První díl jsem psal v období těšení se na počítač. Teď už ho mám. A mohu napsat různé postřehy a praktické zkušenosti:

• Ještě než začnu, tak uvedu, že mezitím, co jsem vybíral komponenty a rozhodoval se, u které firmy nakoupím, objevil se na trhu nový typ procesoru, vyráběný 45nm technologií. Původně jsem počítal s E6750 s taktem 2.66GHz. Stačilo si připlatit cca 300Kč a mám E8400 na 3GHz. Za starší typ 3GHz, který má (maličko) horší chlazení, (o trošičku) větší spotřebu a (o dva megabyte) menší cache (paměť) bych dal o 1400Kč víc. Teď mám legální 3GHz a nemusím přemýšlet o tom, jestli bych tu svojí 2.66ku neměl přetaktovat alespoň na 3GHz.
• Dodavatel psal, že sestavení počítače trvá dva dny, pokud jsou komponenty a že objednávka je většinou vybavena do týdne. Zpozdil se o jeden den a jeden den trvala cesta. Nechtěl jsem ale naléhat, aby se za každou cenu nesnažili dodržet termín a neodbyli sestavení počítače.
• Dodavatel volal, že mnou vybranou a objednanou DVD mechaniku už nemají a tak jsme se domluvili, že tam dají jinou Sony Nec Optiarc AD-7191S. Čtenář (osudu a souvislostí) zbystří, že se něco děje s mechanikou a s vypalováním.
• LightScribe DVDčka ve větším balení a značky, kterou mám rád (Verbatim) právě neměli. Musel jsem si koupit jedno na vyzkoušení v místním obchůdku.
• Protože mám doma starý notebook s disketou, dva hardwarové klíče, a programátor mikropočítače, který se zapojuje do COM portu. A protože základní deska nemá vyvedený COM a LPT port, objednal jsem kartu řadiče, která tyto porty má.
• Začala mi v hlavě hlodat myšlenka, jestli je 500GB disk dobrý. Vítězem testu byl stejný model, ale 320GB. Říkal jsem si, jestli nejsem nenažraný, teď mám všeho všudy 100GB dat, a musím si hned koupit 500GB. Není rozumnější si přikoupit další disk, až tenhle zaplním? A není menší disk dokonce spolehlivější? Tak jsem změnil objednávku na 320GB. Jenže jsem si moc nepomohl a myšlenky v hlavě se otočily o 180 stupňů. Ušetřil jsi pár korun, ale větší disk by se hodil. A když píšeš, že se každému stane to, co se mu má stát, proč se bojíš, že větší disk by byl méně spolehlivý. Měl sis objednat ten větší … proč bych ale kupoval něco, co nepotřebuji, proč neušetřit … a tak pořád dokola několik dnů, než objednaný počítač přišel. Bystrý čtenář osudu a souvislostí ví své.

Konečně je počítač doma. Bál jsem se, jestli nepřijde jen krabice s počítačem a různé kablíky, instalační cédéčka, manuály a jiné „zbytečnosti“ neskončí někde v odpadkovém koši. Tato obava se nenaplnila. Přišla ještě druhá krabice, plná kablíků, cédéček a manuálů.

O skříni jsem psal, že je obyčejná a decentní, ale ona je taky nepraktická. Má otevírací dvířka nahoře a když jsou zasunutá sluchátka (což je prakticky pořád), nebo nějaké USB zepředu, tak ta dvířka musejí být otevřená. Druhá dvířka jsou posuvná a pokud je zapomenete otevřít a mechanika chce vysunout DVDčko, tak narazí do zavřených dvířek. Nevím, jak se jí to líbí.

Lehce podivné je i vnitřní uspořádání skříně, jejíž předností mělo být dobré chlazení. Nasávaný vzduch si nejprve pohraje s napájecími kabely a pak narazí do pevného disku. Podle mne by bylo lepší dávat disky hezky postaru naležato a rovnoběžně s délkou skříně. Vzduch by mohl proudit kolem disků. Další věc, která se mi nelíbí, že výstupní ventilátor je umístěný na můj vkus hodně dole, kdežto ohřátý vzduch se drží nahoře ve skříni, kde je pasivně chlazená (nebo spíš ohřívaná) grafická karta. Umístit zdroj dole je možná zajímavá inovace, ale dát výstupní ventilátor hned nad něj mi přijde … nedomyšlené. Je ale možné, že inženýři z firmy Nexus zkoušeli skříň v aerodynamickém tunelu a zjistili, že je to nejlepší možné řešení. Já bych odsával ohřátý vzduch nahoře. Rovněž si myslím, že klubko zmijí (kabelů) v cestě nasávaného vzduchu není zrovna ideální, což je ale záležitost zdroje, který těch kabelů má tolik a nemá je vyndavací. Mohl by mít. Jenomže každý konektor něco stojí.

Díval jsem se, kam jsou zapojené jednotlivé kablíky od větráčků a všechny jsou zapojené na základní desku. Větráčky jsou tedy řízené podle teploty určitých částí základní desky a procesoru a budou se vrtět jenom tak rychle, jak bude potřeba. A nebudou moc hučet. Obdivuji toto myšlenkově čisté řešení.

Co se mi líbí úplně nejvíc, jsou měděné chladiče na základní desce. Ty jsou jednoduše krásné. Nejen že budou díky heatpipe (teplovodné trubičky) účinné, ale tím, že jsou celé měděné, vypadají tak seriózně a člověk na první pohled neví, jestli se nedívá do chladícího okruhu nějakého perpetuum mobile.

Teď se pokusím tyto postřehy propojit s pocity a nalézt souvislosti. (Za což si mohu vysloužit nominaci na Bludný balvan.) Je-li Zdroj (chcete-li Bůh), který pohání tento svět Spravedlivý a Dokonalý, tak nic není náhoda. Náhoda by totiž byla nespravedlivá. A jestliže nic není náhoda, není ani náhoda, že neměli moje DVDčka ani mechaniku, že jsem váhal, jaký disk koupit a že se zrovna na trhu objevil nový typ procesoru.

• Uvedení nových 45nm procesorů v ten pravý čas považuji za odměnu. Jednoduše za malé přilepšení, protože se snažím být poctivý, jak jen to jde. Tomuto postřehu věřím na 100 procent.
• Skříň, kterou jsem koupil, není dokonalá. To je zase malé přihoršení za to, že se snažím šetřit za každou cenu a nakupuji na internetu. Kdybych šel do obchodu, mohl bych si skříň prohlédnout. Tomuto postřehu věřím na 90 procent. Také je možné, že mám nějaký „skříňový dluh“. Že jsem někde získal moc levně skříň k počítači, počítač nebo něco takového. Jé toho by bylo … Například jsem zadarmo dostal počítačovou skříň z technických služeb. Byla na vyhození, ale kdybychom nad tím přemýšleli, můžeme dospět k tomu, že zadarmo člověk nemá věci přijímat, protože mají svojí hodnotu. Tomuto postřehu věřím tak na 60 procent.
• Že dodavatel váhá a když mu volám druhý den po objednávce, říká, že teprve čeká na komponenty, může být znamení, že s dodavatelem není něco v pořádku. Tomuto postřehu věřím tak na 80 procent.
• DVD mechanika a LightScribe DVDčka bude asi nejzajímavější kapitola. Ta mechanika mohla být možnost, jak vycouvat z objednávky. Řekl bych, že když ji nemají, tak ruším objednávku. Důvodem ke zrušení objednávky může být, že počítač vůbec nepotřebuju. Jenomže na počítači dělám denně 12 hodin, tak si určitě zasloužím rychlý a tichý stroj. Tomuto postřehu věřím tak na 10 procent. DVD mechanika a DVDčka mi mají připomenout a pomoci dohledat CDčkové, DVDčkové a softwarové dluhy. Tedy ty případy, kdy člověk něco vypálí, zkopíruje, nahraje a nezaplatí za to ani korunu. Dělal jsem tyhle věci dřív, nicméně v první legalizační vlně (cca v roce 2000) jsem programy, které používám, zakoupil. Možná jsou tu nějaké malé dluhy hudební nebo video. Tedy napálená CDčka, DVDčka nebo něco jiného zadarmo. Mám doma ještě pár nakopírovaných audiokazet a několik kusů napálených CD. Také existují nějaká vypálená CD, která jsem pustil do světa. Tomuto postřehu věřím na 95 procent. Ty případy vyřeším jednotlivě. První už mám za sebou. Člověku, kterému jsem před několika lety dal napálené CDčko, jsem včera „věnoval“ jeho originál. Napálené CDčko jsem rozstříhal nůžkami na plech, hodil do umělého odpadu a dluh je splacený. Někdy to tak jednoduché není. Člověk musí zaplatit a za dvojí poslech informací. (Pálení CD, DVD a splácení dluhů je námět na samostatný článek.)
• Pevný disk a váhání, zda 320 nebo 500GB. Jsem nenažraný a koupím si zbytečně velký disk, když ho nepotřebuji? Má člověk počítat už předem s rezervou? Rozdíl mezi těmi dvěma disky je cca 700Kč. Ušetřil jsem 700Kč. Možná. Diskové váhání také mohlo být připomenutím, jestli by nestálo za to zálohování disku pomocí RAID. Jenže když věřím tomu, že o data nepřijdu, tak přeci nevěřím tomu, že RAID je potřebný. Ale jsem střízlivý a na discích nešetřím, protože jsem koupil ten externí. Naopak si říkám, jestli investice do externího disku není zbytečná … Ne, není, to už by bylo rouhání, mít data (práci) za statisíce korun na jednom disku a občas to vypálit na CDčko. Zatím nic uvěřitelného. Nějaké diskové dluhy z minulosti? Jeden by tu byl. Odprodal jsem do firmy svůj starý počítač se dvěma disky. Pak jsem si vzpomněl, že na tom druhém disku mám data a vymontoval jsem si ho. Byla to krádež, nebyla to krádež? Nikdo nevěděl, že jsou tam dva disky, kdybych řekl, že si ten druhý disk beru, tak nikdo neřekne ani slovo. Ale člověk má jednat přímo a průhledně, aby druzí věděli, co od něj mohou čekat. Věci a obchody se mají dělat tak, aby se nemusely opravovat a napravovat a dodělávat. Jednoduše bez dluhů a bez závazků.
• Notebook s disketovou mechanikou kradený nebyl, ale dostal jsem ho zadarmo. Jinými slovy měl jsem u světa / Osudu / Boha / Spravedlivosti jeden vypůjčený a nezaplacený notebook. Vyřešil jsem to už před několika lety, tak, že jsem jedné školačce věnoval starý počítač. Letos přišel její děda, že už ho nepotřebují, protože mají jiný. A co já s ním? Asi znamení, že i já mám ten notebook vyhodit a pořídit si lepší bez disketové mechaniky. Tomuto postřehu věřím na 80 procent. Jenže ten stařičký notebook pořád dobře slouží, tak proč ho vyhazovat?
• Tak to je asi tak všechno. Nějaké další nápady? Proč se vůbec tak podrobně zabývám nějakým počítačem? Co třeba daňové úniky za barterové počítače? To by mohlo být ono. Tomuto postřehu věřím na 90 procent. (Námět na článek je správné platit daně? A co se člověku stane, když je nezaplatí?).

Co říci k tomu všemu? Člověk je zapletený do tolika vztahů a souvislostí, že je to skoro až neuvěřitelné. A že je možné se v tom vyznat, to je ještě neuvěřitelnější. A ještě neuvěřitelnější a přitom tak samozřejmé je to, že se nám ty věci, vztahy a souvislosti vracejí, abychom je řešili.

Nevypadá to moc paranoidně? Kdo nikdy nezkusil takto uvažovat a hledat souvislosti, může si pomyslet, že jsem blázen. Připusťte ale, že alespoň něco z toho může být pravda. Váš život získá další rozměr. V něčem se možná pletu, ale i kdybych měl pravdu ve třech z pěti nadčasových postřehů, tak je to skvělý výkon. Skvělý výkon je vůbec začít hledat (souvislosti, cíl, Světlo, Zdroj, TO, TAO, Boha). A není ostuda při tom hledání bloudit. Jenže já nebloudím. Bloudil jsem dost dlouho na to, abych dokázal posoudit, jak vypadá bloudění. Možná se v něčem pletu, ale celkově jsem na dobré cestě. Na té nejlepší.

Až budu vědět víc, vrátím se sem a napíšu revizi.

K postřehům a praktickým zkušenostem s počítačem jsem se ani nedostal, tak to vypadá, že bude ještě jeden díl.