Takovéto dětské vánoční popíjení vaječného koňaku, anebo mlsání rumových pralinek ponechám stranou. Nebo ne. Kde se v dětech bere chuť na vaječný koňak a rumové pralinky? Je to chuť na oslazené vaječné žloutky a chuť na čokoládu s cukrem, nebo už je to první nenápadná forma alkoholového opojení?

Je to chuť zakázaného ovoce. Dospělí říkali, nesmíš a sami směli. A teď smím i já, když jsou ty vánoce. To už jsem skoro dospělý. Jednou mi táta dal ochutnat i skleničku opravdového alkoholu, bylo to odporně pálivé a zakuckal jsem se. Tekly mi slzičky. Dospělí se tomu smáli … někdy jim nerozumím. Udělají mi něco špatného a ještě se tomu smějí. Mají mě vůbec rádi?

První zásadní zkušenost s alkoholem přišla na chmelové brigádě. Zjednodušeně by se dalo říci, že na chmelové brigádě se žáci učí chlastat. Bez iluzí. (Jsme v době budování rozvinuté socialistické společnosti. NATO je imperialistický agresivní vojenský blok a proti němu stojí Varšavská smlouva. Že nevíte, co je to Varšavská smlouva? Přeci internacionální spojenectví socialistických zemí. V čele se Sovětským svazem, přítelem nejvěrnějším. Se Sovětským Svazem na věčné časy a nikdy jinak … zotročené obyvatelstvo zvané pracující lid nachází v alkoholu poslední útěchu.)

Zakázané ovoce alkoholu funguje. Chodil jsem na učňák, žádná výběrová škola. Ve dvouletých oborech šlo o to, dokončit zákonem předepsanou desetiletou školní docházku. Já chodil do čtyřletého, maturitního. Ale je jedno, do jakých dveří kdo chodí. Duch učiliště sídlí v celé budově.

Pamatuji si, jak jsem v hospodě usrkával svoje první koupené pivo. Měl jsem ho celé pro sebe a byla fuška ho vypít. Bylo odporně hořké. V době, kdy si spolužák Kubík objednával třetí, byl jsem teprve v půlce. Ale byl jsem rád, že mi pivo prodali. A byl jsem rád, že mě kluci vzali s sebou, i když jsem pro ně šprt. Osmnáct mi samozřejmě nebylo. Na chmelu se to tak nebere a tržby musí být, že jo pane vrchní. Zvládnul jsem to. Vypil jsem svoje první pivo.

Vyšli jsme před hospodu a kamarád Mácha prohlásil. Pánové, potřebuju si krknout, chvilka napětí, co z Máchy vyjde za koncert a on se před námi ukázkově vyzvracel. Kdyby v té době existoval mobilní telefon s kamerou, to video by dnes určitě bylo mezi nejsledovanějšími na YouTube, TyTrubko. Vystříklo to z něj metr dopředu. Smáli jsme se, plácali se rukama do stehen a po ramenou přitom jsme se všelijak motali. Byla to obrovská prdel. Kvůli těmhle nezapomenutelným zážitkům stojí za to jezdit na chmel. Pamatujete si, jak Mácha hodil kačenu? Jo, tenkrát na chmelu … ! Také jsme chodili s pískem, to když jsme se šli vyčůrat. Na chmelu se chodí často s pískem.

Prvních zoufalých chmelových „lásek“ čtenáře ušetřím.

Sestra byla jiný kalibr. V Osmnácti letech dokázala spořádat osmnáct piv za odpoledne a v 11 hodin večer přijela autobusem ze Zaječova (pozdrav pro Helenku 🙂 a přišla po dvou nohách. Teď je sestře přes čtyřicet, tak nevím, co dokáže zvládnut teď. Spíš mi připadá, že se v životě plácá a neví kudy kam. Mimochodem je majitelka už druhého baru. Ten první jí sebrala povodeň. Je vidět, že sestra má k alkoholu kladný vztah.

Magickou hranici deseti piv jsem zdolal asi dvakrát v životě. Poprvé si přesně nevybavuji. Možná u ohníčku v Hostivaři a podruhé při oslavě ukončení studia na vysoké škole. Pamatuji si, že mě ani v jednom případě nebylo dobře. Ten první už znáte a v tom druhém mě bolelo v krku, bolela mě hlava a léčil jsem se lákem z okurek. Lák z okurek mi dělá dobře. Možná proto, že je takový hořko-kyselý.

Vyjma pokoření magické hranice deseti piv jsem moc nepil. Tvrdý alkohol minimálně, občas něco hořkého, jako třeba švédské kapky, občas červené víno, třeba jako svařák a občas jedno pivo, poslední dobou spíš nealkoholické. Pivo mi chutná, má takovou dobrou hořkou chuť. Až přestanu pít pivo úplně, stanu se osvíceným, Buddhou, nebo tak něco. Takhle jsem si to naplánoval. Současná spotřeba je asi tak jedno pivo za 14 dnů, možná za měsíc a k tomu nějaké to pivo pro řidiče.

Vraťme se ale k alkoholu obecně. Nebo až příště … Je toho ještě hodně, co mám na srdci a v žaludku. Pro tuto chvíli stačí přiznání, že nejsem „čistý“. Ale budu, až přijde čas a dokážu žít bez té báječně hořké chuti. Třeba to přijde tak nějak samo …

Pokud chcete obohatit diskusi něčím přízemním, můžete uvádět maximální vypité množství nebo dosažená promile a současnou průměrnou spotřebu. Stanete se buď odstrašujícím příkladem anebo následování hodným vzorem.

Latinsky se „při zemi“ řekne deosum, tak to nebude od věci.