Toto je rukopis prototypu článku, který bych rád jednoho dne napsal. Zatím je to pro mne taková mlha, jejíž obrysy matně tuším. Chci to vidět.

Některé věci kolem lásky jsou “neviditelné”. Dějí se na energetické úrovni, aniž bychom si je plně uvědomovali.

Když se dva lidé potkají, “přeskočí jiskřička”. Představuji si to tak, že v ideálním případě se z energetického těla každého z nich natáhne vlákno energie a světla k tomu druhému. Když se tato vlákna potkají, zajiskří to mezi nimi. Stejně jako se zajiskří, když spojíme nebo rozpojíme dva dráty s různým elektrickým napětím.

Hezká představa je představit si paprsek v plazmové lampě.

Vlákna se spojí, vzniknou při tom pocity a myšlenky. Když se energetické spojení vydaří, vztah se vyvíjí, natahují se další a další vlákna, až jsou oba dva zapletení do pevné energetické sítě.

Tou sítí probíhají signály pocitů a myšlenek, celé to svítí a srší. Stejně jako svítí a srší neurony v mozku. Je to krásné. Láska se zrodila a ze dvou bytostí se stává (něco jako) jedna …

Myslí na sebe, vědí o sobě, cítí jeden druhého …

Milují se čím dál víc, pracují na sobě, jsou čím dál tím čistší.

Z jejich energetických těl vycházejí další a další vlákna jejich vznešených vlastností, vlákna se napojují do duchovního nebe. Proudí k nim a mezi nimi Světlo, Láska … zažívají Blaženost.

Ne každý vztah se do tohoto stádia dostane, vlastně je to výjimka.

Většinou se něco pokazí. Energie přestane proudit, objeví se stíny, začne to bolet, vztah stagnuje a oni neznají, jak se znovu napojit na Světlo a jak ho sdílet. Jeden se od druhého postupně odpojuje a odchází hledat jinam. Někdy otupuje, aby necítil svou bolest.

Druhého to bolí a nechápe to. Taky otupí a otupělý a podezíravý vstupuje do nového vztahu, který není lepší, ale horší.

Přichází smrt a vypíná baterky …

Mazec, co? To jsem zvědav, jak zvládnu tohle rozmotat.

—

Jde o to, že lidé zatím ve většině případů neznají pravidla, podle kterých se pohybuje energie ve vztahu. Už znají zákon zemské přitažlivosti. Znají Ohmův zákon pro vedení elektřiny, ale zatím neznají zákony, podle kterých se pohybuje energie ve vztazích. Je to zákon, který říká, co se děje ve vztahu na základě určitých pocitů, rozhodnutí a myšlenek.

První věc, která mi došla je, že čemu věnujeme pozornost, to roste. Lidé na začátku vztahu věnují vztahu a partnerovi hodně pozornosti. Hovoří spolu, píšou si, posílají si SMSky, myslí na sebe, sní o sobě, plánují společnou budoucnost. Jsou to hodiny a hodiny myšlenek a pocitů, díky kterým vztah roste a sílí. Vytvářejí se energetická vlákna.

Na konci vztahu vládne lhostejnost, vztah chřadne a uvadá.

Druhý věc, která se projevuje ve vztahu, nazvu dělání si a hromadění špatných věcí. Čas do času se něco nepovede. Pokud se to správně nevyřeší, tak se tyto věci hromadí a způsobují stíny na vztahu. Jednoho dne číše přeteče a oni se rozejdou. Lidé sice používají zbraně jako je tolerance, bezpodmínečná láska, odpuštění, jenže do hloubky nechápou, jak to vlastně funguje. A tak tolerují, odpouštějí a slepě milují a stínů je čím dál tím víc.

Tyto dva mechanismy jdou proti sobě.

Růst a úpadek.

Nechám si to rozležet v hlavě, tohle byly první myšlenky, které mne navštívily. Chtěl bych se dostat k jednotlivým situacím, pocitům a myšlenkám, rozhodnutím a co to dělá s energetikou …

Suma Sumárum:

Vztah roste, když mu věnujeme pozornost. Je to, jako když zasadíme semínko do hlíny, zaléváme ho a hnojíme a ono roste.

Protože nevnímáme sebe a druhého do dostatečné hloubky, nerozumíme si a nechápeme se, tak děláme chyby a ubližujeme jeden druhému a sobě. Proto musíme věnovat pozornost také očistným a ozdravným mechanismům.

O rostlinku se musíme starat. Nejen ji zalévat, ale také vytrhávat plevel v jejím okolí a občas ustřihnout nalomenou větev.

Ať se nám to daří … 🙂