Drtivá většina politických stran slibuje, že se o někoho postará. Oblíbenými cílovými skupinami jsou důchodci, mladí manželé, podnikatelé, menšiny … Kdyby tyto strany byly poctivé, přiznaly by, že pokud se o někoho postarají, učiní tak na úkor někoho jiného.
Samozřejmě na veletrhu Esoterica nuda nebyla, dokážu mít i opačný pocit. Byla to skvělá akce. Časáky zadarmo, pivo, hezký holky … lidi k sobě měli tak nějak blízko a vibrovali na dobrých kmitočtech.
Jednoho dne, když už občané neměli co ztratit, vzali vidle a … ne, nebudu brutální. Těmi vidlemi všechny peníze naložili na valník a spálili je před bankou. Zavedli výměnný obchod a vydali svoje vlastní peníze … ale to už je jiný příběh.
Není dobré otrocky přijmout nějakou myšlenku nebo knihu s odvoláním na autoritu, dobré je každou myšlenku vážit a hledat na ní to, co je pravdivé a spravedlivé. Řídit se vlastním rozumem a citem.
Když jsem napsal článek o tom, jak vznikají peníze, čekal jsem, že nastane revoluce. Nenastala. Ti, kdo vědí, o co jde, už to věděli a ti, kdo to nevědí, dál dřímají ve své nevědomosti.
Hledejte dokonalost, nic jiného vás neuspokojí …
Pro někoho je smrt konečná stanice. Pro mne je to výzva. Být rychlejší než smrt a k poznání, které smrt zjevuje se dostat ještě během života.
Stařík ležel na smrtelné posteli. Byl bledý, propadlý, skoro už ani nedýchal. Obklopený příbuznými s utrápenými obličeji. Dědeček odchází …
Nemoc je od toho, aby se člověk zastavil a začal hledat, proč je nemocný. Tak jsem se zastavil, hřeju se u kamen, cucám hašlerky, popíjím čaj se zázvorem a hledám, proč mě bolí v krku a proč nemůžu mluvit.
Fascinují mne některé „obyčejné“ věci.