V neděli ráno mne vzbudila žena a řekla něco jako: „Chtěla bych tě poprosit, jestli bys vymaloval v obýváku. Já vytepuju koberec.“ Proč mě kvůli tomu budí? A proč si vzpomněla až v neděli, když už se to mohlo v sobotu připravit. Vůbec jsem neměl v plánu malovat. Velmi, velmi neochotně jsem se zapojil do příprav malování. Ať si to holka zkusí a ať vidí, co to obnáší.

Ráno jsem si všiml, že mi z prasklého nehtu na malíčku levé nohy teče krev. Během klepání koberce jsem si odřel klouby na pravém prostředníčku a prsteníčku a levém prsteníčku. Do krve. To se mi snad ještě nikdy nestalo.

Podívám se do svých zápisků o nemocích:
klouby – přizpůsobit se
krev – radost
malíček – předstírání
prostředníček – sex, vztek nebo vztah, nemůžu to přečíst
prsteníček – závazky + smutek

Přeloženo ze symbolické řeči psychických příčin nemocí do češtiny. Ve vztahu jsem nepřizpůsobivý. Když po mě někdo něco chce, nemám z toho radost, naopak mě to naštve. Jenže o tom vztah je, že po sobě lidi něco chtějí a že si ochotně pomáhají.

Vymaloval jsem, ve středu to bylo hotové. Jeden den jsem štukoval kolem kamen, jel jsem pro barvu … manželka řekne vymalovat a myslí tím ty dvě hodiny, co se dělá štětkou (válečkem) nahoru a dolů.

Další týden v neděli a v pondělí jsem si zapsal tyto neduhy:

• Bolí mne pravý loket. (mít ostřejší lokty anebo být mírnější v práci)
• Poslední dobou se v noci vzbudím a bolí mne oči. Jako by byly moc unavené. (neoprávněná únava z toho, co vidí)
• Únava, pocit nedostatku sil, nejraději bych si lehnul. (odmítá věci řešit)
• Bolest v kříži při zakašlání (neoprávněný strach z nedostatku peněz)
• Zimomřivost (???)
• Bolest hlavy, kolem očí a čelo, pohyb zhoršuje (špatné myšlení)

Co z těch symptomů vyčuhuje, je bolest očí a hlavy? Je něco, co nechci vidět a na co nechci myslet? Určitě ano, jenže co to je?

Zkouším si psát různé důvody, co by to mohlo být. Co nechci vidět?

Dluhy vůči matce. Minule jsme u ní byli a byla to jedna velká výčitka z její strany, když nevyčítala mě, tak vyčítala manželce, že přijdu, jenom když něco potřebuju.
Dluhy vůči otci. Peníze mu nedlužím, dlužím mu vysvětlení nějakých věcí, ale protože telefon mi zavěšuje, a když mu přijde SMSka, tak ho to rozčílí, tak ani nemám možnost s ním mluvit a cokoliv mu vysvětlit.
Dluhy vůči dětem a ženě. Stará známá písnička, moc práce … ble ble ble. Jenže v neděli jsme byli na výletě na zřícenině hradu Zbořený Kostelec a také jsem s klukama byl na zmrzlině. Cecílie mezitím šla na jógu. Pak jsem kluky vyvečerníčkoval a naložil do vany. Tuto neděli jsem se věnoval dětem a ženě víc, než za celý rok předtím. Tak proč mě bolí hlava a proč mi oči chtějí z hlavy vyskočit. Bolet mne může jednoduše proto, abych si uvědomil, že jsem vedle, že hledám příčinu slabosti a bolavých očí tam, kde není.

Ani v pondělí a ani v úterý se mi nedaří přijít na to, proč mě bolí hlava a oči. Je mi čím dál tím hůř. Držím hlavu v dlaních, aby neexplodovala, a zatlačuji oční bulvy zpátky do důlků. Panebože proč mě v tom necháváš? Proč mi nedáš návod, abych to pochopil. Bůh dává jeden návod za druhým, ale já si jich nevšímám. Je mi zima a lezu do vany do horké vody. Pak vylezu, motám se po bytě a zase zalezu do vany. Potřetí to samé. Je mi zima. Ráno vstanu a vlezu do vany a natočím na sebe horkou vodu. Všiml jsem si, že kotel ústředního topení nechce topit, ale nedochází mi proč. To dělal už loni a byl tu opravář. Chci udělat alespoň něco pro rodinu a tak se pustím do výměny skel ve střešních oknech. Jsou to stará okna a špatně izolují. Kondenzuje na nich vlhkost. A teče po oknech a po zdi.

Zrovna když rozebírám jedno okno, volá uživatel mého programu Ruda, že má problém s otevřením souboru. Zjišťuji, že program nedokáže otevřít soubor, který je umístěný na příliš dlouhé a komplikované cestě. Co dělám špatně? Co příliš komplikuju a je to jednoduché? Ve skládance mi chybí jenom jedno slovo. Jaké je to slovo? Je to něco, co mám před očima a nechci to vidět. Jaké je to slovo?

Je mi zima, kotel zlobí a pustil jsem se do zateplení oken. Tak to máme třikrát to samé až pod nos strčené. Je sice podzim, ale teplota v domě je přes dvacet stupňů. Nehledejte vysvětlení v tom, že kotel netopí a okna netěsní, a proto je mi zima. Mě není zima, ale ZIMA, zzzz … ZIMNICE. Venku svítilo sluníčko.

Komu je zima a kdo se musí zahřívat? Přeci ten, kdo málo hřeje?

Jaké je to chybějící slovo? Ptám se sám sebe … Stačí jediné slovo …

Mrdat!

Jako první mne napadlo slovo mrdat. Nemohu za to, co mne napadlo. Mohu za to, jak se k tomu slovu postavím, jestli ho napíšu do tohohle textu a jestli to nějak vysvětlím. Napíšu ho sem a vysvětlím. Považuji to za jakýsi flaschback (záblesk) z období před cca 10ti lety. Jeden básník, snad Ivan Diviš napsal veršík něco jako:

„Má krásná paní,
vy netušíte ani,
nemáte vůbec zdání,
jak rád bych mrdal vás.“

Moc se mi ten veršík líbil. Uznávám, že slovo je vulgární a bývá spojováno s pornografií anebo sexem bez lásky a bez citu. Mrdá se strojovými pohyby za účelem orgasmu. Nebo ne? Mě ten veršík připadal láskyplný a uhnízdil se mi v hlavě. Má krásná paní …

To slovo, které chybí do skládačky je slovo láska, rozdávat teplo, milovat.

Věřili byste tomu, že jsme už dlouho nespali se ženou. Po narození prvního dítěte to polevilo a po narozené druhého takřka ustalo. Přešla chuť.

Rozdávej lásku a teplo … miluj.