Zjištění, že každá nemoc má psychickou příčinu, považuji za naprosto zásadní objev s dalekosáhlými důsledky pro zdraví a život člověka. Něco jako objev kola, ohně nebo elektřiny. Jestli je nějaký člověk, kterému bych dal Nobelovu cenu za lékařství, hledejte ho právě mezi posly, hlásajícími psychické příčiny nemocí. Ne, mezi posly, hlásajícími bacily, mikroby a očkování.
Nemoc je zpráva pro člověka a říká mu, že něco dělá špatně. Může dohledat, co dělá špatně a má svobodnou vůli to změnit. To se mi líbí :-). Život je spravedlivý a má smysl.
Autorů, kteří se zabývají psychickými příčinami nemocí, je víc. Blaze tomu, kdo zná pouze jednoho. Problém je v tom, že ti autoři se více či méně liší.
Když jsem psal o Germánské nové medicíně, natrefil jsem na dvě nemoci, a to na rakovinu plic a na cukrovku. Pojďme se podívat, kde vidí příčinu těchto dvou nemocí různí autoři.
Dr. Hamer:
Rakovina plic – strach ze smrti.
Diabetes – konflikt hnusu, něco se mi nesmírně hnusí, nebo z toho mám strach.
Avenna:
Problém s plícemi – život si neuspořádali tak, jak by chtěli, nechávají se omezovat a jsou z toho sami nešťastní.
Lidé s cukrovkou jsou nevděční, neradují se, nedokážou přijímat dárky.
Louise L. Hay (Miluj svůj život):
Rakovina – křivda, odpor, zášť.
Plíce – schopnost přijímat život.
Cukrovka – touha po tom, co by bývalo bylo, kdyby. Potřeba ovládat druhé. Smutek. Zatvrzelost.
Kurt Tepperwein (Skrytý význam nemoci):
Rakovina plic – nepřekonaná osobní tragédie spojená s vnitřní izolací. Strach ze smrti.
Cukrovka je důkazem toho, že člověk nepřijímá sladké stránky života, požitek a lásku, protože se domnívá, že si nezaslouží takovou pozornost a náklonnost. Nepovažuje se za láskyhodného.
Miroslav Hrabica (Co nám tělo říká):
Plicní nádory jsou stmelené bolesti křivd. Když jsme (v minulosti svého ducha) svým jednáním jiné lidi svazovali, citově či dokonce fyzicky týrali a často jsme jim brali chuť žít.
Cukrovka je zkreslené pojetí lásky. Lásku máš na dosah, je pro tebe připravena, ale ty ji necháš odplynout. Není-li po tvém, to ještě neznamená, že nejsi milován.
Rudiger Dahlke (Nemoc jako symbol):
Rakovina plic – zásadní problém komunikace, kontaktu, svobody.
Cukrovka – strach z lásky, přání prožívat sladké věci a sladký život při současné neschopnosti lásku přijímat a dávat.
Tak a máte to!
Když už člověk udělal ten odvážný krok, zapochyboval o klasické medicíně, převzal zodpovědnost za svůj život a vydal se hledat psychické příčiny svých nemocí, komu anebo čemu má věřit?
Má se držet jednoho autora a riskovat, že autor bloudí a on bude bloudit s ním? Má zapnout svou intuici, oplodnit poznatky různých autorů svými vlastními nápady a uvařit z toho svůj vlastní guláš? Má se držet pouze toho, v čem se několik autorů shoduje? Má autory rozlišovat podle důvěryhodnosti? Jak může důvěřovat někomu, koho nikdy neviděl a neví, jak se chová, pouze si koupil jeho knížku. Co když autor píše pro peníze a vymýšlí si?
Myslím si, že většina knih o zdraví jsou dobře míněné rady lidí, kteří sami hledají tajemství zdraví a nemoci. Urinoterapie, makrobiotika, krevní skupiny, aromaterapie, léčivé kytky, homeopatie … Něčím se ti lidé potřebují živit a tak píšou a prodávají knihy o tom, co je baví a čemu věří.
Expert v tom je pan Dahlke. Stačí se podívat, kolik napsal knih a o čem všem jsou: Tělo jako zrcadlo duše – Co prozradí fyziognomie, Etikoterapie srdce – Řeč srdce jako šance, Nemoc jako symbol, Nemoc jako řeč duše, Půst pro zdraví, Agrese jako šance, Léčivá síla dýchání, Zbavte se toxinů v těle – Přírodní cesty k očistě, Mandaly světa – kniha meditací a malování, Životní krize jako vývojová šance, Nemoc jako cesta. Tisíce a tisíce stran, a když si na internetu najdu fotografii pana Dahlke, zjistím, že nosí brýle. To mu nestojí za to, uzdravit si podle těch svých knih oči? Nebo cestu ke zdravým očím nezná? Řečeno tvrdě, ale pravdivě.
Myslím, že člověk by měl informace ode všech autorů brát s rezervou, a když mu něco je, zeptat se sám Sebe nebo pána Boha. „Za co tohle mám?“ … a čekat na odpověď. Většinou člověk moc dobře ví, co dělá špatně, cítí to už, když to dělá a myšlenky mu bubnují v hlavě. Nedělej to!!! Akorát on to nechce slyšet a nechce tomu věřit, hledá výmluvy, aby mohl žít postaru a nemusel nic řešit.
Také mám několik takových kostlivců ve skříni.
Komu věřit?
Sobě 🙂
Odpovědi na všechny otázky máme v sobě, akorát se k nim zatím neumíme dostat. Pokud ještě hledám nějakého autora, není to ten, který pro mne napíše knihu se seznamem nemocí a jejich příčin, ale ten, který mne naučí tyto věci vidět.
Jednoznačně věřit sobě, případně najít toho správného učitele…
Když oni se jako ti správní tváří všichni.
To chce vyzkoušet v praxi
Je to trapné, když učitel propadne u žáka.
Ale to není trapas žáka ale učitele… Proto bych to neřešila 🙂
A ještě jsem zapomněla na radu klasika JMM: hlavně užívat kolokoidní stříbro.
A plnou polní proti elektromagnetickému smogu 🙂
🙂 🙂 🙂
My už to máme vychytaný, z fleku si můžeme hrát na toho učitele … :-))))
Teorii možná. S praxí to drobet kulhá… Napíšeš učebnici?
Až doladím praxi, abych to nemusel přepisovat 🙂
To zní rozumně 🙂
Nebo to můžu napsat a budeme se tvářit, že je to tajná kniha, kterou jsme někde vyhrabali. Bude to nejvyšší učení, nazvěme ho Poselství buřta, ne, na to by nám neskočili … Poselství Světla nebo Slunce a bude zahrnovat všechna tajemství a symboly. Nacpeme tam reiki, merkabu a šambalu a … budeme tvrdit, že to poselství intuitivně využívají všichni géniové, hlavně Tesla, pak Einstein a určitě nás ještě někdo napadne … Majkl Džeksn! Ten to taky využíval, když dělal Thriller. Jinak by ho neudělal. Raději už mlčím, aby se tajemství nevyzradilo …
Co piješ dobrého? 🙂
Já si to dokážu přivodit myšlenkama 🙂
Pravděpodobně jsem se napojil na nějakého plodného autora …
Ahojky Vítku a Radko.
Tak si tady tak pěkně notujete :-).Já jsem pro si nějakou tu metodu vyzkoušet v praxi.Též si myslím,že člověk než to začne zkoušet,tak už cítí,zda je to to pravé a nebo ne.Mě to funguje tak,že když mě někdo někam láká(myslím tím nějaký seminář nebo přednášku) ne na rande cha cha :-):-),tak dávám na vnitřní pocit,většinou si říkám beru a nebo ne to není pro mě ,to mě neláká.A když udělám závěr ze všech těch lákadel,tak se mi osvědčila Avenna i v praxi,moc mě oslovilo,že lektorky hlásají myšlenku……Naučíme Vás se zbavit nemoci sami bez pomoci lékaře,léčitele ,léků,bylinek,homeopatik atd.Tehdy jsem si řekla,tak do toho jdu,pokud mě toto naučí ,tak klobouk dolů.
Vlaďko, ne všechno, co slyšíš v sobě je ten správný hlas, si myslím.
Tuhle jsme tě lákali na raft, dala jsi na vnitřní pocit, a jak to dopadlo?
Věřím tomu, že ten opravdový vnitřní pocit ti šeptal do ouška: Vlaďko, jdi do toho, nic to není.
Nebo s CharlotteMarií. Těšila ses, jaké to bude skvělé a potom zklamání. Co říkal v té době vnitřní hlásek? Jdi do toho nebo nejezdi tam?
Napadají mne dvě věci:
Za prvé, neposloucháme někdy jiný hlásek, než je ten pravý, například hlas strachu v případě raftu?
A za druhé, nenažene nás i ten správný vnitřní hlásek do nepříjemných situací, abychom si to vyzkoušeli? Například abychom splatili nějaký dluh?
Teorie by nám šla, víme, že mám poslouchat svoje pocity a být spravedliví … v praxi občas nevíme kudy kam, zatím … 🙂
Nejak sa tym, ci moj vnùtorny hlas je "spràvny" alebo "nespràvny", ani nezaoaberàm, resp. i neprìjemnà skùsenost, ktorù nàsledne po intuitìvnej volbe postupu zìskam, moze byt pre mna az po case velmi prìnosnà a nakoniec si uvedomìm – ANO, toto som zrejme mala zazit, aby som mohla pokracovat v stavanì svojho "PUZZLE"-obrazu – o zivote a o nàs vsetkych. Kazdà skùsenost je na nieco dobrà a vzdy do obrazu zapadne, skor alebo neskor ( i nepozorovane ). A myslim, ze my potrebujeme zazitky akèhokolvek druhu a kvality. Pokial by som sa mala obzriet za seba, nic vo svojom zivote nehodnotìm ako "spràvne" alebo "nespràvne" rozhodnutie, vzdy som sa rozhodovala spontànne. Poloziac ruku na srdce – tych nespràvnych rozhodnutì ( vzhladom na hmotny prospech a napr. rast mojej osob. karièry ) som vykonala strasne vela a na prvy pohlad sa nemàm ani velmi cìm chvàlit. Ale iba na ten prvy, povrchy pohlad, ktorym cloveka nezmapujeme. Ono, myslim si, ze zàlezì i na tom, akym hodnotovym rebrìckom sa riadime. I na koncerte, ktory nàs neobohatil, sme zrejme z urcitèho, skrytèho dovodu mali byt …
Majte sa fajn !
Ahoj Emília,
já mám za sebou také řadu "špatných rozhodnutí". Později jsem však našla důvod, proč jstem se takto rozhodla a co mně to mělo naučit. Vše má svůj důvod. Být více spontánní zkouším tak poslední rok. Když se řídím tím, co mne napadne jako první, to se posléze ukáže jako nejlepší řešení.
Krásný den 🙂
Ahoj Radko,
Někdy mě při psaní komentáře napadne napoprvé něco, co by si ten druhý za rámeček nedal a já asi taky ne. Znáš to? 🙂 🙂 🙂
Někdy jsou ty první nápady tak pravdivé, že by je málokdo unesl.
Samozřejmě, že to znám důvěrně.
Mlčeti zlato 🙂 🙂 🙂
Zdravím Vás Emílie.
Napsala jste hezký komentář,víte ne všichni se dívají na minulé prožitky(hlavně ty nepříjemné,ze kterých nemáme dobré pocity) jako na zkušenost,kterou jsme měli projít a měli si jí zažít hlavně pro ty pocity a na základě těch pocitů si z toho vzít ponaučení,ale já to vnímám stejně jako vy i stejně jako Radka.Někdo to může vnímat jako příkoří a nespravedlnost,ale to není ta správná cesta.
Mějte se hezky .Vlaďka
Dobrý den Vlaďko,
já dám hodně na svůj vnitřní hlas. Většinou se snažím řídit tím, co mně napadne jako první. Jakmile člověk do toho pustí moc přemýšlení, je to v háji. Jsem nějak bytostně přesvědčena, že klíč k poznání sebe sama, máme všichni od narození. Jen ho nalézt a používat. 🙂
na toto téma má v zadu seznam nemocí, jejich příčin a takové to zkrácené "co si máte říkat"? Kdysi jsem ji četla a teď si nemohu vzpomenout na název. Byl to myslím paper-back, ale ani tím si už nejsem jistá. Nevíte? Děkuji moc Jana
Znám spoustu lidí, kteří věří ve všem jen sobě nebo jen vybraným šťastným, lidi, co říkají a dělají, co cítí. Ale jedno mají společné – lžou jak se cítí skvěle… Rakovina čehokoliv a nemoc jakákoliv přece musí vzniknout se souhlasem našeho mozku ale jenom proto, že to, co děláme neděláme ONLine pro tělo mysl. Prostě na sebe kašleme dokud neonemocníme… proto je nemoc dohoda mysli a těla…ale mě se taky nechce řešit tělo… 🙁 jen když je zle, tak najednou kmitám jak tachyon.
Ano, věřit sám sobě – neznamená nevěřit ostatním. V případě, že si ti ostatní odporují, anebo odporují mému poznání, tak si musím vybrat, komu věřit … nebo to brát jako názory a počkat …
Ano, a všichni ti, kteří nám odporují jsou vlastě odporní 🙂 no, že se nestydí !!! 🙂
Hrajeme si se slovy:
Odporní nebo odporující? 🙂
základ slova je přece ODPOR !!!! lidi nám kladou odpor !! tak jsou odpor-níci 🙂
Dobrý den, díky tomu, že mi zemřel po zhoubné nemoci syn, jsem se začla zabývat otázkou proč? Trvalo mi to několik let, než jsem nalezla jasnou a logickou odpověď na to, proč nemoc vzniká a tím pádem, jak se jí zase zbavit. Tak jsem si řekla, že o tom sepíšu takové shrnutí, které by mohlo zajímat i jiné zvídavé lidi. Tady to je:
http://dobro.infoblog.cz/clanek/co-je-to-nemoc-jak-vznika-a-jak-se-ji-zbavit-33879/
DĚKUJI
Dobrý den Markéto, zajímavé … napsal jsem vám tam komentář:
"S tím, že nemoc je zpráva souhlasím. Jen se nehodlám vzdávat tužeb … abych neskončil jako asketa (co nejí, nemiluje se, sedí na zadku a medituje) … to není zabřednutí v materialismu, to je zlatá střední cesta … užívat si život :-)"
Hezké dny 🙂
Určitě s Tebou souhlasím 🙂
Byli jsme obdařeni tělem, smysly, kolem sebe samá hmota, jasné znamení, že si toho všeho máme užívat, to je samozřejmost, ale pokud na tom lpíme, to znamená, že jsme na tom závislí, vznikají odpory a negace, když to nemáme. Neznamená to, všeho se vzdát, to je druhý protipól materialismu, což je další extrém. Jendoduše a prostě, když zrovna teď nemůžu dělat to, co mám rád, nemám to, co bych chtěl, neměl bych zoufat, měl bych být schopen se nad tím povznést, přenést se přes to.
Markéta
Kdyz nemuzu mit,co bych chtel–je to znameni,ze se mam povznest a prestat to chtit…nebo je to znameni,ze mam zabojovat a zvysenym usilim to ziskat?
Kdyz necemu nerozumim,je to znameni,ze se o to nemam starat…nebo je to znameni,ze mam podumat a prijit tomu na kloub?
Z vlastni praxe vidim,ze tu a nekdy mam obdobi boje a snahy o porozumeni…a pak zas obdobi vzdani se a neusilovani…
A prozatimnim vysledkem techto experimentu je…ze je min dulezite,jesli se zrovna rvu s osudem nebo lezim nohama vzhuru…jesli chapu…nebo nechapu…jesli sem spokojeny…nebo nespokojeny
Rad bych napsal jmenovite-tu dulezitejsi vec–ale spravne slovo nenalezam-a kdybych I nejake pouzil-uz by to nebylo ono spravne slovo…
… .. . .. …..