Rozhodl jsem se, že odliju zvon a jsem na začátku cesty.
Cílem tohoto pokusu je zjistit, jestli se mi podaří něco roztavit a jak to dopadne, když to naliju do nějaké formy. Na ztracený vosk jsem prozatím zapomněl, rozmíchal jsem šamotový písek s vodním sklem a udělal z toho dvoudílnou formu. Když do toho naliju kov, měl by vzniknout jakýsi kelímek. Nebude to přímo zvon, ale uvidím, jak kov spolupracuje s formou, kam všude zateče a tak. Jako druhou pokusnou formu jsem použil dva miniaturní květináče, které když dám do sebe, mezi nimi vznikne prostor, do kterého budu odlévat (jsem si myslel).
Jako slitinu jsem použil několik instalatérských armatur z mosazi, kus mosazi nebo bronzu na soustružení a kus měděné vodovodní trubky.
Na roztavení kovu mám grafitový kelímek. První problém nastal, jak ten rozžhavený kelímek vyndám z pece. Chytit ho instalatérskými kleštěmi, to si koleduju, abych ho rozlomil. Ačkoli se mi do toho dvakrát nechtělo, vyrobil jsem si pěkné (budu jím říkat odlévací) kleště z kleští, které jsem před několika týdny přinesl ze sběrných surovin. Ležely tam jakési kovářské kleště, které na mne volaly, abych si je vzal. Tak jsem si je vzal (koupil za pár korun) a teď se hodí. Ke kleštím jsem přivařil železné objímky na kelímek, což jsou dva kusy zednických úchytek. Povedlo se mi to na jedničku. Sváry na trojku.
Četl jsem že, formy mají být vypálené a předehřáté. Něco na tom bude. Když jsem odléval olověná závaží do pračky, s níž jsem zažíval pračkové psycho, odléval jsem je do vlhké sádry a syčelo to a prskalo jako sopka. Nechci, aby mi ta forma vybouchla a vlítla do ksichtu. Vymyslel jsem to chytře. Kelímek s taveninou (říká se tomu vsázka) jsem dal do pece i s formami a na regulátoru teploty nastavil pozvolný nárůst teploty do 1000 stupňů. Formy se vypálí, předehřejí a odliju to rovnou do horkých forem.
Chci říct, že jsem se trochu bál, jak se bude kov rozžhavený na 1000 stupňů chovat, měl jsem vůči němu respekt. Olovo mi dalo za vyučenou a naučilo mne, že nejhorším nepřítelem formy a odlévání je vlhkost.
Pojďme se podívat do pece, jak to tam vypadá při 1000 stupňů Celsia.
Svítí to tam jako v kamnech, ale měděná trubka (což na fotografii nevidíte, protože kelímek je vzadu) stále kouká z kelímku. Jak by ne. Teplota tání mědi je 1083 stupňů. Přidal jsem na 1100 stupňů a mezitím se věnoval zalévání zahrady. Při 1100 stupňů jsem vyndal formy, vyndal kelímek se stále neroztavenou mědí a nalil do forem alespoň to, co už bylo roztavené. Kelímek jsem zavřel do pece a nastavil 1200 stupňů. To by bylo, aby se to neroztavilo. Opět jsem se šel věnovat zahrádce. Když teplota dosáhla 1200 stupňů, z kelímku se mi podařilo ještě něco vylít. Jak jsem později zjistil, zůstalo v něm ještě poměrně dost strusky s kapičkami kovu. Že by 1200 stupňů bylo málo? Do seznamu zlepšení si píšu:
- Dodržet přesné složení slitiny.
- A s ohledem na něj zvolit vhodnou tavicí teplotu.
Teď se podívejme na výsledek. Dvěma slovy nic moc.
Do formy z květináče kov prakticky nezatekl.
Do seznamu zlepšení si píšu:
- Udělat dostatečně široký nálitek, abych se do formy trefil.
Do formy z šamotového písku a vodního skla jsem lil nadvakrát. Žádný zázrak čekat nemohu. První zjištění bylo, že část kovu mi zatekla pod formu.
Není se co divit, forma byla dvoudílná a netěsnila. Sice jsem ji obsypal šamotovým pískem, ale nenapadlo mne ji celou posadit na hromádku písku. Zlepšení:
- Forma musí těsnit.
Další postřeh jsem učinil při vytloukání odlitku z formy. Šamotový písek s vodním sklem tvoří poměrně pevnou hmotu, něco jako beton. Musím ho doslova vytlouct a to tak, že silou.
Měl jsem poslechnout vnitřní hlas, který mi řekl, abych použil směs písku a vodního skla. Musím tedy najít:
- Vhodnější materiál na formu.
Že kovu bylo málo, nemá smysl komentovat, to je jasné.
Celkový dojem: rozpaky. Nečekal jsem zázrak, ale tohle je hodně málo. Zklamání a pochybnosti. Měl to být kalíšek a je to jakési torzo. I když je možné, že výsledek posuzuji moc přísně a někdo jiný by skákal radostí. Budu objektivní. K tomu, aby to byl kalíšek, chybí polovina dna a přibližně polovina stěny. Poloviční úspěch.
Teď trošku slevím ze své přísnosti a pochválím se, abych si neházel klacky pod nohy. Být napoprvé z poloviny úspěšný v oboru, kterému jsem se předtím nevěnoval, s pecí, kterou mám jeden den, s kovem, co dům dal, s formou, co dala drogérie … není špatný výkon. Příště to bude o hodně lepší … vyloženě pochválit se musím za to, že jsem se do něčeho takového pustil. Ukažte mi druhého „blázna“, který si řekne, že odlije zvon a začne na tom dělat.
Budu postupovat těmito směry:
- Správná slitina.
- Volba vhodnému materiálu pro formu.
- Pečlivá výroba formy.
- Abych neztrácel čas, zaměřím se rovnou na metodu ztraceného vosku, protože je nejpřesnější a umožňuje odlévat nejnáročnější tvary.
Pokračování příště … Odlévání – druhý pokus (Nebo tak nějak se to bude jmenovat).
4.3.2013 Od dalších odlévacích pokusů jsem upustil (nemohu se plně věnovat všem svým nápadům) …
Ta rozpálená pec vypadá dost děsivě. Takhle nějak jsem si jako dítě představovala peklo.
Jinak tě chválím za to, že první odlévací pokus nebude zároveň i posledním. Byla by to velká škoda 🙂
Už se chystám na další pokus 🙂
Tohle je malá pícka, ve slévárně to vážně vypadá jako v pekle. Pár kilo roztaveného kovu si svou cestu najde …
Tady je link na zajímavej web, kde je video s výrobou forem a litím.
Link: http://www.theworkshop.ca/video/video.htm
to video se jmenuje: Suzuk-E RM125 Electric Conversion Part #6 – posted Feb 21st 2009
Před časem jsem na to narazil a moc se mi to líbilo 🙂
Jinak o lití je na tom webu toho dost… 😉
Hezké 🙂
Jsem očekával, čím ten polystyrén něčím vyleptá a on ho surově vypálil.
Dvojnásob hezké na tom je, že ty řemenice celé nesoustružil a vzpomněl si na písmenka 🙂
Příště byste mohl zkusit udělat něco z termitu (tj. oxid železitý s práškovým hliníkem = Fe2O3 + Al -> Fe + Al2O3). Dají se z toho vyrábět zajímavé věci, ale pozor, je to velice exotermní reakce (uvolňuje se při tom spóóusta tepla, cca 1500 – 2500 °C :-)). Ale pokud z toho chcete něco vyrobit, tak berte navědomí, že železo s vlhkostí oxiduje (rezne). Jdou do toho přidat další kovy, aby se zlepšily vlastnosti výsledného "výrobku" (samozřejmě musí být také v prášku a ve hodném množství. 🙂
Zajímavé 🙂
Slyšel jsem, že se tak dají svářet kolejnice, anebo řezat kovy.
Četl jsem tvé články a záměru odlévat zvony, a také prohlédl tvůj první pokus s odléváním. Zaujalo mě to. Sám odlévám doma již 5let. Jsem absolventem průmyslové školy oboru uměleckého odlévání v Brně.
O zvony se zajímám velmi intenzivně. Již jsem jich několik odlil.(největší 44Kg zvonoviny) Jde o středověkou technologii lití do vypálené hlíny s kombinací vytavytelného modelu.Pokud máš zájem pokračovat napiš na e-mail a můžeme to prokonzultovat. Michal
Ahoj Michale, rád se něco přiučím, chystám se na druhý licí pokus, napíšu ti na e-mail. Konkrétně by mne zajímalo, která z dostupných hlín, myslím keramických, co se dají sehnat, se osvědčila a jestli stačí 1200 stupňů v peci. Už mám velkou pec na několik kg. Jinak prozatím půjdu cestou výroby forem z křemičité moučky a vodního skla. Hlínu bych zkusil taky a uvidím, co je praktičtější a dává lepší výsledek.
Jestli máš nějaké stránky na internetu, tak se můžeš pochlubit.
Zatím se měj fajn 🙂
Zdravím Vás,
četl jsem Vaše příspěvky na internetovém fóru, a chtěl bych Vás požádat o radu. Vlastním starý hodinový stroj, který bych chtěl uvézt do provozu. Problém je ten, že některá ozubená kolečka mají ulámané zuby. Kolečka jsou z mosazi o průměru cca 5cm a tloušťce cca 3mm. Měl jsem představu, že bych vytvořil formu podle té části kolečka, kde jsou zuby v pořádku a pak bych kolečko pootočil tak, abych do této části formy umístil tu část, kdy zuby chybí. Pak bych se pokusil roztavit malé kousky mosazi pomocí autogenu a a vylít je do formy do míst , kde zoubky chybí.
Jsem úplný laik, to co jsem zde popsal, je čistě můj nápad, nemám to nijak odzkoušené ani jsem to s nikým nekonzultoval. Dle Vašich příspěvků odhaduji, že jste v této oblasti daleko zkušenější, mohl byste mi napsat Váš názor, zda by to mohlo jít, anebo případně Váš nápad, jak bych mohl ta ozubená kolečka opravit
předem Vám děkuji za odpověď
Petr Bubeníček
Dobrý den,
Petře, děkuji za důvěru. S tímto nemám žádné zkušenosti. Na internetu jsem viděl, jak někdo opravoval kolečko tak, že do toho kolečka vyříznul drážku (směrem k ose) a do té vsadil zub (kus plechu). Pak bych to roznýtoval nebo naměkko spájel.
Na tohle bych se zeptal hodináře. Když se zeptáte několika, věřím, že se dopídíte. Anebo budou alespoň znát, jak se to dělá teoreticky.
Ať se vám to podaří … 🙂
Ta sádrová forma po nalití olova syčela a prskala z toho důvodu, že i dokonale vyschlá sádra obsahuje stále ještě spoustu vody – krystalickou vodu. Ohřátím nad 180 stupňů se tato voda uvolňuje a dihydrát síranu vápenatého (= ztvrdlá sádra, sádrovec) se mění v hemihydrát (= zpět v sádru schopnou mísení s vodou a ztvrdnutí).
Sádra rozhodně není vhodná hmota k výrobě termoresistivních forem.
Viky, děkuji za poznámku a za vysvětlení. Co se týká sádry a olova a amatérských pokusů, tak bych tak rozhodný nebyl. Vzpomínám si, že jsem jako malý kluk odléval něco olověného do sádry, výsledek nebyl přesný, ale šlo to. A na internetu je hodně rad ohledně odlévání olova do sádry. Jako pokus, na hraní, ukázat dětem, proč ne? Ta moje forma na olověné závaží moc suchá nebyla, to ode mne byla technologická nekázeň.
U mosazi už jsem do toho nešel 🙂 a hledal jinou cestu.
Hezký den …
odlévat bronz v domácích podmínkách néni žádný problém,jenom se musí vědět jak nato,jestli máte zájem tak se ozvěte,
janik704@cbox.cz
zdraví franz
Franzi, děkuji za nabídku, napíšu na e-mail …
Můj milý budoucí kolego.Chystám se také k takovému počinu,ale po přečtení tvého popisu odlévání zvažuji,že tak neučiním a tobě doporučím, věnovat se raději psaní jde Ti to přímo úžasně.Myslím si, že v literární tvorbě budeš úspěšnější. Přeji mnoho zdaru do všeho.Tvůj obdivovatel Dalibor.
Milý Dalibore, jsou i úspěšnější odlévači, tak to nevzdávej :-). Ale jen pokud tě tam srdce táhne. Já tyhle pokusy beru jako zpestření života, protože doba, kdy se budu živit psaním, ještě není tu. Když člověk drží kalíšek, který má 1200 stupňů a uvědomí si, co by se stalo, kdyby mu to prsklo do xichtu nebo nabryndalo do trenek … tak se ocitne s nohama na zemi a uvědomí si, jak těžce a nebezpečně se také dají vydělávat peníze, myslím slévače.
Děkuji za pochválení. A neváhej se pochlubit svými odlitky, nebo můžeme udělat společné odlévání … až bude teplo. Druhý pokus bude určitě úspěšnější. Hodně zdaru 🙂
Zdravím vás – s výrobou kelímků se nezatěžujte, samo tavení a odlévání je dost zajímavé. Kelímky prodávají firmy se zlatnickým nářadím a jsou grafitové. Před použitím a vsázkou vypálit. Chce to také jiné kleště, s ohnutými čelistmi a kelímek pevně uchopit za okraj. Vydrží i pevný stisk. A přidat tavidlo např borax, bez toho se měď neroztaví ani při 1300. Zdraví Vás bývalý tavič drahých kovů z Puncovního úřadu.
Dobrý den,
Vy jste musel mít v ruce zlata 🙂
Děkuji za rady, zejména s tím držením kelímku ze strany je to dobrá rada. Já bych se trápil s výrobou kleští pro různé průměry …
Myslíte, že by to vydržel i kelímek s 10 až 20kg kovu? Nebo se bavíme o takovýchto maličkých. To bych se bál, to bych spíš vyrobil nějakou pevnou poloobjímku, kterou bych nasunul zespodu na kelímek s nějakou západkou shora … anebo určitě je něco vymyšleného.
Ať se vám daří …
Hledala jsem na netu kurz na"ztracenou formu" a došla až ke tvému přitažlivě napsanému dobrodružství. Moc mě to zajímá, ale nejsem tak odvážná, abych se do toho pustila sama. Kdybys byl schopen a ochoten udělat nějaký workshop, dej vědět.
Dobrý den, ahoj,
Tenhle člověk workšopy svého času dělal, třeba bude zase dělat odlévání …
http://sobestacnost.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=10
Zdravím prosím pěkně můžete mi někdo poradit potřebují odlít gumové kolečka na autička a nevím si rady jak vytvořit formu at je odlitek jako 1 celek.Předem děkují
Dobrý den, pokud má být odlitek jeden kus, tak by forma měla být dělená anebo pružná. Zkuste si na internetu najít něco o odlévání do formy z lukoprenu.
Ať se to podaří … 🙂
Zdravím já myslím,že forma musí být dělená,ale nevím jak udělat nějaké vzhuchové otvory.
Dobrý den přeji,
stavím repliku předovky a rád bych si odlil nějaké kování z mosazi podle originálu. Mám asi takovou představu: udělám z lukoprenu formu a jako model použiju originál kování. Do formy z lukoprenu naliju parafin a odlitek z parafínu hodlám použít jako vytavitelný model. Jenže nevím, z čeho bych měl vyrobit formu, abych mohl úspěšně odlít příslušné kování. Mosaz bych chtěl tavit v provizorní peci z šamotových cihel, vytápěné koksem a foukat do toho ventilátorem(vysavačem). Kelímek jsem si objednal, zatím nedošel. Přinejhorším bych si ho vyrobil železný, nebo nerezový. Jsem optimista, takže problém vidím ve výrobě formy na konečný odlitek. Kdyby mohl někdo poradit, byl bych rád. Díky.
Dobrý den,
Pátral jsem po tomtéž a nakonec se rozhodl pro jemný křemičitý písek (spíš prášek) a vodní sklo. Pokus jsem ale nakonec neudělal. Pokud byste sháněl křemičitý prášek, mám ho 🙂
Ozval se mi ale člověk, který má zkušenosti s odléváním a poradil mi formu udělat ze sádry s antukou 2:1 (asi by to chtělo zpevnit nějakými dráty), vosk se vypouští 5 hodin při 200 stupňů, formu pak žíhat 600 stupňů 12 hodin.
Nebo si myslím, že to můžete uplácat z hlíny a pořádně vyžíhat a bude to taky fungovat.
Případně existují speciální hmoty na odlévání (viz. google). Také jsou informace na knife.cz vlákno odlévání.
Jestli jste někde z okolí Prahy jižně, tak se můžete ozvat, až budete odlévat. Rád se podívám (i pomůžu) s ohledem na čas.
Samozřejmě vám poradím, odlít si nejdřív něco na zkoušku.
Ať se daří … 🙂
Dobrý den, díky za informace. Představa dlouhodobého žíhání formy řádově hodiny při tak vysoké teplotě mě děsí a je pro mně neřešitelná. Zřejmě je to ale nutnost. Pokusím se jít asi jinou cestou. Vyrobit modely v lukoprenové formě např. z dentacrylu a pak je použít ve formách ze slévárenského písku. Předpokládám, že tady nebude potřeba dlouhodobého žíhání formy, nebo se pletu? Mohl by někdo znalý sdělit, z čeho se ta hlína na formy skládá a kde by šla sehnat, případně jak a z čeho namíchat?
Tady máte praktickou ukázku odlévání včetně tavicí pece a odkazu na fórum kde jsou směsi zmíněné (Bentomix).
http://sobestacnost.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=10
Tak už jsem našel poměrně slušnou diskusi na knife fórum, díky za tip.
Ještě jeden dotaz, nikde nemůžu najít teplotu tání alpaky, neví někdo? Díky.
Na drobnější formy do velikosti asi objem 1-2 litry se výborně hodí odlévací sádry pro zlatnické- a nejen pro ně, účely. takové sádry za přiměřenou cenu a velice kvalitní prodává firma advantage -fl.cz.
Se sádramy z Anglie pod názvem SRS Classic nebo Eurovest s cenou okolo 1000 Kč,– za 22 kg pytel mám dlouholeté zkušenosti. Dokonale kopírují povrch vosku. Problém je trochu, že vyžadují určitý asi 5 hodinový výpal v peci s postupným nabíháním teploty až na konečných 740 stupňů.
Odlil jsem tak tisíce odlitků za posledních 20 let ze stříbra a mosazi.
Možná, že by šlo zhotovit tenkou vrstvu sádry a potom obsypat pískem s vodním sklem- zatím nevyzkoušeno- nemám potřebu lít větší kusy.
doporučoval bych odstředivé lití v praku, popřípadě vzduchové kanály pro odvod plynů při lití.
Americká firma Kerr na www. kerrcasting.com, má ve svém ceníku dokonce i názorný postup odlévání v grafické podobě.
Potřebujete- li poradit co vím rád řeknu: rdesign@artdeko.cz
našestránky jsou http://www.restaurovani kovu.cz
berťas
Dobrý den Berťasi,
Děkuji za užitečný komentář. Podle vašich stránek je vidět, že se vyznáte. Mějte se fajn 🙂
Berťasi, prosím vás, povězte mi, a ty sádrové formy se vypálí a nechají zchladnout, nebo se odlévá do horkých či teplých?
A co Sibralový tmel+šamotový písek?
Dobrý den, Sibral neznám a tak děkuji za upozornění 🙂
Sádra vydrží ale musí být opravdu suchá a forma předehřátá. Já formu suším asi půl roku doma v teple, pak je možno jí ještě upéci v troubě a před litím předehřát. Bronz jde ale pozor forma je velmi křehká. Je lepší si udělat forem víc, ta poslední se už určitě povede.
Zdeňku, děkuji za příspěvek.
Ono je nejlepší, když si to člověk vyzkouší na vlastní oči. A buď mu to vyhovuje, nebo ne.
Ať se vám daří 🙂
Tak jsem si to tady pročet čistě zvědavost, jsem slévárenský modelář (25 let praxe) a pokud to beru čistě jenom jako recesi tak ano, ale pokud chci udělat něco opravdu funkčního tak dám radu jedinou, udělat model a nechat v nějaké slévárně odlít.
Mé rady
– model musí mít připočtené smrštění materiálu při tuhnutí ve formě (záleží na materiálu)
– model musí mít úkosy na tažení z formy ( 3 mm na 100 mm výšky obvykle stačí)
– pokud jde o ruční formování, model musí mít, nějaké vytahovací očko, závitovou díru pro zaháčení háku na vytažení modelu z formy
– v místech tepelných uzlů se musí odlitek nálitkovat, nebo naopak chladit (tohle už spíš řeší slévárna)
Tohle je opravdu jenom krátký seznam toho nejdůležitějšího, jinak zdravím kolegy pokud to čtou 🙂