Pamatuješ, jak jsi mi slíbila, že až umřeš, spálí tě a to, co z tebe zbylo, mi pošlou? Říkala si, že mě miluješ, ale pak jsme se rozešli každý jiným směrem. Ale sliby se mají plnit. Nebo ne?

Já chci být dokonalá. To je ta nejvíc sexy věta, kterou jsem kdy slyšel. Aniž jsem si to tehdy uvědomil, ta věta na mě působila jako očkování. Jako očkování proti průměrnosti.

Myšlenky jsou jako rostliny. Když jim věnujeme pozornost a zaléváme je, tak rostou. I ta největší věc má počátek v myšlence.

Jdu na sobě pracovat. Nashledanou za třicet let. Ehm, za dvacet devět.

Fascinují mne některé „obyčejné“ věci.

Přemýšleli jste někdy o tom, proč lidé tvoří? Proč se hlásí na kursy kreslení, polepují ubrouskama kdeco, sešívají věci ze starých hadrů, háčkují, pletou anebo něco plácají z hlíny … když si ty věci mohou koupit.

Cílem tohoto pokusu je zjistit, jestli se mi podaří něco roztavit a jak to dopadne, když to naliju do nějaké formy.

15. března roku 2009 mne napadlo, že bych mohl odlévat zvony. Panebože, co je tohle zase za nápad!

Dita seděla u počítače, v obličeji byla bledá jako stěna a třásla se.

Miluju psaní, protože mi pomáhá utřídit si myšlenky.