Já tedy ne.
Ve známé písničce Jarek Nohavica zpívá:
„Pánové nahoře
já píšu vám dnes psaní
a nevím vlastně ani
budete-li ho číst
…
Musí-li války být
běžte si válčit sami
a vaši věrní s vámi
mě mě nechte být“
Těchto několik veršíků vyjadřuje to, co si o válce myslím také. Války připravují psychopati a ženou do nich umírat normální lidi. Mají zákony na to, že kdo války nepůjde, je vlastizrádce a mají pro něj připravený trest smrti. Důvod k válce najdou, i kdyby si ho měli vymyslet. Ale to nic nemění na věci, že jsou to vyšinutí jedinci.
Včera jsem objevil na internetu zajímavou informaci.
Jedná se o objev brigádního generála S.L.A. Marshalla, ke kterému došlo ve 40. letech minulého století, že ve druhé světové válce použilo své zbraně v palebných pozicích pouhých 15-20% vojáků. Marshallův objev spolu s jeho následným výzkumem prokázal, že v každé předchozí válce provádělo téměř veškeré zabíjení 5% lidí, kteří jsou rození psychopati. Normální muži boj jenom předstírali, a pokud to bylo jen trochu možné, odmítli vzít život nepřátelského vojáka, i v případě kdy to znamenalo vzdát se svého vlastního. (zdroj)
Ti muži, kteří boj předstírali, nebyli zbabělci, byli to lidé, kteří poslouchali své svědomí, které jim říkalo, že zabíjet není správné. Ti, kteří zabíjeli, byli ti, kteří dokázali otupět a odstřihnout se od svých pocitů a svědomí.
Nad pěti procenty zabijáků stojí ještě jedna skupina, několik mocných tohoto světa, těch, kteří tahají za nitky a jsou už natolik otupění, že ani hromada mrtvol pro ně není argument. Počet mrtvých lidí je pro ně číslo v počítači stejně jako počet dolarů na jejich kontě. Z toho druhého čísla se radují, to první je jim víceméně lhostejné.
Klíčem k pochopení obludnosti a zbytečnosti války je pochopení schopnosti lidského mozku otupět vůči bolesti a odstřihnout se od pocitů a svědomí. Normálního člověka ani nenapadne, že by někdo tak otupělý a bezcitný mohl existovat. Že by si někdo vymyslel důvod, aby mohl napadnout cizí zemi. Lidé hodnotí podle sebe. A tak věří tomu, že nepřítel je skutečný, jdou do války ze strachu z nepřítele. A skutečný nepřítel stojí za jejich zády a pohání je bičem. A trestem smrti.
Zajímalo by mne, kolik obyčejných lidí má ve svém srdci touhu jít do cizí země a přivlastnit si její bohatství. A kolikrát si mocní tohoto světa ve vlastním zájmu vymysleli důvody a nahnali lidi do války.
Až uslyšíte v médiích slova jako humanitární bombardování, mírová akce a obranný radar, věřte tomu, že nějací psychopati právě hovoří o své oblíbené počítačové hře, ve které se dá vyhrát hodně peněz.
Závěr. Snažte se pochopit psychologii lidí, kteří jsou u moci. Jde jim opravdu o vaše dobro, anebo se neštítí žádné lži a žádného prostředku, aby vás použili ke svým cílům? Až za vámi přijdou, abyste šli do války, půjdete? Věříte médiím? Tím se nechci dotknout poctivých a čistých politiků, pokud takoví existují. Snažím se přijít na to, proč nemám svého oblíbeného politika a svoji oblíbenou politickou stranu, někoho, komu bych důvěřoval. Vychází mi z toho, že v této době je politika soutěž ve lhaní a otupělosti a válka je pokračování politiky jinými prostředky.
Navzdory vnějším okolnostem a tomu, že je nemohu podstatně ovlivnit, jsem na světě čím dál tím raději. Svůj pohled na věci a pocity, které si odnáším, ovlivnit můžu. Mám ze života čím dál tím lepší pocity.
Těším se, že si objednám cibulky lilií, na jaře je zasadím a v létě mne budou těšit svou krásou. Cítíte ten rozdíl, jak život plyne sám, když děláte věci, které vás baví a naplňují a jak nesmyslné je nechat si vymýt mozek, vzít do ruky zbraň a jít někoho zabít?
Pokud za mnou někdo přijde a přinese mi zbraň, abych šel někoho zabít, dám mu přivonět květinu a řeknu mu, že nepůjdu udělat nečistou věc. A pokud mi tu zbraň bude vnucovat a bude naléhat a hrozit, přiložím mu ji k hlavě a vystřelím mu mozek. Ať má, co chtěl. Proč by měl můj život anebo život někoho jiného mít menší cenu než život nějakého otupělého úchyla, který si vymyslel hru na válku. A květinu mu položím na hrob. Aby mu připomínala, že na světě je krásně.
(Poslední odstavec není výzvou k násilí, je o tom, že pokud nás někdo nutí ke špatné věci, tak se máme pokusit mu vysvětlit, že to nepůjdeme udělat, ignorovat ho a teprve když si nedá říci a nejde ho ignorovat, tak použít tvrdší metodu sebeobrany. Proč by měl můj život mít menší cenu než život toho, kdo mne o něj chce připravit? Kdyby tohle udělali všichni vojáci ve všech armádách, tak z pyramidy otupělosti nikdo nezbude. Budiž jim země lehká. Chápu, že problematika nutné sebeobrany je širší a že i psychopati mají na světě své místo. Nehledě k tomu, že jsem taky vyváděl (ne)pěkné věci. Ale už jsem se polepšil a pěstuju kytky 🙂
P.S.
S odstupem několika dnů si uvědomuji, jak to říci … krutost, přísnost, drsnost tohoto článku a napadají mne další věci. Nemám z toho článku dobrý pocit. Jakoby v něm byla nějaká „zlá energie“. Jakoby to byl vyhozený odjištěný granát, který mi může spadnout na hlavu.
Za prvé mne napadá otázka, zda se může člověk, který vnímá řád tohoto světa (spravedlivý člověk) dostat do popsané situace, ve které bude muset řešit otázku, zda zabít nebo být zabit. Kroutím hlavou, že jako těžko. Že tuto situaci si musí něčím způsobit, přitáhnout. Třeba tím, že o ní píše a navrhuje násilné řešení.
Za druhé si kladu otázku, zda je nutné vystřílet pyramidu otupělosti a nešlo by to udělat jinak. Není totiž nutné mocné tohoto světa střílet, ale stačí jim ukázat, že pokud vydají špatný rozkaz, tak se ten rozkaz obrátí proti nim. Jak jim dát najevo svou odhodlanost jinak než kulkou do hlavy?
Tak, aby člověk neriskoval, že si pošpiní svědomí. Nestačilo by uspořádat živelné, nevládní, referendum v obou zemích, které se mají účastnit války? Otázka by zněla: Jste ochotni se se zbraní v ruce postavit proti těm, kteří vás poženou do války. Pokud by ano odpověděli občané obou zemí, pak válka nebude. Mocní si nedovolí ji rozpoutat. Byla by to dohoda občanů obou zemí, že nepůjdou bojovat.
Problém by mohl nastat, pokud by lidé jedné země odpověděli, že válku nechtějí a lidí druhé země, že válku chtějí. Může se to stát? Nebo jsou války jen hrou (ne)mocných tohoto světa?
Objev brigádního generála S.L.A. Marshalla mi příliš nehraje například se závěry výzkumů například Zimbarda nebo Milgrama.
Jsou to ty velmi známé studie, kdy studenti mačkali tlačítka a lidé za sklem byli najatí herci dostávající šok, na pokyn autority myslím šli až ke smrtelným hranicím a nikdo neodmítnul. Zimbardo zase zkoumal hru na vězně a stráže, stráže se za chvíli vžily do té hry tak že se chovaly jako kdyby to byla situace skutečná, a to velmi nepěkně.
Popis je můj, možná ne přesný, je to z hlavy.
Studii Marshalla jsem nečetl, ale jsem přesvědčen že ve válce by naprostá většina lidí střílela do posledního náboje. Za válku neberu (z pohledu cizích vojáků, pro ně je to mise) záležitosti jako Afghánistán … tam si dokážu představit, že existují zdrženliví vojáci kteří třeba střelnou zbraň nepoužijí.
Tomáši, děkuji za poznámky.
Já jsem ten článek psal spíš jako námět k sebezpytu, jak to kdo cítí.
Víte, co je zajímavé (pro mě), že vojáci bývají většinou muži. Ženy jsou doma a kvedlají vařečkou v hrnci, a kdyby je někdo posílal do války, tak doufám, že by ho tou kvedlačkou přetáhly přes hlavu. Muži, coby víc rozumové a míň intuitivní bytosti se snadněji dají oblbnout a nahnat do války a mají potřebu vítězit. Jsem rád, že to v sobě necítím, v případě života jiných lidí. Mějte se fajn 🙂
Tak já bych tu kvedlačku použila. 🙂 🙂
Paní Parkanová asi má doma místo kvedlačky příručku úspěšné mezinárodní diplomacie od amerického autora, ale souhlasím. Třeba se to zlepší, až bude víc žen ve vládě.
Já myslím, že začátek je někde jinde. U nás v ulici je chodník široký pohodlně pro 5 osob vedle sebe. Šli jsme s manželem zavěšeni do sebe a proti nám šla 4 děvčata vedle sebe. Dvě byla z našeho domu. Evidentně jsme se vedle sebe nevešli, přestože my jsme šli těsně kolem zaparkovaných aut. A manžel s krajní dívkou do sebe vrazili. Ona se otočila k ostatním dívkám s poznámkou, viděli jste co si to dovoluje? Tak jsem se vrátila k nám pod dům kde se dívenky bavily s otázkou, co měla ta poznámka znamenat? Myslela jsem tím i to drcnutí. A ona s klidem odpověděla, že mohl alespoň říci pardon. Nám je přes 60 a děvčatům asi 13. Ony šly 4 my dva. A tak jsem se zeptala, jestli má oči a vidí, když jdou přes celý chodník a někdo proti nim. Tak špitla pardon.
Kousek dál na Vinohradské třídě je ekonomka. Když středoškoláci vycházejí ze školy, je chodník prakticky neprůchodný. Jak se má člověk zachovat, když po tom chodníku jde? Já do nich rozhodně nedrcám nejen proto, že jsem o půl hlavy menší. Většinou se zastavím a počkám až se přehrnou. Horší je situace, když stojí a kouří a zabírají celý chodník. Poraďte řešení. Kvedlačky se na ně vzít nesmí. Není tady už počátek agresivity?
Ještě k těm dívenkám u nás v ulici. Věřím, že kdyby každá ta dívka šla sama, že by se vyhnula. Ta krajní byla největší, možná že si myslela proč se mám uhýbat zrovna já? Proč se rozhořčila, když do někoho vrazila a brala to jako ublížení sobě a ne, že se měla vyhnout ona?
Nezvlčuje nám ta mladá generace v takových maličkostech, nevím, že my bychom si něco takového dovolili.
Mějte se hezky Jarka
Jarko, při čtení tohoto příspěvku mne napadlo, že to o čem píšete je vlastně „právo silnějšího". A druhá věc, která mne napadla, byla, že takhle funguje také politika a volby. Pokud se najde dostatečně velký počet občanů – voličů, kteří odhlasují věc, kterou jim předloží politik, tak dojde k naplnění práva silnějšího. Pokud se tito občané „rozhodnou“, že zdaní majetek kohokoliv, například boháčů nebo podnikatelů, tak je jednoduše odkopnou z cesty do škarpy.
Píšete, že začátek je jinde, napadá mne, že začátek je v anonymitě. Když někam přijde armáda a někoho vyvraždí, nic se nestane, byla to řekněme „humanitární pomoc“. Co kdyby se u každé oběti evidovalo, kdo ji zabil a u každého vraha jeho oběti. Vrazi by pak mohli před televizními kamerami hovořit o svém „hrdinství“, o tom, co je k tomu vedlo a jak se cítí. Proč třeba zastřelili tuto holčičku.
Věřím tomu, že něco podobného, ten „přímý přenos“ zažijí při umírání. A také tomu, že pokud té holčičce bylo odebráno, tak jí bude přidáno.
Mějte se fajn, Jarko … a ostatní 🙂
Moja kamaràtka pred pàr rokmi povedala: "Dve tri generàcie musia vykapat, aby sa u nàs konecne nieco zmenilo". Znie to dost drsne, ze ? Vsak som ju zato vtedy i napomenula. Ze budem s tymto nàzorom konfrontovanà naprìklad i v rozhovore s mojìm vlastnym otcom, to ma vtedy nenapadlo. Je mu hodne cez sedemdesiat. Na sùdruha Gottwalda dodnes nedà dopustit, mà od neho autogram. Zboznuje Stalina, "boj proti teroru je nevyhnutny". Zeby sa raz pozastavil nad tym, odkial vietor fùka, v to uz ani nedùfam. Kazdy moj protichodny nàzor zmetie zo stola. Pravdu o dianì vo svete mu cely zivot predkladà dennìk Pravda a televìzne noviny na jednicke. To sù pre neho Autority. " A co ty cerenka vìs !"
Zàlezi hodne na tom, co sa ludom ako pravda predkladà, koho povazujù generàcie za autoritu, za opràvnenèho im v tom ci onom radit a poucovat ich. Ako sedemnàstrocnà som odmietala verit tomu, ze Kristus nàs vykùpi a prestala som chodit do kostola. Boli za to facky. Faràr pre mna coskoro stratil patent na rozum, pàpez a celà krestansko-katolìcka cirkev s nìm. A to nielen pre ich kriziacke vypravy a stredovekè inkvizìcie. Nielen pre ne. Pokial budù ludia pocùvat tie bludy, ktorè sù im vo verejnopràvnych mèdiach podsùvanè za pravdu, pokial budù verit celej tej sùcasnej komèdii o hrozbe teroru z A.K., tak ako sa nàm este i v tychto dnoch oficiàlne prezentuje, pokial im faràrko v kostole neoznàmi, ze cirkev svätà uznala existenciu mimozemskych ràs, dovtedy budù ludia zit v klame a na zàklade svojich klamnych predstàv i rozhodovat o budùcnosti ci nebudùcnosti, stàtnosti ci zàvislosti a ich svetonàzor sa nebude velmi lìsit od svetonàzoru tych, ktorì kedysi tak radi bojovali za
"`cìsare Pàna". Bojovali, bez toho, aby vedeli, za co to vlastne bojujù a umierajù. Pre koho ciele a pre cì prospech. Jednoduchì ludia byvajù zneuziti, pretoze je lahkè im hocco nahovorit, rokmi vtlct do hlàv. Vàzim si svojho otca a zelàm si, aby bol medzi nami este dlho, z princìpu màm ùctu ku vsetkym starsìm ludom, i ku tym, ktorych nepoznàm. Avsak za informàcie, s ktorymi sa stotoznim a ktorè odvrhnem, za to, co si osvojìm a na zàklade coho sa v zivote dalej rozhodujem, za to si zodpovedàm sàm. Ten vyber je na kazdom jednom z nàs.
Tà Eva to vtedy nemala tak neomalene povedat …
Majte sa dobrùcko. Miky
Dobrý den …
Já to vidím tak, že „Bůh“ už se na tu dezinformaci nemohl dívat a tak stvořil internet (dovolil vymyslet a stvořit lidmi). Kdo, hledá, ten najde. A pokud někdo nehledá a věří církvím, politikům a jiným „zájmovým skupinám“, je to smutné, ale může si za to sám.
Lidé jsou jako ovečky, většinou, i kdyby jim pan farář oznámil, že včera večeřel s UFO, budou ho poslouchat dál … bojí se, že nebudou „spaseni“, když půjdou jinou cestou.
Kdo hledá, ten najde … 🙂 🙂 🙂
Zdravím, můžete se mi prosím ozvat na můj mail??? Díky Roman
Ozval jsem se 🙂
Dobrý deň.
Rád by som sa s Vami skontaktoval ohľadom jednej žáležitosti, ktorá sa týka zberateľstva.
Prosím, ozvite sa na môj mail.
Miroslav
Ozval jsem se 🙂