Mnoho lidí se snaží vymyslet nějaký funkční model, který by dokázal vysvětlit chování a směřování člověka. Já budu jenom tak blábolit. Myslím tím kecat, co mě právě napadne. Přijde mi to nejlepší. Napíšu, co mě napadne a když to bude nesmysl, tak počkám na další nápad a okecám, že jsem to nemyslel vážně. Blábolení je velice efektivní metoda poznání. Nejdůležitější je blábolit s čistou hlavou, aby ty nápady byly co k čemu. Neřešit deset věcí najedno a ještě u toho být pod vlivem vzteku, strachu, alkoholu, drog.

Protože mne teď nenapadá, jak napsat to, co napsat chci, tak to raději nakreslím.

To malé červené kolečko je Člověk a to velké modré kolečko je Bůh, Stvořitel, Dokonalost. V životě jde o to, aby se to malé kolečko stalo tím velkým kolečkem, aby se spojila. Prostor mezi malým a velkým kolečkem (mezikruží) je obsazen myšlenkami a pocity. Jsou tam návyky, zlozvyky, názory, světonázory, strachy, nápady, radosti, bolesti, vášně … Je toho tam spousta a to všechno člověka částečně odděluje od Stvořitele a zároveň ho to s ním spojuje. Člověk, aby dosáhl na Boha, se něčeho z toho musí zbavit. Ale ne tak, že to nějak vyzkratuje (například drogami), ani tak, že si hlavu naplní něčím, co je mimo člověka a Boha, že ulítne někam do světa fantazie. Svět fantazie představuje to žluté, co je kolem velkého kolečka. Červeně jsou zakreslené dvě nežádoucí myšlenky / neoprávnění pocity, které brání člověku vidět věci takové, jaké jsou. Člověk se těch myšlenek a pocitů zbaví tak, že je začne očišťovat od těch, které jsou nepotřebné a nežádoucí. Začne se ladit a napojovat na to, co je čisté, spravedlivé a dokonalé. Tím se nejprve stane prostor mezi člověkem a Bohem přehledný a člověk dohlédne na Boha. A pak se to propojí a dotknou se. Osvícení, Blaženost. A pak začne ten správný život s nohama na Zemi a hlavou v Nebi, ale i na Zemi.

Tento model se týká všech lidí a cesta jednotlivých lidí se liší v tom, kam až dojdou, případně o jakou myšlenku se zastaví. Jakému bludu uvěří anebo čím vyzkratují svůj mozek.

Někdo třeba věří desateru. Do mozku si dal filtr, že desatero je správné a řídí se tím. Uvěřil tomu, že krást se nesmí, protože je to hřích. A za hříchem následuje trest. Bere to jak dogma a neřeší, proč má člověk svobodnu vůli a proč je mu dovoleno krást, jestli existují nějaké okolnosti, za kterých je správné krást a co přesně se mu stane, pokud něco ukradne. Myšlenkou „Nepokradeš“ se spoutá a uvězní a oddělí se od Boha.

Někdo jiný se uvězní myšlenkou, že pohlavní styk se ženou mimo manželství je hřích a někdo jiný myšlenkou, že Ježíš umřel za jeho hříchy. I kdyby to byla pravda, jednoho dne by se člověk měl této myšlenky vzdát a nešpinit už jí vztah mezi sebou a Bohem. Myšlenky jsou jako berličky, které člověku pomůžou někam dobelhat, ale pak už by měl jít bez nich. Nechat se vést …

Tak tohle je další model. Funguje jako drát, který člověka napojuje na Boha a zároveň jako filtr, který ho od něj odděluje. Je z něj hezky vidět základní pozice Člověka a Boha. Bůh není támhle nebo támhle, ale Člověk je v Bohu. Bůh je všechno ve všem. Když poznáš sebe sama (člověka), pak poznáš i boha.

Taky jste něco vymysleli? A funguje vám to?

Doporučené čtení … Deosumův naivně elektrický model spojení Člověka a Boha, Teorie zdraví a nemoci