Vždy, když kupuji nějakou trvalejší věc, strávím několik dnů na internetu a hledám to nejlepší za nejlepší peníze. Naposledy to byl křovinořez, předtím DVD recorder, předtím počítač … Výběr fotoaparátu se zvrhl v posedlost. Přečetl jsem desítky recenzí a stovky komentářů. Spát jsem chodil ve dvě hodiny ráno, až mě z toho bolela hlava. (Hlava mi jistě říkala Vítku, neblbni z toho.)

Vybral jsem rok starý model Canon EOS 40D a k tomu objektiv Sigma 17-70 mm f/2,8-4,5 DC Macro. Lákal mne Pentax K20D anebo skvělý Nikon D80. Také se nabízel Canon EOS 450D.

Pokud bych vybíral podle lásky na první pohled, byla by to K20D. Odolné tělo, stabilizátor obrazu v těle, 14 megapixelů … Jenže je to nejvyšší model Pentaxu. Pentax už nic lepšího nemá. Nic lepšího neumí. Nechci investovat do objektivů a zjistit, že výš už nemohu jít. I když foťák je to zajímavý, není v centru zájmu.

Nikon D80 je skvělý, ale je 2 roky starý, což je podle mne v digitální technice hodně. Má CCD snímač, kdežto novější foťáky nejvyšší třídy používají CMOS.

Canon EOS 450D je plasťák. I když má dobrý obraz, motivací výrobce jsou co nejnižší náklady. Hodně lidí na http://www.dpreview.com/reviews/read_opinions.asp?prodkey=canon_eos450d na něj nadávalo, že špatně ostří. Nemám k němu důvěru.

Takže Canon EOS 40D. Poloprofesionální foťáček s převážně pochvalnými komentáři na http://www.dpreview.com/reviews/read_opinions.asp?prodkey=canon_eos40d

A k tomu objektiv Sigma 17-70 mm f/2,8-4,5 DC Macro, který je lepší než setové (dodávané standardně s fotoaparátem) objektivy a umí skoro makro (velké zvětšení (nebo spíš malé zmenšení) nablízko).

Do Canonu jsem šel také kvůli jeho široké nabídce objektivů a příslušenství. Je v tom trošku nenažranosti, člověk si říká, co kdybych potřeboval tohle a tohle … a fantazie nezná mezí, co všechno lze potřebovat.

Canon EOS 40D je čtvrtý v řadě, která se vyrábí už několik let a tak předpokládám, že už má vychytané všechny mouchy. Canon má ještě vyšší řadu fotoaparátů, ze které přebírá některé funkce. Tak si myslím, že dělat foťáky opravdu umí. Někteří profíci používají 40D jako druhý fotoaparát. Šmejd to určitě nebude.

Blaze lidem, kteří se do někoho zamilují na první pohled a žijí s ním šťastně a věrně až do smrti, nebo spíš až do nesmrtelnosti.

Není někdy lepší podlehnout lásce na první pohled, spálit všechny mosty a utéct s ní někam daleko? Ono to nějak dopadne. Všechno vždycky nějak dopadne. Všechno vždycky dopadne dobře. Na světě se nemůže stát, aby něco dopadlo špatně.

Většinou, když jsem se zamiloval na první pohled a rozum ponechal stranou, dopadlo to „špatně“.

Canon EOS 40D není láska na první pohled. Vybíral jsem spíš podle zkušeností ostatních, podle parametrů a ceny. Protože každá liška chválí svůj ocas, podle propagačních materiálů anebo slov prodavače většinou vybírat nejde.

Věřím, že s kterýmkoliv fotoaparátem jdou dělat skvělé fotky a že člověk si může uvědomovat dokonalost světa kolem sebe … a v sobě. Každá fotka vypovídá nejen o fotografovaném objektu, ale o osobě fotografa. Proč fotil právě tohle?

Tohle psaní je nějaké rozpačité, proč asi? Namlouvám si, že jsem vybral dobře? Potřebuji sám sebe přesvědčit? Škoda, že člověk nemůže prožít obě zkušenosti a pak si vybrat tu lepší.
A možná je to dobře. Nechám se překvapit. I když překvapení (prý) neexistuje. Tam někde „nahoře“ už jsou obě zkušenosti rozkresleny do nejmenších detailů a z nich vyplývají další zkušenosti. Celé je to poskládané tak, aby se člověk něco naučil. Někdo se potřebuje naučit zapojovat do svých rozhodnutí rozum a někdo zase pocity. Dalo by se říci, že člověk nemůže udělat chybu … tak jsem ho objednal. V MEGAPIXEL (pozor, reklama)

I když se dal sehnat levněji, cítil jsem, že by nebylo spravedlivé ho kupovat jinde, když na jejich stránkách jsem našel nejvíc užitečných informací. Možná jsem je trochu „přeplatil“. Ale lepší než kdybych je „okradl“.

(O dva dny později …)

Foťáček jsem objednal a on třetí den přišel. Rozbalil jsem ho. Mám ho v ruce a vážím si ho. To je to správné slovo. Dotýkám se ho jako malého pokladu. Hračka za necelých třicet tisíc korun. Vážně si ho vážím. V tom foťáku je ukrytý kus historie a neuvěřitelná spousta lidské práce. Desítky let vývoje od skleněných desek v dřevěné bedničce k fotoaparátům na film a k digitálním. Tisíce, nebo spíš miliony hodin práce inženýrů ve stovkách firem. Vtělené zkušenosti milionů uživatelů – fotografů. Vážím si toho, že všichni tito lidé spojili své úsilí proto, abych mohl v ruce držet tento dárek. Vím, dělali to pro sebe, byla to jejich práce. Někdo to dělal, protože ho to bavilo. A všichni posunuli svět o kousek dál. Teď už je to na mně …

Pokud se zajímáte o fotografování, objevil jsem skvělé stránky pana Romana Pihana

Pokračování … Foťáček Canon EOS 40D a objektiv Sigma 17-70 mm, psychické zkušenosti