Pohádka o penězích, bankách a inflaci

zlatá mince

Jak (možná) vznikly peníze
V jedné zemi žil moudrý král. Protože to byl král, měl zlatou korunu. Moc jí nenosil. Říkal, že je těžká a nehřeje. Fouká do ní a svítí do ní sluníčko. Prostě čepice na prd. A protože byl moudrý, jednoho den přišel mezi své poddané na tržiště a povídá jim:

Přátelé, pozoruji vás, jak čile obchodujete. Vyměňujete mléko za maso, sůl za vejce, látku za nádobí. Jenže je tu jeden problém. Když potřebujete sůl a máte vejce, a ten, kdo má sůl, potřebuje maso, musíte sehnat někoho, kdo má maso a potřebuje vaše vejce. Teprve pak můžete vyměnit maso za sůl.

To je pravda, pokyvovali hlavami poddaní …

Napadalo mne, pokračoval král, že bych tuhle zlatou korunu, co občas nosím na hlavě, nechat roztavit a udělat z ní mince, kterými byste platili. Zlaťáky. Nemuseli byste pak vyměňovat kozu za dřevo a dřevo za pluh, jednoduše byste vyměnili kozu za zlaťáky a za ty zlaťáky byste si koupili pluh.

Je to tak králi, souhlasili podaní. Já jsem tuhle musel běžet s kozou až do vedlejší vesnice a odtud táhnout vozík dřeva, abychom si mohli koupit boty, rozčiloval se jeden z nich.

A tak se stalo, král nechal roztavit korunu a vyrazit z ní zlaťáky. Obchod fungoval a království vzkvétalo, protože lidé ušetřili čas, který předtím museli věnovat zbytečným směnám zboží a obíhání s ním.

Jak (možná) vznikly banky
Jednoho dne přivandroval do země člověk, který se představil jako bankéř. Poklonil se králi a povídá. Králi, tvá moudrost je tak velká, že jsem se o ní dozvěděl až u nás v zemi za horami. Prý jsi zavedl peníze ze zlata a usnadnil tak obchod. Poradím ti, jak obchody ještě víc rozhýbat.

Jen mluv, pokynul mu král …

V tvé zemi se stává, že někteří lidé mají zlaťáky, které právě nepotřebují a jiní zlaťáky potřebují, ale nemají je. Když mi dovolíš, abych v tvé zemi založil banku, budu vybírat peníze od těch, co je nepotřebují a půjčovat je těm, co je potřebují.

Proč by ti lidé půjčovali peníze?, zeptal se král.

Těm, kteří mi půjčí na rok, vrátím za rok o dvacetinu víc. A ti, kteří si ode mne půjčí, vrátí mi za rok o desetinu víc.

Tak takhle to je, jsi mazaný jako liška, smál se král. Ale líbí se mi to. Je to pro blaho mého lidu.

Fungovalo to a království vzkvétalo ještě víc. Lidé, kteří nepotřebovali peníze, bohatli na tom, že je uložili do banky a lidé, kteří potřebovali vložit peníze do nového podniku, si je z banky půjčili. To jim umožnilo podnik rozjet rychleji, než kdyby museli postupně naspořit peníze, které potřebovali.

Jak (možná) vznikly bankovky
Po čase opět přišel bankéř ke králi a povídá. Králi, mohli bychom pro blaho tvého lidu udělat ještě víc.

Pověz, co můžeme ještě udělat? Obchody fungují jako nikdy předtím. Lidé si ukládají a půjčují peníze a rozjíždějí nové podniky.

Králi, placení penězi ze zlata je nepraktické. Lidé musí u sebe nosit těžké zlaťáky a trhá jim to kapsy. Někdy se stane, že se jim kapsa roztrhne a zlaťáky se poztrácejí. Také se někdy stává, že různí podvodníci uštipují ze zlaťáků kousky zlata. Máš pravdu, přikyvoval král. Některé zlaťáky jsou úplně okousané a lidi je pak nechtějí přijímat.

Napadlo mne, že bychom mohli místo peněz zavést papírové bankovky, jejichž cena by odpovídala hodnotě zlata uloženého v bance, pokračoval bankéř. Zlato by bylo v bance a lidé by obchodovali bankovkami. Bankovky nejde jenom tak okousat, co je na nich psáno, to je dáno.

To se mi líbí, řekl král, jsem zvědavý, s čím přijdeš příště, ty liško podšitá.

Stalo se. Lidé vyměňovali zlaťáky za bankovky, platili bankovkami a zlaťáky ležely v bance. Na jednozlaťákové bankovce bylo napsáno: Tato bankovka odpovídá zlatu jednoho zlaťáku a je za něj směnitelná v jakékoliv bance. Kdo nechtěl mít bankovky, mohl si je v bance vyměnit zpátky za zlaťáky. Ale to se moc nestávalo. Lidé uvěřili papírovým penězům.

Prvotní bankovní hřích
Bankéř si všiml, že bankovní trezor je plný zlata, které si tam lidé uložili výměnou za bankovky. Lidé platili bankovkami a na zlato a zlaťáky jakoby zapomněli.

Co by se stalo, kdybych natiskl víc bankovek, než existuje zlata, napadlo bankéře. Nikdy se nestane, aby všichni lidé chtěli vyměnit bankovky zpátky za zlato. Když vyrobím bankovky navíc, můžu je lidem půjčit a až mi peníze vrátí i s úroky, bankovky zase zničím, aby nikdo nic nepoznal.

A tak se stalo, bankéř pouštěl do oběhu nově vyrobené bankovky, a aby o ně lidé měli zájem, požadoval za ně nízký úrok. Už to nebyla desetina, ale patnáctina za rok. Lidé byli rádi, že si mohou půjčovat levné peníze. A říkali si, to je hezké, že bankéř zlevnil půjčky, je vidět, že mu nejde jenom o peníze.

Jak vzniká inflace
Jenže v království se začaly dít divné věci. Mléko, které dříve stálo půl zlaťáku, za několik let stálo zlaťák a za dalších několik let dva zlaťáky. Do života lidí nenápadně vstoupila inflace.

Král už byl starý, cítil, že brzy umře a tak si nechal zavolat bankéře. Bankéři můj milý, pověz mi, co se to děje s penězi? Lidé rozběhli spoustu nových podniků a vyrobili spoustu nového zboží. Jak je možné, že zboží je čím dál tím dražší? Nemělo by tomu být naopak? Nemělo by být zboží čím dál tím levnější? Více zboží a stejné množství zlata, znamená nižší ceny. Asi už jsem starý a nerozumím tomu.

Víš, králi, nechtěl jsem ti to říkat, ale je potřeba dávat na trh nové peníze, aby se obchody hýbaly. Vzpomeň, jak lidé byli rádi, když jsem jim začal půjčovat za patnáctinu místo za desetinu. Co nových staveb a firem díky tomu vzniklo?

Cože, zarazil se král, jaké nové peníze? Ty jsi padělal moje peníze? Ty jsi tiskl bankovky, půjčoval je mým lidem a okrádal celé moje království? Jsem už starý a občas pomaleji chápu, ale nejsem hlupák. Celý život jsem usiloval o to, abych vládl spravedlivě, jak bych mohl dovolit, aby někde okrádal můj lid?

Tvůj majetek, který sis nahrabal v mém království, tímto okamžikem propadá ve prospěch mého lidu. Do mé země jsi přišel a nic jsi neměl, teď odejdi, stejně jako jsi přišel.

Bankéř odešel, stejně jako přišel. Zaklepal na dveře královského paláce v jiné zemi, kde žil jiný král, který nebyl tak moudrý a spravedlivý. Když došlo na lámání chleba, král bankéře nevyhnal, ale domluvili se spolu, že pojedou na půl. A dál už to znáte …

(Pro ty, kterým se to nelíbí, jsem založil hnutí Poctivé peníze, jehož cílem je nedovolit bankéřům vyrábět peníze z ničeho, půjčovat je za úrok a zotročovat tak státy a jejich občany …)

9 komentářů u „Pohádka o penězích, bankách a inflaci

  1. GVKB

    Já pomohu dneska tobě a ty zítra pomůžeš zase mě, takto kdysi dávno vznikli dluhy, s příchodem přelidnění začalo vznikat vlastnictví hodnot a hodnoty se půjčovali, zprvu šlo o potraviny a suroviny, později šlo o drahé kovy a nakonec se půjčovali peníze. S vymáháním dluhů byli často problémy a tak vznikla ideologie a mocenské složky, které násilím dluhy z dlužníků dostávali a dlužníky do vězení zavírali nebo je jinak trestali. Daně to je dluh vůči společnosti za služby, které nám společnost poskytuje a ten kdo neplatí daně společnosti je za to peněžně nebo vězením potrestán, otázkou je dostáváme za svoje daně i služby které jsme si zaplatili? Pravdou je že za svoje daně nedostáváme to, co jsme si zaplatili, příčin je velmi mnoho, ale to bychom bohužel mnoho odbočili o tématu dluhy. Se vznikem velikého množství nejrůznějších dluhů vznikli profesionální organizace, které se dluhy zabývají, jde zde o banky a v nich sedí ekonomové. Banky, si nechají za svojí složitou práci, dobře zaplatit, ani kuře zadarmo nehrabe, jak se lidově říká, pokud banky nemají na hotovosti peníze zkrachují, tak jako zkrachuje obchodník, který nemá peníze. Když zkrachuje banka, zkrachuje často i ten, kdo měl v té bance uložené peníze a takto může vzniknout veliká globální krize, jde o dominový ekonomický efekt, je to jako když dáte blízko sebe kostky z domina a pád první kostky vyvolá pád ostatních kostek domina. Zde se dostáváme k otázce nekrytého dluhu, kdy banka půjčuje peníze, které ve skutečnosti nemá a počítá s tím, že jí to projde? Logicky se optáte, jak může banka půjčovat peníze, které vlastně nemá? Kdysi když byli peníze ze zlata a stříbra, nemohla banka půjčovat peníze, které neměla, se vznikem papírových a elektronických peněz, už může banka půjčovat peníze, které nemá a nikdo to nepozná. Kdo si vlastně od banky půjčuje tak veliké množství peněz že to nakonec vede k tomu, že banka nemá už žádné peníze a zkrachuje? Od banky si půjčuje mocná elita, aby zaplatila; armádu, byrokraty, politiky, sociální programy, atd. pokud by banky odmítli mocné elitě dobrovolně na malý úrok půjčit veliké nekryté částky, tak by nechala elita banky násilně zestátnit, což se i někdy v diktaturách bohužel i stává. Lidově se říká že prý ryba smrdí od hlavy, a elita je hlavou společnosti, ona neustále rozhazuje státní peníze tak dlouho, za hlouposti a blbosti, až je zde krize spojená s tím že na nic zde nejsou už peníze a je zde bída a nezaměstnanost, exekutor vám snadno a rychle potom zabaví střechu nad hlavou.

    Hodně štěstí přeje GVKB

    1. Ilona

      Dobrý den, velmi jste mě pobavil větou: "Jednou jsem se bavil s velmi mocnými blbci a ukazoval jim Bibli, abych jim pomohl se zbavit jejich blbosti, blbci si ale o mě mysleli, že já jsem veliký blbec, protože každý blbec podle sebe posuzuje druhé."

      S pozdravem

      Ilona

      1. kVítek

        Dobrý den,

        Když použijete odkaz Odpovědět (ne tlačítko Přidat komentář), jako teďko já, tak dotyčnému přijde e-mail, že jste mu odpověděla a může reagovat. Jinak je malá pravděpodobnost, že se sám od sebe vrátí a bude sledovat ohlas na svůj komentář.

        Mějte se … fajn 🙂

        1. Ilona

          Dobrý den,

          odpovídala jsem na komentář GVKB Já jsem bojovník …, který jste v tu chvíli zřejmě přemísťoval k jinému článku a toto je výsledek. Zajímavá shoda náhod (na náhody vlastně nevěřím).

          Mějte se hezky a vězte, že svými články, bavíte minimálně jednu osobu :-).

          Ilona

          1. kVítek

            Ano, pan GVKB, hodil svou munici poněkud mimo. Snad chápete, já se tu svěřuji s depresí a on tam dá tohle. Dám vás tedy pod jeho komentář a omlouvám se za zbytečná slova.

            Já se taky bavím, tak to jsme minimálně dva 🙂

  2. mc.vlada

    Když si spoříte na spořitelní knížku s dvouletou výpovědní lhůtou, tedy půjčíte peníze bance, tak Vám je zhodnotí. Ale jak? Mám na knížce kde spořím dětem po 47 000,- Kč. Roční připsaný úrok činí cca 950,- Kč (přesně si to nepamatuji) Ale když jsem si od banky půjčil chbějící částku na pořízení auta, očekával jsem samozřejmě jiný úrok, ale všeho moc škodí. Půjčil jsem si 41 800,- Kč. Kdybych celou půjčku doplatil po dobu 5-ti let, dal bych bance zpět 95 000,- Kč, tedy cca 10 000,- ročně. po 9 měsících jsem se rozhodl pújčku předčasně doplatit. Celkem jsem zaplatil na splátkách 14 670,- Kč, doplatek činí 42 083,33 Kč. Někde je něco špatně. Pro případné šťouraly, mě nezajímá, že někdo bance neplatí atd, já platím poctivě a nevím tedy, proč bych měl nést kolektivní odpovědnost za nepoctivé. Saša Vondra taky žádnou odpovědnost za rozkradených cca 320 milionů z ozvučování nenese.

    1. Jen jdu kolem...

      Šťouraly zaujala jiná věc. Že v dnešní době je možné, že si někdo ochotně vezme půjčku, aniž si dopředu spočítá, kolik zaplatí na úrocích (a pak se diví). Dále šťourala fascinuje, že dlužník není v době internetu schopen porovnat nabídku ostatních bank a slepě důvěřuje té, u které spoří dětem "na knížku". Komentář k formě spoření dětem, už raději polykám. 🙂

      1. mc.vlada

        Jsem ze staré školy, je mi 50. Spořím u české spořitelny a půjčku jsem uzavřel v bazaru při koupi auta a byla z nabízených bohužel ještě nejvýhodnější (byl jsem v časové tísni a na nějaké hledání "bankovních produktů" = bankovních podvodů na lidech, jsem neměl čas). Tak že vaše připomínky považuji za hloupé. Ostatní bankovné produktymě víceméně nezajímají, ve valné většině nesou určité riziko. O státních dluhopisech nemluvím, neboť se jedná o velký podvod bohatých na chudších. Jde o to, že výnosy jsou krátkodobě pro vkladatele do cca 50 000,- nezajímavé. Obyčejný dělník většinou není schopen více investovat. No ale ve finále to zaplatíme na daních všichni. Tak že znova opakuji, státní dluhopisy jsou jeden velký podvod na obyčejné lidi. Jsem v tomto zastánce názoru komunistů, že stačí jedna státní banka, nastavená "pro lidi" s jasnými pravidly a pracenty zisku, a hlavně zisku, který se nevyváží do zahraničí.

    2. kVítek

      Ona vám z toho úroku, co dostanete v bance, ještě ukousne kus inflace, takže výsledek "spoření" je spíše záporný. Já spořím do vzdělání tak, že si kupuju například knížky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *