Tak koho budeš volit?
Komunisty.
Já vím, ale z jaké strany?
(konec vtipu)

Ono je vlastně jedno, koho budeme volit. Ať budeme volit napravo nebo nalevo, výsledek bude přibližně stejný. Předpokládám, že i v příštích letech budeme sledovat hlasování o všem možném, které bude končit těsnou většinou. Politici se vždycky nějak dohodnou a odhlasují to, co jim bude vyhovovat. Jednotlivé strany si půjdou po krku, ale zase ne tak moc a jejich názory na různé věci budou nejednotné, aby se pak mohli handrkovat a dělat ústupky.

Už mne nebaví to sledovat. Navrhuji, aby občané hlasovali o řešení jednotlivých problémů a volení zástupci se stali pouze předkladateli těchto problémů. Asi jsem neobjevil nic nového, ale proč tu myšlenku trošku neprovětrat.

Volební lístky by neobsahovaly jména stran a kandidátů ale názvy problémů a jejich možná řešení.

Například:
Přejete si, aby na území ČR byl americký radar? (Více informací na webu … stat/radar)

• Ano
• Ne
• Zdržuji se hlasování
• V této otázce dávám svůj hlas zástupci XY

Na webu by byly uvedené technické, bezpečností a jiné vlastnosti jednotlivých řešení. Diskuse k nim a prostor pro jednotlivé kandidáty na zástupce (dnes politici) navrhnout a obhájit svá řešení.

Příklad 2:
Zelená karta. Souhlasíte s tím, aby firma mohla obsadit volné místo cizincem, pokud se jí nepodaří ho obsadit občanem ČR do jednoho měsíce? (Více informací na webu … stat/zelenakarta)

• Ano
• Ano, ale pouze dočasně a bez nároku cizince získat zde trvalý pobyt a občanství
• Ne
• Zdržuji se hlasování
• V této otázce dávám svůj hlas zástupci XY

Bystrý čtenář už si všiml, že poslední dvě možnosti dávají voliči možnost se k otázce vůbec nevyjadřovat (je mi to jedno), anebo svůj hlas dát svému zástupci (což odpovídá situaci dnes).

Na webu, anebo ve volební brožurce by si člověk mohl přečíst výhody a nevýhody jednotlivých odpovědí, nikoliv pouze výhody, které se dočte v dnešních volebních programech. Ono je totiž vždycky něco za něco a politici rádi říkají jenom to první něco. To, co nám dají. Ale už neříkají, komu to seberou, aby nám to mohli dát a že jsme to my, komu to seberou. Jim jde o to točit prachy a dělat rozhodnutí.

Příklad 3:
Tedy například u otázky Souhlasíte s přípěvkem 1000Kč pro prvňáčky, takzvané pastelkovné, by bylo vysvětlení, že těch 1000 Kč stát nevytáhne jenom tak z klobouku, ale vybere je na daních, a že touto akcí zaměstná přibližně 100 úředníků. Ve skutečnosti bude muset vybrat na daních 2000Kč na každého prvňáčka, aby to mohlo fungovat.

Možné námitky, abych ušetřil čas šťouralům.

• Nejde takhle hlasovat o každé koruně. Souhlasím, nejde. Otázek by byl rozumný počet a řešily by se hlavní problémy. O drobnostech by rozhodovali volení zástupci jako dosud.

• Občané nemají dostatek informací a rozhodli by špatně. Hmm, pokud se bojíte, milí zástupci, že bez vás bychom rozhodli špatně, tak nám poskytněte dostatek informací, abychom se rozhodli dobře. Víte, my zase tak hloupí nejsme, a když budeme v zemi hospodařit stejně, jako hospodaříme ve svojí domácnosti, tak to nemůže být špatně.

K čemu by pak byli dnešní volení zástupci? Přestali by být nepostradatelnými, a pokud by chtěli prosazovat nějaké myšlenky, nestačilo by zvednout ruku, ale museli by ty myšlenky zformulovat tak, aby je pochopili voliči a sami voliči by si ty myšlenky odhlasovali.

Vyšlo na blog.idnes.cz