Proč život bolí, proč se všechno se-re, proč nejsem šťastný? Tyto pocity mám občas taky, poslední dobou dosti často. Deprese mi sedí za krkem, zavrtává se mi do hlavy a saje mozkomíšní mok.
Před lety jsem na těchto stránkách přinesl recept na dobrou náladu a jak se zbavit deprese: Každý den udělejte něco, do čeho se vám vůbec, ale vůbec nechce. Pak se pochvalte a vychutnejte si ten pocit.
Nestačí to. A tak vymýšlím, hledám a testuji další návody na to, jak být už konečně šťastný, pokud možno trvale … toto je další z těchto návodů a proto radím, berte ho s rezervou.
Ano, tu depresi jsem si v hlavě navařil i díky podobným instantním návodům na zdraví a štěstí, jejichž autoři se nevyznali v životě a tak plácali, co je napadlo. Doufám, že budu lepší než oni.
Za všechno si můžeme sami
Za všechno, co se nám děje, si můžeme sami. Nestane se nám nic, co by nám nepatřilo. Jíme, co jsme si navařili a sklízíme, co jsme zaseli. Tak už dost výmluv, na to, jakého máme šéfa, manželku, rodiče, souseda. Oni jsou jen kulisami našeho života. Hercem jsme my a je na nás, jaký život zahrajeme.
Dokud dýcháme, máme na to, abychom byli šťastní … skoro bych řekl, že je naše povinnost být šťastní.
Co zaseješ, to sklidíš
To, co se nám v životě vrací je to, co sami vysíláme do světa. Když se někdo chová jako hajzl, nemůže se divit, že se k němu časem lidi začnou chovat jako k hajzlovi. Aby si uvědomil, jaké to je. Když někdo krade, časem bude okradený, aby si uvědomil, jaké to je. Když někdo lže, časem mu bude zalháno, aby si uvědomil, jaké to je.
Život nám vrací to, co mu dáváme. Ne vždycky hned a tak nás to láká si myslet, že tentokrát nám to prošlo a příště můžeme zase. Jenže všechno má svůj čas. Svět je absolutně spravedlivý.
(Zde si dovolím malou odbočku, protože slyším námitku, já přeci nejsem žádný hajzl. Ne, opravdu nejsi. Jsi jenom částečně otupělý a tak nevnímáš některé nespravedlivosti, které děláš. Nekradeš, “jenom” si nosíš domů z práce kancelářský papír a vypaluješ CDčka. Nelžeš, jenom neříkáš všechno tak, aby druhý do hloubky pochopil situaci. Nejsi nevěrný, prostě jenom koukáš po ženských …)
Dostáváme jenom tolik, kolik uneseme
Co jsme si navařili, to si jednoho dne sníme, ale nemusíme se bát, že by toho bylo moc. Je toho vždy jenom tolik, kolik zvládneme. Ta deprese a mizérie, ve které žijeme je přesně měřená a vážená a je nám dávkovaná v takové míře, aby to pro nás bylo prospěšné. K čemu by bylo vylít na nás ten rybník sra-ček celý najednou a nechat nás utopit. Buďme rádi, že dostáváme každý den jenom kýbl.
A jsme u toho, co mám dělat, abych kromě svého zaslouženého denního kýblu výkalů dostal alespoň hrníček něčeho chutného a výživného?
Dělej něco užitečného!
Cokoliv. Vezmi hadr a vytři na záchodě. Vyčisti si boty. Na ulici seber papír, který jsi neodhodil. (Žebráků dávat nemusíš, můžou si za to sami.) Každý den zasaď několik dobrých semínek …
Záleží na tobě, co si vybereš a sníš
I v té nejlepší zahradě někdy uzrají “špatné” plody. Proto je třeba si vybírat, co budeme jíst, k čemu jenom přivoníme a co odneseme na kompost. Někdo tomu říká pozitivní myšlení. Někdo tomu říká pozitivní vnímání. Na všem, co se nám děje, je něco dobrého a něco špatného a je na nás, co si z toho vybereme.
Láhev před námi je poloprázdná nebo poloplná, podle toho, co si vybereme.
Vyberte si:
Ach jo, venku zase prší. / Venku prší, fajn, uklidím si doma a udělám si pořádek nejen ve věcech, ale i v hlavě.
Ach jo, fouká vítr. / Konečně fouká vítr, budu pouštět draka.
Dneska ale praží, jen abych se nespálil. / Svítí sluníčko, skvělé, jdu se slunit.
Ať se děje, co se děje, záleží na nás, jak to vnímáme. A jak to vnímáme, podle toho se pak cítíme.
Nejde o věci, jde o pocity …
Někdy se honíme za věcmi. Myslíme si, že lepší dům, lepší auto, víc peněz nám přinese štěstí. Pak v tom novém domě bydlíme, v novém autu jezdíme, utrácíme víc peněz a ono je to horší než předtím. Někde se stala chyba. Vzpomínáme, jaké to bylo krásné, když jsme byli chudí a zamilovaní. Věci samy o sobě nám lepší pocity nepřinesou. Naším úkolem je umět vytěžit štěstí z Trabanta, i když soused má Mercedes.
—
Jednou větou:
Co zaseješ, to sklidíš a záleží na tobě, co z toho sníš.
Úplně jsem utekl od původní otázky. Proč je život tak těžký? On zase tak těžký není. To si děláme sami tím, co posíláme do světa a ono se nám to vrací. A tím, jaký postoj zaujímáme k věcem. Život nás svou tíhou nutí ke změně. Nutí nás, abychom se naučili být šťastní.
Mějte se, jak si vyberete …
—
Tyto řádky jsem psal ještě před propuknutím DeoSumovy deprese, původně to byl článek pro pana Krokodýla, který si stěžoval, že je poslední dobou zničený.
Tak jsem ho chtěl povzbudit, že si za to může sám a děje se mu to, pro co se rozhodl … nakonec to dopadlo tak, že jsem do toho sám zapadnul až po uši.
Koukám, co jsem napsal, a vidím, že i tenhle návod je dosti povrchní. Moudra typu Co zaseješ, to sklidíš, moc nepomáhají, pokud druhému neřekneme, co přesně dělá špatně.
Budu muset jít do větší hloubky a změnit konkrétní myšlenky a pocity, které mne do deprese dovedly … pokračování se bude jmenovat Po stopách deprese.
Je jen na tobě jaké kousky si vybereš . Z vlastni zkušenosti jsem zjistil že na depresi je nejlepší mít za sebou něco co tě na celí život změní . Například služba u speciálních jednotek . Pokaždé , když jsi na dně tak i vzpomeneš na ten humus cos tam prožil a vtu ránu máš zase sílu jít dál . Netvrdím že je to univerzální rada né každý tohle absolvuje , ale sou i drobnější vítězství , která pak můžeš použít pro svoje povznesení nad problémy každodenního života . 🙂
Forest Gump řekl: Život je jako bonboniera, nikdy nevíš co ochutnáš. Jsem rád, že jste to změnil.
S těmi speciálními jednotkami máte osobní zkušenost, nebo vás napadlo, že by to mohlo fungovat? Mě zase napadlo, že by to mohlo fungovat i tak, že si člověk připomene to hezké, například by se mohl těšit, až zase pojede k moři. Speciální jednotky, to už je bič.
Co tak sleduji veterány z různých válek tisku, tak spíš sklízejí duševní nemoci.
Jasný netvrdím že sem tu bombošku vymyslel , ale líbí se mi to tak to občas použiji. Pokud jde o speciál mám tam za sebou 18 měsíců klasické vojny a 6 měsíců jako střelec specialista MV pod VKR . PS nehledejte to na netu nenajdete otom skoro nic tyhle věci všechny vlády tají 🙂
Mně se líbilo, že jste tu myšlenku upravil (nebo popletl) tak, že dávala větší smysl 🙂
Když vlády tají, tak to asi nebude něco, čím by se mohly chlubit …
Hezký den přeju 🙂
(Abych končil něčím pozitivním.)
🙂 je to tak
Děláni děláni všechny smutky zahání..
Myslím že v tom je jisté moudro. Smutek se dá jednoduše vyhnat tím, že ho člověk ubije činnosti…
(Ovšem mi to pomáhá pouze, pokud mam dostatek motivace pro nějakou činnost.)
Jistě pomůže i pěkná kniha. 🙂 Třeba si občas přečíst něco z nového zákona a pěkně o tom popřemýšlet… Občas je to slast.
Jít s kamarády ven se jen tak projít a pokecat o čemkoliv. Též lék.
A nakonec najít pěknou motivační hudbu. Zrovna poslouchám
http://www.youtube.com/watch?v=UBwuO5DanBs (je pěkná)
Osobně mam teorii, že život podobně jako roční období má různá období. A i kdybys byl sebelepší, občas přijde sucho. A na nás je vydržet, a vytrvat.
Měj se fajn. A přeji mnoho úspěchu.
Teofile, děkuji za náměty a povzbuzení. V tomto případě mne nakoplo správným směrem tohle http://youtu.be/yXIfyF5pF0Y
Držme se 🙂
Dobry den,berete este pacientov s tazkou depresiou? Mam vsetky Vami popisovane priznaky, az mi to v tom zufalstve prislo smiesne..Uz treti den hladam, co ma niekam posunie a bola to prave Vasa stranka, co dycha ludskostou a zamysla sa presne nad tym, cim prechadza vela ludi.A Vase opisovanie hladania mi hovori z duse, snazim sa z celej sily o dobre veci a vysledok je casto velmi daleko od mojich tuzob. Podobne som na tom aj v snahe o liečenie. Vy ste sa uz zrejme nasiel, ak poradite mne, bude to jasne..Mate na to. Prajem všetko nie dobre, ale este lepsie.
Dobrý den, když nebudete proti, tak váš komentář přesunu ke článku o depresi.
Je pro mne velká pocta, že jste se na mě obrátila 🙂 jen jste předběhla čas :-).
Ještě to nemám natolik zmáknuté, abych mohl radit druhým lidem a dával jim to nejlepší, co jim mohu dát. Zatím nedokážu z jejich duše přímo vyčíst konkrétní příčinu jejich deprese a konkrétní myšlenky a pocity, kterými si depresi uvařili. A sám s tou svojí zatím ještě (úspěšně a vesele) bojuji.
Poradím vám ale něco, co si myslím vás posune (nakopne) správným směrem a to sice CDčko Proč existuje deprese. Tam, získáte dobrý základ.
http://www.avenna.cz/obchudek/nahravky/cd/16-kapitola-proc-existuje-deprese/hledat/Proč%20existuje%20deprese
Pokud nevěříte klasické medicíně a hledáte alternativní cestu, tak jednou z nich je hledat příčinu v psychice.
Podle toho, jak píšete, jste na dobré cestě, protože hledáte.
Máte na to 🙂
Ano, hladám. Dá sa povedať, že som našla čo som hľadala, čo sa týka literatury. Psychické príčiny chorob mám tiež overené, zaujíma homeopatia,liečenie farbami, okrajovo numerologia a všetky užitočne veci, rokmi aj starostlivo roztriedené v hlave. Lenže v tom je podstata problému.Diagnoza znie- neschopnosť tvorivého využitia vlastných poznatkov. Ak Vás niečo napadne..budem len rada.
Dobrý den zrubenko,
Rád bych se vás zeptal, jestli je to kompletní diagnóza anebo jestli to má ještě pokračování a také na to, jakou léčbu vám naordinovala klasická medicína. Zajímal by mne pohled klasické medicíny na depresi. Pokud to pro vás není příliš osobní to sem napsat.
Viete, že sa mi po Vašej odpovedi uľavilo? 🙂 Ale vážne, ani som netušila, že píšem až tak depresívne, keď ste ma odhadli na klasickú liečbu. To nie je veľmi potešujúce.. A tú presvedčivú diagnózu som si stanovila sama. Dnes som našla súvislosť vo Vašom článku- Jak naslouchat.., kde je to: Musíte preskladat svou osobnost. Aha, ako nám to pekne zapadá. Jednoducho, prežívam podobné myšlienkové pochody ako Vy. Lenže, Vy sa dokážete realizovať v rôznych veciach, máte prácu, píšete, diskutujete a ľudia sa vo vašej spoločnosti cítia dobre. Ja neviem v čom sa mám nájsť. Ako to vlastné osobné puzzle nakoniec správne zložiť. Tak len stojím a pozerám ako Kung fu panda na prázdny zvitok..Ak máte pochybnosť, či Vašu vetu-,,pro mně je to jeden z nejduležitějších článku zde,,-niekto úplne pochopil, tak sa skromne hlásim..
Dobrý den zrubenko,
Tak to je lepší, než jsem čekal, když se neléčíte klasicky. Alespoň nemáte "konflikt zájmů."
Z té vaší diagnózy "Neschopnosť tvorivého využitia vlastných poznatkov" bych dostal depresi taky. To není diagnóza, ale spíš zaklínadlo. Pokud si řeknete, že jste něčeho neschopná, hádejte, co se stane …
Chtěl jsem vám poradit, abyste tu diagnózu spláchla do záchodu a napsala si jinou. Co třeba "Jsem schopná tvořivě využívat vlastní poznatky a jsem schopná být šťastná." To budiž ode dneška vaše mantra :-).
Když si ji napíšete a tvořivě ozdobíte pastelkami a přilepíte na dveře od záchodu zevnitř, věřím, že se stane zázrak.
Dělám si trochu legraci a píšu to tak, abych se při tom bavil, a doufám, že i vy se bavíte, ale nepochybuji o tom, že to bude fungovat. Jednak na záchodě je člověk v hladině alfa, jednak tam chodí pravidelně a jednak se tam většinou nudí. Takže je to ideální místo na zasazení nových myšlenek do své hlavy. Když si ty nové myšlenky napíšete na papír, po čase ten papír někam založíte. Na záchodě je budete mít pravidelně na očích. (To bych si měl nechat patentovat :-))
Není to pozitivní výplach mozku, je to fakt.
Tím však záchodová antidepresivní léčba nekončí. Když budete chtít, napíšu vám pokračování …
Jinak děkuji za vaše povzbuzující slova (Vy sa dokážete realizovať v rôznych veciach, máte prácu, píšete, diskutujete a ľudia sa vo vašej spoločnosti cítia dobre. Ja neviem v čom sa mám nájsť.) V tom, abych se v něčem našel, se plácám už několik let, "bez práce" budu posledního března a moje vztahy s lidmi rozhodně nejsou ideální. Oni mě většinou nechápou 🙂 Ale nevzdávám to, za ta léta už toho o sobě vím tolik, že mě jen tak něco nepřekvapí.
Hlavně věřím, že najdu, co hledám a že i ty vztahy s lidmi se časem dají do pořádku nebo budu šťastný sám.
Jednoho dne skořápka pukne, ze semínka vyroste krásná kytička nebo se z kukly vyklube motýl. Malinkou částečkou i díky vám :-).
Přeju hodně sil …
Nemam slov, dakujem za taky uprimný zaujem.
Vaša Záchodová antidepresivní léčba je super, a rozhodne prosím pokračovanie, len to má malý technický nedostatok, tam kde bývam, nie je normálny záchod. Tudiž ani dvere, kde sa to celé, krásne ozdobené, dá vylepiť. Jedine, že by som sa teraz zase presunula s témou do Vašich kutilských článkov a písala, ako s nadšením staviam kadibudku. (A to som až teraz našla Vaše zážitky s krabičkami, čo ma úplne dostalo.)
Viete, už som sa snažila tvoriť a niečo vyrábať, deťom som urobila nejaké drevené hračky, písala som básne, zbierala byliny a vyrábala tinktúry. Teraz naposledy to boli pohladnice, ale stále to zostáva také školácke. Nemám tú schopnosť dotiahnuť to dalej a lepšie. Máte taký výraz v češtine- všech řemesel fušer. Nadšenie som na začiatku pri každej činnosti mala obrovské ale postupne som videla, ako sa to určité ,,smerovanie niekam,, zase zatvára a znova som bola na začiatku. Sú ludia, ktorí majú jasný ciel a idú za ním, sú takí čo nemajú potrebu robiť nič a sú spokojní. Ale ja mám silnú potrebu niečo užitočné robiť, len nemám víziu, ktorá by mi našepkávala. Zatiaľ si skôr pripadám ako nástroj, ktorý ma učiť trpezlivosti a blahosklonnosti ľudí okolo mňa, pretože nič hmatateľné za mnou nie je.
Ale aspoň si idem napísať tú mantru a vyzdobiť, potom jej nájdem nejaké miesto…
Dobrý den zrubenko,
Těšil jsem se, jak vám napíšu pokračování Záchodové Antidepresivní Léčby. Včera, když jsem uklízel na záchodě a formuloval si další bod, tak mne napadlo, že žádného dalšího bodu pro vás už není třeba. Proč? Zeptal jsem se. Protože vám stačí UVĚŘIT a vydolovat CDčka z Avenny. Vše, co bych psal, by bylo něco navíc. Zezačátku jsem byl zklamaný, ale pak jsem si uvědomil, že je to tak lepší a efektivnější. Teď o den později se mi ten nápad líbí ještě víc a tak ho poslechnu.
Věci, se kterými se potýkáte, s těmi se potýkám také. Rozptýlenost do mnoha směrů. Každý rok přijdu s několika novými nápady a hned je začnu realizovat. Loni to bylo masírování a koupil jsem si traktůrek. Předtím to bylo odlévání kovů a krabičky. Něco rozjedu a nedokončím to.
Když za sebou vidím nedodělané věci, na sebevědomí to nepřidá. A ještě k tomu ta pohodlnost 🙂
Nejste v tom sama.
Ty zfušované věci můžete brát jako prototyp. Podívejte se, jak vypadala moje první krabička. Ani našla zavřít.
Jste na dobré cestě … 🙂
Dobrý deň,
ale taký všeobecný praktický WC návod pre podobných zúfalcov by mohol byť celkom prospešný. Nepochybujem o tom, že aj ten by ste dokázali dotiahnuť do dokonalosti ako tie krabičky!
Viete, keď som tak sledovala tú vašu diskusiu o Avenne, tak som si pozrela ich stránku, pretože takéto diskusie a spory o určité učenie, sú vlastne prirodzené. A asi najbližší mi bol názor toho pána Dědu Slavíka. Skúsim to napísať stručne -vyberám si učenie podľa možností svojej peňaženky.
Zhora dostávajú silu všetci rovnako, Boh nerozdeľuje lásku podľa sumy na účte. Asi toto ma zabrzdilo na inak nie zlých myšlienkach.
"Ak chceš ďalšie prikázanie- vhoď mincu."
Ale to, čo som si mohla prečítať "zadarmo"! o type človeka bojovníka bolo fajn, aj mi to niečo dalo.
Inak, mám odsledované, že moje skúsenosti a zážitky akoby súviseli s ročnými obdobiami. Zima u mňa trvala pol roka, nič sa nepohlo, nech som sa snažila na 100, 200% . Jar mám ako obdobie nových vecí a už sa aj nejaké začínajú črtať, dúfam, že budú priaznivé. V lete sa mi darí pracovať a mať nápady a na jeseň akokeby som mala "sklizeň". Je to veľmi zvláštne.
Skúste pozormýšľať, či sa Vám niečo podobné nestáva. Aha- pozormýšlať sa celkom hodí.
Majte sa zatiaľ pekne, aj vaši čitatelia.
Ano, je třeba pozormýšlať, dávat pozor na myšlení 🙂
To se mi právě na Avenně líbí, jiní se tváří, že duchovno je zadarmo, a Avenna uznává, že člověk má jednak vyvinout úsilí (a peníze) a jednak duchovní poselství je také práce, za kterou má člověk právo důstojně žít.
Hezké dny … 🙂
Dobrý den kVítku,
máte veľkú pravdu, trocha som sa obávala ako to zoberiete..
Brala som to aj podľa svojej momentálnej situácie, som bez práce aj bez kopy ďalších vecí o ktorých človek ani neuvažuje, že sú vzácne..
Ale asi sa mi prehodila "sklizeň" do jari, pretože mi VČERA dobrý človek daroval PC. Za ten čas, čo som našla Vašu stránku, sa mi obracia život úplne hore nohami, to znamená, že sa konečne postavím na zem.. A zrejme, nebudem ani vedieť čo to je slovo depresia.
Veľmi som Vám vďačná, zrejme ste pomohli niečomu neviditeľnému a pozitívnemu, na čo už dlho vnútorne čakám.
A nepochybujem o tom, že Vás si to Vaše šťastie na 1000% nájde!!!!
Pokud vás to postrčilo, tak to mne těší 🙂
Zdravím,
tak som zas tu. Plany poplach..Ziadna zmena sa nekonala.
Kolkokrát ste sa takto napálili Vy?
Majte sa pekne.
Dobrý den,
Neznám přesně vaši situaci, nálady se mění do plusu i do mínusu každému.
Třetí bod antidepresivní záchodové první pomoci, ke kterému jsme se nedostali, je praktický. Udělat něco užitečného. Například uklidit na záchodě. Není v tom žádná symbolika, vzít koště a hadr. Tím, že člověk dělá užitečné věci (uklízí, sbírá odpadky v přírodě, něco vyrábí) a chválí se za ně, zasévá semínka dobrých pocitů. A časem se mu vrací sklizeň. Mě to kdysi pomohlo z nejhoršího, jít udělat něco užitečného … a pokračovat v tom …
Dobrý večer, ospravedlňujem sa, že som sa neozvala, nejak mi to nevyšlo skôr, až teraz. Čítala som si ešte niektoré diskusie, teda tie u Vás, iné sa mi ani veľmi nechcú. Veľa sa toho u mňa zmenilo, teda vo mne za ten čas. Mala som podľa Vás upratať to wc, zatiaľ so mnou naopak zametali vlastné emócie..
Ale určite to nebol stratený čas, a musím povedať, že zrejme sa presuniem z tejto kolonky do inej, ak nie priamo do šťastnej a veselej, ale určite do vyrovnanejšej.
Tak by som to depresívne obdobie nejak pekne ukončila.
Napríklad, že sa mi páčila tá Vaša debata o češtine. Ako malá som si veľmi rada čítala české knižky. Babičku milujem. A najmilšia rozprávková knižka bola od Daisy Mrázkovej Haló Jacíčku. U nás sa to preložilo ako Haló Hopkáčik. Bol to príbeh zajačika a veveričky a ich detské krásne prosté úvahy.
Takže opúšťame depresiu, dovidenia v niečom peknom.
Dobrý den,
Některé staré pohádky a povídačky jsou hezké, třeba Svrček a mravce. Plyne z nich nějaké ponaučení. Některé moderní jsou naopak nesmyslné, řekl bych pro děti jedovaté.
Já ještě depresi neopouštím …
https://deosum.com/Articles/445-deosumova-deprese-po-stopach-deprese.aspx
Ať se vám daří … 🙂
Jsem si přečetla, že by na depresi měl člověk udělat něco dobrého. Já jsem bývala ekolog, venku zásadně zvedám hovínka po svých psech, dítěti jsem dávala látkové a ekologické pleny, čímž jsem ušetřila, kromě zdraví mé dcery, také tunu odpadu na planetě, ale že by mě kecy lidí typu: ty jsi blázen, stejně to nemá smysl, prostě povznesly. Naopak, jsem se do špatné nálady dostala. Všichni okolo mi tvrdili, že třídit odpad je kravina, číst knihy o zdravém psychickém vývoji dítěte k ničemu, manžel mě za celou mateřskou vzal až po 3 letech na jednu akci se odreagovat, neměl čas (na mě, na jiné ano) v kině jsme byli 2x za 6let soužití. S malou jsem zůstala 4 roky doma a myslíte, že to otec ocenil? Na mateřské jsem studovala, snažila se na sobě pracovat, abych mohla lépe najít práci. Svému velkému koníčku jsem se musela přestat věnovat, protože manžel je alergik na psy. Snažila jsem se, vše dělat jak nejlépe umím. Byla hodně sama. A když jsem si postěžovala, byla jsem prudička, magor. V ZOO se starají aby měla zvířata pestré prostředí ve kterém žijí, a o moje pestré prostředí se nestaral nikdo, a to jsem člověk. Kdybych nědělala spoustu výrobků, kreseb, nechodila cvičit, a vše jsem musela zkloubit s adekvátním hlídáním, skončila bych v Dobřanech. Od jisté doby, mě ekologie nezajímá, tím, že jsem chtěla dělat něco prospěšného jsem si zadělala akorát na depresi, nebo spíš špatnou náladu. Když to neřeším je mi opravdu lépe. Můj návod by byl, na vše kašlat. Rozvádím se. Jiní se podvádí, lžou si, a zůstávají spolu. Já s tím nesouhlasím a nevím proč to takhle je. Proč si lidi víc váží úspěchu v práci, než mateřství, peněz víc než snahy dělat věci správně. Nejsem svatá, ale neřekla bych jak jsem se tu dočetla, že bych vše tak pohnojila aby jsem se po té snaze dočkala lhaní, podvádění. Možná si to zasloužím, ale co by si pak zasloužili jiní. Mám k tomu spíš sklony. Smůlu. Kdoví.
Deprese je jako díra. Spadneme do ní, kolem je tma, nevíme kudy ven, jsme sami, opuštění, zoufalí, unavení. Máme pocit, že je vše špatně. To špatně je svět kolem, to jak funguje, to špatně jsou naše činy, myšlení, cítění… tak to nám namlouvá ta černá díra zvaná deprese. Také nás tu tak často navštěvuje zlá víla zvaná Sebelítost. Ta má za úkol zdržet nás v díře co nejdéle. Pouští do nás svůj jed…
Vítek tu popisuje Svoje pokusy, jak se z ní vyhrabat. Budou fungovat jemu.
Gwenndo do tvého těžšího životního období (to období rozvodu určitě je, tedy pro mne bylo) ti posílám 🙂 a ujištění, že bude mnohem lépe. A na cestu trošku muziky, je má oblíbená ať ti udělá radost.
http://www.youtube.com/watch?v=5vUDmFjWgVo
http://www.youtube.com/watch?v=BU5mYZ3H3O4
Jana
Ano, Jano, jsou to moje pokusy. Doufám, že se mi časem podaří je zobecnit a udělat z toho nějaký širší návod …
Hezký sluníčkový den (jak by řekla Vlaďka) 🙂
Děkuji za přání. Den skutečně byl plný slunka :-).
Taky doufám… doufám že tu nemoc zvanou deprese vyléčíme a naši potomci, až na to slovo narazí ve starých knihách, budou se ptát, cože to bylo.
Dobrý den Gwenndo,
Děkuji za příspěvek.
Procházel jsem ve vztahu podobnými pocity, ukřivděnost, pocit nepochopení, nedocenění. A nakonec mi došlo, že mi to všechno patří a dobře mi tak. Vše, co se mi dělo, jsem způsobil nebo dovolil.
Nedokázal jsem si najít cestu ke druhému tak, aby mne pochopil. Žil jsem ve vlastním světě. Měl jsem sice hezké ideály, ale nedokázal jsem je druhému vysvětlit, a tak je nemohl ani ocenit …
Ono to může být třeba tak, že ten jeden je s dětmi doma a čeká, že ten druhý to ocení a druhý chodí do práce, táhne většinu financí a čeká, že to ocení ten první.
A tak oba čekají a mlčí a třeba si ani neřeknou, že to, co dělá ten druhý, pro ně nemá cenu, že by byli raději, kdyby dělal něco jiného.
Nebo se ti dva neposlouchají a každý si mele svou … nekomunikace … nepochopení … odcizení … rozchod … (a deprese k tomu)
Jedna věc, co v tom celém vidím je naladění sebe sama pozitivně a druhá věc je umění komunikovat s druhým (taky pozitivně). Ono, když je člověk negativně naladěný, tak se mu ani nepodaří něco pozitivně vykomunikovat …
Obojí se učím …
Přeju vám, ať se vám daří vnímat i pozitivní věci … 🙂