Několik myšlenek z knihy, která má podtitul „memoáry o řemesle“.

Pamatuješ, jak jsi mi slíbila, že až umřeš, spálí tě a to, co z tebe zbylo, mi pošlou? Říkala si, že mě miluješ, ale pak jsme se rozešli každý jiným směrem. Ale sliby se mají plnit. Nebo ne?

Já chci být dokonalá. To je ta nejvíc sexy věta, kterou jsem kdy slyšel. Aniž jsem si to tehdy uvědomil, ta věta na mě působila jako očkování. Jako očkování proti průměrnosti.

Myšlenky jsou jako rostliny. Když jim věnujeme pozornost a zaléváme je, tak rostou. I ta největší věc má počátek v myšlence.

Jdu na sobě pracovat. Nashledanou za třicet let. Ehm, za dvacet devět.