Toto je další díl sebereflexe, kterou jsem zahájil ve článcích
Milý Vítku …
a
Být či nebýt (občas) vulgární
Pokud by vám připadalo, že už to řeším dost dlouho, můžete mne nakopnout (správným směrem).

(Pozor tento článek obsahuje vulgární slova.)

Jsou všude kolem. Vulgární slova. Stejně jako alkohol a cigarety je to pro děti zakázané ovoce. A zakázané ovoce nejlíp chutná. Děti chtějí být jako dospělí. Sejdou se ve školce a šeptají si: „Hele, víš co je to píča?“ … „Můj tatínek řekl do prdele.“ … „Já znám zase …„ Předávají si první zkušenosti.

Děti chtějí být jako dospělí a tak ta slova začnou používat. Nejdřív mezi sebou a postupně zkoušejí, co na to dospělí. Dospělí je většinou okřiknou, ale sami tak mluví.

Protože to se psaním myslím vážně, vybral jsem z knihovny knihy, které bych si přál napsat, kdyby ještě nebyly napsané. Mám je na stole a vždycky, když se na ně podívám, tak si uvědomím, kam jdu. Je to taková berlička, malý prográmek pro mozek. Tím, že něco mám na očích, zabývám se tím, myslím na to … a ono se to pomalu ale jistě stává skutečností. Jsou to samé milé knihy. Třeba Malý princ. Nebo Alchymista. Věřím, že v těch knížkách není jediné vulgární slovo. Ale ve mně je jich spousta.

Jsou ve mně ukrytá a najednou vyskočí a skočí do věty, kterou právě píšu, anebo myslím.

Píšu o jedné reklamní akci a napoprvé napíšu, že to je „marketingová sračka“. Na druhé čtení to přepíšu na „srágoru“, pak na „sajrajt“ a nakonec je z toho „marketingový blaf“.

Píšu o (některých) komentářích na Avenně a napíšu, že jsou „o hovně“. Čtu o jedné povrchní modelce, která se chlubí tím, že dokáže propít několik dní a nic to s ní neudělá a napadne mě věta: „Tak o tuhle štětku bych si neopřel ani záchodovou štětku.“ Vtipné, že?

Články, které si zde můžete přečíst, jsou uhlazené a slušné textíky. A přestože tam občas zůstane nějaké nehezké slovo, teď už víte, že na začátku jich tam bylo mnohem víc. Je to přetvářka? Nebo slušnost? Autocenzura?

Kde se to ve mně vzalo, ta slova, proč to ve mně je a jak se toho zbavit? Je potřeba se toho zbavovat? Když se zamyslím a zeptám se sám sebe, odpověď přijde …

Proč mluvím (myslím) sprostě?
Jde tady o to, že jsem někde uvnitř přesvědčený, že vulgární slova znamenají sílu. Že ten, kdo tak mluví je dost silný na to, aby „poslal celý svět do prdele“.

Za druhé, touha odlišit se od průměru. Odlišit se od průměru tím, že člověk uběhne světový rekord, získá Nobelovu cenu, anebo vydělá sto milionů dolarů, to vyžaduje obrovské úsilí. Člověk ale potřebuje být jedinečný, překročit hranice a upoutat pozornost. Jak? Přeci tím, že překročí hranice … slušnosti.

Za třetí, kupodivu to není v rozporu s předchozím bodem. Okolí určitou dávku vulgarity vyžaduje, zejména společnost „obyčejných“ lidí. „Nasrat se“ a poslat někoho „do prdele“ je přeci běžné, i když čistě logicky je pro mozek takto úloha neřešitelná. Být slušný znamená být podezřelý.

Takže, co mi přinese, když budu mluvit vulgárně?
Budu si připadat jako borec, ale bude to jen namlouvání si. Skutečná síla vypadá jinak.

Budu oblíbený mezi lidmi, kteří si také potřebují dokazovat, že jsou borci a že na to mají. Je to takový oboustranně výhodný obchod. Všichni mluvíme sprostě a nikdo se nad druhého nepovyšuje. Jednou jsi borec, který to všem natřel ty a jindy zase já. Poplácáme se po zádech a dáme si další pivo.

Odreagování. Poslat někoho „do pr…“, to se člověku krásně uleví.

A co tím ztratím?
Některé lidi tím znechutím a oni se ode mne odtáhnou. Budou to ti, kteří jsou citliví, naladění a uvědomují si, že slova toho vypovídají o člověku hodně. Nebudou zkoumat, jak jsem to myslel a proč jsem to řekl. Jaký jsem a jaké jsou moje nejlepší a nejčistší myšlenky. Na základě zkušenosti vyhodnotí, že se mnou nechtějí nic mít.

Někde uvnitř budu cítit, že se nevyjadřuji přesně. Že slova, která říkám, nedávají smysl. Můj mozek se bude zasekávat a bude ztrácet čas, místo toho, aby pracoval na užitečných věcech.

Znecitlivím. Abych mohl mluvit sprostě a necítil, že to není v pořádku, tak budu muset být trošku otupělý. Ale ta otupělost bude zároveň bránit vnímání čistých věcí.

Tak, co Vítku, už sis vybral?

Podívej se na své oblíbené autory a vyber si. Chceš být jako oni, anebo chceš psát na úrovni bulváru a D-FENSe.

Potřebuješ klíč?
„Spravedlivé myšlenky, které jsou vyjádřené nespravedlivými slovy, přestávají být spravedlivé.“

„Dokonalost zahrnuje čistotu a vulgarita čistá není.“

Tak, co Vítku, už sis vybral? Nebo chceš ještě nášup?

Ty se bojíš být hodný. Bojíš, se že to nebudeš ty, když budeš mluvit slušně, přesně a čistě. Ale to je omyl, pokud chceš najít čisté věci, musíš být sám čistý. Tak čistý, aby se ty čisté věci nebály, že se o tebe ušpiní, když k tobě přijdou.

Neboj se … Až dokážeš být čistý, andělé tě budou nosit na rukách.

Neradujte se, že už to máte za sebou, ještě bude pokračování … a bude se jmenovat Vulgaro Phobia Formalis. Pokud máte pocit, že se pořád vrtám v tom samém, tak si myslím, že je to v pořádku, vrtat se v tom několik měsíců, udělat si jasno a mít to vyřešené. Někdo o tom ani nezačne přemýšlet.