloupnu z výparníku, z té plechové přihrádky, která má uvnitř komůrky a jimi protéká zkapalněný chladicí plyn, který se tam vypařuje a tím odnímá svému okolí teplo a ochlazuje ho.

Vzal jsem nůž, trošku přitlačil a ozvalo se tssss … že by měli v lednici hada?

Panebože, já jsem ale kretén. Kdo mohl tušit, že za takovým pěkným kusem namrzlého ledu je jedna z těch komůrek, kterou jsem právě propíchnul a to, co na mě syčí není had, ale chladicí plyn, který se tam vypařuje a tím odnímá svému teplu okolí a ochlazuje ho. Přeběhl mi mráz po zádech.

Freon!

Prý způsobuje globální oteplování. Spíš mi připadá, že způsobuje lokální ochlazování.

Vytáhl jsem lednici ze zásuvky a otevřel okno … aby mohla duše ledničky odejít do ledničkového nebe …

Jak tohle budu vysvětlovat?

Naštěstí to byla blízká návštěva, úplně nejbližší, taková u které mám dovoleno chodit do ledničky. No co, stane se. Přiznal jsem se. Jednoduše jsem potřeboval kus ledu. Oprava ledničky mne stála necelé dva tisíce korun.

Toto byl můj nejdražší beďar.

Parádní kousek na nose za dva tisíce.

Když o tom tak přemýšlím, beďar mne přišel naučit trpělivosti. Přišel mi říct, že všechno má svůj čas, že je čas zrání i čas sklizně. Ani jsem nemusel číst bibli, abych se dověděl, že všechno má svůj čas.

Dále mne přišel naučit, abych rozlišoval důležité a nedůležité, abych nehledal svou hodnotu v červeném fleku na nosu, ale uvnitř … ve svojí duši.

Když je člověk mladej a nezkušenej, bere to jinak, nebere beďara jako božího posla a pomocníka, který mu přichází říct, hele mladej, nezabývej se tolik svým vzhledem, vždyť jsi boží tvor, máš nesmrtelnou duši, tak svoje sebevědomí nehledej v červeném fleku na nose …