Nechci házet všechny pohádky do jednoho pytle. Jsou mezi nimi i dobré kousky. Třeba takový Krteček nebo Včelka Mája. Občas se ale divím, co všechno v televizi dávají. Hlavně, že děti dají na několik minut pokoj.

Tom a Jerry. Kdo by neznal hrátky kocoura s myší. Máme doma nahraný jeden díl, asi je jedno, který díl to je. V prvním záběru myš střelí kocourovi do obličeje rajče. Ve druhém záběru mu hodí na hlavu dvě vajíčka. Sprška špuntů z šampusu a pád kočky do vody. Vzápětí dopadá vedle kočky cihla. Poté ji myška přetáhne žehlicím prknem, posype moukou, aby neviděla a pak jí mlátí prknem stavebním hlava nehlava. Rád bych podotknul, že první ránu prknem by kočka asi nepřežila. To ale děti nevědí a tak se smějí a smějí. Přichází pyrotechnická vložka. Zvířátka po sobě házejí petardy a střílejí rachejtle. Kdo někdy dostal rachejtlí do obličeje, určitě si na ten humorný zážitek vzpomene a směje se, div mu skleněné oko nevypadne. Následují hrátky s ručními granáty (takové ty vroubkované). Zvířátka jsou roztrhaná na hadry … jede se dál.

K čemu je to dobré a co si z toho dítě odnese? Vědomí nesmrtelnosti a nezničitelnosti. I když do tebe někdo vystřílí zásobník, i když tě přejede auto anebo na tebe spadne dům, ty to přežiješ. A masakrovat ostatní zvířátka, to je normálka.

Jen počkej zajíci. Ten zlý vlk a hodný zajíček. Příběhy mého mládí. Nedávno jsem na vlka a zajíce koukal s odstupem dvou desítek let. Vlk dostane 220 voltů, ránu palicí do hlavy, spadne z domu, přejede ho auto na placku a nic se neděje … jede se dál. Vetřelec versus predátor už máme, co takhle natočit vlk a zajíc proti Tom a Jerry?

Ferda mravenec , práce všeho druhu. Vyšlo na kazetě. U snídaně si Ferda posteskne, že budou velikonoce a nemají jediné vajíčko. Vtom se přižene nějaký brouk a hlásí, že objevil nádherné hospodářství.

„Napřed jsem jim prověřil zahradu, mají tam už první jarní mrkvičku a čerstvé křupavoučké kedlubny … slepic tam mají víc než dost … slepice rovná se vejce rovná se omeleta. Na co čekáme, pojďme kamarádi, ať zítra oslavíme velikonoce pořádnou omeletou.“

„A ty čmeláku dostaneš pokutu, za to, že hraješ v opilosti na buben. Snad si alespoň o velikonocích můžu dát malou skleničku. Ha, ha, ha“

… všichni se smějí. Asi tomu, že právě dětem řekli, že opíjet se je normální … když jsou ty velikonoce.

Z ukradeného vajíčka se nakonec vyklube kuře. Alespoň, že to dopadlo takhle. A teď dobrou noc moji malí zlodějíčkové. Pusinka na čelo. Kdyby si Ferda alespoň zlomil nohu, když šel kradnout.

Mach a Šebestová se dozvědí, že kdyby pes Jonatán uměl mluvit a hrát na kytaru, mohl by v Hollywoodu vydělat peníze na novou střechu. To jsou ale hodné děti, že to začnou řešit. Počkají až paní Kropáčková (nebo Kadrnožková?) usne a protože Amerika je na druhé půlce zeměkoule, je tam právě ráno. Kouzelné sluchátko je odnese do Ameriky a tam si plácnou s panem režisérem a převezmou zálohu za to, že Jonatán sehraje roli statečného zachránce. Rozmazlený Jonatán, si vytrucuje druhého krocana s hranolkami a kečupem a roli zachránce nezvládne, protože se najedl k prasknutí. To nic, hodinku se na placu vyspí a můžeme pokračovat. Jenže tolik času naši cestovatelé nemají … zmiznou i s penězi a paní Kadrnožková (nebo Kropáčková?) má na novou střechu. Hlavně, že jsou prachy.

Přeju paní Kadrnožkové / Kropáčkové, aby jí tu novou střechu vzala vichřice, Machovi a Šebestové, aby skončili v base a Jonatán ve zvířecím útulku. Panu režisérovi, co platil předem na ruku, přeji, aby se z toho vzal ponaučení a nebyl už tak důvěřivý. A taky aby natočil opravdový trhák.

Pracovníkům televizí a autorům těchto sraček přeju, aby i jim sebrala vichřice střechu a aby z jejich dětí vyrostli grázlové, kteří je jednoho dne zmlátí paličkou na maso a vyhodí z okna. Tam je přejede auto a spadne na ně dům. Jak vidíte, nepřeju jim nic zlého, jenom to, co se snaží oni naučit moje důvěřivé děti.

Já vím, autoři a ani pracovníci televize o tom takhle nepřemýšlejí, oni „jen dělají svojí práci“. Jejich smůla, sklízet budou, co zaseli. Já jsem zasel slovo sračka a možná se za něj za pět let budu stydět a budu slibovat, že už to víckrát neudělám. Řekněte sami … nejsou to sračky? Je to guláš těch nejhorších myšlenek, naservírovaný hladovým (zvědavým a důvěřivým) dětem.

Ještě chci uvést, že jako malý kluk jsem masakroval zvířátka vzduchovkou a různými samostříly. Ryby, žáby, ptáci, myši. Ani nevím, proč jsem to dělal. Někde jsem se to musel naučit. Něco jsem okoukal od starších kluků. Teď vím, že to bylo zbytečné, že jsem se mohl bavit jinak a že už to nebudu dělat. Pocit, který z toho mám, je pocit smutku. Díky tomu pocitu jsem se naučil, že není správné to dělat. Nechci ostatním upírat pocit smutku ze zmasakrovaných zvířátek, jenom si myslím, že lze zažívat lepší pocity. Ptáčky a ryby teď krmím, žáby, které spadnou do sklepa, vynáším na svobodu. Minule jsme měli ve sklepě myšku. Měla krásná očka a dostala kousek sýru. Dneska jsme koukali z okna, jak po stromech skákala veverka. Byla tmavá a měla bílé bříško. Vždycky, když si na ní v budoucnu vzpomenu, potěší mne to. Kdybych byl ve svém zabijáckém období, vzal bych vzduchovku a střelil bych jí do hlavy. Veverka by mne potěšila svým pádem a také bych byl rád, že jsem se trefil. Jenže ty pocity by vyprchaly a vždycky, když bych si na ni v budoucnu vzpomněl, měl bych pocit smutku. Výčitku, proč jsem tohle udělal.

Nechci, aby si moje děti mysleli, že masakrovat zvířátka a zabíjet lidi je dobrá zábava. Není.