Crrr … zazvonil mobilní telefon, vlastně zapípal a na displeji se objevilo jméno volajícího: Škola.

Cože? Synek zlobí, anebo se mu něco stalo … přijal jsem hovor. Dobrýýýýý déééén pane kVítku … máme na vás takovou prosbičku … ble ble ble … nedělal byste nám … čerta?

Ble ble ble … možná i dělal … ale musím vás upozornit, že já jsem hodný čert a děti nestraším.

To by ani tak nevadilo … jste naše poslední záchrana.

Tak jo, počítejte se mnou.

—

Chápu, že se nikomu nechce dělat čerta a ztrapňovat se před cizími i vlastními dětmi. A taky jet do školy dopoledne v pracovní době. Někdy ale člověk musí rozšířit komfortní zónu.

Měl jsem z toho trochu obavy, rozhodně jsem nechtěl děti strašit a tak jsem se rozhodl, že budu v celém tom divadle hrát odstrašující příklad. Ukážu dětem, jak to dopadne, když se člověk nemyje, a když dělá špatné věci … dokonce jsem si vyrobil čertovskou žákovskou knížku a v ní hodně pětek. Takhle to dopadá, když člověk ve škole nedává pozor. Pořídil jsem si i pytel a říkal jsem, že ho nemám na děti, ale sbírám do něj odpadky, protože jsem lepší práci nesehnal …

Obešli jsme všechny třídy a bylo to pohodové a povedené divadlo. S Mikulášem jsme se krásně doplňovali. Paní učitelky nám dávaly papíry s hříchy jejich žáků, abychom jim to vyčetli, ale my jsme v dětech vyzdvihovali především to dobré …

Také jsme se žáků ptali, jestli paní učitelka nezlobí … v jedné třídě děti začaly skandovat do-pe-kla, do-pe-kla.

Když už jsem byl takhle zmalovanej, tak jsem si řekl, že natočím nějaké video a pošlu do světa nějaké poselství …

Zatím žijeme ve středověku. Milující rodiče straší své děti peklem, církve straší své věřící peklem … a oni jim za to ještě platí …

S tím koučem osobního rozvoje to byla legrace, zatím se snažím ukoučovat sebe sama 🙂

Mějte se krásně a nestrašte děti … taky by se vám nelíbilo, kdyby vás někdo strašil …

(Za podnětné myšlenky k tématu (ne)strašení dětí děkuji paní K. z A.)