Dnes ráno jsem byl v mém oblíbeném obchodu a zažil tam rozbití sklenice s kávou. Manželé nakládali nákup a sklenice s kávou jim upadla a rozbila se. Bylo fajn, že se nezačali vztekat a svádět vinu jeden na druhého anebo na něco jiného.
Rozpačitý úsměv, stane se …, co se dá dělat. Chvilka napětí … pan prodavač to nevydržel a povídá: „Tak si dojděte pro novou“. Váhání … tak dobře, pán vystartoval pro novou kávu, když je to na účet firmy. Dobře to dopadlo. Pan prodavač udělal dobrý skutek. A manželé měli dobrý pocit z toho, že ušetřili za rozbitou kávu.
To je na světě fajn, že? Lidé se mají rádi a pomáhají si …
Přemýšlel jsem o tom a začaly mě napadat další souvislosti. Jednoduše se mi ten příběh poskládat v hlavě jinak.
Jsem teď trochu přecitlivělý na drogy, protože se jich zbavuji. Ty tvrdší už mám za sebou dávno, alkohol něco přes rok, kávu nemusím, a teď opouštím černý čaj.
Existuje nějaký důvod, proč sklenice s kávou upadla na zem a rozbila se? Proč nespadlo mléko anebo cukr? Myslím si, že právě káva spadla z nějakého důvodu. Káva je droga a ovlivňuje lidské myšlení. Lidé se na ní rádi stávají závislí. Pozitivní na kafíčku je, že si u něj lidé povídají, ale jejich myšlení je zrychlené a myšlenky nejdou přímo z duše. Káva se rozbila pro to, aby ty dva zastavila. Dala jim možnost vyzkoušet si, jaké to je vzdát se kávy, přijít domu a povídat si u sklenice s vodou. Svým rozbitím jim chtěla říct, že je droga a měli by se jí vzdát. Pochopili to? Nepochopili a připravili se o krásný pocit čisté mysli.
Pan prodavač chvíli váhal, pak si řekl, že udělá dobrý skutek a navrhl jim, ať si dojdou pro jinou kávu. Měl ze sebe dobrý pocit. Ale neměl to dělat. Protože kávu rozbili oni. Proč by měla jeho firma doplácet na nešikovnost někoho jiného? (Leda proto, že distribuuje drogy.) Dobrý pocit z dobrého skutku bude smíchaný se špatným pocitem z toho, že ten skutek byl nespravedlivý.
Manželé váhali, jestli mají nabídku nové kávy přijmout. Kdyby necítili, že není správné ji přijmout, tak by neváhali, přijali by bez váhání. Nepodařilo se jim v sobě najít poctivost a novou kávu si zaplatit. Cestou domů si budou mnout ruce, že to dobře dopadlo, ale káva jim chutnat nebude.
Při troše fantazírování se mi podařilo ten příběh předělat, že navenek vypadá stejně a uvnitř je úplně jiný. Co když vidíme jen povrch věcí a uvnitř je to úplně jinak? Co když nás naše povrchní pocity vláčejí světem a pod nimi jsou schované jiné, hlubší a pravdivější pocity, které nevnímáme.
A tak se stane, že dobré skutky přinášejí špatné pocity …
Za manželi ve frontě stál mladík, který kupoval čtyři arašídové tyčinky. Pan prodavač se přehlédl a započítal jenom tři. Mladík si toho všiml. Mohl se radovat z toho, že získal jednu tyčinku zadarmo. Jenže si uvědomil, že to je totéž, jako by ji ukradl. Pouze by uchlácholil své svědomí, že on za to nemohl, že si pan prodavač má dávat pozor a dobře mu tak. Sám by tyčinku nikdy neukradl, že. A kdyby ho chytli se čtyřmi tyčinkami a s účtenkou na tři tyčinky, mohl lhát, že si toho také nevšiml.
Mladík se usmál a povídá: „Ty tyčinky jsou čtyři“ … když odcházel ze samoobsluhy, měl doslova královské pocity.
Jak je to možné, že dobré skutky přinášejí jednou smíšené anebo špatné pocity a jednou pocity krásné?
Kdybych vám to prozradil, udělal bych dobrý skutek. Když na to přijdete sami, zažijete daleko lepší pocity … 🙂
Doporučené čtení … Bible, desatero, nepokradeš!
a občas, když takovýto dobrý skutek uděláte, lidé okolo se na Vís koukají jako byste spadli z Marsu…
Jednou jsem si koupila na Vánočních trhách svíčku a když jsem šla odpoledne kolem stánku znova, všimla jsem si, že cena byla o 10kč vyšší, než jsem ráno platila, tak jsem se paní prodavačce přihlásila a 10kč jí nutila a babči u stánku si klepaly na čela a házely takové pohledy, až jsem se cítila trapně…
Vtip je v tom, že to člověk dělá kvůli sobě a ne kvůli druhým a tak na jejich reakcích zase tak moc nezáleží …
Hezký den 🙂
S dobrými skutky mám vlastní problém:….žebrající bezdomovci…
když jim dám peníze, jdou je propít a možná i skutečně projíst,ale nemám z dobrého skutku dobrý pocit,protože si myslím, že kdyby jim nikdo drobné nedal, nežili by takto, ale mám právo soudit způsob jejich života? …když jim drobné nedám a myslím si přitom, že takto jim pomůžu víc, aby se sami snažili, opět nemám dobrý pocit, protože ve mě hlodá představa hladového, promrzlého, opuštěného a zuboženého člověka :o( …….. vlastně je to legrační, oni s tím problém nemají, to já mám a jim je to naprosto jedno :o))))))… tak se ptám, dát drobné, nedat drobné? Hloubat, nebo nechat být?
Je rozdíl hodnotit jak žijí oni a jak žijí jiní lidé a soudit / odsuzovat je za to. To první člověk má dělat. Vžívat se do toho, jak by se cítil a jestli to chce.
Peníze nedávám. Před několika dny mne jeden žebrající dostal. Zeptal se mne, jestli bych mu dal na chleba a já mu řekl, že ne. Pak jsem si to přehrál v hlavě, co jsem mu to řekl a jak tvrdě to zní. Nedám vám na chleba. Nedalo mi to, došel jsem k němu a vysvětlil mu, že mu nedám na chleba, protože ho často vidím s cigaretou a lahví piva. On, že dva dny nejedl a že jí z popelnice. Tak jsem mu slíbil, že mu koupím půlku chleba. Řekl, že bude v čekárně. Nebyl tam a jsem rád, je to pro mě znamení, že jsem mu neměl nic kupovat. To, že jí z popelnice je jeho věc. On se k ní časem dopracoval.
Ideální by bylo pomoci mu uspořádat si život, aby si dokázal pomoci sám. Jenže stojí on o to? A nejsou od toho placení různí úředníci, co dávají dávky? Neměl by stát podmiňovat ty dávky například tím, že žebrající budou uklízet odpadky?
I když peníze ani jídlo nedám, měl bych ho odmítnout hezky, tak aby to pochopil a aby ho to motivovalo.
Přeji trpělivost, laskavost a neústupnost … 🙂