Zajímalo mne, jestli mi ostatní weby kradou články. Do vyhledávače jsem zadal části textů několika článků a zjistil, že kradou. Například:

http://***

Převzato (ukradeno) včetně obrázku bez uvedení zdroje.

http://***

Ukradeno včetně obrázku s uvedením zdroje. Pán prý to nemyslel nijak zle. Já také nemyslím nijak zle, když o tom teď píšu. Přemýšlím nad tím, proč lidé přebírají cizí texty.

http://***

Paní si “vypůjčila” pouze dva odstavce a obrázek bez uvedení zdroje. Citlivě to zakomponovala do svého textu a uvedla, že jsou to cizí myšlenky, ale už neuvedla, čí.

http://***

Tady jsou slušní, zkopírovali pouze začátek článku a uvedli odkaz na zbytek. Tak se mi to líbí. Až na to, že se předtím ptali a já jim odpověděl, aby nepřebírali články automaticky.

Je zajímavé, i když ke stavu společnosti pochopitelné, že autoři webů s duchovní problematikou v sobě nedohledají pocit, že krást se nemá, protože zkopírovat odněkud článek je krádež. Dokonce jsem se setkal s názorem, že můžu být rád, když někdo šíří moje myšlenky. Jenže já rád nejsem.

Články uvedené na těchto stránkách jsou jednak osobního charakteru, jednak počítám s tím, že se k některým vrátím a doplním je, předělám anebo smažu a jednak jsem si dal práci s jejich psaním. Nevidím důvod, abych je zdarma poskytoval jiným webům a tím jim dodával redakční materiál a sobě snižoval pořadí ve vyhledávačích díky duplicitnímu obsahu.

Proto jsem stanovil pravidla přebírání článků. Jednoduše řečeno: Články nedovoluji přebírat. Kromě dohodnutých výjimek.

Jestli si myslíte, že moje myšlenky stojí za publikování, tak na ně odkazujte. Já taky odkazuji na cizí články.

Svět se mění. Stává se duchovnější a méně hmotnější. A vznikají věci, které jde ukrást s minimálním úsilím. Hudba, software, video, ilustrace. Stačí je zkopírovat. Je to svým způsobem zkouška. Jestli v sobě lidé dohledají pocit, že krást se nemá. Ani software ani muzika ani články na internetu anebo obelžou sami sebe, že krádež softwaru nebo muziky nebo článků není krádež, protože si je jenom zkopírovali.

Ale chápu to, je to tak nastavené společností, když něco dělá hodně lidí, stává se to normou. Nezlobím se na ty lidi, věřím tomu, že si neuvědomují, co dělají. Kopírování muziky, videa a software se považuje za “sdílení” a ne za krádež. (Nejen Česká) pirátská strana má na myšlence “sdílení” založenou podstatnou část svého programu.

Přiznám se, že dřív jsem také kopírovat hudbu a software a kradl i spoustu jiných věcí, ale takové věci už vědomě nedělám. Naopak dohledávám, co jsem ukradl a ty dluhy splácím … Také si uvědomuji, že některé věci jsem ukradl v nevědomosti, například propisky v práci, kancelářský papír, telefonování z pracovního telefonu. I tyto věci postupně splácím. Lepší je splácet je vědomě než je splácet nevědomě v okamžiku, kdy se to člověku nejmíň hodí a někdo ho okrade, anebo se mu rozbije nějaká věc.

Někdy se stane, že publikuji nějakou myšlenku, která není z mojí hlavy a neuvedu zdroj, ze kterého ji mám. Například avennistickou myšlenku, že “náhody neexistují”. Bylo by mi trapné stále odkazovat na Avennu, ještě bych ji čtenářům znechutil. Kam by člověk došel, kdyby uváděl původ každé myšlenky, která není z jeho hlavy? To už by nebylo moudré.

Pokud někdo víte, že jsem vám něco ukradl, prosím ozvěte se, rád vám to nahradím.

Některé věci na internetu jsou zadarmo. Autoři to většinou uvádějí. U věcí, které nejsou zadarmo by měl člověk pamatovat na to, že když je ukradne, zkopíruje anebo nasdílí, vytvoří si neviditelný dluh, který časem splatí …

Doplnění: V noci jsem se vzbudil takříkajíc ze snu, což je pro mne známkou toho, že něco není v pořádku. Dobře, nebudu zbytečně tvrdý a nebudu uvádět odkazy na konkrétní servery. Odkazy jsem smazal a obrázky upravil … Dobrou noc.