Minule jsem psal o tom, že česká státní hymna funguje jako mantra, kterou Češi dávají najevo, kdo jsou a jaké je jejich místo ve světě.
Češi se cítí jako žebráci bez domova a tak zpívají žebráckou píseň Kde domov můj.
Mám pro vás mírně dobrou zprávu. Není to tak zlé, jak to na první pohled nebo spíš poslech vypadá. Píseň Josefa Kajetána Tyla Kde domov můj má pokračování v podobě druhé sloky …
Kde domov můj,
kde domov můj?
V kraji znáš-li Bohu milém,
duše útlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu vzdoru zmar?
To je Čechů slavné plémě,
mezi Čechy domov můj,
mezi Čechy domov můj!
(Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Česká_hymna)
Po letech hledání domova (kdy jsme přihlíželi tomu, jak většina českých pokladů zmizela v rukách cizinců a my jsme tak o část domova skutečně přišli) bychom mohli začít zpívat druhou sloku a naplňovat její proroctví …
Čilé tělo, jasnou mysl, vznik, zdar a vzdor.
To je Čechů slavné plémě …
Anebo vymyslet nějakou hezkou, jednoduchou a mocnou píseň, v níž bude místo skrytého otroctví ukrytý recept na šťastný život …
Nikomu nevnucuji svůj názor, ale myslím si, že text hymny “Kde domov můj” znamená, přenešeno z češtiny Tylovy doby, že ” Tam, kde je můj domov, voda hučí po lučinách bory šumí……
Jsem přesvědčen, že Tyl chtěl ve Fidlovačce ústy slepého houslisty posluchačům předvést svoji vlast (domov)
Jiří, děkuji za příspěvek, nevnucujete se 🙂
To, co píšete, dává smysl, jenže v dnešní době to “kde domov můj” zní archaicky. Neměla by být hymna všem srozumitelná hrdá píseň, mantra, vibrace národa, která ho probouzí, povzbuzuje… k velkým věcem?