Poslední dobou mne provázejí kostry. Nejen ta moje, která je se mnou doslova na každém kroku …
Začalo to na masérském kursu anatomickou pomůckou, které jsme říkali Robert (na obrázku). Při zkoumání Roberta jsem si uvědomil, že kostra je ztělesněním Dokonalosti.
Vlastně vše, co vidíme kolem, je ztělesněním Dokonalosti. I kámen, rostlina nebo plivanec. Na kostře je však na první pohled patrné, že to není jenom hromada kostí, ale že každá kost má nějakou funkci. A kromě toho má kostra ještě další hlubší význam.
Člověk má přes 200 kostí a jimi pohybuje přibližně 600 svalů. Každá kost a každý sval má nějakou funkci. Kdybychom neměli kosti, byli bychom pytel z kůže, který by se snad dokázal převalovat díky svalům. Kostra člověka staví na nohy a dává mu schopnost jít. Kostra člověka vztyčuje k Nebi.
Dříve jsem bral svou kostru a svaly jako něco, čím není potřeba se moc zabývat. Teď si uvědomuji, že konkrétní svaly pohybují konkrétními kostmi, a bolest těla může být bolestí konkrétních svalů, kterým se třeba nelíbí, že jsou přetěžované anebo zanedbávané. S tím už se dá něco dělat (i fyzicky kromě hledání psychických příčin té bolesti).
Mám hlubší vztah ke svému tělu, protože si uvědomuji, že každá jeho část má nějakou funkci a nějaký smysl.
Dále jsem se s kostrou setkal v knize Ženy, které běhaly s vlky od Estés Clarisa Pinkola a to v příběhu La Loba (Vlčí žena).
La Loba naznačuje, po čem se máme dívat, po nezničitelné životní síle, po kostech.
Hmm, zajímavý příběh. Teprve časem mi došla jeho hloubka a vyjevil se mi jeho možný smysl. Ten, kdo skládá kostru není vlčí žena, ale Stvořitel.
Stvořitel dá člověku kostru a vdechne mu život. Kostra symbolizuje Řád Stvoření, vdechnutý život je lidská duše.
Na svou cestu životem dostane člověk ještě něco – svobodnou vůli, kterou symbolizují svaly. Svobodná vůle (svaly) dávají člověku možnost pohybovat se po světě a dělat věci správné a nesprávné. Podle toho, jak člověk zachází se svou svobodnou vůli, se mu pak daří. Jeho život je buď obšťastňujícím tancem anebo bolestivým pochodem smrti.
Aby člověk životem tančil, musí (se naučit) vnímat Řád (poznat svoji kostru) a zacházet se svou svobodnou vůli v souladu s ním (naučit se hýbat svaly).
Lidské tělo slouží nejen k pohybu po Zemi, ale slouží také ke spojení se Stvořitelem. Například jsou člověku skrze tělo pomocí nemocí posílány informace o tom, že nejde životem v souladu s Řádem. To ale až v okamžiku, kdy člověk neuposlechne vnitřní hlas, kterým mu Stvořitel (duše) radí.
Kostra ukrývá mnoho zatím málo povšimnutých a málo známých tajemství, která ukazují Dokonalost Stvořitele.
Například tajemství mladosti ba dokonce snad i nesmrtelnosti. Tak jednoduché, že vám bude připadat těžko uvěřitelné.
V kostní dřeni některých kostí se tvoří červené a bílé krvinky a krevní destičky. Pokud si to člověk dá dohromady s tím, že krev symbolizuje radost a štěstí, vidí, že Radost, Štěstí a Láska symbolicky putuje od Stvořitele skrze kosti a odtud krevním oběhem ke všem orgánům a skrze svaly a svobodnou vůli do života člověka.
V okamžiku narození je veškerá kostní dřeň červená. Malý člověk žije souladu s Řádem. Děti jsou bezprostřední, upřímné, bezstarostné, radostné, veselé, hravé … napojené (na Stvořitele). Postupem času se lidé stávají vystresovanými, depresivními, ustaranými, neupřímnými, smutnými, nehravými …
Z červené kostní dřeně se stává žlutá nahrazováním původního vaziva vazivem tukovým. Přibližně od 20. roku začíná být podíl červené a žluté kostní dřeně vyrovnaný. V té době je člověk považován za dospělého.
Napadá mne, že v té době se stal dostatečně zdegenerovaným, aby mohl být použit jako součástka do stroje společnosti, který se valí vstříc lepším hmotným zítřkům. (Stálo by za to prozkoumat symboliku tuku, zde je první pokus o vysvětlení, proč lidé tloustnou.) Mladý člověk v sobě spustil proces stárnutí tím, že se začal odpojovat od Stvořitele. Místo Stvořitelova Řádu vnímá společenský neřád.
V pozdním věku vzniká ze žluté dřeně ztrátou tuku šedá kostní dřeň, která není krvetvorná. Člověk se definitivně odchýlit od Řádu a zestárl.
Zde leží klíč k trvale udržitelné mladosti a snad i nesmrtelnosti pro ty, kdo o něco takového stojí. Stačí ho jen sebrat.
Lidé zestárnou myšlenkami a tělo se přizpůsobí. Lidé stárnou tím, že se jejich myšlenky odchylují od Řádu. Začínají si vytvářet vlastní nespravedlivá pravidla a když jejich nespravedlivost dosáhne určité míry, jsou ze života odvoláni a přijde si pro ně smrt symbolizovaná kostrou. Kostra by však měla symbolizovat život, nesmrtelnou podstatu.
Úvahy je možné rozvinout i prakticky směrem ke zlomeninám při úrazech. Tyto zlomeniny jsou zhmotněním porušení Řádu. Zlomil sis ruku? Zřejmě jsi dával a bral nesprávným způsobem. Zlomil sis nohu? Zřejmě jsi šel nesprávným směrem anebo jsi odmítal jít …
—
Pojďme si dále posvítit na nemoc, jejíž léčba přijde na jeden milion korun ročně.
Leukemie je skupina nemocí, které se projevují poruchou funkce kostní dřeně a krve. Kdo pochopí, že leukemie má duchovní příčinu a tou je nepochopení Řádu a pocitů vyplývajících z jeho dodržování, ten se z ní uzdraví a ušetří společnosti milion korun za rok.
Troufalé tvrzení. Těžko uvěřitelné. Těžko ověřitelné. Staví na hlavu klasickou materialistickou medicínu, jednu z “jistot”, které nám pomáhají odpojit se od Stvořitele a zestárnout.
Je to naše víra, co nás žene životem. Kdo věří ve stárnutí a smrt, ten zestárne a umře.
Kdo věří nesmrtelnosti … a dokáže žít v souladu s Řádem, dokáže dechem obalovat svou kostru svaly a zhmotňovat orgány, ten může žít věčně.
Vidím to tak, že leukémie souvisí s radostí. Skoro bych řekl s radostí ze Řádu světa. S vírou v to, že život má smysl a svět je spravedlivý.
Ano, zní to jako fantasmagorie … ale vzpomeňte si na mloka, kterému doroste ukousnutá noha anebo na želvu, která umí žít 200 let. Tito tvorové jsou výzvou.
Člověče, poznej svoji kostru, podstatu, Řád a nauč se žít věčně.
Hezké obrázky koster a kostí jsou tady …
Podle nich jsem “namaloval” tuto ženu až úzkostlivě sledující svou tělesnou hmotnost a rozměry.
Dneska to bylo náročné, až se vám z toho mozkové závity kroutily. K uvolnění doporučuji článek Pračkové psycho a pak hurá na zamyšlení nad Tantrickou masáží.
Ono se Vítku ne nadarmo říká:"Poznej sám sebe a poznáš celý vesmír".
PS:Vítkovo srdíčko se narodilo před 600 miliony lety krát 18
pozemského času,tj.10.8 miliard(se srdcem Pavlíny je tu na Zemi už
3 miliardy let)
a obdivuje věk želvy!Fakt už nevím,jestli mám řvát smíchy nebo se
hněvat na Otce,každopádně vaše srdíčko dostal.Hra je hra!
Pavlíno, někdy je lepší želva v hrsti a mlok v kapse než miliarda na střeše … 🙂
Výborně podané, jen by mě zajímalo, jak se tenhle koncept vyrovnává s vrozenými poruchami, případně nemocemi, které člověka postihnou v raném dětství. Konkrétně množství dětské leukemie není úplně zanedbatelné.
Co teď?
Dobrý den,
Jsem rád, že vás to zaujalo :-).
Hezká otázka.
Podle zdroje, ze kterého čerpám některé informace (Avenna) mají "vrozené" nemoci příčinu v těhotenství. Typický příklad je nechtěné dítě, které se narodí postižené. Takže bych hledal příčinu v psychickém životě rodičů před narozením dítěte. U dětských nemocí pak platí podobné (příčinu bych hledal u rodičů po narození dítěte).