Několik myšlenek z knihy, která má podtitul „memoáry o řemesle“. Líbí se mi, že psaní je řemeslo, poctivá práce.
O psaní a tvůrčím psaní jsem si koupil několik knih a několik jsem jich nedočetl do konce. Stephen King je jiná třída. Nejen, že jsem ho dočetl do konce, ale čtu ho podruhé, zatím.
Jestli Stephena King neznáte, tak film Zelená míle, kde hraje Tom Hanks vězeňského dozorce, snad znáte. Ano hraje tam ten obrovský svalnatý černoch. Film je natočený podle románu Stephena King. Prznit jméno mu dnes nebudu na protest proti přechylovačům. Z Angeliny Jolie-ové mě bolí uši.
Jedním z největších poklesků je přizdobování slovní zásoby, hledání komplikovaných cizích slov, protože se stydíte za ta svoje obyčejná. John zastavil a šel se vysrat. Nechci, abyste mluvili sprostě, jen abyste mluvili jasně a na rovinu. Použij to, co tě napadne jako první, pokud to zní trefně a zajímavě.
//Díky Stephene 🙂
Každý, kdo používá spojení „To je hustý“, by si měl jít stoupnout do kouta na hanbu.
//Stephene, co mi to děláš? Hustý přeci znamená koncentrovaný, plný myšlenek a pocitů.
Trpnému rodu byste se měli pokud možno vyhýbat. Tělo bylo vyneseno. Vynesli tělo.
Příslovce není váš přítel. Zavřel pevně dveře. Obzvlášť ve spojení s uvozovacím slovesem. Polož to, vykřikla výhružně.
Nemám rád přivlastňovací zájmena.
Oprostit se od prázdného slova řekl. Nepřestávej, řekla Sára rozvášněně. Nepřestávej, vydechla Sára.
Dobré psaní jde často ruku v ruce s tím, jestli se dokážete vzdát strachu a přetvářky. Přetvářka sama o sobě, počínajíc potřebou označovat jeden druh psaní za „dobrý“ a jiný za „špatný“, je dost nepěkné chování.
Žádám po vás jenom to, abyste ze sebe vydali to nejlepší, a pamatovali si, že psát příslovce je lidské, nepsat řekl nebo řekla je božské.
Pravidlo, že nejdůležitější informace má stát ve větě na konci.
Fejetony jsou, ve většině případů, nesmyslné a naprosto zbytečné věci.
Psaní je pročištěné myšlení.
Dovolím si prohlásit, že právě odstavec, nikoliv věta, je základní jednotkou psaní, kde se rodí souvislosti a kde slova dostávají šanci stát se něčím víc než pouhými slovy. Pokud se v textu někde probouzí život, dochází k tomu na úrovni odstavců. Je to úžasný a ohebný nástroj, který může obsahovat jediné slovo, nebo se rozběhnout přes několik stran.
Pokud chcete psát dobře, musíte se ho (odstavec) naučit správně používat. Musíte do sebe dostat rytmus.
Slova tvoří věty, věty tvoří odstavce a ty někdy ožijí a začnou dýchat.
Budete stavět po odstavcích, které budete spřádat ze svojí slovní zásoby, znalostí gramatiky a základů stylistiky. Dokud si nepotrpíte na zahálku a zarovnáte pěkně každé dveře, můžete postavit, cokoliv se vám zachce. Celé zámky, pokud na to budete mít energii.
—
Pokud chcete být spisovatelem, musíte dělat především dvě věci: Hodně číst a hodně psát.
Čteme proto, abychom poznali to průměrné i to vyloženě prohnilé. Čteme také proto, abychom se porovnali s dobrými a výbornými, abychom poznali, čeho všeho se dá dosáhnout. A čteme, abychom si zažili nejrůznější styly.
Čtení je tvůrčí centrum spisovatelova života.
Tenhle náročný čtecí a psací program, který doporučuji – čtyři až šest hodin denně, každý den, nebude zdaleka působit tak náročně, když vás tyhle věci budou bavit a budete k nim mít sklony, možná se tím programem už řídíte sami od sebe.
Jakmile vstoupíte do své písárny a zavřete za sebou dveře, měli byste si stanovit denní cíl. Navrhuji tisíc slov denně.
Úkolem beletrie je hledat pravdu uvnitř pavučiny lží příběhu, ne dopouštět se intelektuálních podvodů v honbě za dolarem.
Pište si, co chcete, pak tomu vdechněte život a dodejte tomu jedinečnost tím, že do toho přimícháte své vlastní zkušenosti s přátelstvím, vztahy, sexem a prací. Zejména s prací. Lidi hrozně rádi čtou o práci.
Pokud každé „Do prdele!“ nahradíte výrazem „Do prkýnka!“, protože v duchu myslíte na Ligu mravnosti, pak porušujete nevyslovenou dohodu, která mezi spisovatelem a čtenářem existuje – váš slib, že budete prostřednictvím smyšleného příběhu psát pravdu o tom, jak se lidé chovají a jak mluví.
> Díky Stephene 🙂
Když to trochu přeženu, nemělo to být
Díky Stephen 🙂
Díky za výtah z knihy, užitečné!
Ano, čekal jsem to, ale od vás Tomáš, tedy opravdu ne 🙂
No a to jsem původně ještě chtěl napsat že lepší než Jolie je Jolieová, Jolie to je nějaká Amerikánka móc daleko, zato Džoliová, s tím už se dá pracovat, to už zní skoro jako sousedka odvedle a pro obyčejnýho chlapa jako já je to takový uchopitelnější a představitelnější. Jenže pak jsem si vzpomněl na ty karmický ……. (nemůžu to vyslovit, zdá se že na světě bude o jednoho Stephena Kinga míň) z knígy o dva dni dřív, a bylo po všem.
> Ano, čekal jsem to, ale od vás Tomáš, tedy opravdu ne
Tak tak Vítek, s pátým pádem to jde stejně z kopce (http://www.radio.cz/en/article/95206), buďme tu tedy trochu napřed 🙂
(Vlastně nevím jestli ten Stephen je 1. vs. 5. pád nebo přechylování nebo obojí dohromady. Naštěstí jsem líný to zjišťovat, to by zase bylo času v trapu.)
Thomas, skloňování Stephena ani Angeliny mi nevadí, ale přechylování Angeliny na –ovou mě tahá za uši. Vím, že to není konzistencí postoj, když už, tak už. Angelino, mi přijde něžnější. Mimochodem paní Kateřinu Džakesovou nepřechylovali.
Někdy stačí maličkost – "nechat se brutálně zmlátit" policajtem a pak kolem toho udělat takový humbuk, že si přechylování již nikdo více nedovolí. A Kateřina biomasa v tom umí zatraceně dobře chodit.
V biomase nechodila, ale plavala 🙂
Já jsem neříkala, že umí chodit v biomase… 🙂
To se nevylučuje.
Ale vždyť si rozumíme, oba chceme být vtipní … 🙂 🙂
Dobře, vzdávám se, jdu zase pracovat. 🙂 🙂
Á, pán nezná rozdíl mezi přechylováním a skloňováním 😀
Dobrý den,
Co kdybyste místo tohoto výkřiku napsal hezký a užitečný komentář, který něco objasní? Takhle to vypadá, že si jen potřebujete pohonit ego tím, že někoho (ani neřeknete koho) shodíte a uděláte z něj hlupáka či nedouka.
Vítku, víte, že v knize je to obráceně?
Pamatovala jsem si z vaší recence právě toto a teĎ čtu knihu a nevěřím svým očím.
Používat příslovce je lidské, psát "řekl", "řekla" je božské.
Ověřte si to, on to tak vážně píše (nebo alespoň překlad, který mám k dispozici).
Gábi, chválím vás za kritiku, která měla vést k mému polepšení :-), ale přečtěte si tu větu od Stevena ještě jednou … i tak jsem rád, že mne chytáte za slovíčka. Přesnost je skvělá vlastnost. (Stephen píše, že NEpsat řekl, je božské …)
Vítku, na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí. Určitě bych vás neopravovala, kdybych si to neověřila třikrát.
Mám tu knihu před sebou. Vydání první, 2002, strana 101.
Zastává se psaní obyčejného "řekl, řekla" místo steroidových "zahřímal, zaprosil, zalapala po dechu…" a místo zbytečných příslovcí "poníženě, smutně, šťastně".
Ale za recenci celkově moc děkuju, díky ní jsem se rozhodla, že knihu určitě přečtu.
Mám vydání druhé, v tomto překladu první z roku 2005, přeložil David Petrů, tak asi ten první překlad stál za víte-co.
Strana 97: „Samotné řekl nám v podstatě žádnou novou informaci nepřináší, a tak mají spisovatelé občas nutkání dopumpovat k němu trochu steroidů.“ (Těmi steroidy myslí příslovce.)
Doporučuji reklamovat překlad a chtít nové vydání, pokud to jde …
Jak se vám to líbí?
… řekl zmateně.
nebo
… zablekotal.
To je milé zjištění – máme pravdu oba 🙂
Knihu mohu těžko reklamovat, mám ji jen půjčenou z knihovny. Sehnat se už nedá.
Přeložila Iva Pekárkovám vydalo nakladatelství Dobrovský.
Celou kapitolu jsem přečetla znovu a musím potvrdit, že veškerý kontext nasvědčuje tomu, že Steven vážně doporučuje psát obyčejné "řekl". Ryju v tom právě proto, že mi oboje dává určitý smysl, sama do rozhovorů píšu "řekl" velmi zřídka, ale mám pochybnosti.
A máte se na co těšit … 🙂
King je prostě třída. Ten chlápek umí psát, ví, jak psát, a nebojí se to použít. 😉 O psaní je nejlepší knížka o tvůrčím psaní, co zatím vyšla.
Tuhle jsem jako jednu z mála knih o psaní přečetl 🙂
Taky za sebou má světový úspěch, takže k tomu má co říct.