Láska je voda v hlbinách …
Až tam sa ozaj začína …
Narazíš na skalu a sám …
Si povieš …
Vydržím či vzdám …?
Sedím nad klávesnicí a tečou mi slzy …
Poslouchám písničku Barbary Haščákové – Fontána lásky …
A moju dušu …
Pevne s telom spoj …
Po dlhom odlúčení …
Na co jsem se to zase napojil? Na čí smutek? Na její? Na autora textu? Nebo je to můj vlastní?
Je to můj vlastní. To moje duše je už dlouho odloučená od těla. Mlčí a nic neříká. Jen občas utrousí nějakou poznámku anebo mi pošle nějaký pocit. Dušičko, proč mi tohle děláš? Proč se pořád ukrýváš? Víš ty, že mě trápíš? Že jsem se vzdal všeho, čeho jsem se vzdát mohl, abych se s tebou spojil? A ty mlčíš … většinou. Jenže já nechci žít v naději, že se jednou rozzáříš a zaliješ mou mysl Světlem. Já to chci už tady a teď.
To si myslíš, že bych to nezvládnul? Že bych začal machrovat a hrát si na spasitele? Hledám tě už 17 let. Co je to proti vesmíru, že jo? Zatímco ostatní dělali kariéru, já jsem meditoval, abych tě našel. Zatímco, ostatní se ženili a vdávali, já jsem zkoušel všechny možné i nemožné cesty. A ty jsi chodila všude se mnou a mlčela jsi. Nebo jsi křičela ze všech sil a já tě neslyšel?
Vím, že existuješ, že tohle všechno vnímáš a že můj smutek je i tvým smutkem. Ale proč to hledání trvá tak dlouho? Co dělám špatně? Co jsem nepochopil?
Slzy jsou očišťující … věřím tomu, že spojují tělo s duší …
Fontána lásky …
Osud moj …
Čo do nej vložíš to dá ti …
Možno sa zo mňa
ten moj nepokoj
už nenávratne stratí …
Je dobře, když si člověk „jenom tak z ničeho nic“ popláče při písničce anebo při filmu, že je to znamením toho, že není otupělý. Každého dojme něco jiného, mě dojímá vnímání oddělenosti duše a těla a jejich touha po spojení. Stejně tak mne dojímá nenaplněná láska, která dojde naplnění. Taky je dobré se chechat. Až budu sepisovat své moudrosti a návody na zdraví a nesmrtelnost, určitě mezi nimi budou tři „S“. Smích, Slzy a Sex (rozuměj milování).
A duše křičela, křičí a křičet bude. To co vysíláš ven, dostáváš nazpátek. Rozdávej pochopení, lásku a smích a ono se ti to vrátí. Když se zastavíš a budeš čekat "kdy to přijde", sotva se dočkáš.
Uznávám, že ten článek je trochu psycho (ostatně jako většina) a koleduju si, že mi někdo napíše, že tu fňukám či mám schizofrenii. Mě ale někdy připadá, že všude kolem ve vzduchu je spousta pocitů a člověk si pomalu může vybírat. Nebo nejsou všude kolem, ale jsou v člověku a stačí je rozeznít …
Vyšlu pochopení, lásku a smích … 🙂
A ještě zpěv 🙂
🙂 to je dobře
i mna napadlo, ze si momentàlne asi trochu viac precitlively. To sa obcas stàva. Aj ked si muz, za jednu-dve slzy v najtajnejsom sùkromì sa hanbit nemusìs, slzy nàm pomàhajù nàjst samych seba. Mozno by stacilo zàjst si trebàrs opät raz na plavàren, prìp. do solnej jaskyne, ci na nejaky fakt dobry koncert. Alebo proste vypadnut z domu – na vìkend – na chatu, do prìrody na tùru. A poriadne dlhù. Ale sàm ! Kràcat a vnìmat. Nicìm sa nezaoberat, iba nechat myslienky volne prichàdzat a odchàdzat. Dopàtrat sa sàm seba. Tak prìde i odpoved na to, ako dalej, a ako uz nie. Mozno i riesenie, jednoduchè a pritom velmi prirodzenè …
A nezabùdat na vitamìn B, ktory takmer okamzite ukludnì podràzdenù psychiku ( stacì i kocka kvasnìc ).
Maj sa !
Emìlia
Ahoj Emilko,
Já jsem za občasnou slzičku dojetí rád a beru to jako potvrzení toho, že nejsem otupelý a tak se tomu nebráním, abych se dostal k dalším pocitum.
Tento tyden jsem lyzoval, bruslil a koupal se v termalnich laznich Besenova SK a vcera byl v kine na Atavar sam. A moc se tesim domu do dilny a k pocitaci, az budu moct udelal napady, ktere jsem na vylete dostal.
Hezký den 🙂
Aby Ti tà vnùtornà pohoda teda co najdlhsie vydrzala !!
Prajem Ti peknè Vianoce.
Em.
Dakujem,
Maj sa fajne, nielen o Vianocach.
🙂
dobry den
ta pisnicka je prekrasna , dekuji…. neznala jsem ji…
velice se mi libi toto tema pane Vitku (nepletu-li se)
i za nej diky…
dokazuje ,ze i chlapi , ackoliv se prevlikaji za trvdaky, jsou citlivi a ze vsichni jak tu jsme na tomhle svete hledame to same "LASKU"
kitoko, omlouvám se, že jsem neodpověděl na váš komentář, zřejmě to bylo tím, že mne tehdy nenapadlo, nic zásadního, co bych napsal. Ale teď vidím, že je mu tu smutno.
Děkuji za odezvu a přeji hezké dny 🙂