Mám rád texty, které nutí k přemýšlení. Prakticky všichni autoři se v něčem mýlí a v něčem mají pravdu. Ať si každý sám objeví, co je na tom pravdivého. Cituji z několika textů …

• Člověk byl kdysi tvorem společenským (vzpomínky na onu dávnou dobu přežívají již jen v heslech), žil ve skupinách a nikoli v párech, a sex byl také formou komunikace. Proto ve skupinách existovaly volné vztahy. Dnes jsme však zaplaveni propagandou ohledně toho, jak, když se lidé „milují“, nemají potřebu s nikým komunikovat, že je to tak správné, že to tak má být, že je to tak přirozené, …a tak dále. Dnes se snaží spíše lidem namluvit, že jsou „tvorem rodinným“.
• I pokud někdo žije v párovém vztahu, který funguje, měl by vědět, že je to navzdory tomu, že jde o párový vztah, a ne proto, že by párové vztahy byly ideální. Ať to zní komukoliv jakkoliv divně, je třeba mít na paměti, že i takové párové vztahy jsou ve skutečnosti jen náhražkou, že jsou to náhražkové vztahy, náhražky za vztahy ve skupině.
• Většinou však párové vztahy nefungují. V tom lepším případě proto, že lidé hledají u partnera to, co by původně měli hledat u všech členů skupiny dohromady. V častějším případě však nefungují z toho důvodu, že jelikož při dnešním způsobu výchovy v rodinné izolaci a pod palbou propagandy lidé nevyzrají, hledají v partnerovi náhradu za matku. Často každý v tom druhém navzájem.
• Přestože je z psychoanalýzy notoricky známo, že v podstatě téměř všechny psychické problémy pocházejí z přítomnosti otce nebo věkem příliš blízkého sourozence (což původně, při dostatečných věkových odstupech neexistovalo) v „rodině“, lidem jsou do hlavy vtloukány takové věci, jako pseudopotřeba otce, nebo fóbie z „jedináčkovství“.
• S poklesem množství sexu narostl rozdíl délky života mužů a žen do roku 1989 na osm let. A nyní to bude podstatně víc. U mužů mé generace a mladších dojde vlivem absence sexu k výraznému snížení délky života. Přesné odhady jsou obtížné, ale můžeme zhruba počítat s rozdílem asi dvaceti let.
• Zhruba by se dalo říci, že když je nedostatkem sexu mužům snížen věk o 10%, je to stejné, jako kdyby bylo vyvražděno 10 % mužské populace
• Pokud se dnes podíváme do bulvárního tisku, utvrdí nás to v přesvědčení, že sex už se stal něčím natolik vzácným, že pokud k něčemu takovému vůbec někdy dojde, píše se o tom v novinách…
• Paradoxně se později ze sexu – který měl u primátů, a tedy i u lidí v první řadě sociální funkci (a bylo to právě udržování četných sexuálních vztahů, které vedlo k rozvoji mozku, a ne nějaké rozbíjení kamenů nebo jejich házení po zvířatech), udělala záležitost zcela asociální. Ze sexu se stalo něco, za co se má člověk stydět, co se má dělat potají, v soukromí, nanejvýš ve dvou, potmě, a nejlépe ještě v nějakém oblečení. Navíc je sex tolerován pouze v případě, kdy se lidé separují do homosexuálních menšin, nebo se izolují v manželských nebo obdobných párech.

Jan Kristek
http://kristek-jan.cz/o-co-tady-jde.rtf

• Podíváme-li se z tohoto úhlu na pojetí i ideálního partnerského vztahu, vidíme, že jde o omezení komunikace se všemi, kromě jednoho člověka, a i tam je komunikace přípustná jen za určitých, těžko splnitelných podmínek – musí to být přece „ten jediný pravý“. Je tu silné omezení komunikace, je to tedy cesta od agresivity zpět k anonymnosti. Je to eliminace špatných vztahů, ale chybí tu vytváření vztahů dobrých. Místo aby se aktivně vytvářely nové pozitivní vztahy, tak se pasivně hledá „ten jediný pravý“ (spíš se na něj jen čeká). To je regres. Ochota komunikovat jen za určitých přesně vymezených okolností, navíc tak přísně vymezených, že se často ani v lidském životě nenaskytnou, vede nakonec ke ztrátě schopnosti komunikovat vůbec. Pro rozvoj osobnosti je třeba komunikovat za všech okolností, které nevidíme jako negativní. Křečovité hledání jistoty, že „právě tohle“ je určitě to nejlepší, je známkou úpadku. … Jde o přílišnou specializovanost komunikace, a jak z biologie víme, příliš specializované formy vymírají.
• A pokud jde o práci, na dnešních přírodních národech vidíme, že tráví prací mnohonásobně míň času než dnešní civilizovaný člověk a než se dřív myslelo, že téměř všechen jejich čas zaplňuje společenský styk. A to se jedná o skupiny, které byly zatlačeny do nejnehostinnějších oblastí. Společenský styk měl tedy v porovnání s prací na vývoji člověka patrně daleko větší podíl, než se dřív soudilo.
• V prvobytně pospolné společnosti existovaly prakticky neomezené citové vztahy. Společenské styky a sexuální styky byly synonymem. Někteří lidé si uchovali tento postoj dosud, a tak považují za přirozené, že pokud je jim příjemné s někým mluvit, bylo by jim příjemné se s ním i milovat. Když komunikovat, tak komunikovat po všech stránkách. V dnešní době však narážejí na těžké nepochopení ostatní společnosti.
• A u vyššího sexu, jehož účelem je citová komunikace a ne plození, na incestu nezáleží. (Podobně jsou dnes povoleny veškeré incestní vztahy v tantře.) Zákaz incestu má smysl pouze genetický, tedy v nízkém sexu – sexu za účelem početí. Jeho účelem je zabránit fyzické degeneraci.
• Učit se lásce (či sexu po citové stránce) znamená nečekat na “náhodu“, až přijde ta „největší a nejopravdovější láska“, ale učit se citově komunikovat s každým vhodným člověkem. Nečekat na spontánní zamilování, ale vědomě tyto síly ovládat. Pokud ke spontánnímu zamilování dojde, dokázat tento vztah udržet. A nedovolit, aby došlo k citové vázanosti. Vztahy musí být zcela volné a svobodné. Naučit se citové vztahy ovládat co do intenzity, co do doby trvání, co do kvality, a co do množství.
• Nepřirozené vyhýbání se sexu za okolností, kdy vhodné citové naladění je, může tento cit utlumit. Člověk není na tak vysoké úrovni, aby mohl milovat jen duševně.
• Chtít dosáhnout napřed duševní lásky a pak připustit sex, je záměna cíle a prostředku. Sex má sloužit k tomu, aby se zmíněná rezonance prohloubila na psychickou lásku. Chtít povolit sex až když je dosaženo cíle, ke kterému má vést, je prostě nesmysl.
• Rozlišování na fyziologickou a citově mentální složku lásky není tak jednoduché, jak si mnozí představují. Rozhodující je totiž rozdělení na vyšší a nižší sex. Teprve pak můžeme dělit jak vyšší, tak nižší sex na tyto jejich složky. Máme tedy fyziologickou složku vyššího sexu a citovou složku vyššího sexu, a fyziologickou složku nižšího sexu a citovou složku nižšího sexu. Fyziologickou a citovou složku vyššího sexu sice můžeme rozlišovat, ale ne oddělovat. Naopak je vhodné je kombinovat. Oddělením fyziologické a citové složky vzniká neúplná láska, která nakonec vede k úpadku citových schopností. Je však třeba ostře rozlišovat mezi nízkým a vysokým sexem, vědět, že fyziologická složka vyššího sexu je nesrovnatelně výš než citová složka sexu nízkého.
• Místo, aby tedy bylo přikázání „miluj bližního svého“ pochopeno a uposlechnuto, je naopak vysvětlováno tak, že je láska ke skutečným bližním úzkostlivě cezena, a ve styku s cizími lidmi je nasazována přetvářka. Došlo k jakémusi zprůměrování vztahů. Není činěn rozdíl mezi původními cizími a bližními, a namísto toho je činěn velký rozdíl mezi jediným manželským partnerem a všemi ostatními lidmi.

Jan Kristek
http://www.kristek-jan.cz/prvobytne-pospolna-spolecnost.rtf

• Všechny „duchovní nauky“ tu nejsou pro nic jiného, než pro to, dokopat lidi k pochopení, že žádné duchovno kromě sexu neexistuje.

(Omlouvám se ženám za používání slova sex v jiném smyslu než jej chápou ony. Muži totiž myslí sexem lásku, na rozdíl od žen mezi sexem a láskou „nerozlišují“. Původně to byla, a v některých částech Země dosud jsou, synonyma. …Muži a ženy dosud v této věci nenašli společné slovo, natož aby našli společnou řeč. Či spíše než nenašli, ztratili.)

• Jenom člověk žijící sexuálně si kolem sebe vytváří jakési energetické pole, jenom člověk žijící sexuálně je skutečně – zdravě – sebevědomý, opravdu duchovní. …Na falešném sebevědomí fotbalových fanoušků, nebo i těch, kteří „sex nepotřebují“, nic pozitivního není.
• Komu se dnes dá přímo, „natvrdo“ říci, že meditace je náhražkou za mrditaci a modlení náhražkou za mrdlení? Takových neznám mnoho.
• Vždyť lidem se ani neříká, když se jim říká, že čistota je půl zdraví, že tou druhou (přesněji tou první) půlkou je právě sex!
• Sex se jmenuje sex proto, že právě sex je „šestým smyslem“, který nám umožňuje nahlédnout o kousek dál.
• Na výtky, že myslím jenom na sex, odpovídám: ano, člověk buď myslí na sex, nebo nemyslí vůbec.
• Společnost bez sexu je totiž něco jako kapr bez hlavy – taky se ještě nějakou dobu mrská.
• Sex není nějaký „nadstandard“ nebo něco, co má sloužit pouze k rozmnožování (za tím účelem sex samozřejmě nevznikl), ale nejzákladnější životní potřeba, bez které se zdraví udržet nedá – což platí u mužů v ještě daleko větší míře než u žen. Člověk proto potřebuje ke svému zdraví sex … ano, člověk ke svému zdraví potřebuje sex s více partnery. Pokud se tedy nějaký muž chce dožít alespoň padesátky, měl by se v první řadě vyhýbat rizikovým ženám – tedy těm „které něšukaj“, a rizikovému chování – tomu hlavně tím, že zapomene na slova, jako jsou monogamie a věrnost.
• Aby se tedy alespoň trochu vyrovnalo postavení mužů ve společnosti, bylo by dnes třeba velmi zásadního řešení. Pokud ženy nechtějí muže balit samy – a balení žen se pro muže stalo časově náročnější prací než pro ženy výchova dětí, měli by muži mít celoživotní balicí dovolenou. Tuto dovolenou by měli mít všichni nebo alespoň značná část mužů, neboť jen tak by bylo možné vrátit ženám povědomí, že nějaká sexualita vůbec existuje. A vzhledem k tomu, že se dnes uvažuje o tom, že by ženy měly po dobu mateřské dovolené pobírat částku odpovídající běžnému platu (mediánnímu), neměli by být ani muži placeni méně. Ale myslím, že ani není třeba vypočítávat, kolik by to mělo být, třeba podle toho, kolik žen má dosud stále ještě problém zaplatit si kafe. Ať prostě ženy samy řeknou, kolik mají muži pobírat, aby pro ně byli přitažliví!

Jan Kristek
http://kristek-jan.cz/dejiny-ceskych-zemi-III.doc

Ještě copyright k textům, řečeno slovy autora: „Pokud někdo nechce dát své vědomosti k užitku ostatním zdarma, tak ať si je strčí přesně tam.“