Kdysi jsem na těchto stránkách napsal, že chci být spisovatel. Jenže jsem si uvědomil, že aby člověk mohl být dobrý spisovatel, nestačí pouze dávat na papír své představy, musí mít především zkušenosti ze života. Proto jsem své spisovatelství ponechal stranou a své poslání doplnil o to, že budu také léčitel. Stanovil jsem Cestu Doteku, jak se jím stanu a vydal jsem se po ní. První krok na té cestě nedopadl příliš dobře a bylo z toho masérské psycho.

Udělal jsem si rekvalifikační masérský kurs, nakoupil oranžové ručníky, bílá prostěradla, masážní olej, udělal si živnostenský list, vyrobil letáček … a začal masírovat.

Vlastně nezačal.

Namasíroval jsem jednoho jediného klienta a tím moje masérská kariéra skončila ještě než začala. Tím prvním a posledním klientem byla moje máma. Kdo jiný by si to zasloužil?

Ano, měl jsem pocity, že jsem zase něco nezvládl. Není to na hlavu, udělat si masérský kurs a pak podlehnout pochybnostem? Stejně tak jsem před lety opustil homeopatii, stejně tak jsem si udělal kurs léčení rukama Ruce Světla a nepoužívám to.

To, že masáž není plnohodnotná léčebná metoda jsem tušil od začátku. (Stejně tak homeopatii nebo léčení rukama nepovažuji za plnohodnotnou a trvale fungující léčbu.) Doufal jsem, že mi bude dovoleno si díky masážím najít cestu k lidem a postupně přejít k dohledávání psychických příčin nemocí, pokud o to dotyčný bude stát.

Dohledávání psychických příčin nemocí považuji za jedinou fungující léčbu. To proto, že všechny nemoci jsou způsobené nesprávně použitou vůlí. Spravedlivě užitá svobodná vůle je klíč k uzdravení a ke zdraví, který hledají všichni lékaři a léčitelé. Nemoc je zpráva člověku, že něco dělá špatně. (Doporučuji si přečíst článek Teorie zdraví a nemoci.)

Tak mi to dává smysl. To, že někdo sní nějaké tabletky (klasická medicína) nebo nějaké homeopatické tabletky (homeopatie) nebo si nechá vyčistit a harmonizovat čakry (léčení rukama) sice něco způsobí, ale nedává smysl, aby to fungovalo trvale. Nezapadá to do Spravedlivého Řádu, podle kterého funguje tento svět. Uzdravit může člověk sebe sama, tím, že se změní. Tak, aby mu nemoc nemusela připomínat, že se má změnit. Vše ostatní je iluze a hledání.

Druhý pocit, který mi nedovolil stát se masérem byl pocit, že lezu tam, kde nemám co dělat. Ne, že by byla každá masáž přímo prostituce, ale něco na tom je a u tantra masáže je toho hodně. Když jsem začal nabízet své masérské služby, setkal jsem se u žen se studem, rozpaky … “Cože, k chlapovi na masáž?” … beru tento pocit jako jejich oprávněný pocit, ten prvotní, který se vybaví, když si žena představí, že ni bude sahat cizí muž. Ženy jsou zvyklé na ledacos, například od gynekologa, Člověk si zvykne na cokoliv, pokud náležitě otupí, jenže já nechci, aby lidé otupovali. Já chci, aby byli citliví a poslouchali sebe sama, svůj vnitřní hlas a pocity.

Masáže spíš patří do postele mezi milostné hrátky a rozmazlování než aby to byla fungující léčebná metoda. Stejně tak by měli partneři pátrat, proč je co bolí a hledat psychické příčiny toho. Masáž je jenom prozatímní úleva.

Nebylo mi dovoleno stát se masérem, pocity šly proti mě. Vyměkl jsem? Vzdal jsem to? Nebo jsem byl naopak ochráněn před tím, abych se stal masérem a ztrácel čas?

Ano, připadám si částečně jako blbec, dva měsíce věnovat masérskému kursu a dospět k tomu, co jsem věděl na začátku, že to není cesta ke zdraví.

Zřejmě jsem si potřeboval potvrdit, kudy nevede cesta.

Budu muset najít jinou cestu … jinou Cestu k lidem. Cestu ke zdraví už znám, ta vede přes psychiku.

Ale nebyly to úplně ztracené dva měsíce, naopak, masérský kurs ve mně prohloubil lásku k Dokonalosti zhmotněné v lidském tělu. Přivedl mě k tomu, že jsem si kromě knížek o masáži koupil krásnou knížku o lidském tělu. A také mi ukázal, že musím zapracovat na vztazích s lidmi. Jednoduše se otevřít lidem. Začít se projevovat navenek. Což právě dělám …

Jak jsem tak pochyboval jestli ano anebo ne, jestli se přeci jenom nemám znásilnit a masírovat, stalo se něco, co jsem nečekal … beru to jako znamení shůry.

Udělalo mi to velkou radost a ukázalo mi to cestu. Obrátil se na mě člověk se žádostí o pomoc.

“Před 6 lety se u mě vyskytl zdravotní problém (zánět močových cest), přeléčili mě 6 antibiotiky a nic nezabíralo, nakonec mi otekla prostata a od té doby se v tom plácám…..vystřídal jsem X lékařů, léčitelů, homeopatů atd…každý byl samozřejmě “hrozně” chytrý ale nikdo samozřejmě nevěděl …”

Těchto několik slov a nahlédnutí do avennistických poznámek stačilo k tomu, aby se mi v mysli začal skládat obraz člověka, který potlačuje své pocity.

Nejprve se mu to zhmotnilo v podobě potíží s močovými cestami a později, kdy měl být mužem a obohacovat ženy o svou mužskou tvořivost (a sperma) v podobě potíží s prostatou.

Prostata mu pouze říká: Buď mužem! To je celé tajemství jeho nemoci.

Poctivě jsem mu napsal, že nejsem tak daleko, abych dokázal načítat psychické příčiny jeho problémů přímo, nicméně věřím tomu, že na něco přijdeme.

Jenže nepodceňuji se příliš? Sice se zatím nedokážu přímo napojit na jeho duši, ale stačí mi několik záchytných bodů k tomu, abych z nich vyvodil příčinu nemoci.

Co když to, co se chci naučit už dávno umím, jenom tomu zatím nedůvěřuji? Čekám nějakou zázračnou schopnost jasnozření a ono je to takhle jednoduché. Kouknu do poznámek z Avenny na záchytné body a zbytek mne napadne. Dělají to tak prakticky všichni lékaři, staví na zkušenostech popsaných v knihách a doplněných o svá pozorování a intuici. (Žel málokdo z nich si plně uvědomí, že pozorování jim říká, že klasická medicína nefunguje a intuice jim říká, že mají hledat dál.)

Je to něco podobného jako s tím klukem, co měl epilepsii. Tehdy mě jednoduše napadlo, čím by to mohlo být.

Jestli tohle má být moje příští práce a poslání, tak s radostí přijímám … masérské umění rád oželím a nechám si ho pro mámu a pro partnerku. Jsem snad nějaký hnětač lidských těl?

Nejsem. Já jsem rozsévač myšlenek 🙂

—

Zajímavé je, že poté, co jsem pánovi odepsal, že se schůzkou souhlasím a začal jsem o tom přemýšlet, začal jsem pociťovat průjem, což je znamení toho, že se člověk něčeho neoprávněně bojí. Není se čeho bát, jednoduše si popovídáme a během toho popovídání upřesníme předběžnou diagnózu. Jsem zvědavý, k čemu se dostaneme a na co přijdeme. Zvědavost, jak to dopadne je lepší než strach, jestli to zvládnu.

Příště se dozvíte, jak proběhl první léčitelský případ. Má to lákavý název … Erekce, ejakulace, prostata a mužství