Kočka leze dírou, pes oknem …

Schválně koho teď napadlo, že
nebude-li pršet, nezmoknem.
A když bude pršet, zmokneme,
až vysvitne sluce, uschneme.

Občas je dobré připomenout si dětství nějakou jednoduchou písničkou, přeladit mozek a trochu se omladit.

Vědci dokonce zjistili, že když se člověk schválně chová jako mentálně retardovaný (momentálně petardovaný), tak to prospívá zdraví.

Doba je taková, že nás nutí do všelijakých nepřirozených póz a tak se lidé chovají jako debilové, aby to nějak vykompenzovali a ulevili si a některým to pak zůstane.

Chtěl jsem psát o kočce, co leze dírou a o vodě, která neteče.

—

Ráno jsem se vzbudil, otočil vodovodním kohoutkem … a nic.

Neteče voda. Ale nějak divně.

Neozvalo se ani takovéto vodovodní krkání, ani to nesyčelo. Uvědomil jsem si, že venku je dvacet stupňů pod nulou a tak asi zamrzlo vodovodní potrubí. Nic horšího se nemohlo stát.

Leda že by nešel plyn. Ale to by zase tak nevadilo, protože bych mohl zatopit v kamnech a vodu ohřát v hrnci.

Vlastně ani teď to není ztracené. Venku je troška sněhu, když ho roztopím, můžu se umýt a napít.

Řešení to ale není. Řešení je mít fungující vodovod. Odebral jsem se do sklepa, kde jsou vodovodní trubky a přemýšlel o tom, co se vlastně stalo a jak by to šlo opravit. Bagrovat vodovod a pokládat ho do větší hloubky se mi tedy nechce a čekat na jaro taky ne.

Jak tak ve sklepě dumám, všiml jsem si, že větrací díra, která je otevřená, aby mohla kočka lézt dírou ven a dovnitř, je hned u vodovodní trubky. Že by to promrzlo tady? Větrací kočičí díru jsem zacpal hadrem, počkal několik hodin a voda začala téct.

Dokonalé.

Žádné bagrování.

Žádné čekání na jaro.

Dostal jsem malou lekci, abych si vážil toho, co mám. Vody. Stačí otočit kohoutkem a teče voda … voda je zázrak.

To bylo včera. Mezitím kočka hadr vytáhla a už zase vesele leze dírou. Budu to muset nějak vymyslet, vodovodní trubku obalím izolací anebo kočce udělám nějaká průchozí dvířka.