Říká se, že Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Že Muži neposlouchají a ženy neumějí číst v mapách. Vypůjčil jsem si názvy dvou známých knih.
Myslím si, že rozdíl mezi ženami a muži zase tak velký není.
Ženy i muži mají stejnou duši, která je bezpohlavní. Mají jen jiné fyzické danosti. (Muži mají varlata, prostatu a penis a ženy vaječníky, dělohu, vaginu a větší prsa.) Mozek mají stejný.
Co dělá ženy a muže rozdílnými je to, jak zacházejí se svým mozkem. Nakolik používají rozum a nakolik cit. Přesněji řečeno, nakolik si dovolili používat rozum a nakolik si dovolili používat cit. Nakolik si zapnuli používání rozumu a citu.
Ženy se řídí víc citem, muži víc rozumem a tak to vypadá, že jsou rozdílní.
David Gruber v knize Proč ženy muže nechápou, píše:
“Žena a muž se nikdy do sebe nedokážou navzájem vcítit úplně, stoprocentně a beze zbytku.”
Nesouhlasím s tím, naopak si myslím, že toto vzájemné vcítění, pochopení a porozumění jeden druhého je možné, pokud oba zapojí rozum a cit ve stejné míře. Je to podmínka partnerství, naladit se na sebe.
Pokud přestanou muži a ženy hrát mužské a ženské role a vyladí si mozek na stejnou frekvenci, tak dojde k úžasnému propojení.
Prototypem takového propojení může být milování, kdy oba vypnou rozum a spojí se citem. Druhým pólem je, když si třeba povídají a báječně si rozumem rozumí.
V běžném životě muž sklouzává k nadměrnému používání rozumu a žena sklouzává k nadměrnému používání citu.
Ženy a muži zapojují jiné části mozku, částečně je to dané jinými úkoly při přežití na planetě. Chlap se musí soustředit, aby ulovil mamuta, žena musí vytvořit láskyplné zázemí. Chlap používá víc rozum, žena víc cit.
Když budou muž a žena chtít, mohou se (vědomě svojí vůlí) přeladit jeden k druhému, žena přijímat mužovy rozumové argumenty, dát si tu práci a čas, aby je sama rozumem viděla, muž přijímat ženiny pocitové argumenty, dát si tu práci a čas a sám cítit, jak to cítí ona.
Je to výzva. Umět se s druhým spojit a naladit se na stejnou vlnu.
—
Dodatek pro šťouraly z řad těch, co mne znají osobně:
Pokud se ptáte, proč to nedělám a jenom o tom kecám, tak jsem na to přišel teprve nedávno. Teprve nedávno mi došlo, čím je způsobený rozdíl mezi ženami a muži a hned jsem začal pracovat na probouzení citu. Začal jsem tančit, číst knihy o ženách, abych se jim alespoň rozumově přiblížil. Celkově se víc zajímám o jejich svět. Jako mediální partner jsem se nachomýtl k akci Ženy ženám, tak už vím, že žena se díky menstruaci chová cyklicky, tedy pro muže zdánlivě nepochopitelně.
A ještě něco, považuji ženy za vyladěnější a šťastného života schopnější bytosti než jsou muži. Ženy umějí víc používat rozum než muži umějí používat cit a tak muže válcují na všech frontách.
Na facebooku mám v tuto chvíli v přátelích samé ženy a jednoho gaye. Svět mužů je pro mne tvrdý a bezcitný. Žil jsem v něm a už nechci, protože to bolí. Chci být šťastný … Klidně si říkejte, že se nechovám jako chlap a působím jako teplouš, to mi nevadí 🙂 Od koho jiného by se měl člověk naučit používat cit než od žen? Od citově otupělých chlapů? Dělám na tom, abych se stal prototypem opravdového muže. Muže s probuzeným citem. Opravdoví muži pláčou … neříkám, že pořád fňukají.
Jinak řečeno žena chce chlapa !!! Tohle s city jsem dělal před léty a vedlo to k rozchodům . Bytosti se mají doplňovat nemá cenu vytlačovat ženu z její role a to samé muže . Nevylučuje to city ani empatie jen to chce prostě držet si své role a pomáhat si . Jak se říká všeho s mírou . :)PS dřív si byl tvrďák a v současnosti to převracíš zase moc do citů to se v pozdějším věku cca po čtyřicítce někdy stává .
Ahoj Tome, děkuji za příspěvek, líbí se mi. Jsem rád, že v tom nejsem sám :-).
Máš pravdu, byl jsem tvrďák, zkouším něco jiného. Nejde o to, ženu vytlačit z její role, ale naučit se jí pochopit. Nejen ženu. A to tak, že si začnu uvědomovat a vyjadřovat nejdřív svoje pocity. Takový je můj plán.
Věřím, že to časem zkoriguju k něčemu životaschopnému. Z hodných kluků mají holky legraci a kamarády …
Jak sem řekl citliví muž není naškodu přecitlivělí je tragédie :)PS Jinak řečeno žena chce vyslechnout a chce pomoct pochopit ji znamená zbláznit se bacha nato .
"přecitlivělí je tragédie" ale kde je ta hranice…?
"Přecitlivělí muž" je také gramatická tragédie.
To je zajímavá otázka, kde je ta hranice. Člověk by to měl cítit a také to pozná podle reakce okolí. Řekl bych, že je to jedna z nejdůležitějších věcí v životě, nastavit si v sobě správně různé parametry. Ochota / vlezlost, tvrdost / změkčilost … a tak dále.
Mé oblíbené poselství Avenna věnuje nastavování takovýchto parametrů dvouhodinovou přednášku jednomu parametru, například téma Kde je spravedlivá hranice mezi nežádoucím lpěním a žádoucím vážením si? Kde je spravedlivá hranice mezi výmluvou a vysvětlením?
Schovaná za svou tváří
Ptám se Tě, Chceš vejít?
A Ty zavřený svou tváří
nemůžeš slyšet.
Ten nejkrásnější ze všech světů
maluje svým svítáním.
My sami v sobě vnímáme
s úžasem.
Ta písmenka jsem napsala jedno ráno, když mi došlo, že už jsme se jeden před druhým tolik uzavřeli a taky si vytvořili své představy o tom jaký ten druhý je, že se prostě nemůžeme slyšet. Bylo tak kouzelné ráno a my měli všechno a přesto, jsme byli sami…
Nemyslím, že rozdílnost mozků je příčinou nepochopení mezi mužem a ženou. Proč by rozdílnost mozku měla způsobovat problémy a rozdílnost penisu a vagíny blaženost :-). Nevadí mi, že muž používá mozek jako muž, vadí mi, když po mě chce, abych ho tak používala i já a tvrdí, že je to pro mé dobro.
Používám vše, co mám, jako žena, jsem žena. Líbí se mi muž. Když má sílu (bez agrese) mě přitáhnout, důvěru nabídnout mi svůj svět a odvahu vstoupit do toho mého.
Děkuji za postřehy 🙂
Mozky mají stejné, jenom je používají jinak. Když budou chtít, tak je mohou používat stejně. Otázka je, proč by to dělali, že? No aby se lépe chápali a lépe si rozuměli. Alespoň někdy.
Jen jestli rozdílnost penisu a vaginy nezpůsobuje pouhé tělesné uspokojení, kdežto na způsobení duševní blaženosti se musejí použít jiné orgány. Například mozek a teď pozor nikoliv rozdílný, ale stejně naladěný mozek :-). V dané chvíli.
..v danou chvíli mozek nebo duše? No třebas, je to stejný orgán :-). Věřím, vnímám, že není. Spojení těla (včetně mozku, když na tom tak mužně trváš) a duše… blaženost
Netrvám (mužně :-)) na mozku … a nechám se upřesnit … když blaženost, tak duše. Ale ono to s tím mozkem taky nějak souvisí.
Moje ženská intuice mi říká, že partnerské problémy nesouvisí s užíváním mozku, ale s nedostatkem lásky. Neumíme milovat. Ptáme se: co mi dáš? Co z tebe mám? Máme nároky, přání a očekávání…
Kéž je i mozek, ten úžasný nástroj, nám nápomocen ji najít a nechat zářit v tomto světě.
Dobré ráno 🙂