Ani ve snu by mne nenapadlo, že tuto ojedinělou duševní chorobu dostanu. Její výskyt je tak vzácný, že jsem si ji musel vymyslet, abych o ní mohl psát. Jedná se o přehnaně formální vyjadřování a vyžadování formy od druhých, kombinované s chorobným strachem z vulgárních slov. Pokud někdo touto chorobou trpíte, tak raději nečtěte dál …
Jedná se o nemoc vsugerovanou, tedy takovou, kterou si člověk sám vymyslel a uvěřil jí. Dalo by se říci, že se jedná o slovní puntičkářství. Nejedná se o pečlivost a přesnost, ale o puntičkářství a přísnost. Navenek se choroba projevuje tak, že dotyčný má potřebu opravovat ostatní lidi, například ostatní komentující v diskusním fóru na internetu. Obvykle začíná velice mírně, Vážený pane, anebo Milý Vítku, a pokračuje … Vaše slova se mne velice dotkla. Celý komentář je napsaný až přehnaně korektně, s ohledem na všechny strany a rozhodně se v něm nevyskytuje slovo cikán. Nechybí samozřejmě pozdrav na konci a přání dobrého dne. Právě ona přehnaná snaha o slušnost je (po upozorňování druhých na nedokonalou formu) druhým znakem Vulgaro Phobia Formalis. Vyjadřovat se přesně a slušně je správné, ale trávit několik hodin psaním jednoho komentáře, to už je chorobné. Podlahu také vytíráme jenom jednou (dvakrát) a neleštíme ji do zrcadlového lesku.
Tato choroba se vplížila do mého života velice nenápadně. Vlastně jsem se jí nakazil. Tato nemoc se totiž přenáší slovy.
Stačilo několik nesouhlasných komentářů s tím, co jsem napsal v jednom diskusním fóru. Pane Vítku, Vaše slova se mne dotkla … a už jsem v tom jel, začal jsem pochybovat sám o sobě. Opravdu jsem takový hulvát, neomalenec, nejapa, bezcita … že se moje slova dotýkají druhých? Vždyť slova se mají dotýkat druhých. Ale oni přitom dělají bolestné obličeje a tváří se, jakoby je na nože bral. Jakoby se jim moje slova zapichovala až do morku kostí.
Ano, pacienti Vulgaro Phobia Formalis bývají přecitlivělí a slova se do nich zapichují jako ostré nože a pronikají až do morku kostí. Dokonce mívají živé sny, ve kterých slova vidí jako ostré meče, které je pronásledují a chtějí se do nich zapíchnout.
Někdy je tato fobie vystupňovaná až ke stigmatickým znamením, kdy se probudí a mají na sobě řezné rány, ze kterých vytéká krev.
Nerad bych se teď dotkl upřímně věřících křesťanů, dostal jsem ale vnuknutí, že Ježíš Kristus trpěl Vulgaro Phobia Formalis a jeho vize o mečích se nakonec zhmotnily v utrpení na kříži. Až taková je síla podvědomí. Uznávám, tato myšlenka je natolik inovativní, že pravděpodobně nebude pochopená a bude odsouzená. Berte to prosím jako vědeckou hypotézu. Vulgaro Phobia Formalis je totiž „nemocí dokonalých“. Těch, které jakýsi tajemný hlas uvnitř nutí, aby se vyjadřovali přesně, hledali dokonalá slova a celkově usilovali o dokonalost. Nebo o Dokonalost? Tito lidé se lehce stanou trnem v oku ostatním, už z toho důvodu, že člověk usilující o Dokonalost se brzy stává miláčkem štěstěny a všechno mu až neuvěřitelně lehce vychází. Lepí se na něj peníze, krásné a moudré ženy … prostě funguje Zákon Přitažlivosti. Ale nic se nemá přehánět.
Uznávám, že to s tím Ježíšem může znít jako do nebe volající rouhání. Ale představte si čistého člověka, který přijde na Zem. Nepůsobí na něj slova obyčejných lidí jako hřeby, které ho křižují – znehybňují a umlčují? Nedávají mu místo svou čistotu projevit.
Do tohoto stádia má choroba nedospěla. Zastavil jsem se pouze u pochyb. Svědectvím o mé počínající nemoci jsou články
Milý Vítku …,
Být či nebýt (občas) vulgární
a
Tajemná síla vulgárních slov
, ve kterých pochybuji o slovech, která píšu, o tom, jestli bych neměl psát slušněji, čistěji, dokonaleji … o tom, jestli příliš často nepoužívám vulgární slova. Nepoužívám.
Vulgaro Phobia Formalis se léčí uvědoměním si, že nic se nemá přehánět, že člověk se má vyjadřovat přesně a tak, aby mu čtenář rozuměl a chápal ho. S ohledem na okolnosti psát čtenářovými slovy.
A hlavně psát s radostí a nefrustrovat se tím, že napíšu něco, co naštve jednoho přecitlivělého čtenáře anebo urazí nějakého hlupáka.
(Tento článek je literární fikce, výmysl. Souvislost se skutečnými anebo historickými osobami anebo situacemi je pouze inspirativní. Celé je to o tom, že nic se nemá přehánět.)
Mám takové blahé tušení, že o slovech bude ještě malé pokračování …
Řekněme si to upřímně. Tento článek je částečně blábol a částečně je motivovaný ukřivděností vůči lidem, kteří mne kritizovali. Ale je tam ukryto i několik dobrých myšlenek. Je to chaotický prototyp.
Je to zajímavá nemoc ta Vulgaro Phobia Formalis,připomíná mi to nemoc Morbus modrochlupus/viz.Spejbl a Hurvínek/,ha ha ha.
Tento článek jsem si přečetla několikrát a dospěla jsem k tomuto názoru a nebo pohledu…….
Když se člověk chce přiblížit k dokonalosti,tak si začne hlídat své myšlenky,které se skládají ze slov.Na základě myšlenek potom konáme nebo-li se potom nějakým způsobem chováme,tudíž si začneme hlídat i své činy.Pokud máme myšlenky negativní tedy destruktivní,tak se můžeme přeladit na myšlenky pozitivní,jde to,ale pokud chci..přemýšlím…..když nebudu používat ve svých myšlenkách vulgární slova,tak se nalaďuji spíše na pozitivum,pokud budou mé myšlenky plné vulgárních slov,tak mě to naladí spíše na negativum….např…..přijde mi pacient do ordinace ….začnou mi plynout myšlenky….pacient na mě bude působit nesympaticky……v duchu si říkám …to je ale DEBIL ani se neusměje,mračí se jako KRETEN……už se nalaďuji na negativismus..začne to se mnou rezonovat…cítím trochu vztek,nemám chuť se s pacientem vybavovat…pokud v duchu nepoužiju vulgární slova……proč se ten pán tak mračí,ani se neusměje, asi mu není dobře,něco ho trápí….tak to ve mě vyvolá spíše pocity smutku ,pochopení a soucítění,mám potřebu se ho zeptat jaké má obtíže.
Když takto přemýšlím,tak dojdu k závěru,že vulgarismy není potřeba používat,ale vytěsnit je ze svého slovníku,protože to vulgární slovíčko ve mě vyvolává negativní pocity a na základě těchto pocitů se začnu chovat jinak,než kdybych to slovo vůbec nepoužila,asi takto,pokud budu vulgární tak se naladím na vztek a třeba i nenávist…pokud je používat nebudu tak se ladím na mírnější klidnější frekvenci.
Pak je otázka?Je nutné používat vulgarismy v písemném projevu,abych se více přiblížil a nebo oddálil čtenáři?Každý čtenář to cítění má jiné,proto každý reaguje jinak,tak jak to cítí on sám.
Co myslíte Vítku,nemám už náhodou Vulgaro Phobia Formalis?A nebo Morbus Destruktivus Dokonális?
Hezký večer všem,to jsem si to dneska ale užila heč?
Vlaďka
Taky je dobrá lenora pectoris
Milá Vlaďko, paní Vlaďko,
Tohleto jsou takové akademické debaty. Až do toho uvidíme trochu hlouběji a uvidíme vulgární slovo jako hnusný zelený sliz, který letí prostorem a špiní všechno kolem … a až uvidíme, co to dělá s námi, tak nás tyto výstřelky přejdou.
Ale jak řekla včera Katka K., když budete lidi dokonale prosit a omlouvat se jim, tak to těžko přijmou. Takže oni i těžko přijmou dokonalé a čisté vyjadřování. Dnes jsem (panu) dělníkovi uvařil čaj a on řekl „díky moc“. Z hlediska Avenny tragédie, ale bylo to nejlepší a nejupřímnější poděkování, kterého byl schopen, tak proč ho hned na potkání kádrovat.
A ještě nášup, co že to měl dokonalý pan dělník říci, jakými slovy měl poděkovat za čaj? No přeci nějak takhle: Pane Vítku, to je od vás hezké, že jste nám uvařil čaj. Já vím, že to neděláte často a o to víc, mne to těší. Děkuji moc.
Také si uvědomuji, že čaj je droga, takže dokonalému dělníkovi bych já dokonalý investor čaj nesměl uvařit.
Takže opravdivý nášup by vypadal: Pane Vítku, to je od vás hezké, že jste nám přinesl čistou vodu. Já vím, že to neděláte často a o to víc, mne to těší. Děkuji moc.
Na což investor odpoví: Rád jsem to pro vás udělal.
Hezký mléčný pátek/u nás je mlha jako mlíko/.
Já znám kolem sebe hodně lidí,kteří vulgární slova nepoužívají a nikdy mi to nepřišlo divné.
Používání dokonalé prosby,poděkování ,pozdravení….atd….tak to je jinak.Nikde se to nevyučuje,jak to má správně být,takže každý pokud děkuje ,zdraví a prosí,tak to dělá jak nejlépe umí ,to je jasné.
Ale stejně si myslím,že já /opravdu teď píši za sebe/ nemusím čekat až při vyslovení vulgárního slova uvidím ten zelený sliz,který špiní celé okolí,ale stačí se správně nastavit a pak to ucítím citem,že to není správné.
Vlaďka
tímto článkem jste se u mě trefil do černého. Vulgární slova opravdu nemám ráda, ale ne až tak, že když se mi něco nepovede, že nezasakruji.
Ale měla jsem malé děti v paneláku ve 13. patře a nejezdil každou chvíli výtah. A tak jsem jednou cestou dolů kde zase stojí slyšela z jednoho bytu hrozný řev adresovaný matkou ke svému asi 10ti letému synovi s použitím slovníku, za který by se kopáč mohl stydět. A tak jsem se zařekla, že nikdy nebudu na děti křičet. Vůči slovníku jsem měla jasno už tenkrát. Dnes vím že ozvat se někdy je nutné.
Ale k té mamince. Po letech jsem šla domů a onen chlapec v té době už dospělý se u auta před svou matkou obracel ke své těhotné manželce se slovy tak už svině zalez do toho auta. Dodnes si to pamatuji. Určitě to chce hranice.
Moje snacha má rodiné rčení – hovno, prdel sračka to je naše značka. Její maminka zemřela, ještě jí nebylo 60 let s plenami. Je to působící zákon přitažlivosti? Naskakuje mi husí kůže, když to píšu.
A když slyším krásná děvčata jak se titulují a jak spolu mluví je mi smutno.
Myslím si že hezkých slov není nikdy dost a doufám, že moje vnoučata budou mít nosná jiná rčení než jejich maminka
zdraví Jarka
Paní Jarko, děkuji za psaní. Nechci Vás kádrovat, ale vnímáte rozpor ukrytý ve větě „Vulgární slova opravdu nemám ráda, ale ne až tak, že když se mi něco nepovede, že nezasakruji.“?
Někdy se mi stane, že mi do hlavy vystřelí nějaká nadávka, napadne mne, že někdo je … Dalo by se říci, že za to nemůžu. Nemůžu za to, že mne to napadlo. Ale můžu za to, jak to zpracuji, co si následně pomyslím. Můžu si třeba říci. Tak Vítku, když tě příště napadne nějaké ošklivé slovo, tak si místo něj vymysli nějaké výstižnější hezké slovo.
Ten příběh s plenami je drsný. To vypadá, jakoby pan Stvořitel neměl smysl pro humor.
Mějte se hezky …
Děkuji Vám pane Vítku, za tu výtku, líbí se mi to Vítku, výtku, ale vím že je to správné upozornění na rozpor v mém vyjadřování.
Ale příklad, odcházím oblečená na nákup. Cestou beru ke kontejnerům separované plastové lahve. A když k nim přidávám v předsíni ještě skleničku od majonézy (samozřejmě s tím, že to roztřídím do příslušných kontejnerů na Vinohradské třídě) spadne mi sklenice na dlaždičky a je na nejmenší možné střípky. V té chvíli ze mě opravdu ještě než jsem začala myslet vyletělo do p…..
A potom moje první myšlenka nebyla na to co jsem řekla, ale proč jsem se měla zastavit. Protože zastavení to jistě bylo, svléknout se a dohledat všechny střípky nejen v předsíni ale i v obýváku na koberci, protože dostřel byl slušně velký. A střepy nakonec skončily v popelnici s domovním odpadem.
Co ale nemám ráda je to vulgární oslovování a titulování a používání slovníku, který jak píše Vlaďka nás nalaďuje negativně. To sama nepoužívám a vadí mě to i u jiných.
A ještě poznámku, znáte někoho kdo má slovník dlaždiče (nechci nikoho urazit, ale u nás se to tak říkalo)u koho Vám to vadí méně, protože to k němu tak nějak patří?
Omlouvám se ještě za slova v mém minulém komentáři, zajímavé je, že když to rčení mé snachy mám vyslovit, dělá mi to potíže a snažím se to různě obejít a tady jsem to napsala v originále. Až když jsem to odeslala, tak jsem si uvědomila, že jsem to mohla vytečkovat.
Že by se jednalo o mírnou formu Vulgaro Phobia Formalis?
Už se těším, jak se prokoušu dalšími články, dopis tchýni se mi moc líbí, ještě ho zažívám, tchýně jsou velmi citlivé téma a to mám ze zkušenosti. Možná, že něco připíšu i tam. Vám přeji, aby to ta Vaše? pochopila. Jarka
Paní Jarko, možná by se dalo brát jako polehčující okolnost, když člověk to slovo vysloví občas v časové tísni a v psychickém vypětí ale jenom za maličkou polehčující okolnost. A záleží na tom, jak to slovo vyhodnotí poté, co ho uslyší.
Přeji všem a sobě, aby nám na jazyk přicházela jen krásná libozvučná slůvka …
Dobrý den všem.
Možná by se používání vulgárních slov dalo zařadit mezi zlozvyky,na kterých je třeba pracovat a postupně je odstranit,co myslíte?
Vlaďka
Milá paní Vlaďko, kdyby jen zlozvyky. Začal jsem o tom přemýšlet a spíš mi z toho vycházejí trestné činy. A jak jsem tak o tom přemýšlel, zmocnilo se mne blogerské psycho. Je to silné téma, hodím to na papír.
Prosím, mějte se … dobře. Nechci vám to rozkazovat 🙂 kdybyste měla jiný plán.
Snažím se mít dobře a budu se snažit ještě víc.
A vy se mějte pohádkově. Vlaďka