Přišel jsem na to, že idea vytváření peněz z ničeho a důsledky toho, jsou pro mnoho lidí těžko nepochopitelné a těžko uvěřitelné a tak nechápou největší finanční podvod v dějinách lidstva. Proto se pokusím vysvětlit to ještě jednou, po lopatě.
Klíčové věci k pochopení jsou: jak vznikají peníze, jak funguje inflační daň a jak banky vysávají ekonomiku.
Jak funguje inflační daň
Jakoby daní nebylo málo, existuje ještě jedna nenápadná a všudypřítomná, která všechny ostatní daně svou drzostí a mazaností strčí do kapsy. Inflační daň. Vytváření peněz z ničeho si můžeme představit tak že někdo roztočí tiskařské stroje a nové peníze si natiskne. V dnešní době to ani není třeba dělat tak složitě, stačí nové peníze připsat jako číslo na účtu. Stejně jako když v Excelu do prázdné buňky napíšete číslo 1 000 000 korun. Právě vznikl jeden milion Kč, kterým je možné platit.
Co se stane v tom případě s ekonomikou země?
Máme maličkou zemičku, říkejme jí Kocourkov, ve které na trhu obíhá jeden milion korun. Chleba stojí korunu a mléko také korunu. Nic jiného se v zemičce nevyrábí. Co se stane, když někdo vytiskne další milion korun a pustí ho na trh?
Na trh ho pustí tak, že začne nakupovat chleba a mléko. Jakmile začne nakupovat chleba a mléko, ty se začnou stávat pro ostatní nakupující méně dostatkové a jejich cena vzroste. Výsledkem bude, že mléko a chleba nebude stát korunu, ale dvě. Dalo by se říci, že došlo k zředění kupní síly peněz. Na polovinu. Dřív na trhu obíhal jeden milion korun, teď tam obíhají miliony dva a díky tomu stojí zboží dvojnásobek. Také se dá říci, že ten, kdo si vytiskl milion korun zadarmo, získal zadarmo polovina chleba a mléka v zemi. Toto se děje postupně a nenápadně ve všech zemích a říká se tomu inflace. Někdo dává do oběhu falešné peníze, sám za ně nakupuje a ostatním tím zdražuje výrobky. Takhle funguje inflační daň. Přestože inovace a technologický pokrok žene vývoj dopředu a očekávali bychom ve všech odvětvích rostoucí produktivitu práce a nižší ceny výrobků, většina cen výrobků roste.
Jak banky vysávají ekonomiku
Tím mocným, kdo umí a smí vytvářet peníze z ničeho a dávat je na trh, jsou banky. Naše známé banky, od kterých máme platební karty a do jejichž bankomatů si chodíme pro výplatu. Banky, kterým splácíme hypotéky. Banky nenakupují chleba a mléko. Co by s nimi dělaly? Ve skutečnosti nově vytvořené (padělané) peníze za úrok půjčují.
Opět ilustrativní obrázek. Pan Novák z Kocourkova si přijde do banky půjčit tisíc korun. Banka peníze ochotně vytvoří z ničeho a půjčí je panu Novákovi na rok s úrokem 10 procent. Pan Novák za rok vrátí tisíc korun a sto korun úroku a banka předtím vytvořený tisíc korun zničí stejně jednoduše, jako ho vytvořila.
Celý vtip nebo spíš podvod spočívá v tom, že pan Novák platí úrok z padělaných peněz. Nejsou to peníze, které by si banka od někoho půjčila, například za úrok pět procent, jsou to peníze, ke kterým banka přišla velice snadno. Tak, že si je vymyslela. Výsledkem tohoto podvodu je přesun sta korun od pana Nováka k bance. A jak jsem již řekl, maličká část inflační daně pro všechny v Kocourkově. Otázka pro zvídavé čtenáře: Odkud vezmou věřitelé z Kocourkova peníze na splacení úvěrů bankám? Nebudou tyto peníze chybět v ekonomice, až všichni věřitelé splatí své úroky?
A to je všechno.
Budu rád, pokud mne upozorníte na chyby, omyly a nepřesnosti. Jsem ekonom amatér, pro někoho možná diletant a rád se nechám poučit. Věřím ale tomu, že to, co píšu má zdravé jádro a že, aniž si to uvědomujeme, jsme svědky největšího finančního podvodu v dějinách lidstva.
Takzvaná hospodářská krize je jenom důsledkem toho, že „někomu“ je dovoleno vytvářet peníze z ničeho.
Časem to v Kocourkově došlo tak daleko, že banky vytvářely a spolu se státem si mezi sebou přehazovaly neuvěřitelné balíky peněz, zatímco občané bezmocně zírali, jak ceny všeho rostou. Také firmy zíraly, jak jim rostou ceny vstupů a jelikož občané neměli za co nakupovat, vázly prodeje firem a tak firmy propouštěly a krachovaly.
Jednoho dne, když už občané neměli co ztratit, vzali vidle a … ne, nebudu brutální. Těmi vidlemi všechny peníze naložili na valník a spálili je před bankou. Zavedli výměnný obchod a vydali svoje vlastní peníze … ale to už je jiný příběh.
Ať žije velká bankovní revoluce! Ať žijí poctivé peníze!
Komu to nestačilo, může si pustit zajímavou přenášku … Andreas Clauss, Peníze a právo
Ahoj Vítku,
nebuď brutální. Což takhle inspirace z přednášky A. Clausse, viz. díly 9,10 a 11? Centrum přežití – hadr 🙂
P.S.
Moc pěkně popsal důsledky přijetí Lisabonské smlouvy. Zvláště pikantní na tom je, že to přednáší Němec.
Ahoj Ráďo, dneska jsem byl v armyshopu (neplést si se sexshopem) a koupil si kalhoty a objednal boty, tak to s přežitím myslím vážně … a co je pro přežití větší skupiny (město) lepšího než svoje vlastní peníze … nevím, proč bych měl být brutální.
Ještě gratulace k překročení 2,5 tisíce shlédnutí na blogu. Karma taky slušná 🙂 🙂 🙂
Ano, mám z toho radost 🙂 🙂
Vypadá to, že mám na idnes, které někteří říkají „iděs“ nebo „lžidnes“, tajného spojence, který dostal vnuknutí a dal článek na titulní stranu. I když je to téma, které by (ne)mocní tohoto světa nejraději zametli pod koberec. Na druhé straně (ne)mocní tohoto světa mají v rukou média a tak třeba jen testují, s jakou odezvou se článek setká, kolik lidí ho pochopí a nakolik je pravděpodobné, že by občané popadli vidle. Děkuji idnes :-).
A teď nastal ten správný čas poblahopřát si k víc jak 7000 na 40. Na nebulvární článek hodně dobré … 🙂 🙂 🙂
Dost dobré 🙂 🙂 🙂
Je to dobrý článek protože nutí k zamyšlení a otevírá jiný pohled.
Ale bulvár to je a to ekonomický.
Kdyby to bylo tak jednoduchý, vlastnit banku byl super byznys. Stačilo by "v Excelu vytvořit pár miliard", ty bych půjčil jiné bance, stačil by mi úrok 1-2% za který si banky půjčují mezi sebou (http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/penezni_trh/pribor/denni.jsp).
Banky by nekrachovaly…prostě by vytvořily další peníze. Ale banky krachují, protože nemají likviditu – to přímo popírá jejich možnosti nezávislé penězotvorby.
Pokud někdo peníze tvoří, je to ČNB – tam opravdu nevím, jak to funguje, kromě toho že ČNB existuje 🙂
Premyslala som nad tym, ako z tohto kolosu raz vystùpit – nemàs sancu. 18 rokov, kym rasties a dospievas, nerozhodujes prakticky o nicom, absorbujes do seba vsetko ako samozrejmost, detskù vyzivu – kùpenù za peniaze, lekàrsku starostlivost, z casti vynùtenù uz od porodu ( + povinnè skolske prehliadky ), nato, aby si prezil, musì niekto zacvakat – sù to rodicia. Tvoje jedlo, telka – vsetko bezi akosi automaticky a "platì" sa to automaticky. Hracky, knihy, compiuter, hifi, lyze, bicykel … A co ja viem co este. Kym dospejes, màs tùto materiàlnu zàvislost a zàvislost na peniazoch TOTALNE v krvi !! Si odkojeny zàvislostou na peniazoch a na systeme. V tomto momente je uz NESKORO rozhodovat sàm za seba a o sebe. Ten moment si uz prepàsol, uz sa nevies hnùt. Ani Ti nenapadne zriect sa penazì a toho, s cìm sù tie peniaze spojenè, naopak – chces ich vlastnit viac a viac, viac ako tvoji rodicia, ako tvoji spoluziaci, susedia. Preco ? Pretoze ti nikto inù variantu nikdy neukàzal, k ziadnemu inèmu sposobu zitia si si ani necuchol, to by chcelo – poviem to hlùpo – inych rodicov. Takych, ktorì nechcù dietatu iba to najlepsie co na svete existuje, ale to najlepsie pre cloveka, co vobec existuje. A o tom nechcù dnes dospelàci vediet, ani len rozmyslat, vsetko su to pre nich iba bludy a rozpravky. Chcelo by to rodicov ( ja svojich milujem ),ktorì nie su pokakanì a ktorì idù do konfrontàcie so spolocnostou i vtedy, ak riskujù, ze budù znevàzenì a napriek tomu v tomto polozenì i videnì svojimi detmi. Rodicia, ktorì sa dàvajù vsanc. A to by znamenalo uz od kojenca ucit dieta symbioze s prìrodou, vazit si jej darov, stavat slameny dom na zàhrade, chovat si kozu, robit spolocne jablkovy must, zavàrat jahody, mat ponìka, ktory dovezie na vozìku z vinohradu hrozno, poznàvat byliny, i takù medzi nimi, ktorà penì, aby som si raz, ak nebude nikde moznè kupit si zubnù pastu ( ci niet zaco ) mohla ràno i vecer poriadne umyt zùbky … U susedov sa urcite pestuje lan i konope, to siat nemusìme, ale to vymenìme, lebo oni zasa nemajù tie jahody …
A platit zdravotnè poistenie ? Z coho ? Sme my vobec povinnì zaràbat penizae ? Hovorì nejaky zàkon o povinnosti zaràbat
peniaze ? Ktory ? Nech nàm dokàzu, ze budeme chorì.
To voci tym rodicom bolo odomna tvrdè, velmi tvrdè. Ja sama som sa ako pubertàcka niekedy hanbila ìst s nimi z pola, s motykami a osivom, inì sedeli v kine, ci vyobliekanì pred domom s magnetàkmi a my sme sli z role, s otcom a mamou z role. Dnes uz vidìm zasa vsetko inak. Zivot je ako sìnusoida. A hlavne sa ti vsetko znova a znova v zivote vracia, na prehodnotenie. A zistujes, ze sù istè hodnoty – hm, ako ich len nazvat … Nadcasovè.
Emìlia
Řekla jste to překrásně, díky.
Já na své rodiče od puberty pohlížela velice kriticky. Až tolik, že jsem je obviňovala za všechny své životní karamboly a prohry. Také jsem si říkala, že kdybych se narodila někomu jinému, báječnému, tak i můj život by byl skvělý a bezchybný.
S postupem času se hrany obrousily – oboustranně. Nějak jsem dospěla k tomu, že rodiče dělali vše jak nejlépe uměli. Dávali nám ze sebe to, co považovali za nejlepší a nejdůležitější. Že to neuměli podle našich představ, není jejich chybou. Oni přebírali vzorce chování od svých rodičů. Na nás je, abychom se stejné chyby nedopustili u svých dětí (mít tenhle rozum tak před 15 lety…).
Řešila jste otázku, jak z toho kola vystoupit. Právě jste udělala velký krok ke svobodě. Už jenom tím, že umíte takhle přemýšlet. Je to těžké, hodně těžké. Ale za prvním krokem, přijdou další.
àno – to si clovek uvedomì neskoro, ze tì rodicia tiez zili a rozhodovali iba podla svojich vtedajsìch moznostì, ze v tom jednom-jedinom zivote museli jednak uzivit svoju rodinu a dat tym detom aspon standard, na druhej strane byt i spolahlivym spolupracovnikom v pràci, podliehali mienke spolocnosti i rodiny (na dedine ) a takisto boli napr. sledovanì i takym dedinskym faràrom, este ani toho si nemohli pohnevat. A kde az boli ich osobnè ambìcie a predstavy ? Na tej najkrajnejsej kolaji, alebo vobec nikde. A cìm som starsia, tiez ich lepsie dokàzem pochopit a obcas si musìm i ja drzat na uzde tù svoju "slobodu", pretoze by som nou niekedy mohla ranit inych. Tà zmena sa dà dosiahnut, ale pomalicky, postupne, nie naraz a rozhodne vo vsetkom – sme detmi matrixu.
Dobrù noc.
E.
To mám skoro stejný! Až na tu kritiku, ta nebyla tak silná.
Teď s tím bojuju s naší malou dcerou. Ideály by byly, ale když dojde na činy, ty se bohužel často vychylují k těm zděděným vzorcům chování i přes to že vím jak by to být mělo 🙂
Vždycky se utěšuju větou, že své rodiče jsme si vybrali sami. Jak já, tak moje dcera. Tak a má co chtěla 🙂
Ideály jsou fajn věc. Ale je k neuvěření, jaký obrovský vliv má na nás výchova v rodině. Kolikrát si říkám, tohle nebudu dělat jako naši, že to dokážu líp. Jenže pak mě holky vytočí a já zpětně zjistím, že jsem reagovala naprosto shodně, jako kdysi mí rodiče. Prostě pevně převzatý vzorec chování a pokud člověk nad svými reakcemi nepřemýšlí, jedná tak, jak to má v sobě výchovou zakódované.
Ale je to tak, jak říkáte. Dětičky si nás účelově vybraly, tak se s tím musí poprat. 🙂
Emilia, já bych to neviděl tak černě s tím „nemáš šancu“. Jednoho dne se člověk od rodičů psychicky osvobodí a pak už je to jenom na něm. A dnes je doba, kdy je spousta knížek, informací, stačí si jen vybrat. A kdo hledá, ten najde. Můj život byl úžasný od materialismu a strachu z toho, že by mohl být Bůh, přes deprese z toho, že musím dát svůj život Ježíšovi až po dnešní pohodu, že se není čeho bát, protože věci jsou jinak, než nám náboženství malovalo černými barvami. Čím mám víc let, tím víc se mi na světě líbí a to jsem ochutnal zatím jenom kousek 🙂
Nejhorší, co se člověku může stát je, že ho bude mít většinová společnost za blázna, když s nimi nesoutěží. Ale on cítí, že dostává víc, než mu jakákoliv společnost může dát. 🙂
Člověče, deprese z toho, že svůj život musíš dát Ježíšovi – kde si k tomu přišel?
To říkali, nééé, že mu jako musím dát ten život, nebo nebudu tóóó … spasený. A taky, že musím být tóóó … pokřtěný.
Nakonec jsem mu řekl. Ježíši, vocamcaď, pocamcaď. Seš dobrej, ale to je můj život. Tak jako klídek.
A proč lezeš mezi křesťany – nějaká forma masochismu? 🙂 🙂 🙂
A co když na tom něco je? Na tom křesťanství. Přeci by tomu tolik lidí nevěřilo. Jsem si myslel.
Radko, ty si děláš legraci z mého života a hledání …
Dělat si legraci z tvého života a hledání – to bych si nedovolila. 🙂
Jenom mně zaráží, proč inteligentní člověk má deprese z toho, že má odevzdat život Ježíšovi. Kdybych věděla, že si byl od dětství k víře v boha vychován, neřeknu ani slovo. Pak bych to chápala. Ale takhle…
Jo a ještě jedna možnost je – že sis pustil fantazii moc na špacír, už ve svém odpovědi Emílii.
To bylo před X lety, co je na tom divného, že jsem měl z Ježíše (a jiných věcí) depresi?
Prostě je mi divné, že někdo uvažuje o odevzdání života Ježíšovi, když není věřící ve smyslu hlubokého přesvědčení. A dotáhne to do stádia depresí.
Bylo by pro mně pochopitelnější, kdyby člověk byl věřící a postupem času přišel na to, že není schopen se Ježíši odevzdat – tam bych depresím rozumněla.
Proč si myslíš, že jsem nebyl věřící? (Slovo věřící mi připomíná náboženství.) V té době jsem věděl, že Stvořitel je, akorát jsem chtěl jít dál. Hledal jsem cestu, jak se k němu dostat.
Při představě, že bych měl někomu dát svůj život, jsem měl depresivní myšlenky, vždyť by ten život ztratil cenu. Na rozdíl od jásavých křesťanů jsem to prožíval takto.
A jsem rád, že jsem se neznásilnil a nikomu jsem svůj život nedal.
Ale všechno se dá vyložit (a okecat) i jinak, že bych Ježíšovi dal svůj život tím, že bych následoval jeho myšlenky. Ale to není dání života, ale následování myšlenek.
A ještě bych dostal depresi z knihy Kazatel: „Všechno je marnost.“ To když si člověk opakuje, tak už pak neví, kudy kam.
Někde jsme to rozebírali a tak mám zafixováno že to u tebe nešlo přes křesťanskou víru. Ale tys tam zabruslil a docela hodně. Dokonce i četl Šalamouna…
Àno – to neztràcat zo zretela, ze "mozem dostat viac, nez mi nejakà väcsinovà spolocnost moze dat". To je vystiznè. O tom uz teraz nepochybujem.
E.
Jsem štír. A proto se snadno vytočím. A tak jsem se naštval, že někomu musím vysvětlovat proč jsem byl dva roky v invalidním důchodu a z čeho myslím že šly na něj peníze a podobně. Řekl jsem si "kašlu na to, nebudu se tady motat".
Jenže tady jsem narazil na názory, které mne vrátily "do kolejí".
Vítek píše "a co když na tom křesťanství něco je" a jiný názor je v tom smyslu, že "se diví inteligentnímu člověku, který takto uvažuje. Kdyby byl vychován v náboženském duchu tak se nediví"… (nebo tak nějak, není to doslovně)
Z toho jsem pochopil, že ten, kdo je nábožensky založený, postrádá inteligenci a je blb a naivní trouba. Možná to tak není myšleno, ale já to tak chápu.
Do roku 1975 jsem byl totální nevěrec a člen KSČ a Milice. Po smrti babičky a dědy, kteří byli silně věřící Čeští bratři, jsem si položil podobnou otázku, jako Vítek. "CO KDYŽ NA TOM NĚCO JE A JÁ, ANIŽ BYCH SE OSOBNĚ PŘESVĚDČIL, KLIDNĚ TVRDÍM, ŽE JE TO BLBOST.
První krok byl, že za jednu zimu jsem přečetl celou Bibli a na kus papíru vypsal všechny nejasnosti a protesty. Závěr ale přesto byl "to je jiný kafe, než církve".
Od té doby se mne vždy trochu dotkne a je mně líto člověka, který plivá na Bibli a přitom ji ještě nikdy nepročetl. Snad se podíval na pár textů a nebo byl v kostele a to jej odradilo.
S Kristem o kterém je tady řeč, je to mnohem náročnější, než slova "přijal" a nebo "nepřijal Krista" To je většinou náboženský žvást i když upřímně řečený.
Sváťo, proč by tě pravda, kterou víš měla vytáčet? Abychom byli přesní, ty jsi nenapsal, že jsi byl dva roky v invalidním důchodu, ty jsi napsal: „Nemoci které mám mně dělají jen radost. Protože díky nim jsem od padesáti let v plném invalidním a nebýt toho, bych musel makat za pár korun do šedesáti, nebo déle.“ Tak šlo spíš o 10 let a o rozhodnutí, jestli makat nebo nemakat. Nevypadalo to, že se rozhoduješ podle zdraví, zvlášť když ti nemoci dělají radost. Možná to bylo celé jinak … ale podal jsi to takhle.
Výmluvy na štíra ovšem neberu. Člověk je buď vzteklý, nebo není a buď něco tají, nebo netají. A jestli o sobě ví, že „je štír“, tak by si na ty věci měl dávat pozor. Teď to prosím neber, že do tebe ryju, to jsou postřehy i pro ostatní.
Ono Sváťo, většinou člověk posuzuje zároveň nějaké náboženství + bibli. Neřekne si bible je skvělá, ale tenhle spolek je divný. Řekne si tenhle spolek je divný a vychází z bible, tak ta asi taky nebude v pořádku.
Máš pravdu. Budu muset být přesnější, abych předešel nedorozumění.
Z většiny diskuzí mám zkušenost, že málokdo čte něčí příspěvek tak, aby mu něco řekl, nebo nad ním uvažoval, ale jen se mrkné a hned píše nějakou odpověď.
Pokud je ale někde boj, tak se pitvají i slovíčka. Tady boj není, tak jsem to bral od boku.
Jako třeba před chvilkou. V KSČ jsem nebyl do roku 75, ale asi do R.70. V 75 jsem se stěhoval na Moravu. Prostě to nepovažuji za důležitou a nutnou informaci do fóra, tak to beru odhadem.
Jenže, kdo nečte povrchně, klidně řekne "jak to, když jsi před tím psal".
"Z toho jsem pochopil, že ten, kdo je nábožensky založený, postrádá inteligenci a je blb a naivní trouba. Možná to tak není myšleno, ale já to tak chápu"
Dovoluji si Vás upozornit na skutečnost, že jsem nikde a nikdy nepronesla, že věřící člověk je blb a naivní trouba. Už jenom z toho pohledu, že jsem také věřící.
Nechápu, kde se ve vás bere taková snůška nenávisti a zloby.
A ještě dodatek: Bibli jsem četla a opakovaně, protože to není zrovna snadná četba. Necítím však potřebu se k ní upínat jako k jediné moudrosti tohoto světa. To je ten velký rozdíl mezi námi.
Vítkovi bylo napsáno
"Jenom mně zaráží, proč inteligentní člověk má deprese z toho, že má odevzdat život Ježíšovi. Kdybych věděla, že si byl od dětství k víře v boha vychován, neřeknu ani slovo. Pak bych to chápala. Ale takhle."
Z těchto několika vět jsem usoudil, že inteligence a víra nejdou dohromady. Dokonce i "po několika přečtení Bible,,,,,"
To je ale můj názor, nikde jsem netvrdil ŽE TO BYLO ŘEČENO.
Komunikovala jsem s Vítkem, o kterém vím, že nebyl k víře vychován, nebyl hluboce věřící a přesto řešil "odevzdání se" do té míry, že z toho měl deprese.
Měla jsem použít místo slova "inteligentní" raději výraz "rozumně uvažující".
Vážně mně nenapadlo, že si to někdo může vyložit jako že "kdo je nábožensky založený, postrádá inteligenci a je blb a naivní trouba". Hysterie tohoto typu, je mi zcela cizí.
Podstané na tom je, že můj názor nebyl na základě nějaké zloby a nenávisti, jak se možná někdo domnívá, ale na základě druhé věty Vítkovi. Kopíruji-
"Bylo by pro mně pochopitelnější, kdyby člověk byl věřící a postupem času přišel na to, že není schopen se Ježíši odevzdat – tam bych depresím rozumněla."
Tam nemohu pochopit, že věřící člověk není oddán Kristu. A když by to měl udělat, měl by deprese.
Je to jako řidíč, který by měl depresi z toho, že musí dodržovat dopravní předpisy.
Takže nedorozumění vzniklo asi z rozdílného chápání nejen Bible, ale i VÍRY, jako takové..
Podle mého názoru, skutečná víra není nějakou vírou na neděli a nebo dokonce fanatizmem. Víra také nebrání v poznání i čehokoliv jiného než Bible. Je například psáno.
1.Tesaloničanům 5:21 Všecko zkoumejte, dobrého se držte;
Skutečně věřící člověk se tím řídí. Vybírá si ze všeho s čím se setká, jen to dobré. I na této diskuzi jsou dobré věci a nové dobré poznání a poučení.
Co se týká výrazu ROZUMNĚ UVAŽUJÍCÍ, tak to je nastejno.
DOMNÍVÁM SE, ŽE KAŽDÝ MÁ PRÁVO NA SVŮJ NÁZOR A NA TO, POCHOPIT NÁZOR DRUHÉHO I MYLNĚ. ALE NEMÁ PRÁVO NĚKOHO OBVIŇOVAT ZE ZLOBY A PROHLÁŠENÍ, KTERÁ NEŘEKL.
NEBO SE PLETU??
Sváťo, to že u každého je rozdílné chápání víry, je zajímavá myšlenka. Píšeš: Nemohu pochopit, že věřící člověk není oddán Kristu.
Já například věřím, že existuje Stvořitel, ale přesnější by bylo napsat vím, že existuje. Ten hlavní důvod nepochází z toho, že by mi to někdo řekl a já jsem věřil, ale z toho, že jsem něco viděl a pamatuju si to.
Věřím tomu, že žil Ježíš, ale nevěřím těm věcem, jako že umřel za moje hříchy a kdo bude věřit v Ježíše, že bude spasený. I když i to se dá vyložit všelijak. A šlo by to vyložit i tak, že bych na to kývl.
Tedy by se dalo říci, že jsem věřící a nejsem oddán Kristu.
Ale zase je to otázka výkladu, protože co když svým životem a usilováním jsem oddán Kristu víc než mnoho křesťanů, kteří o tom mluví, ale já to tak nevnímám a říkám tomu jinak.
Ještě chci dodat, že knihy by měly být psány tak srozumitelně, aby nebylo třeba je vykládat a říkat, co tím chtěl autor říct.
Pod to se mohu podepsat také.
> Ještě chci dodat, že knihy by měly být psány tak srozumitelně, aby
> nebylo třeba je vykládat a říkat, co tím chtěl autor říct.
To je v některých případech těžko dosažitelné.
I po sto letech se jazyk změní hodně, natož po tisících.
Navíc některé texty mohly být záměrně psány kódovaně. Tak aby byly přístupné jen "zasvěcencům", zatímco pro běžného člověka mohly mít jiný význam. Nemusí to být celý text, stačí pár slov a pro znalého člověka má text najednou úplně jiný význam, a z toho co vypadá pro nezasvěceného jako příběh ze života nebo pohádka, se pro zasvěceného stane detailní návod třeba pro provedení rituálu.
Jinak co se týče knih psaných v současnosti, tak s tím samozřejmě souhlasím.
Ale ty našim potomkům za pár set let třeba taky nebudou až tak srozumitelné.
Někdy ano a někdy ne. Kdyby bylo v Bibli určeno, že "konec světa" přijde v roce 2014 a je potřeba před tím "přijmout Krista" že všichni bez rozdílu čekají na vzkříšení, potom dostanou novou šanci a podle toho budou souzeni, takže je ještě spousta času. jak by asi vypadal po celých předchozích 2000 let svět? Je přece čas, uživejme si života.
Jenže takto čekala každá generaci že to bude již zítra. Ta nesrozumitelnost byla po celou dobu vztyčeným prstem. Pozor si dej (toreadore).A morálka aspoň trošku byla a je na uzdě.
Ale zase jen můj nezaručený názor.
Vítku, podle mého názoru, člevěk který věří na viditelná fakta o kterých se přesvědčil, není VĚŘÍCÍ ale jen myslící člověk.
Věřící (z mého hlediska) je nejen myslící, ale má nutnou potřebu věřit i tomu, co si nemůže osahat. Věří v Krista a tedy i tomu, co nám oznámil a co nám přikázal. Věří tomu, že v tomto případě se může spolehnout na pravdivost všeho a potom se snaží podle toho jednat.
Jsou tady ale ještě další druhy víry a sice záměna víry v Krista za víru a oddanost církvi, potom lehkověrnost a nakonec to nejbídnější, náboženský fanatizmus.
Sváťo, já slovo víra nemám moc rád. Buď něco vidím, nebo to nevidím. Věřit můžu někomu, kdo mi už mnohokrát řekl pravdu, že mi ji řekne i příště. Už několikrát jsem věřil lidem i knihám, kteří mne vedli špatnou cestou, tak jsem opatrný.
Neuvěřím jenom tak něčemu. Když o tom tak přemýšlím, tak slovo věřím používám v případech, kdy jsem přesvědčený, myslím si, cítím. Ale nechci říct přímo vím, protože se mohu mýlit nebo to cítit špatně.
To děláš dobře. I já jsem se mnohokrát jako důvěřivec spálil. Slovo víra, je mně také dost nepříjemné, protože je spojuji s podrazy v náboženství. Ale přesto je nutná. A jak dobře píšeš, musím mít jistotu komu a čemu věřím. Mnohokrát si to ověřit a osahat.
> Tam nemohu pochopit, že věřící člověk není oddán Kristu.
Můj pohled je nezasvěceného nekřesťana, přesto se odvážím:
nevěřím, že Kristus očekával oddanost sobě, myslím že sem přišel aby šel příkladem a že oddanost je vsuvka jeho fanklubů
Tomáši, to bude asi tak. Nevím.
I v tomto ohledu může být spousta názorů. (kolik hlav, tolik rozumu). Pravda ale může být pouze jedna. Polopravd, názorů, domněnek, na základě toho či onoho, může být celý kopec.
Soubor myšlenek- Bůh, Kristus, víra atd je pěkně pohromadě v Bibli. V podstatě se očekává od člověka jen ZDRAVÝ SELSKÝ ROZUM. Můžeme porovnávat, hledat i v jiných pramenech, ale POCTIVĚ tento rozum používat.
Takže, první krok je "je psáno v Bibli", druhý krok "ale jiné prameny ukazují" a ten nejpodstatnější "já si myslím" protože jsem to vše žádně prověřil.
Ale zase jen můj názor.