Jako děti jsme běhali, skákali, skotačili, poskakovali a tančili … jenom tak, pro radost z pohybu.
Dnes, rádoby dospělí, jdeme, vlečeme se, občas popoběhneme, abychom stihli autobus. O tom, že bychom si na ulici jenom tak pro radost z pohybu zaskotačili a zatančili, není řeč. Co by tomu řekli lidi?
Prostor je nalajnovaný asfaltovými chodníky. Když člověka napadne, že by mohl jenom tak vylézt na strom a trochu se pohoupat na větvích, vzápětí se objeví pochybnost. A smí se to vůbec ještě? Jenom tak se pohoupat na větvi.
Zabili v nás běh, tanec a radost ze spontánního pohybu. Oni. Společnost.
Když jsme přišli do školy, oni vytáhli stopky. Tři, dva, jedna, start!
Rozdělili nás na první a na poslední. Být poslední není dobrý pocit. Těm posledním pokazili radost z běhu.
Stejné to bylo v tanečních. Místo abychom poznávali své tělo a tělo partnerky a pokoušeli se je přirozeně sladit, předepsali nám kroky v různých rytmech a nutili nás pochodovat. Tango, cha-cha, walz, jive, valčík, polka, samba, rumba, foxtrot, slowfox … “perfektní” způsob, jak zkazit radost z pohybu a z tance.
Běh a tanec jsou nejpřirozenější a nejužitečnější pohyby.
Pokud se dělají “jenom tak” pro radost z pohybu.
Při běhu se vylučují látky, které způsobují euforii.
Při tanci (jenom tak) člověk poznává své tělo a také svou duši.
Běh a tanec jsou skvělé způsoby jak poznat sebe sama a být víc šťastný. Proto si obouvám tenisky a vybíhám třeba jen na sto metrů. Proto si pouštím videa na youtube a zmítám se u nich do rytmu i mimo rytmus 🙂
Běháte? Tančíte? Nebo už jste to vzdali?
Tak často tancujem mimo rytmu, smejem sa, keď sa všetci mračia, zastanem uprostred chodníka, keď sa treba ponáhľať, hľadím ľudom do očí, keď treba hľadieť do zeme… len tak, pre radosť, pre okamžitý popud. Ich úžas a pohoršenie si už dávno nevšímam, kým som to robila, bola som v pasci. Ľuďom tie stopky ostali, vypálené v dušiach, naprogramované v podvedomí. Nedávno som v autobuse (šofér mal pustené rádio) počula naozaj dobrý vtip a bolo vidieť, že viacerých pobavil. Rozosmiala som sa na celé kolo. Chcete vedieť, čo som tým spôsobila? Nech mi netvrdia, že smiech je nákazlivý…
Čo ste spôsobila?
Nesmiali sa?
Nabúrali ste?
Pocity to vyběháte na kopcoch …
Hezký den … 🙂
To, že cestujúci ostali ako obarení, "nenápadne" si ma obzerali a šepkali si pritom (vystupovala som na konečnej), nie je to najhoršie… Odvtedy sa mi už dvakrát sníval sen, že sedíme v autobuse, ktorý nikde nezastavuje a ideme rýchlo, poriadne nás nadhadzuje v zákrutách. Šofér dokola púšťa v rádiu ten jeden vtip, hlasitosť na maxime, všetci sa rehocú. Okrem mňa… ja chcem vystúpiť.
Ježišmária, teraz mi to došlo. Smiech JE nákazlivý.
Zachechtat se jednomu fóru v rádiu nestačí … je důležité vydržet a položit se do toho …
http://www.youtube.com/watch?v=Olx458YCgy4
http://www.youtube.com/watch?v=uoYsQnENTUM
To už hej! Pustila som si tie videá až dnes ráno a rozbolelo ma brucho od smiechu. Kocúra asi tiež… Vďaka za smiešne ráno:)
Tož mě už před několika léty stačilo, když jsme s maželkou běželi fofrem k autobusu. Byla hubená a když tam doběhla a otočila se, začala se řechtah ona a půl autobusu k tomu. Mě ten ruksák, co mám vepředu poskakoval ze strany na stranu jak nějaký pytel, zavěšený na krku. 🙂