Pokud je toto první článek na téma psychické příčiny nemocí, který čtete na těchto stránkách, doporučuji si přečíst články Teorie zdraví a nemoci a Pravidla při dohledávání psychické příčiny nemoci podle Avenny. Jinak se totiž může lehce stát, že nebudete chápat, o čem píšu, anebo mne budete podezírat z nějaké psychické úchylky. A to by byla škoda, protože níže uvedený způsob uvažování (za předpokladu, že funguje) pro vás může znamenat doslova zlatý poklad. Zlatý poklad, který můžete objevit v podobě trvalého zdraví.

Bude to psycho …

Stalo se, že jsme se synkem hráli na zahradě fotbal. To bylo keců. Člověk, aby se bál dát góla, aby kluka nenaštval. Máme rozmazlené dítě a můžeme si za to sami. A když se pak stane, že se stane, něco, co se tomu rozmazlenému dítěti nelíbí, začne se rozčilovat a obviňovat druhé, že za to můžou oni. Fotbal skončil tím, že synek začal kulhat. Žádný viditelný úraz. Najednou se svalil, že ho bolí noha. Nevěnoval jsem tomu pozornost, čekal jsem, že to rozchodí. Ale on to ještě pořád nerozchodil a kulhá na pravou nohu.

Bystří hledači psychických příčin nemocí už si zapsali, že synkovou kulhání je:

• viditelná nemoc,
• stala se za přítomnosti otce,
• na pravé straně těla
• na noze

Viditelná nemoc se týká člověka a jeho okolí, v případě dítěte třeba školy. Přítomnost otce znamená, že se to týká otce, jak jinak. Pravá strana je víc logická, v tomto případě by to mohlo být něco se školou. A nohy člověka nesou do budoucnosti. Pravdou je, že kluk ve škole zlobí. Vyloučili ho z angličtiny a vrátili nám školné. Paní učitelka ho nechtěla vzít na výlet.

O několik dnů později přišel kluk s tím, že ho bolí hlava. Prý ho tam nějaký kluk bouchnul. Koukám a v místě, kam ukazoval, měl zakousnuté klíště. Protože máme kočku domácí vesnickou, tak klíště v létě potkávám prakticky každý den. Většina jich leze kočce po kožichu. Nebo jsou zakousnutá kolem krku. Jednoduše klíště vezmu mezi nehty a pomalu vytáhnu. Přitom mu zpívám písničku a kývám se do rytmu. (To jsem si vymyslel, aby to bylo větší psycho, a protože nelžu, musím se k tomu hned přiznat.)

Klíště jsem vytáhnul a kluk se rozbrečel, že ho to bolí.

Když se řekne klíště, většinu lidí napadne, že je to ten parazit, před kterým je potřeba se chránit, mazat se repelentem, nechat se očkovat, aby člověk nedostal … BU BU BU … klíšťovou encefalitidu anebo lymskou boreliózu.

Co byste řekli názoru, že klíšťata jsou tvorové, které „někdo“ posílá, aby se přisáli na správné místo a tím člověka na něco upozornili. Anebo že je to přírodní očkování. Tedy že jsou to tvorové prospěšní. Jacísi malí roboti, kteří pomáhají člověku. Raději nepíšu o prospěšnosti roztočů a jejich blahodárném vlivu na lidský organismus, abych neprovokoval.

Je tomu pár dnů, co jsem objevil klíště zakousnuté v pupíku. Co mi tak mohlo přijít říct a proč se zakouslo právě do pupíku? Pupíkem jsem byl spojený pupeční šňůrou s maminkou. Klíště mi přešlo říct, že je něco s mým vztahem s maminkou. Nejspíš, abych si ho dal do pořádku.

Vidíte, je to psycho …

Jelikož hlava je na přemýšlení, klíště přišlo kluka upozornit, že přemýšlí špatně. A přišlo to říct také nám, jeho rodičům. Špatně vyhodnocuje informace, a když se mu něco nepovede, tak se vzteká a obviňuje ostatní. A já jsem ten, kdo mu má pomoci se z toho dostat. Mám mu vysvětlit, jak se věci mají. Mám se mu víc věnovat a nasměrovat ho, aby svýma nohama šel dopředu do budoucnosti a nekulhal.

S klukem to pokračovalo tak, že po několika týdnech jsme s ním jeli na RTG a tam konstatovali, že má zhojenou zlomeninu. Můžete pátrat, co znamenají kosti v řeči nemocí …

To je ale jednoduché co? Stačí sledovat, co se děje a hledat souvislosti. Nemoc pak člověk objeví ještě před tím, než stačí propuknout do těžší podoby. A to je ten zlatý poklad. Poklad trvalého zdraví. Každá nemoc totiž přichází postupně. Nejprve v podobě myšlenek a pocitů a teprve později se začne zhmotňovat v těle. Kdo dokáže nemoc rozpoznat ve stádiu myšlenek a pocitů, ten dokáže být trvale zdravý.

Hledám ten poklad už hezky dlouho. Někdy se mi podaří nemoc odhalit a pochopit, co mi přichází říct a někdy ne. Někdy mi to dojde třeba až za několik let. Nevzdávám to, píšu si nemoci do notýsku, dohledávám si k nim možný význam především podle učení Avenna a sleduji myšlenky, které mne při tom napadají.

Další podobné příběhy si můžete přečíst v rubrice Zdraví a nemoci. Jestli to opravdu funguje, anebo jsou to jen paranoidní úvahy a kupa žvástů, na to si musíte přijít sami …