Jedna z otázek, která není příliš chytrá, je otázka “můžu?”. Člověk se totiž chce zeptat na něco jiného.

Například známý (návštěva) se zeptá: “Můžu si zakouřit?” a dostane odpověď “můžeš.” On se ale ve skutečnosti ptal: Bude to vadit, když si zakouřím? Odpověděl bych mu, že z toho rozhodně nebudu mít radost, protože si ničí zdraví a smrdí mi pod nosem. Ale nechci to hrotit. Ani ho nechci opravovat. Třeba to není zase tak dobrý známý.

Počkám si, až odhodí vajgla na zem, což je pro mne známka druhého stupně otupělosti kuřáka. Kuřáci otupělí pouze na jedničku po sobě uklízí. Ale je hezké, že se zeptal, jestli může.

Otázka “můžu” není příliš chytrá, protože člověk má svobodnou vůli a tak toho může opravdu hodně. Je to zbytečná otázka místo které je lepší používat jiné a přesnější otázky.

Například místo: Můžeš mi to opravit, se mohu zeptat: Umíš to opravit, Chceš to opravit. Prosím tě, opravíš mi to.

Otázka “můžu” je i zrádná. Představte si, že půjdete k jasnovidcovi, zeptat se na svůj vztah s partnerem. Moc vám to neklape a tak se zeptáte: Můžu se s ní / s ním rozejít. Bystrý jasnovidec vám odpoví, že ano a vy si myslíte, jak vám dobře poradil. Vždyť on všechno ví a zná, podíval se na váš vztah bez předsudků, posoudil, jaké energie jsou ve hře a kam to spěje. Jenže vy jste se chtěli zeptat: Je správné, abych se s partnerem rozešel. Jasnovidec by odpověděl. Není to správné. Například proto, že jste neudělali vše, co jste mohli a měli udělat, abyste se nerozešli. Není to správné, protože vůči sobě máte dluhy, například v podobě vysvětlení.

Dlužno podotknout, že jasnovidec vám mohl opravit otázku, protože ví, na co se chcete zeptat. On vás ale nechal spadnout do díry. Třeba vám chtěl dát lekci přesného vyjadřování.

Taková jednoduchá a často používaná otázka a co je sní zábavy …

Otázky nevyhodnocujeme pouze rozumem, ale máme z nich i určitý pocit, což je další část informace, kterou zpracováváme.

Čím přesněji se člověk zeptá, tím přesnější odpovědi se dočká a tím víc se toho dozví.

Slova dokážou dělat zázraky.